WOW - 18. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Dino

V chicagské mafii se nic, absolutně nic nezměnilo.

Novoroční party Rileyho Conti, která svedla všechny čtyři rodiny dohromady, byla dokonalým příkladem toho, jak strašně málo se v jejich řadách změnilo. Lidé měli stále přemrštěné požadavky, stále byli chamtivější než většina ostatních a stále to rádi dávali najevo.

Dino musel přemýšlet, zda soupeření mezi rodinami někdy povolí, ale vážně pochyboval, že by se to stalo, pokud by nedošlo k něčemu vážnému, co by je všechny donutilo spolupracovat. Nekonečně ho pobavilo ho, že starší generace lidí chicagské mafie v podstatě vyrostla v nenávisti jednoho k druhému, i když během večeře navenek vůči sobě navzájem předstírali milé chování.

Navzdory tomu mladší generace, děti těch samých lidí, si vytvořila přátelství, která sahala mnohem hlouběji než tak, jak to vypadalo navenek.

Theo a Damian představovali dobrý příklad.

Dokonce i Dinova vlastní sestra Lily a její přátelství s dcerou Rileyho Conti, Evelinou, bylo zářivým kontrastem vůči absolutní nenávisti, kterou uvnitř sebe choval Dino vůči čelnímu bossovi chicagské mafie.

Byly i další příklady, které by mohl použít, ale nevěděl, co dobrého by daným lidem přinesly. Pravděpodobně velice málo, protože jejich životy uvnitř chicagské mafie je naučily všem důležitým lekcím, které byla stejné bez ohledu na to, do které rodiny jste patřili.

Aby sami sebe dostali výš.

Aby respektovali své jméno.

Pro povýšení rodiny – samozřejmě rodiny, do které jste patřili.

Dina nikdy nepřestávalo bavit, jak moc spolu tihle lidé měli společného a navzdory tomu se jim jen stěží podařilo přestát party, aniž by sami sebe dostali do nějakého problému, který by je zničil. Koneckonců, žádná rodina nemohla příliš dobře vystát, aby ostatní vypadaly lépe, a to dokonce i když se jednalo o něco tak jednoduchého, jako byla oslava vánočních svátků.

Dinovi z toho bylo špatně - nechtěl tu být, popíjet drinky a falešně se s těmi lidmi smát. Karen ho pozvala, aby si s ní o půlnoci přiťukl a pokud by se odtud mohl dostat pryč, aniž by si toho někdo všiml, rozhodně měl v plánu udělat to.

Raději by si na Nový rok připil s někým, koho zbožňoval, než aby to dělal s lidmi, se kterými byl nucený vyjít.

Možná – jen možná - Dino nebyl o nic lepší než ti, co byli kolem něj, které, jak se přistihl, v těchto situacích odsuzoval. Také měl nasazenou svou masku, dělal to, co musel a předstíral stejně jako oni, že tam chtěl být. Také nenáviděl lidi kolem sebe, ale i tak se choval stejně lhostejně jako ostatní, zatímco byl nucený k rozhovoru s někým, koho by raději zahrabal pod zem.

Bylo to zvláštní uvědomění.

To, při kterém se rychle rozhodl vše napravit tím, že zasraně vypadne z domu Conti a od všech těch lidí z chicagské mafie pryč. Tak jako tak tam nechtěl být, tak proč by měl zůstat?

Dino si nemyslel, že jim chyběl.

Právě, když proklouzl kolem číšníků v kuchyni a zahnul ke vstupní hale, která vedla k hlavním dveřím, zvuk, kterým kdosi srdečně vyslovil jeho jméno, ho přiměl zastavit.

„Dino!“

Navzdory přátelskému tónu hlasu po Dinově kůži okamžitě prakticky přejel mráz. Od svého propuštění z vězení se většinou zvládl dobře vyhýbat všem lidem, o kterých si myslel, že by pro jeho svobodu mohli být byť jen vzdáleně škodliví. Tito lidé zahrnovali každého, kdo byl byť jen vzdáleně blízký jeho strýci.

Lidé jako Walter Artino.

Dino se na patě otočil a obrátil se tváří v tvář Walterovi, který se k němu přibližoval. Ve své statné ruce svíral capo rodiny DeLuca sklenici něčeho, co vypadalo, že by mohlo být voda, ale pravděpodobněji to byl rum. Po jeho boku byl hadův syn Dean, který se u svého otce držel až příliš blízko.

Zvláště těmto konkrétním mužům nevěřil.

