WOW - 15. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Dino

„Měl jsi mě probudit,“ řekla Karen na druhém konci telefonu.

I když se to silně snažila skrýt, Dino i tak v tónu jejího hlasu slyšel zlost. „Bylo brzy...“

„Ne tak brzy, Dino.“

„Hned, jak budu moci, vyžehlím si to u tebe, ale teď do toho něco přišlo. Až do doby, než ses probudila, byl Junior v pohodě, že?“

„Byl - mimochodem s tím tričkem dobrá trefa.“

Dino se při pobavení v hlase Karen usmál. Když se Dino snažil odejít, dítě brečelo, takže dal Juniorovi tričko, který měl předchozí den na sobě. Chlapec z nějakého důvodu přestal brečet, muchloval se s tričkem a vrátil se zpátky k hračkám, které měl ve své přenosné ohrádce.

„Ani on nechtěl, abych odešel,“ přiznal Dino. „Myslel jsem si, že by to možná mohlo pomoci.“

„To ano, ale teď ho odmítá pustit. Ať jde v domě kamkoli, ta věc jde s ním.“

„Až ho uvidím příště, dám mu další.“

Karen dlouho mlčela.

A pak, tak tiše, až mu to téměř uniklo, se zeptala: „A kdy to bude, Dino?“

„Už brzy.“

To byla ta nejlepší a nejčestnější odpověď, kterou jí mohl dát.

„Jen pro případ, že bys dostal možnost dostat se pryč od… ať už je to cokoli, pravděpodobně tu budeme i po zbytek víkendu,“ řekla Karen.

„Víš, že tam můžeš zůstat tak dlouho, jak se ti bude líbit, Karen. Teď je to váš domov.“

Znovu zůstala mlčet.

Zatímco Dino sjel z dálnice a odbočil na výjezd, který by ho měl dovést na území DeLuca, kde byl umístěn Benův domov, Dino ji nechal nad svým návrhem přemítat. Na tuhle večeři se vůbec netěšil. Ani v nejmenším. Mnohem raději by zůstal u Karen a svého chlapce.

„Právě teď to prostě není možné,“ řekla Karen nakonec. „Jak víš, mám práci.“

„Co kdyby to bylo možné?“ odvážil se Dino zeptat.

„Možné to není, takže nemá smysl šťourat do toho.“

Pro teď, je to pravda.

Ale bylo toho hodně, co o něm Karen nevěděla. Jako třeba to, že měl několik bankovních účtů, na kterých bylo víc peněz, než by kdyby mohl utratit. Některé peníze - nebo spíše některé z účtů – by možná mohly být v průběhu nadcházejících měsíců zmrazené, protože policie a federálové přesně tak, jak slíbili, hned poté, co ho propustili, pracovali na jeho dalším vyšetřování.

I tak tu byly peníze, které měl, a o kterých věděl, že by se jich nemohli dotknout.

Peníze, které neměly nic společného s chicagskou mafií nebo jeho obchody.

Navzdory tomu, jak jeho otec posledních pár let své života strávil tím, že se pro úřady změnil v krysu – pro své děti jen pro případ potřeby, zařídil určité věci. Jednou z nich bylo velké dědictví pro každého ze sourozenců DeLuca, které bylo až do doby, než dosáhnou jistého věku, vloženo do fondu. Dino se ke svému podílu a podílu své sestry Lily dostal ve věku, kdy mu bylo dvacet let.

Svého podílu se nedotknul, kromě toho, že ho přesunul na zajímavě úročený účet, kde zůstal po skoro deset let ležet, každý rok vydělával více a více peněz.

Nedotkl se ani podílu Lily. Jí umožnil, pokud potřebovala, vybírat z něj jen malé částky. Vše ovládal prostřednictvím instrukcí, které jejich otec zanechal ve své poslední vůli, a v případě, pokud si myslel, že Lily byla dostatečně zodpovědná nebo na něco peníze potřebovala, bez jakýchkoli otázek by jí výběr podepsal.

