CR - 22. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Následující dva týdny se nesly v duchu hektických příprav na odlet. Marisa s Connorem požádali v práci o dovolenou a dali si do pořádku finanční záležitosti. Connor vypadal, že je ze všech ten nejváhavější, i když ho Marisa přesvědčila, aby šli – i kdyby to mělo být jen kvůli dítěti. Po mnoha diskuzích se rozhodli, že pokud se Nejstarší vysloví proti jejich nesmrtelnosti, tak se poté, co podepíšou prohlášení, že nevyzradí žádné důvěrné informace o Krinarech, vrátí ke svým dřívějším životům. Pokud by bylo jejich prostě vyhověno, tak by se stala jejich novým domovem Lenkarda, stejně jako tomu bylo v případě Mii.

Aby odstranila všechny obavy své sestry z cestování během jejího těhotenství, domluvila se Mia s Ellet, a ta ještě jednou naposledy Marisu vyšetřila. „Jste naprosto zdravá,“ ujistila je Ellet, „a normální cesta vesmírem by neměla způsobit žádné problémy. Pokud byste se teď rozhodla začít zkoumat cizí galaxie, pak bych si dělala starosti, ale jednoduchá cesta ze Země na Krinu – to je dnes zcela bezpečná záležitost.“

Mia ještě zavolala Jessie a vysvětlila jí, že nějakou dobu nebude k zastižení, a že se na příští semestr nevrátí. Jessie to vůbec nepřekvapilo, i když plakala, když jí Mia říkala, že neví, kdy se bude moci zase stavit. Jelikož Mia nemohla Jessie říct pravý důvod cesty, nechala ji věřit, že museli odletět kvůli Korumovým obchodům.

„Nemůže Jessie také letět s námi?“, zeptala se Mia Koruma po uplakaném a emočně náročném telefonátu. „Vím, že jsi říkal, že jen rodina, ale ona pro mě je jako rodina…“

„Ne, drahoušku,“ odpověděl jí Korum s lítostí v hlase. „Nejstarší měli dokonce námitky proti Connorovi. Musel jsem tvrdě argumentovat, abych je přesvědčil, že švagr znamená to samé jako opravdový příbuzný. Pokud by ještě žili Connorovi rodiče, tak by to pravděpodobně nefungovalo – to bylo na výjimku příliš mnoho lidí.“

Mia polkla. Nedošlo jí, jak blízko byla ztrátě sestry, která by se pravděpodobně rozhodla zůstat s manželem na Zemi. To bylo poprvé, co byla Connorova chybějící rodina něco pozitivního. Mia svého švagra vždycky litovala, protože jeho svobodná matka před sedmi lety zemřela na rakovinu prsu… a teď to umožnilo Miině rodině zůstat pohromadě.

Adam připravil hromadu podkladů, které měla vzít s sebou na Krinu. „A nezapomeň je dát té praktikantce,“ připomínal Mie. „To je všechno, co se mi v Saretových aktech o ztrátě paměti a Zjemnění podařilo najít. Moc toho není – většinu dat musel ještě předtím zničit –, ale mohlo by to pomoci lépe pochopit tvůj stav.“

„Děkuji, Adame.“ Mia se na Krinara usmála. „Bylo fantastické mít tě za kolegu.“

Adam se zašklebil a přitom obnažil bílé zuby. „Nápodobně, kolegyně. Dej mi vědět, až dorazíte a trochu se zabydlíte; rád bych se dozvěděl, jak dopadlo tvoje setkání s Nejstaršími.“

„No jasně,“ slíbila mu Mia. Věděla, že Adam měl velmi dobrý důvod, že se o Korumovu prosbu tak moc zajímal: Jeho adoptivní rodina byli lidé – stejně jako jeho tajemná přítelkyně, o které nikdy nemluvil.