Z dobrého důvodu.

Jak Walter, tak i Dean, si byli s Dinovým strýcem díky jeho zálibám až příliš blízcí. Vždycky byli náchylní k tomu, aby poslouchali Bena na slovo, ať už je požádal o cokoli a to včetně špehování bratrů DeLuca, aby mu zpátky donášeli informace nebo to, co od nich Ben potřeboval.

Jak otec, tak ani syn, se o skrývání svých činů nesnažili.

Dino je silně podezíral, že to bylo proto, že Walter se snažil zacílit na Dinovu pozici, kterou aktuálně v gangu DeLuca měl - hlavní capo. A zároveň plně věřil tomu, že Walter chtěl svého syna dostat do rodiny – získat pro něj příslušnost k mafii, na kterou už hodně dlouho čekal, ale kterou si ani na okamžik nezasloužil.

„Waltere,“ ušklíbl se Dino.

Dokonce vůči tomu muži ani nedokázal předstírat respekt. Usoudil, že bylo zkurveně dobře, že sám měl vyšší postavení než Walter, protože díky tomu si mohl dovolit získat trochu prostoru, aby se mohl pohybovat tam, aniž by si díky svému postoji vysloužil příliš mnoho problémů.

„Od doby, kdy ses dostal ven, jsem tě neviděl,“ řekl Walter. „Mimochodem, jaké to bylo?“

Dinův pohledem přejel po otci a poté i po synovi. Nemohl si nevšimnout, jak se Dean Dinovu pohledu vyhýbal a místo toho sledoval béžovou zeď, jako by byla v místnosti tou nejzajímavější věcí.

Na tom dítěti přišlo Dinovi cosi nepříjemného, i když by nedokázal určit, co přesně se mu na něm nelíbilo. Možná to byl Deanův smysl pro nároky, nebo cosi, co musel zdědit po svém otci. Nebo to byl možná ten plíživý, podlézavý způsob, jak se Dean v přítomnosti ostatních choval.

Rozhodně ani nepomáhalo, že před téměř dvěma roky, kdy některé z Dinových papírů zmizely, se musel začít o Deana starat a učit ho, jak to v obchodech chodilo. A pak, když se ta koule dala do pohybu, ho poslala přímo do cely a následně na rok a půl do vězení.

Dino neměl žádný skutečný důkaz, že to byl Dean, kdo mu pro svého otce ukradl některé papíry - pravděpodobně přímo pod Benovým vlivem- ale i tak neměl žádný důvod pro to nevěřit, že to Dean nebyl.

Což Dinovi víc než stačilo, aby si ty idioty do své blízkosti znovu nepustil.

Jednou z něj udělali blázna, zahanbili ho.

Neměli by dostat možnost udělat to znovu.

Ne, Dinovi byli tihle idioti Artino ukradení.

„Je to vězení,“ řekl Dino. „Jaké myslíš, že to bylo?“

Walter se zasmál. „Omlouvám se - máš pravdu. I když to nebude dlouho trvat a je tu možnost, že se možná do cely vrátíš na něco déle, co?“

Dino při tom tvrzení ztuhl.

Mnoho lidí vědělo, že stále měl své problémy s právem, a to je nutilo držet si od něj odstup. Dinovi to většinou nevadilo. Narodil se jako syn capa chicagské mafie, který se stal zrádcem, a díky tomu byl pro většinu mafie nedůvěryhodným. Dinovi byly jejich hrátky ukradené. Tak jako tak si tenhle život sám nevybral. Byl víc než schopný svou práci odvést a vydělávat peníze bez pomoci či důvěry ostatních.

I když v tenhle okamžik tohle nebyl jeho problém.

Ne, jeho problémem bylo to, že nikdo neměl takové koule, aby se postavil přímo před něj a řekl mu přímo do obličeje, že za mřížemi možná stráví mnohem víc času.

Ne tak, jak to udělal Walter.

Dinovi to nesedělo.

„Hledáš svou zaslouženou odměnu?“ zeptal se Dino staršího muže.

Walter při Dinově obvinění nemrkl ani brvou, jen pokrčil rameny. „Někdo se pak bude muset o tvé sračky postarat, že? Theo to všechno neudělá – na tohle je až příliš mladý. Až přijde čas, víc než šťastně se toho ujmu.“

Jen přes Dinovu mrtvolu.

