TTWL - 7. kapitola

Překlad: Kerris
Kor.: Tahiti

Ozvalo se zaklepání na Alexovy dveře.

„Ano?“ Zvolal.

„Šéfe.“

Vzhlédl a našel ve dveřích Colea Sharpea. Toho zrovna nečekal.

„Kde je Jane?“ Zeptal se Alex.

Cole bez pozvání vešel do kanceláře a líně vyrazil k Alexově stolu chůzí muže, který má spoustu času. Proč by taky ne? Všechno mu padalo pod nos. Nejlepší příběhy. Nejlepší ženy…

„Jane Malone,“ odpověděl Cole a zvedl Alexovu sešívačku, se kterou párkrát cvaknul, než se posadil, „byl naposledy viděn, jak vstupuje na schodiště.“

„Schodiště?“ Alex se opřel o křeslo. Nechytal se.

„Však víš… aby se viděl s Grace?“ Řekl Cole a zahýbal s obočím.

Alex cvaknul s propiskou. „Dělají to často?“

„Možná,“ řekl Cole, natáhl se přes stůl a vzal si proteinovou sušenku, kterou Alex neměl čas sníst. „Proč, máš nějaké voyeurské sklony?“

Alexovi bylo ve skutečnosti fuk, že jeden z jeho nejlepších novinářů laškuje s novou nevěstou na schodech, ale měl s Jakem naplánovanou schůzku.

A Alex potřeboval Jakeovu radu.

Konkrétně, potřeboval radu jeho ženy.

Ale Jake tu nebyl a Cole ano, takže…

„Předpokládám, že jsi neslyšel, že na pár měsíců povedu Stiletto?“ Zeptal se Alex.

„Samozřejmě, že ano,“ řekl Cole s plnou pusou.

Alex zvedl ruce do vzduchu. „Jak? Jak jsi to mohl slyšet? Ani tu nepracuješ na plný úvazek.“

I přes Alexovu nejlepší snahu trval Cole Sharpe na tom, že bude pracovat jen na dohodu. Byl nejlepším sportovním novinářem, jakého Oxford měl. Měl kontakty v NFL, NBA, NHL… na vysokých školách, středních, kdekoliv.

Alex se všemožně snažil získat Coleho jen pro ně, ale zatím mu vyhovovalo psát na volné noze. Dle Alexe to nebyl muž, který by se v životě usadil. Byl vysoký, měl široká ramena, vypadal lehce pomuchlaně – jako klasický hollywoodský hrdina z romancí. Ke své kariéře přistupoval stejně jako k ženám:

S nadšením a bez závazku.

Přesto, Coleova reputace se ženami byla nejspíš přesně tím, co Alex potřeboval.

Měl v rohu stolu obří hromadu papírů. Popostrčil ji směrem k němu a poklepal na ni pěstí. „Víš, co to je?“

Cole na tu hromadu pohlédl. „Tvůj deník?“

„Články pro Stiletto,“ řekl Alex a znovu na papíry poklepal. „Stránka po stránce o exfoliaci, mnohonásobných orgasmech a rtěnkách.“

Cole se naklonil a natáhl ruku. „Ukaž mi ten o orgasmech.“

Alex ho ignoroval, sebral pár papírů z vrchu a zatřepal s nimi. „Tenhle v sobě má dva tisíce slov o pushupkách. Mapuje značky, to jak mají sedět a poslouchej: trikem je vybrat tu vhodnou pro správného chlapa. Je to vizuální typ? Pokud ano, nevadí mu, že si trochu vypomůžete k perfektnímu výstřihu. Ale pokud se raději dotýká, raději byste měly ubrat všechny ty vycpávky… chce cítit vaše skutečné já.“

Alex zděšeně odhodil papír na stůl. „Já prostě… nemohu.“

Cole zavrtěl hlavou. „Pletou se. Jsme vizuální i dotykoví. Máš tu červené pero? Napiš jim to do poznámek.“

Alex ho ignoroval a dál se hrabal v papírech a četl nadpisy. „Trendy s rtěnkou, které musíte vyzkoušet. Odstíny červené, které můžete skutečně nosit. Je anál novým orálem?“