„Bylo by to možné,“ řekl Dino tiše. „Pokud bys to chtěla.“

„Nevím -“

„Nejsem chudák, Karen.“

„To ani já, i když bych možná nežila v luxusu, Dino.“

Neušla mu hořkost v tónu jejího hlasu.

Dino sebou cukl, protože věděl, že pravděpodobně překročil svou hranici. „Poslouchej, to není to, co jsem myslel. Ale rád bych se o svého syna a o tebe, pokud bys mi to dovolila, postaral. Jsem naprosto schopný oba vás finančně zajistit.“

„A co až začnou klepat na mé dveře, protože lidé budou sledovat papírové stopy, co?“

„Myslíš tím policii?“

„No, co jiného bych mohla myslet?“

Dino se zasmál, i když to vyznělo suše a trochu hořce. „Ne všechno mé bohatství pochází z nelegálního podnikání.“

I když toho bylo docela málo.

„Dovol, abych pokud budu potřebovat pomoc, o ni požádala,“ řekla Karen.

Dobře, s tím se nemohl hádat.

I když…

„A dovolíš mi poskytnout to J, že?“

„Je to tvůj syn, Dino. Nepoložila jsem na tebe odpovědnost, ale jestli si ji chceš vzít, nechystám se ti to odmítnout.“

Dost dobrý.

Karen si to neuvědomila a Dino nehodlal začít vysvětlit a hádat se, ale aby zaopatřil svého syna, zahrnovalo by to v sobě i ujištění, že matka chlapce byla ve svém životě v dobrém, stabilním postavení.

Tu kouli začal valit v okamžiku, kdy přišel s majetkem u jezera.

A Dino chystal ponechat kouli dál ve hře.

Až příliš brzy se na samém konci příměstské ulice objevil velký třípatrový dům Bena DeLucy. Všechny domy v této oblasti byly obrovské a jejich obyvatelé měli tučná bankovní konta, která by dokázala nakrmit pět rodin, včetně jejich vlastní. Pokaždé, když Dino viděl domov svého strýce a tety, žaludek se mu zkroutil.

To místo nenáviděl.

Přinášelo mu až příliš mnoho špatných vzpomínek, věcí, na které by raději zapomněl. Zvláště garáž, ve které byl při více než jedné příležitosti za trest zmlácen, a jednou dokonce musel sledovat, jak pár úderů schytal i jeho mladší bratr, jen proto, že se ukázal u kufru auta a snažil se Dinovi v průběhu jedné z mnoha Benových lekcí pomoci.

Nic z domu DeLuca necítil jako... jako domov.

„Musím končit,“ řekl Dino, i když to byla ta poslední věc, kterou chtěl udělat.

Karen si povzdechla. „Dobře. I tak jsi mě měl stále vzbudit.“

Zněla už méně rozčileně.

Bral to jako své vítězství.

„Co chceš k Vánocům?“ zeptal se.

Bylo to dobré rozptýlení.

Svátky budou už za měsíc.

„Nic,“ řekla Karen. „Proč?“

„Neměl bych ti něco dát?“

Tohle byl první rok, kdy by mohl nakupovat pro lidi, na kterých mu skutečně záleželo. Možná, že by svátky díky tomu mohly být o něco méně nudné.

„Proč bys mi něco dával?“

„Protože jsi moje,“ řekl Dino zmateně.

Ticho na druhém konci volání trvalo jen pár vteřin, a pak se v reproduktoru ozval Karenin sladký smích.

„Tvoje, jo?“

„Myslel jsem, že jsem to dostatečně vyjasnil, Karen.“

„Buď prostě jen v pořádku,“ odpověděla.

Dino svraštil obočí. „Prosím?“

„Ty - na Vánoce. Budeš skvělým dárkem. Loni na vánoce byl Junior ještě jen novorozencem, a když pochybuju, že si letošní vánoce bude pamatovat, budou dokonalé, když tam prostě budeš, abys ho viděl nadšeného z dárků a Santy.“

Dino se usmál. „To můžu udělat.“

Bez ohledu na to, co se stane, by to udělal.

************

„Je dobré mít tě zpátky, Dino,“ řekl Terrance z čela stolu.