Možná, že se příliš nestaral o život, který žil či o postavení, které měl, ale u jeho mladšího bratra to nebylo to samé. Theo tvrdě pracoval, aby se dostal tam, kde byl, a zasloužil si každý kousek toho, co díky svému času a úsilí získal.

Na rozdíl od Waltera a jeho syna.

„O tom přestaň snít,“ řekl Dino muži. „Užij si svátky.“

Neobtěžoval se s tím, aby dal Walterovi možnost říct něco dalšího. Místo toho se otočil na patě a z věšáku popadl svou bundu. Opustil dům, ani se neohlédl, i když si dal dost záležet na tom, aby když zabouchl hlavní dveře, se otřáslo okno.

Jeho odchod byl dostatečnou odpovědí.

Ať si to přeberou, jak chtěli.

Dinovi to bylo ukradené.

*********

Když Dino zajel svým autem do garáže svého nového domu, slunce jen stěží vykukovalo z obzoru. Stále se k tomu místu necítil příliš připoutaný a skutečnost, že věděl, že dům bude prázdný, protože tu nejdůležitější část domova nechal na druhé straně města, ten pocit jen zhoršoval.

Bylo to zvláštní, opravdu.

Snažil se na tom nelpět.

Předchozí noc byla Karen nadšená tím, když ho viděla, dokonce se ukázal ještě dřív, než slíbil, že tam bude. Přišel dost brzy na to, aby pomohl uložit svého syna do postele, ale ráno nemohl zůstat dost dlouho, aby tam byl, až se Junior probudí.

Pro capa práce nikdy nekončila.

Dino vypnul motor svého Bentley a se zvědavostí a podrážděním, která narůstala v jeho střevech, zajel pohledem k třešňově červenému Stingray, který byl zaparkovaný v jeho garáži.

Vypadalo to, že ho Theo přišel navštívit.

Takže jeho dům nakonec nebyl prázdný.

Dino si nebyl jistý, jak se ohledně toho cítit. Doufal, že by dřív, než se bude muset znovu vydat do města, aby na setkání svému bossovi zaplatil měsíční podíl, si mohl užít trochu klidu, ale pokud byl Theo uvnitř, tak vypadalo, že to tento případ nebude.

Svému mladšímu bratrovi dal pro případ potřeby, ať už z jakéhokoli důvodu, ale zejména pro případ nouzových událostí, kódy k bezpečnostnímu systému od domu.

Theo měl silný problém s tím, co si představovat pod pojmem nouzová situace.

Svého bratra našel Dino sedět u ostrůvku v kuchyni, kdy v jedné ruce měl jablko a v druhé stoh Dinovy pošty. Když Dino vstoupil do kuchyně a zamířil k lednici, Theo bratrovi jen stěží věnoval pohled. Místo toho pokračoval v procházení pošty a občas něco, co vypadalo zajímavě, otevřel.

„Tohle je určitě federální zločin,“ zamumlal Dino sám pro sebe a hledal si v lednici pivo.

Na pití bylo až příliš brzy, nicméně bylo mu to naprosto ukradené.

Také bylo až příliš brzo, než aby se s bratrem pustil do nějaké emocionální hádky, ale to bylo to, co se stalo vždycky, když se Theo objevil.

„Docela jistě bys ho mohl prostě jen přidat k hromadě dalších, až by se ti celá zhroutila pod stůl,“ odpověděl Theo stejně nevzrušeně. „Když ti přijdou účty, platíš je vůbec, nebo je tam prostě jen necháš ležet až do doby, než se ti po telefonu ozvou jejich vymahači?“

„Internetové bankovnictví. Nepotřebuji papíry, aby mi řekly to, co už banka ví.“

Na to Theo nereagoval.

Dino si otevřel své pivo a posadil se do čela stolu. Tak mohl být zády ke zdi a současně mu to umožňovalo čelit bratrovi tváří v tvář. Svou kuchyň úmyslně uspořádal tímto způsobem, protože věděl, že může přijít čas, kdy bude muset lámat chleba ve velice obrovském prostoru plném lidí, ke kterým by se nikdy neotočil zády.

„Co tady děláš?“ zeptal se Dino.

„Nemůžu tě navštívit?“

„Ne, když jsi v poslední době strkal hlavu do Benova zadku tak hluboko, že už nevidíš nic než sračky.“

Při těchto slovech se Theo na svého bratra podíval a v jeho důvěrně známém hnědém pohledu se objevil záchvěv hněvu. Jejich oči byly nezaměnitelné – oči DeLuca, stejné hnědé se zlatými skvrnami kolem zorniček.

