WOW - 17. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Dino

Dino zjistil, že Vánoce musely být z jeho strany pečlivě naplánovanou událostí. V předvečer velkého dne žongloval svým čas mezi večeřemi a ujištěním se, že byl přesně tam, kde by měl být, ani nevyvolával žádné zpochybňující otázky. Koneckonců, rozhodně nechtěl být zpovídán na Vánoce, když by se neukázal někde jinde.

Mohl by snadno říct, že tam byl už předchozí den a dál se s tím neobtěžovat. Tohle roční období, kdy bylo spoustu práce a k tomu skutečnost, že každý jednotlivý den od propuštění z vězení snažil všechno dohnat jak v obchodech, tak ve svých povinnostech capa chicagské mafie, znamenalo, že na nakupování dárků pro svého syna neměl tolik volného času, kolik chtěl.

Na Štědrý den se mu podařilo vyšetřit pár extra hodin volna, takže se připojil k zákazníkům, kteří na poslední chvíli nakupovali v obchodních centrech a malých buticích, a zjistil, že rozhodně nebylo zábavné být tam. Ano, byla to klaustrofobní a dusivá místa. Rozhodně ne zábavné.

Ale s dárky, díky balící službě v obchodě krásně zabalenými, a bezpečně uloženými na zadním sedadle auta, byl Dino spokojený, že svou práci zvládl.

Takže když skončilo vánoční ráno, úzkost, kterou až do tohoto dne cítil, vypadala, že odcházela. Vyrazil dřív než obvykle; chtěl být u Karen doma dřív, než se Junior probudí, a dítě občas otevřelo oči při první známce slunečních paprsků, které se objevily v oknech jeho ložnice. Dino dorazil do Karenina bytu a obloha byla ještě tmavá. Zaparkoval na parkovišti přímo naproti její budově, které bylo určeno pro vedlejší bytový komplex, a do velkého pytle sebral všechny dárky, které s sebou přivezl. Do budovy vešel zadním vchodem.

I když se k němu úřady zatím ještě nemuseli přiblížit, Dino nemohl být dost opatrný.

Nechtěl, aby s ním byla Karen spojována na osobní úrovni. Už tak, pokud by se našlo něco špatného, nebo by někdo něco špatného řekl, bylo profesionální spojení víc než dost.

Jo, opatrný.

Když se Dino sám pustil dovnitř, byt byl naštěstí stále ještě tmavý a tichý. Karen musela byt vyzdobit všemi vánočními věcmi. Při pohledu na to se musel usmát. Viděl je už dřív, ale teď, když byla místnost kromě jasně blikajících vánočních světýlek a jiskřivých ozdob tmavá, vnímal to teď novýma očima.

S jeho vlastním domem to byl tak jasný kontrast.

Ve svém domě se s žádnou výzdobou neobtěžoval. Na místě, kde bydlel, začal pouze zaplňovat pokoje nábytkem, protože jeho strýc cítil potřebu poukázat na to, jak prázdné to místo bylo a jak nepřejícně vypadalo.

Jistě, Dino tam bydlel.

Ale nechtěl tam být.

A v tom byl rozdíl.

Ve svém domě dokonce ani neměl vánoční stromek. Nechtěl se obtěžovat trávit čas tím, aby ho musel získat, ustavit, koupit dekorace a pak jimi strom ozdobit.

Vlastně mu to všechno připadalo zbytečné.

Neměl nikoho, koho by mohl převést a sdílet to s ním.

Jednoho dne chtěl ten velký dům naplnit zvuky malých nožiček. Chtěl, aby na oknech byly otisky ručiček a během svátků se chodby naplnily všemi druhy různými dekorací. Chtěl, aby se výkřiky nesly ozvěnou, aby byl dům posetý hračkami a všemi místnosti se šířilo teplo, které se s tím umělých teplem nemohlo ani zdaleka měřit.

Nezáleželo by na tom, jak moc by to rozparádili.

Tohle místo, které bylo vždycky zasraně studené.