Dokonce i v domě někoho jiného, seděl boss přesně tam, kde mohl být - v čele místnosti. Podle toho, co Ben říkal, to měla být jen večeře, ale očividně se to změnilo spíš v něco jako party na uvítání doma - něco, co by sám pro sebe nikdy nechtěl.

„Děkuji, bossi,“ řekl Dino rychle a popadl svou sklenici s whisky, která se dokázala propálit až do samotného srdce. Pokud nic jiného, ten drsný alkohol by mu mohl dát důvod zůstat v klidu.

„Máš toho spoustu k dohnání,“ poznamenal Terrance.

„Měl jsem vše pod kontrolou,“ řekl Theo, který seděl tři místa od Dina.

Dino střelil po mladším bratrovi pohledem, ale Theo se na něj ani nepodíval.

Takže žádné překvapení.

„V rodině má Dino stále ještě vyšší postavení než ty,“ řekl Ben ze svého místa přímo naproti Dinovi. „Na to nezapomínej, Theo. Stáhni se a nech svého bratra pokračovat tam, kde skončil, a ty si můžeš užít o trochu méně odpovědnosti.“

Ben to tvrzení pronesl tak nonšalantně, jako by neznamenalo nic moc a Theo by měl přijmout Dinův návrat do jejich mafiánské rodiny jako jistý druh dárku. A přesto se na Theově tváři objevil výraz, který říkal, že to bylo vše jiné, jen ne dar.

Dino to naprosto dobře chápal.

Theo si právě začínal na trati zasluhovat svou novou pozici – měl kontrolu nad gangem, což bylo něco, co nikdy dřív nedostal. Pravděpodobně vydělával víc peněz a jeho nová pozice by mu vysloužila větší úctu od mužů kolem něj, kteří ho dřív nenáviděli a ani jim nestál za odpověď.

Teď s Dinovým návratem, bude Theo muset couvnout o krok zpět.

Znovu se zodpovídat Dinovi.

Když si Ben všiml Theova úšklebku, mírný úsměv na jeho tváři mu řekl, že jejich strýc věděl přesně, co řekl a zamýšlel tím způsobit mezi bratry trochu napětí.

Bůh věděl, že ho mezi bratry bylo víc než dost, aniž by Ben na tu hromadu musel něco přidávat.

„Theo bude mít stále spoustu práce,“ řekl Dino a soustředil se při tom na svůj talíř, aby se ujistil, že strýc netušil, že byl právě nachytán při svém schématu manipulace. „A pro mě bude snazší všechno dohnat, když jak se říká, teď budu mít v hrnci obě ruce.“

Theo si u stolu odkašlal a jeho zamračení pominulo, nicméně stále zůstal jako bez emocí.

Svou masku měl dokonale nasazenou na svém místě - bratři DeLuca se tuhle hru naučili hrát víc než dobře. „Jistě, Dino.“

„Dobře, uvidíme, jak dlouho bude trvat, než si Dino uvědomí, kolik peněz ti teď, když budeš dělat víc než jen sedět v rohu, bude muset předat, Theo,“ řekl Ben a přitom se uchechtl.

Theo se s odpovědí neobtěžoval a stejně tak ani Dino.

Téma se při jídle brzy změnilo, přesunulo se k nadcházejícím svátkům a k tomu, co se o nich bude dít. Oslava v bossově domě - party na vánoce. Večeře u DeLuců na Štědrý den. Rodina Conti - Riley, hlava své rodiny a přední boss chicagské mafie – chtěl, aby se každý ukázal na oslavě Nového roku.

Byla to dost nevinná témata.

Dino se většinou držel toho všeho stranou.

Bylo mu jedno, co kdo z nich na svátky plánoval. Ukázal by se, pokud by musel, potkal se s lidmi tváří v tvář a popovídal by si s nimi, kdyby musel, ale nechystal se obtěžovat předstírat, jako by si to sám užíval nebo že by tam chtěl být.

Na vánoce měl jen jeden cíl – splnit jeden slib.

Chtěl to pro Karen udělat.