A když se rozzlobili, ta hnědá se zatraceně blízko změnila do černé.

„Budeme tedy prostě ignorovat skutečnost, že jsi mě celý rok a půl jen tak nechal plápolat ve větru, aniž bys byť jen udělal zkruvený telefonát?“ zeptal se Theo.

Dino se ve své židli opřel a ani na okamžik neuhnul pohledem od svého bratra. „To je tvůj problém? Máš zraněné city, protože zatímco jsem byl pod zámkem, jsem ti nezavolal?“

Theo svraštil obočí a oči odvrátil. „Myslel jsem…“

„Co?“

„Myslel jsem si, že se náš vztah zlepšoval, než - víš co, nevadí.“ Theo se na židli narovnal, boty pevně opřel do dlaždic. „Nezáleží na tom, co jsem si myslel, Dino.“

„Myslel sis, že jsme po tom všem všechny ty mosty nespálili.“

Theova čelist se sevřela, ale odvrátil tvář, aby skryl svůj hněv. Zbývající hromadu poštu hodil na ostrůvek. Vypadal, že s rozhovorem skončil a byl připravený odejít. „Jak jsem řekl, nezáleží na tom. Stejně tak, jako když jsme byli dětmi, a ty jsi mě nechal zasraně vyšťavit, člověče. Vždycky budu vyplňovat tvé místo a chodit ve tvých stopách, které jsi nechal za sebou – i když teď jsme starší, takže to prostě jen budu dělat jinak.“

„Nemáš ani ponětí, o čem mluvíš,“ odpověděl Dino klidně.

Věděl, že Theo z části říkal pravdu.

Bez ohledu na to, co Dino řekl, Theo by nikdy neposlouchal. Nikdy by skutečně neslyšel, jak mu jeho bratr říkal pravdu, protože byl až příliš soustředěný na všechno, co mu během let říkali ostatní.

Jeho postavení - jeho titul - a všechna ta práce, kterou musel Theo dělat, zatímco byl Dino pod zámkem, byla jen v jeho prospěch. Zasloužil si místo, které mu teď nemohlo být sebráno, dokud by ho kvůli tomu někdo nezabil, a měl to jen proto, že Dino kvůli svému bratrovi udělal hovor.

„Budeš se muset naučit dělat věci ve svém vlastním čase a svou vlastní rychlostí,“ řekl Dino.

Theo prošel kuchyní a zamířil ke garáži. „Nemůžu za tebe všechna prázdná místa vyplnit, Theo. Nikdo to neudělal ani pro mě.“

Právě tehdy se Theo zastavil a přes rameno se podíval na svého bratra. „Víš vůbec, proč jsem sem dneska přišel?“

„Nasrat mě?“

Nebylo by to nic neobvyklého ani nového.

„Ne,“ řekl Theo. Svá slova prakticky vyplivl. „Abych tě varoval, i když nevím, proč jsem se tím zkurveně obtěžoval. Kde jsi byl na Vánoce, Dino?“

Dino se ve své židli napřímil. „Tady.“

„Kecy.“

„Byl jsem tady, Theo.“

Bez ohledu na to, co se dělo, byl rozhodnutý držet se toho příběhu.

Theo zavrtěl hlavou. „Nebyl jsi tu. Ben chtěl uspořádat večeři - zavolal do domu a ty jsi to nezvedal. Poslal mě sem, ale ty jsi tu nebyl. Čekal jsem, ale ty ses neukázal. Včera večer jsi odešel z party a nikdo by si toho možná nevšiml, ale Walter nedokázal udržet svou zkurvenou hubu zavřenou a vyslepičil Benovi tvůj odchod. Ben mě sem dneska poslal, abych ti dal vědět, že s tebou chtěl dneska ráno mluvit. Hádej, co jsem znovu zjistil?“

Když se tu Theo ukázal, Dino zde nebyl.

Stále odmítal promluvit.

„Jo,“ řekl Theo. „Ale pak jsem tě kryl, že, a pravděpodobně budu držet hubu zavřenou i dnes. Nemějte strach o vyplňování bílých míst, bratře. Nezajímá mě to.“

Dino zamrkal. Netušil, co říct.

„V této rodině tajemství nevydrží dlouho v tajnosti, Dino,“ pokračoval Theo, stále stejně chladně a netečně tak jako vždy. „Nevím, co skrýváš, ale raději to skrývej lépe dřív, než to Ben zjistí, ať už je to cokoli.“

Měl bod.