Dino věděl, že spousta z těch věcí byla výplodem jen jeho vlastního nešťastnosti. Jeho osamělost o sobě dávala vědět těmi nejpodivnějšími způsoby, díky čemuž měl pocit, jako by ho bílé stěny a dřevěné podlahy obrovského domu ještě víc polykaly.

Dalo se říct, že ve zkratce, tohle bylo tím problémem.

Dům byl prostě jen dům.

Musel z něj ještě udělat domov.

Jednoho dne, řekl si. Brzy.

Dino rychle uložil pytel dárků přímo pod vánoční stromek a dával přitom pozor, aby je rozmístil mezi všechny dárky, které zabalila už Karen. Pomyslel si, že zezadu z ložnic zaslechl zaskřípání dřevěné podlahy, nicméně i tak pokračoval ve své práci dál a do vánoční punčochy, kterou J pověsil ven na okenní parapet, přidal ještě trochu čokolády.

Teprve krátce poté, co se svou prací skončil a zamířil do kuchyně připravit si kávu, zezadu z chodby uslyšel zvuk puštěné sprchy. Zjevně si ty zvuky jen nepřestavoval.

Karen se probudila, jen ho prostě neslyšela.

Dino naplnil elektrickou rychlovarnou konvici vodou, zapnul ji a pak šel hledat svou milenku. Dveře od koupelny měla na pár centimetrů pootevřené – měla ráda, když mohla slyšet Juniora, pokud se probudil dřív, než skončila se svou ranní rutinou.

Dino otevřel dveře o trochu víc a zjistil, že Karen už byla ve sprše s tím, že sprchový závěs měla zatažený, takže ji neměl v přímém výhledu.

Ale tiché mumlání... nízké a sladké... přimělo Dina usmát se.

Karen si ve sprše nezpívala.

Ne, ona si mumlala.

Vždycky ho nazývala podivným, ale pro něj byla Karen jedna z nejkrásnějších bytostí, které mu kdy zkřížily cestu. Byly to maličkosti - jako její mumlání melodií ve sprše - to zbožňoval nejvíc.

Neměl žádný zvlášť dobrý důvod proč, prostě to tak bylo.

Dino dveře znovu téměř zavřel, přesně tak, jak je Karen nechala a vrátil zpátky do kuchyně. Nebyl nijak zvlášť dobrým kuchařem, což vzhledem k tomu, že jeho matka byla Italka, bylo divné, ale když byl ponechán s vybavením kuchyně sám, dokázal si jakž takž poradit.

A snídaně byly vždycky jeho věcí.

Možná proto, že byly jeho nejoblíbenějším jídlem dne. Dino si tím nebyl jistý, nicméně pustil se do práce. Z lednice a skříněk vytáhl potřebné položky, aby udělal něco rychlého, co by bylo připraveno dřív, než bude Karen se sprchou hotova.

Právě v okamžiku, kdy přemístil omelety na talíře, aby je nechal vychladnout, se ve vstupu do kuchyně objevila hlava Karen. Mokré vlasy jí visely v pramenech kolem ramen a nebyla oblečená. Místo toho rukou svírala ručník, který měla zamotaný kolem těla.

Při pohledu na něj v kuchyni se doširoka usmála.

„Myslela jsem, že odtud něco slyším,“ řekla.

„Když ses probudila, už jsem byl tady.“

Karen naklonila hlavu na stranu. „Proč jsi mi to nepřišel říct?“

„Nejsi ranní ptáče.“

To byla lež.

Po ránu byla stejně sladká jako med.

Karen se na něj zamračeně ušklíbla. „Na to si nevzpomínám.“

Dino se zasmál. „Dělám si z tebe srandu. Myslel jsem, že bys možná přivítala po ránu klid, protože J tě bude většinu dne honit a dá ti zabrat.“

„Ach.“

Její tiché potvrzení ho přimělo otočit se přes rameno a usmát se. Rychle se vrátil k nalévání kávy do hrníčků. Teprve, když ho ruka Karen pohladila po rameni, znovu se k ní otočil tváří v tvář.

