CR - 27. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Následující ráno se Mia probudila s nepříjemným pocitem u srdce. Z nějakého důvodu se jí opakovaně zdálo o Saretovi a o tom dni v laboratoři. V jejím snu se jí Saret dotýkal, kůže ji svědila odporem, ale nemohla se bránit, protože byla ochrnutá a nebyla schopna pohybu. To jediné, co mohla, bylo křičet v myšlenkách.

Příliš rozrušená, než aby mohla dál spát, Mia vstala a šla se osprchovat. Korum někam odešel a Mia nevěděla, jestli je její rodina vzhůru nebo ještě spí. Podle světla venku muselo být ještě dost brzy.

Zatímco stála pod proudem vody, zívala a cítila se nezvykle unaveně. Možná, že přece jen neměla ještě vstávat. Ten hloupý sen jí strašil v hlavě a Mia se ho snažila zbavit důkladnou sprchou. Ve skutečnosti se jí Saret skoro nedotkl, proto nechápala, proč ji tuto noc její podvědomí vedlo tímto směrem.

Aby ze sebe setřepala i poslední zbytky té noční můry, ještě jednou si prošla události toho konkrétního dne, počínaje okamžikem, když při své snaze opustit budovu vrazila do Sareta. Byl tak šťastný, že jí může vyprávět o svých plánech. Popisoval jí, co měl v úmyslu s lidmi a se svými krinarskými spoluobčany udělat. Mia si dokázala přestavit, že to pro něj nebylo jednoduché někomu se svěřit, když musel neustále hrát svou roli a přetvařovat se. Když si myslel, že si na ten rozhovor nikdy nevzpomene, tak se cítil v bezpečí a masku, kterou normálně nosil, nechal spadnout na zem.

Při pohledu zpět byl jeho úmysl skoro směšný. Všechny ty jeho řeči o tom, jak přinese Zemi světový mír a stane se tak zachráncem jejího lidu. Dokonce se ji pokusil přesvědčit, že Korum měl nějaké děsivé plány na převzetí planety. To bylo tak zcestné, že se Mia musela zasmát. Copak si opravdu myslel, že by mohla jeho plány podporovat? Že by udělala znovu tu samou chybu a myslela si o Korumovi to nejhorší jen proto, že u tak jednou učinila?

Mia vyšla ze sprchy a nechala se osušit. Poté se cítila trochu lépe a vrátila se zpět do ložnice, aby si vyzvedla svůj fabrikator a oblékla se.

K jejímu překvapení tam byl Korum a seděl na posteli. Na sobě měl typické krinarské šortky a tričko bez rukávů. Z nějakého důvodu měl mokré vlasy.

„Už jsi vzhůru,“ konstatoval a hleděl na její nahé tělo se smyslným leskem v očích. „Šel jsem si zaplavat v jezeře, protože jsem si myslel, že budeš ještě nějakou dobu spát. Proč jsi vstala tak brzy?“

„Zdály se mi špatné sny.“ Mia se posadila vedle něj. Okamžitě jí položil ruce na prsa a lehce je stiskl, jakoby se jí nemohl přestat dotýkat.

„Jaký, drahoušku? O čem byl?“ Jeho překrásná tvář byla plná obav, i když si jeho ruce i nadále pohrávaly s jejími ňadry a jeho palce jí hladily bradavky způsobem, který v ní vyvolával vlny horka.

Mia ani nemohla přemýšlet, když to s ní dělal. „Ehm… prostě ta věc se Saretem…“ Když se sklonil níž a políbil ji na citlivou kůži na klíční kosti, zvrátila hlavu a nabídla mu krk.

„Jakou věc?“, zamumlal a jedna jeho ruce jí vklouzla mezi stehna a pohladila ji po vzrušeném pohlaví.

„No ten… rozhovor…“ Když do ní vklouzl prstem a palcem stiskl klitoris, Mia zalapala po dechu.

„Co je s tím?“, zašeptal. Jeho horký dech ji pohladil po krku a na celém těle jí naskákala husí kůže.

„Já… já nevím,“ vykoktala ze sebe Mia a její vnitřní svaly se stáhly kolem jeho prstu. Byla tak blízko… blízko…

Korum z ní prst vytáhl a zatlačil na ni, aby si lehla na záda. Nohy jí visely z postele. Klekl si na zem, její nohy si přehodil přes ramena a přitáhl si ji k ústům.

Když se jeho teplý, vlhký jazyk dotkl jejího klitorisu, Mia explodovala. Její orgasmus byl tak prudký, že ji zvedl z postele. Zatímco jí tělem probíhala jedna vlna horka za druhou, svírala víčka pevně k sobě.

Než mohl ten pocit odplynout, už byl v ní. Roztrhl si šortky a pronikl do ní svým tlustým penisem. Mia při tom útoku zalapala po dechu a pevně se ho držela, zatímco se začal pohybovat dovnitř a ven a stimuloval tak její nervová zakončení ještě citlivá z orgasmu. Mia otevřela oči a setkala se s pohledem jeho zlatých očí.