***

„Saret bude na stejné lodi,“ sdělil Korum Mii, když se den před odletem procházeli po pláži. „Rada ho chce transportovat na Krinu, aby ho mohli Nejstarší vyslechnout…“

Mie se při tom pomyšlení sevřel žaludek. Z boje v aréně ještě stále trpěla nočními můrami – strašlivými představami, jak Korum boj prohrává. Saret se dostal příliš blízko k tomu, aby jejího milovaného zabil a ona na tu bolest, kterou v tom momentě pocítila, nedokázala zapomenout.

Jakoby jí četl myšlenky, Korum pokračoval: „Není nic, čeho by ses musela obávat, miláčku. Po celou cestu bude zavřený.“

„Což bude trvat několik týdnů, že ano?“, zeptala se Mia.

„Ano,“ potvrdil Korum. „To, co trvá nejdéle, je dostat se dostatečně daleko od Země. Je to tu příliš hustý sluneční systém a my se musíme ujistit, že warpové schopnosti lodi nic nenaruší.“

Mia se rozesmála a na moment na Sareta úplně zapomněla. „Warpová schopnost? Jako warpová rychlost v našich sci-fi – to, co způsobuje cestování nadsvětelnou rychlostí?“

„Ano,“ odpověděl jí Korum. „Je to tomu velmi podobné. Ovlivňuje to časoprostor a umožňuje nám to cestovat skoro okamžitě z jednoho bodu vesmíru na druhý.“

„Jak to funguje?“, zeptala se ho Mia fascinovaně. Fyzika nebyla nikdy její silnou stránkou, ale věděla, že v blízkosti rychlosti světla se dějí podivné věci – a že cestování nadsvětelnou rychlostí bylo do příchodu Krinar považováno za nemožné.

Korum se usmál a její zájem ho očividně potěšil. „Nemohu ti to úplně přesně vysvětlit, aniž bych tě zahltil komplikovanými matematickými výpočty, ale hrubý nástin ti mohu dát,“ odpověděl jí. „Naše lodi vlastně tvoří takovou energetickou bublinu, která způsobuje, že se časoprostor zevnitř stáhne – a mimo ni se roztáhne. To nás vystřelí z jednoho bodu do druhého. Nemusíme dosáhnout rychlosti světla; prostě ji kompletně přeskočíme.“

„Nevyžadovalo by to obrovské množství energie? Jakou pohonnou látku používáte?“

„No, energetická bublina kolem naší lodi využívá kombinaci pozitivní a negativní energie,“ vysvětlil jí Korum.

„Negativní energie je to, co vaši vědci teprve zkoumají. A ano, máš naprostou pravdu: warpování časoprostoru vyžaduje obrovské množství energie. Naštěstí jí máme dostatek. Kromě toho využíváme jako pohonnou hmotu antimaterii; díky tomu naše lodě létají, když nevyužívají warpovou schopnost.“

Mia vykulila oči. „Antimaterie?“

„To je nejsilnější zdroj energie, který existuje,“ vysvětlil jí Korum.

Mia zmlkla a přemýšlela o rozsahu toho, co měla v úmyslu. Zítra opustí na časově nespecifikovanou dobu Zemi, a to s milencem, který ani není člověk. Vložila mu do rukou osud celé své rodiny.

To mohlo být zneklidňující, ale nebylo. Místo toho byla úplně bez sebe vzrušením. Kolik lidí dostane takovou šanci? Vidět jinou planetu, letět na Krinu – původ všeho života? A setkat se nejstaršími mezi Krinary… Ještě stále to nemohla pobrat. Ona, normální lidská dívka, se setká se stvořiteli lidstva.

To stačilo, aby jí bylo trochu mdlo.

***

Následující ráno odletěli na Floridu, aby vyzvedli Miinu rodinu a Korum pro tento účel vytvořil větší gondolu. Všichni už se se sbalenými kufry shromáždili v domě Miiných rodičů. I když jim Korum vysvětlil, že většinu věcí nebudou potřebovat, trvali na tom, že si zabalí své vlastní oblečení a věci, které považovali za důležité.

