RH - 30. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Sed si ze skleničky vysypal do ruky broskvově zbarvené pilulky a spočítal je. Třicet šest. Včera jich tam bylo padesát dva. Dávkování jasně udává dva prášky každých šest hodin, maximálně osm za den. Možná, že matematika nebyla Sedova nejlepší disciplína, ale lehce si spočítal, že Trey užívá dvojnásobek doporučeného dávkování. Byl by to dostatečný důkaz pro ostatní z kapely, aby se postavili proti němu? Sed už nechtěl dál ztrácet čas. Cítil, že Trey potřebuje okamžitou pomoc a nechtěl čekat, až ho najdou předávkovaného na jeho lůžku, což by bylo poslední znamení, že bylo něco špatně.

Sed opatrně nasypal prášky zpátky do lahvičky, zavřel ji a zastrčil si ji do kapsy. Vyšel z koupelny a posadil se na sedačku vedle Treye. Trey zase podřimoval, hlavu měl opřenou o zadní opěrku. V těchto dnech nedělal nic jiného, než že spal.

„Jsi unavený, Treyi?“ zeptal se Sed a strčil do něj, aby ho probudil.

„Nechej ho spát,“ řekl Brian, který seděl vedle Treye a díval se na televizi. „Koncerty ho opravdu zmáhají.“

Sed si odfrknul. „Jo, koncerty mu v poslední době vážně nakopaly zadek.“ Sed zatřásl Treyovým ramenem. „Hej, ospalče, vstávej.“

Trey zasténal a oběma rukama si přikryl tvář. „Kurva, chlape, dej mi pokoj.“

„Proč prostě nejdeš do postele? Spát tady není moc pohodlné.“

Trey tam chvilku seděl a vypadalo to, jako by nebyl schopný zvednout hlavu ze sedačky. Nakonec se vysoukal na nohy a zamířil rovnou do koupelny. Sed najednou cítil, jak ho ta lahvička prášků tlačí v kapse.

Z koupelny se ozývalo hlasité lomození a pak nadávky. Trey otevřel dveře od koupelny. „Neviděl někdo moje prášky?“

„Zkontroloval jsi svůj krevní oběh?“ zeptal se Sed a poškrábal se za uchem.

Trey se okamžitě naštval. „Vzal jsi mi je, že?“

„Možná.“

„Ježíši, Sede, dej mu ty prášky. Co se to s tebou děje?“ řekl Brian.

„Se mnou se neděje nic.“ Zapíchnul pohled do Treye. „Proč neřekneš Brianovi, kolik prášků sis dneska vzal?“

„Dej mi ty zkurvené prášky, Sede.“

Sed nadzvednul boky a vytáhnul lahvičku z kapsy. Trey se mu je pokusil vzít, ale Sed mu je odsunul z dosahu. „Tady se píše, že si můžeš vzít čtyři prášky za den. Maximálně osm. Kolik sis jich vzal během noci? Víš to vůbec?“

Trey chytnul Seda za zápěstí a pokusil se mu ji vykroutit z ruky. Když to nepomohlo, tak chytnul Sedův prst a zkroutil mu ho. „Au, sakra. Tak si to kurva vezmi.“ Sed je po Treyovi hodil.

„To nebylo vtipné.“ Trey se několikrát zhluboka nadechnul a pokusil se uklidnit. „Nerozumíš tomu, jak mě to bolí. Nikdo tomu nerozumí.“

Seda píchlo u srdce. Věděl, že byl Trey zraněný, ale to neznamenalo, že by mu pomohlo to velké množství paracetamolu. „Kolik prášků sis dneska vzal, Treyi?“

„Nevím,“ zakřičel, „šest nebo sedm.“

„Šest?“ Sed zakroutil hlavou. „Zkus raději šestnáct.“

Trey se zamračil. „Jak to můžeš vědět?“

„Včera večer jsem je spočítal a zopakoval jsem to i před chvílí.“

„Pár jsem si jich vzal. Nemůžu… Nezvládnu tohle všechno… a já… oni…“

Otočil se na patě a odkráčel do ložnice. Bouchnul za sebou dveřmi, ale to neztlumilo jeho rozčilený výkřik.

„Ježíši Kriste, Sede, ty jsi fakt debil.“ Brian se zvednul a šel na konec chodby. Myrna přes stůl sledovala svého manžela, očividně byla celou scénou ohromena. Jessica seděla naproti Myrně a hřbetem ruky si otřela pár zbloudilých slz.

Brian zaklepal na dveře ložnice.

„Vypadni,“ zařval Trey.

„Treyi, to jsem já, Brian. Pusť mě dovnitř.“ Chvilku tam tiše čekal. Nakonec se dveře otevřely a Brian vklouznul dovnitř.

„Proč jsi na něj tak tvrdý, Sede?“ zeptala se Myrna. „Nemyslíš si, že už trpí dost?“

Sed se zhluboka nadechnul. To si mysleli, že ho bavilo, být ten největší kretén? Raději by zavřel oči a předstíral, že bylo všechno v pořádku, ale prostě to v sobě neměl. Ne, když někdo, koho měl rád a na kom mu záleželo, se řítil do záhuby.