„Do New Yorku s sebou vezmu Damiana Rossi,“ řekl Terrance.

Změna tématu přitáhla Dinovu pozornost. Jednak, protože Damian Rossi byl Theův přítel, který stále ještě dlužil Dinovi dluh, který si u něj před léty udělal, a protože ten chlap byl gangu Rossi jen na nízké úrovni, ale také pracoval přímo pro bosse. A za druhé, protože to nevypadalo, že by tím byl Ben potěšený, pokud bylo odfrknutí z jeho místa jakýmsi náznakem.

Cokoli, co Benovi nebylo dost dobré či se mu to nelíbilo, měl Dino tendenci brát na vědomí.

Zvláště teď.

Pořád si pamatoval, jak snadno ho jeho strýc dostal do vězení, a na ty sračky, co Dinovi způsobily. Stále se s tím bordelem zabýval, marnil svůj čas a čekal, až na jeho zadek úřady hodí další kolo úplně nových obvinění. Stále si pamatoval, jak byl jeho strýc, když ho ve vězení navštívil, naprosto bez emocí a přesto zdánlivě potěšený, nadšený ze svých manipulací a pyšný, že stále byl schopen uštědřit Dinovi lekci, když se vzbouřil proti jeho přáním, a to navzdory tomu, že jeho synovec byl už dospělý.

Dino věděl, že jeho by život už nikdy nebyl jeho vlastním.

Ne, dokud byl Ben DeLuca naživu.

Jenže teď... teď Dino něco měl – lidi, které miloval – a to bylo zcela jeho vlastní, a nemělo s Benem absolutně nic společného.

Pokud se to jeho strýci nepodaří zjistit.

Potom neměl žádné pochyby, že by mu je Ben vzal, protože mu vzal už tolik jiných věcí. Nikdy by nesnesl, že byla ohrožena jeho kontrola nad jeho rodinou.

Dino nemohl dovolit, aby se to stalo.

Takže jo, začal poslouchat.

„Damian s námi do New Yorku jet nepotřebuje,“ řekl Ben.

„Chci, aby jel,“ odpověděl Terrance jednoduše.

„Proč?“

„Učit se, starý příteli. V tomhle našem životě by mohl využít vzdělání ohledně jiných frakcí a rodin.“

Ben se ušklíbl. „Omluv můj názor, ale Rossi se nepotřebují učit nic kromě toho, jak odložit flašku s alkoholem.“

Tommas Rossi, pár míst od Theo, zvedl svou sklenici s červeným vínem, jako by Ben nic neřekl. Upil velký doušek a ujistil se, aby svou sklenici položil na stůl dost silně na to, aby upoutal Benovu pozornost.

Tommas se chladně usmál. „Všichni Rossi, nebo jen pár z nich, DeLuco?“

Benův výraz ztvrdl. „Řekl jsem to, co jsem tím myslel.“

„To stačí,“ zamumlal boss.

Vypadalo to, že zatímco byl Dino zavřený, v rodinách chicagské mafie se nic nezměnilo. Stále byly stejně plné nenávisti a pravděpodobně stejně náchylné k násilí tak jako vždycky. Dino si v duchu poznamenal, že využít tuhle skutečnost, by mu to jednoho dne mohlo hrát přímo do karet.

Pokud všichni, kteří tu seděli u stolu při jídle, se navzájem nenáviděli tak moc, potom by nedalo příliš práce přimět je proti sobě bojovat. Existovalo spoustu důvodů, proč mohl boj vzniknout.

Boss měl oblíbence, kterého jeden z jeho nejbližších mužů neschvaloval.

To bylo něco, co by se dalo využít.

Dino si nemohl pomoci, ale musel přemýšlet, zda by se ti lidé jednoho dne nestali jeho pěšáky na šachovnici, i když zatím nevěděl jak přesně. Byl to jen nápad, který mu náhle vklouzl do jeho mysli a začal ho pokoušet a škádlit, ale odmítal ho pustit.

Dino tohle všechno jen odsunul stranou.

Prostě věděl - nějak - že by to využil.

Ale za jakou cenu?