Tentokrát Korum přistál přímo před domem rodiny Stalis. Mia mu vysvětlila, že její rodiče už všem sousedům o jejich nadcházející cestě povyprávěli (i když důvod neprozradili), a tak nebude nikdo překvapený, když jim v jinak klidném sousedství přistane mimozemská loď.

Mia s Korumem vystoupili, došli ke dveřím a zazvonili. Z okolních domů začali pomalu vycházet lidé, zvědaví na vztah jejich sousedů k mimozemšťanům. Korum slyšel jejich šepot, chichotání a vzrušené nebo ustrašené zalapání po dechu. Starší manželský pár o několik domů dál telefonoval se svými dětmi a stěžoval si, že to krinarské zlo už proniklo až do Ormond Beach. Pravděpodobně si mysleli, že je nedokáže slyšet, protože nevěděli, o kolik lepší smysly Krinar měli.

Nic z toho Koruma nezajímalo. V minulosti se snažil být opatrný a vždy se ujistil, že svou přítomností v tomto malém městečku nepřitáhl příliš velkou pozornost na rodinu svého charla. Teď už to bylo jedno. Pokud by Nejstarší jejich prosbě vyhověli, tak by se Miiny rodiče, a její sestra, nemohli do svého starého života vrátit.

Dveře otevřela Marisa a vpustila je dovnitř. „Ahoj, lidičky,“ pozdravila je vesele. „Pojďte dál! Už jsme skoro hotoví.“

„Skvělé!“ Když vstoupili do domu, Mia se doširoka usmívala. „Jsi vzrušená? Teda já určitě…“

„Jestli jsem vzrušená? To jako fakt? Děláš si srandu? Už dvě noci jsem nespala…“

Korum se rozesmál a následoval sestry do kuchyně. Miiny rodiče a Connor tam seděli u stolu a snídali.

„Korume!“, zvolala Ella a oči se jí rozsvítily. „Připoj se k nám. Udělala jsem bramborové placky s čerstvou borůvkovou marmeládou.“

„Rád,“ odpověděl Korum a posadil se ke stolu. „Jednu bych ochutnal.“ Spolu s Miou jedli teprve před hodinou, ale byl zvědavý vyzkoušet pokrm, o kterém Mia tvrdila, že je to specialita její matky.

V tom okamžiku se Mia postavila za jeho židli a políbila ho na tvář. Její vlasy ho polechtaly na krku. „To už máš zase hlad?“, dobírala si ho Mia a rukama mu masírovala ramena. Nejraději by ji za lehkost, se kterou ukazovala své city, objal. Nevěděl, jak moc to od ní potřebuje, dokud se ho před pár týdny nezačala sama takto dotýkat. Předtím to byl většinou on, kdo inicioval tělesný kontakt. To se týkalo jak sexu, tak doteků.

Samozřejmě, že okamžitě ztvrdl, když byla tak blízko něho, ale klidně to utrpení uvítal. Korum lehce změnil své sezení a trochu zvedl koleno, kdyby náhodou některý z lidí nakoukl pod stůl.

„Mio, zlatíčko, co ty?“, zeptala se jí matka. „Nechceš taky?“

„Ráda, mami, děkuji.“ Mia pustila Korumova ramena a posadila se na židli vedle něj. Korum natáhl ruku a uchopil tu její do své, protože toužil po dalších dotecích.

„Ooooh, ták zamilovaní,“ poznamenal Connor, který právě žvýkal kousek placky. „Podívej se na ně, Mariso.“

„Buď zticha, Connore,“ odpověděla mu jeho žena a šla postavit na vodu. „Oni nejsou tak starý manželský pár jako my.“ Ale na tváři měla zářivý úsměv, když to říkala a Korum věděl, že si jen dělala legraci. Pokud to mohl posoudit, tak se k sobě Marisa a Connor chovali stále velmi láskyplně.