Sladce se natáhla na špičky a políbila ho.

„Dobré ráno,“ řekl Dino do jejích rtů.

„Když jsi tady, vždycky je dobré.“

„Chtěla jsi mě k Vánocům.“

„To ano,“ ozvala se, na rtech měla úsměv plný smyslnosti a pravdy. „Zůstáváš na celý den?“

Dino se zamračil, ale tak rychle, jak jen mohl, to skryl. „Ne celý den. Musím na večeři, která má být kolem čtvrté.“

V jejích očích viděl, že se ho na tu večeři chtěla zeptat nebo možná dokonce na to, proč to bylo tak důležité. Byl vděčný, že to neudělala, a místo toho ho znovu políbila. Druhý polibek byl o něco tvrdší - žhavější – jazykem narazil do jejích úst, požadoval, aby je pro něj otevřela a dala mu víc. Takhle společně zůstali po pár minut, rukou ji svíral kolem pasu, držel si ji u sebe blízko a přitom prozkoumával důvěrně známé teplo a chuť jejích úst.

Čím déle takto zůstávali, tím méně se Dino zajímal o jídlo, které připravil, aby ho mohli sníst dřív, než se jejich syn probudí. A když zuby Karen začaly oždibovat jeho spodní ret a pak o něco silněji i jeho čelist, Dino zjistil, že ho nějaké potraviny nezajímaly už vůbec.

Stačila jen malá změna pozice jeho ruky, kterou ji svíral kolem pasu a rychlé zatažení volnou rukou a ze sevření jí ručník vytáhl a nechal ten červený nadýchaný materiál spadnout na zem. Dino s lehkostí zvedl Karen ze země, oba je otočil a posadil ji na okraj pultu.

V uchu se mu ozýval její bezdechý smích – když rukou sjela dolů pod jeho tričko a zápasila s knoflíkem jeho kalhot, zřetelně a hlasitě se v tom ozývalo horko a nadcházející chtíč. Roztáhla pro něj nohy, čímž pro něj odhalila proužek růžového, vlhkého pohlaví mezi stehny. Pevně její nohy popadl a umístil si je kolem boků. Pak si ji přitáhl k okraji ještě trochu blíž.

„Ložnice je přímo vedle,“ zašeptala Karen do jeho tváře.

Její slova říkala jednu věc, ale její ruce dělaly něco naprosto jiného, proto jim nevěnovala žádnou pozornost. Místo toho se soustředila na to, aby mu rozepnula kalhoty a kolem boků mu je stáhla níž. Pak, stejně rychle jako záblesk, její teplá dlaň zajela do jeho boxerek a kroužila kolem penisu a pevnými naléhavými tahy ho dráždila tak, že musel lapat po dechu a jeho sebekontrola se dostala na samotnou hranici.

„Kurva, prostě takhle,“ povzbudil ji Dino a vlepil jí sadu polibků od skořepiny ucha až do koutku úst. „Zbožňuji tvoje ruce přímo na mém penisu.“

Karen jeho délku sevřela pevněji, až se pod ním skoro zatraceně podlomila kolena. „Pojďme do pokoje a možná, že pak můžeme tvůj penis dostat i do mých úst.“

Ach, to chtěl.

Tak moc to chtěl.

„Tohle je dobré,“ podařilo se Dinovi zabručet.

Dokud byl zabořený do její kočičky tak hluboko, jak jen to bylo možné, a šukal až do zapomnění, nikam se nechystal. Vykouřit penis by mu mohla jindy – přimět ho vidět nebe by mohla jiný den.

Právě teď chtěl jen šukat.