Cole přestal kousat. „Počkej. Ukaž mi ten poslední. Vážně? O tom mohou psát? Proč o tom nepíše Oxford?“

„Píšeme,“ zamumlal Alex, který si zakryl rukou rty, jak studoval papíry. „Možná by sis měl přečíst i něco jiného než sportovní sekci.“

Cole začal dál kousat. „Takže zatímco já musím ustát smrad v šatnách Yankees, nějaký jiný chlap zkoumá sex? Dožaduji se změny zaměřeni!“

„O tom si budeš muset promluvit s Lincolnem Mathisem,“ řekl Alex, čímž ho odkázal na momentálního experta Oxfordu na vše, co mělo co dělat se ženami. „Ale udělej to později. Potřebuji pomoc.“

„Nejsi si jistý, zda ti sedne ta rtěnka?“ Zeptal se Cole, který si nacpal do pusy zbytek tyčinky.

Alex se natáhl přes stůl, aby vzal odhozený obal a hodil ho do koše. Významně pohlédl na drobky, až Cole protočil oči v sloup a smetl je na zem. „Ale, nejsi ty choulostivý? Hádám, že nejsi ani do análu ani do orálu. Příliš nepořádné?“

Alex se neobtěžoval odpovědět. „Jak mám tyhle články zhodnotit? Jak mám vědět, co je dobré a co ne? Typy řasenek i nejlepší detoxikační džusy mi jsou ukradené, ale pokud ty články nechám vytisknout a budou stát za nic, jde to na mou hlavu.“

Cole se opřel v židli. „Kolik ze článků Oxfordu čteš?“

„Každý.“

Cole vypadal překvapeně. „Vážně?“

„To šéfredaktor dělá, Sharpe. Musíme projít každé číslo. Ujistit se, že nestojí za prd.“

„A máš dělat to samé se Stilettem?“

„Zjevně.“

„Proč do prdele Camille nenašla na záskok nějakou ženu?“

„To nemám ani tušení,“ řekl Alex, který se svezl do křesla a zakryl si tvář rukama. „Nejspíš mě nenávidí.“

„Proč jsi souhlasil?“

To byla fér otázka. Ale Alex na ni neměl dobrou odpověď.

Obvykle neměl problém říct komukoliv ne – ani Camille s jejím chováním seržanta.

Rád by tvrdil, že souhlasil proto, že Camillina logika dávala smysl; zmínila, že najít nějakou šéfredaktorku na poslední chvíli je téměř nemožné. Pravda. Také zmínila, že už měl vztah s výše postavenými novinářkami Stiletta a mohl by si k nim jít pro radu, kdyby potřeboval.

Ale nebyl si jistý, zda to byly ty skutečné důvody, kvůli kterým ho do toho Camille namočila.

A rozhodně si nebyl jistý, proč to přijal.

Jako kdyby mu Cole četl myšlenky, ušklíbl se. „Co napsala Emma?“

„Mmmm?“ Zeptal se Alex, který si dal pozor, aby měl prázdný výraz.

Cole trpělivě kývnul ke štosu článků. „Emma Sinclairová. O čem napsala?“

Alex se chystal pokrčit rameny, ale Cole ho zarazil. „Ani se nesnaž předstírat, že nevíš.“

Alex si povzdechl a prohrabal se papíry, až našel ten Emmin a hodil ho na stůl. Cole k němu shlédl a poté pohlédl na něj.

„Ztracené umění randění na slepo?“ Zeptal se Cole. „Máš šanci dostat se své ex do hlavy a necháš ji psát o schůzce s jiným mužem?“

Alex vztekle cvaknul propiskou. „Sharpe, kolik přesně lidí ví o mém vztahu s Emmou Sinclairovou?“

„Um, všichni?“

„Sakra. Jake neumí zavřít pusu,“ zamumlal Alex.

„Jo, to už neututláš.“ Cole si hodil nohy na stůl a zaklonil se. „Ale záhadou zůstává, proč jste se vy dva rozešli.“

Cole povytáhl obočí. Alex ho probodl pohledem.