Korumovi nevadilo, že si z něj Connor utahoval; miloval Miu a neměl v úmyslu své city před její rodinou tajit. Klidně ať vidí, jak mu na ní záleží. Koneckonců mu důvěřovali natolik, že nechávali celý svůj život za sebou.

Doufal, že jim Nejstarší ty nanozyty neodmítnou. Nenáviděl představu, že by měl Miinu rodinu zklamat – a Miu také. Nějak, aniž by si toho všiml, přirostla tato rodina Korumovi k srdci. Za poslední dva týdny trávil čas s každým členem Miiny rodiny, zodpovídal otázky ohledně Kriny a toho, co mohou během cesty očekávat – a přitom si uvědomil, že je má opravdu rád. Viděl stopy Mii v obou rodičích a v její sestře. Kromě toho se v Connorově společnosti často pobavil. Pokud by někdo Korumovi před pár měsíci řekl, že si vytvoří k několika lidem takový vztah, tak by se mu vysmál. Ale co potkal Miu, tak jeho předvídatelný život skončil.

Ella Stalis přinesla placky a každému dala jednu na talíř. Když ji Korum ochutnal, okamžitě musel Elle složit kompliment. Tu kombinaci sladké marmelády a kořeněných brambor si hned zamiloval. Radostí se rozzářila. V tom okamžiku si Korum uvědomil, jak musela být v mládí krásná – a po zákroku opět bude.

Nakonec bylo všechno snědeno a talíře uklizeny. Korum pomáhal s nádobím, které vkládal do myčky. Lidské přístroje ho z nějakého důvodu vždycky fascinovaly; byly tak jednoduché a hrubé, a přesto odváděly svou práci.

V tom momentě vyběhl z jednoho pokoje malý psík, zaštěkal a opakovaně se snažil vyskočit na Koruma. Ale než mohl způsobit nějakou škodu, tak ho Marisa zvedla ze země. „Mocha!“, vynadala psovi. Obrátila se na Koruma a omluvně se na něj usmála. „Omlouvám se. Zavřeli jsme ho do ložnice, aby nám během balení nepřekážel, ale nějak se mu podařilo vyklouznout…“

„To je v pořádku, nevadí mi,“ ujistil ji Korum. Najednou ho něco napadlo. „Co s ním vůbec bude, když odletíte?“

Marisa na něj pohlédla. „Samozřejmě poletí s námi.“

Korum zamrkal. „Chápu.“

„Snad to není nějaký problém?“, zeptala se Marisa s obavou v hlase. „Myslím, že rodiče by se s ním nedokázali rozloučit…“

„Ne, to není problém,“ odvětil Korum. Nečekané, ale zvládnutelné. Měl vědět, že to chlupaté stvoření budou chtít vzít s sebou; lidé měli ke svým mazlíčkům často nepřirozený vztah. Musel provést nějaké úpravy na lodi, aby měl psa kam umístit, ale to byla drobnost.

O dvacet minut později už byli všichni připravení k odletu. Korum odnesl ven pět velkých kufrů a naložil je do lodi. Přitom ignoroval zírání zvědavých sousedů.

„Buď opatrný, jsou těžké,“ varoval ho Dan Stalis a Korum musel potlačit úsměv. Miin otec očividně nechápal celý rozsah rozdílů mezi Krinary a lidmi. Pro něho byly kufry těžké asi jako pro Ellu její příruční kabelka. Přesto ho Danova starost dojala.

Když nastoupili do gondoly, ujistila se Mia, že mají všichni na vznášejících se sedátkách pohodlí. Její matka měla na klíně psa a její pevné sevření prozrazovalo, jak byla nervózní.

„Na shledanou, Ormond Beach. Na shledanou, Země,“ zašeptala Mia, když se letadlo zvedlo a odnášelo je vzhůru, ven ze zemské atmosféry, kde na ně pro jejich meziplanetární cestu čekala velká loď.