„Dotkni se rukou své kočičky a dráždi si klitoris, až se na mém penisu celá uděláš,“ řekl Dino a odtáhl ruku Karen ze svého penisu. „Ukaž mi, jak se ti to líbí, srdíčko.“

Na tvářích Karen se ukázala ta nejkrásnější růžová a rozšířila se jí dokonce i po krku a hrudi. I tak udělala to, co chtěl, a svými prsty vklouzla mezi své vlastní záhyby a zas a znovu roztírala svou vlastní vlhkost po klitorisu, až byla úplně spokojená. Pak začala po svém klitorisu kroužit, Dino popadl její čelist, na ústa ji vtiskl rychlý polibek a její hlavu sklonil níž.

„Dívej se, jak tě šukám.“

Karen slyšitelně polkla, ale její pohled se ani na okamžik neodtrhl od hlavičky jeho penisu, který tlačil na její pohlaví. Jeden dobrý, tvrdý tah a byl doma. Obklopen vzrušením, které by mohlo být popsáno jen jako drtivý mokrý samet, který obaloval jeho penis jako přiléhavá rukavice.

Když šukal Karen, skutečně nepotřeboval myslet.

Nemusel si dělat žádné obavy.

Nemusel ani dýchat.

Ne, stačilo jen cítit.

Co se Dinovi pravděpodobně líbilo nejvíc, bylo to, že mu dokázala z mysli vymazat všechny sračky a skutečně se musel soustředit jen na sebe a na ni a na to, aby je dostal na to místo plné blaženosti, kde se její výkřiky odrážely od stěn a po páteři mu tancovalo horko.

Sledoval, jak byla jejich těla spojená, jak jeho penis zmizel do jejího pohlaví, potom se vynořil celý promočený jejím vzrušení a přitom mu na něm pulzovala žíla. Stehna se jí kolem něj třásla, ale její prsty se ani nezachvěly.

„Bože.“

To slovo z ní vyšlo zatraceně skoro bez vzduchu, tak zlomeně a jen stěží. I tak ho slyšel, a zatímco ji šukal tvrději, její vnitřní stěny se kolem něj rytmicky svíraly, v celé páteři mu narůstal tlak.

Na Karenině tvářích se objevil stopy potu a spodní ret se jí chvěl tím nejvíc sexy způsobem.

Rozhodl se, že tohle bylo to nejlepší vánoční ráno, které kdy zažil.

********

„Dobře, jsi připravený?“ slyšel Dino, jak se Karen Juniora zeptala.

„Ma!“

Dino se v pohovce opřel o opěradlo, vychutnával si šálek vlažné kávy a nenašel při tom ani jediný důvod, proč by si měl stěžovat, že ho nebyl schopný vypít horký. I tohle bylo v pořádku.

„Běž!“ pobídla ho Karen se smíchem.

Dino mírně otočil hlavu a poslouchal, jak se chodbou, která vedla z ložnice až do obývacího pokoje, rozléhalo dupání malých chodidel dítěte. Když Junior dorazil až do vchodu obývacího pokoje a uviděl všechna ta světélka stromečku a dárky zabalené v jiskřícím papíru, které ležely pod ním, oči se mu rozzářily a rozjasnily.

Pak, stejně rychle, jako jeho pozornost zaujaly dárky, Junior zahlédl něco jiného. Nebo spíše někoho jiného.

„Ta!“ Vykřiklo dítě, otočilo se k otci a jeho malé ručičky vystřelily směrem k Dinovi. „Ta!“

Dino se postavil a vydal se ke svému synovi, jeho vlažná káva byla okamžitě zapomenuta a odložena na konferenčním stolku. Ať se dělo cokoli, tak pokud ho dítě chtělo, Dino byl připravený jít.

Tak se už dávno rozhodl.

Karen k nim přešla s fotoaparátem v rukou, Junior si už šťastně užíval v tátově náručí. Pořídila pár fotek a Dino pak přesměroval chlapcovu pozornost zpátky k dárkům pod stromečkem. Tehdy pochopil, proč nedokázal, aby byl jeho dům cítit domovem. Koneckonců, jeho domov byl tam, kde bylo jeho srdce a jeho srdce bylo s lidmi, díky kterým bilo.