Cole shodil nohy dolů. „No tak, chlape. Někdo to musí vědět. Jake? Grace?“

Alex dál mlčel.

Jediná věc, ve které se s Emmou zjevně vzájemně beze slov shodli, kromě toho, že se vzájemně nemají rádi, bylo jejich dále trvající ticho ohledně jejich minulosti. Nikomu neřekl o tom, co se mezi nimi stalo, a ona nejspíš taky ne.

Ani holkám ze Stiletta.

Netušil, zda chrání sami sebe a nebo jeden druhého. Ale ať už měli jakékoliv důvody, neměl v úmyslu začít mluvit. Zvlášť ne s Colem Sharpem, který i když byl fajn chlap, nebyl zrovna diskrétní.

Cole to zjevně vzdal a obrátil se na Emmin článek.

Cole vzhlédl. „Píše dobře.“

Alex zabručel. Psala dobře. To vždycky. Na vysoké to bylo to jediné, co chtěla ve volném čase dělat, i když v té době milovala fikci. Vždy snila o tom, že napíše knihu.

Přemítal, co se s tím snem stalo. Stále psala pro potěšení?

„Její rande se zjevně vydařilo,“ řekl Cole s arogantním úsměvem.

Alex se naklonil kupředu a vyškubnul mu článek. „Nic z něj nebylo.“

„Jak to víš?“

Alex neodpověděl. Poslední, co chtěl, bylo vysvětlovat, že Emmu potkal na konci jejího rande.

Ani nechtěl zmiňovat, že se chtěl zdržet a sledovat, zda získala polibek.

A také nepřiznal Colemu, že když dostal články, její byl ten první, pro který se natáhl.

A nakonec, rozhodně nehodlal přiznat to bodnutí úlevy, které cítil, když si přečetl, že k žádnému polibku nedošlo. Ani k druhému rande.

„Nech si svá tajemství,“ řekl Cole a postavil se. „Ale vážně, příště se polepši.“

„V čem?“

„Emmině tématu,“ vysvětlil Cole. „Camille ti podala nabitou zbraň, když z tebe udělala Emmina šéfa. Nenech si tu příležitost utéct.“

Alex se zamračil a Cole si zoufale povzdechl. „Jsi bezradný. Příští měsíc jí dej za úkol napsat o něčem zajímavém.“

„Nemám tušení, co čtenářům Stiletta přijde zajímavé,“ zamumlal Alex a sjel pohledem k článku: Jak správně uplést francouzský cop.

„Nemluvím o něčem zajímavém pro čtenáře; mluvím o něčem, co zajímá tebe,“ řekl Cole. „Proč se jí nepodívat do hlavy? Můžeš zjistit, zda pod postelí neschovává voodoo panenku se jménem Alex Cassidy.“

„Ujišťuji tě, že je mi ukradené, co si o mě Emma Sinclairová myslí.“

„Tak proč jsi mě sem zavolal?“ Zeptal se Cole zmateně.

„Nezavolal!“ Řekl Alex, který již frustrací zvýšil hlas. „Přišels, bez pozvání.“

„Oh. Má chyba,“ řekl Cole s drzým úšklebkem. „Hodně štěstí, šéfe. Užij si tu rtěnku.“

Alex zíral na dveře, které se za Colem zavřely. Jeho sportovní novinář měl velmi ďábelský návrh. Alex byl profesionál. A i když se chtěl dostat Emmě do hlavy po všem tom čase, nemohl proti ní zneužít svou dočasnou pozici šéfa.

Nebo ano?

A pak si vzpomněl na tu noc po jejich zkušební večeři – vybavil si její slova.

Myslel sis, že si tě nevezmu, když poznám tvé skutečné já? No, gratuluji ti, Cassidy. Máš naprostou pravdu. Nechci si tě vzít.

Vybavil si, jak se mu zdálo, že se mu hruď rozpadá na dvě části.

Alex cvaknul s propiskou a zamračil se.

Možná, že by toho nakonec mohl využít.