Hleděl na ni intenzivně a hladově. Sklonil se dolů a divoce ji políbil. Zatímco přirážel tam dole, stejným způsobem tak činil se svým jazykem. Jedna jeho ruka ji držela za vlasy a Mia tak nemohla pohnout hlavou. Jeho druhá ruka vklouzla mezi jejich těla k místu, kde byli spojeni a dotkla se jejích záhybů. Prstem jí pohladil vchod, aby sesbíral tekutinu a poté ho zabořil do jejího druhého otvůrku.

Přemožená silou toho prožitku, Mia bezmocně sténala, ale nemohla udělat nic, než brát to, co jí dával. Byl na ní, v ní, všude kolem ní a ona nemohla ani dýchat. Jak v ní napětí narůstalo, srdce jí bušilo rychleji a rychleji. Jeho prst v zadečku jí přidal neuvěřitelně dlouhý, rušivý, a přesto cítila i temné vzrušení a nezvyklý pocit plnosti, který se připojoval k ostatním pocitům.

Všechno se v ní bez varování sevřelo a Mia se v Korumově náruči roztřásla vyvrcholením. Zasténal, třel se o ni a snažil se do ní proniknout ještě hlouběji. Když vyvrcholil i on, hluboko v sobě cítila výboj jeho sperma.

Po pár minutách se z ní pomalu vysunul. „Jsi v pořádku?“, zeptal se tiše a Mia přikývla, příliš slabá a uvolněná, než aby se pohnula.

Korum se usmál, zvedl ji do náruče a odnesl ji znovu do koupelny na krátkou sprchu. Poté se oba oblékli a byli připraveni na snídani s její rodinou.

U snídaně měla Mia potíže se soustředit, protože se jí myšlenky neustále vracely k tomu rozhovoru se Saretem. Poté, co o tom nějakou dobu dumala, došlo jí, co jí tak zaměstnávalo mysl.

Proč se Saret snažil Koruma pomluvit? Byly to jeho šílené představy, nebo si opravdu myslel, že je Mia tak přístupná jeho lžím? A proč by se vůbec namáhal jí lhát, když měl stejně v úmyslu jí vymazat paměť? Snažila se vzpomenout si na jeho přesná slova. Říkal něco o tom, že Korum měl v úmyslu vzít jim jejich planetu. Co to mělo, k čertu, znamenat? Vždyť Krinar už na Zemi byli a žili po boku lidí – což bylo to, co říkal Korum, že měli v úmyslu.

A přesto se nemohla Mia zbavit nepříjemného pocitu. Věděla, že její milenec měl určitou nelítostnou stránku povahy – a také věděla, že byl ke své rase loajální. Mohla by tato loajalita vést až tak daleko, že by se chtěl zbavit celé jedné rasy, jen aby se dostal k drahocenné komoditě? Korum sám jí vyprávěl, jak je Země jedinečná a ze všech planet tam venku se Krině podobá nejvíc. A teď, když byla Mia tady, tak mohla vidět, že to byla opravdu pravda; kdyby se Zemi někdy něco stalo, tak by lidé byli více než šťastní, kdyby mohli žít na Krině.

Mia odložila příbor podobný pinzetě a pohlédla na Koruma, jak si povídá s její rodinou a baví se u toho. Přišlo jí nemožné, že by se za tím překrásným zevnějškem a teplým úsměvem skrývalo něco temného. Mohl by ji milovat a zároveň chtít zničit její lid? Jak daleko sahaly jeho ambice?

Mia si dala úst další sousto a snažila se racionálně uvažovat. Samozřejmě, že by věděla, kdyby se zamilovala do monstra. Nikdo v sobě nemohl takovou temnotu skrývat napořád. Korum sice nebyl anděl – a ani neměl o jejích spoluobčanech valné mínění -, ale nikdy by nezašel tak daleko, aby jim sebral celou planetu.

Nebo ano?

Jídlo, které právě polkla, jí ztěžklo v žaludku. Omluvila se a odešla do koupelny, aby se osvěžila. Do obličeje si stříkla trochu vody, ale při pohledu do zrcadla uviděla ve svých očích těžce skrývanou paniku.

Musela si s Korumem promluvit – a to hned, než mohly staré pochyby a podezření otrávit jejich vztah. Pokud se Mia něco z té katastrofy s hnutím odporu naučila, tak že to byla hloupost dělat ukvapené závěry a přepokládat vždy to nejhorší. Už nebyla tou dívkou, která měla strach si se svým mimozemským milencem promluvit, protože se bála, že by zradila svou rasu. Korum k ní teď patřil stejně jako ona k němu – tak jako tak se dozví pravdu.

Snídaně jakoby trvala věčnost. Mia se usmívala a bavila se s rodinou, zatímco uvnitř málem pukla netrpělivostí. Všimla si, že na ni Korum občas vrhl tázavý pohled a věděla, že tušil, že něco není v pořádku, protože byl její úsměv nucený.

Konečně byl konec. Marisa se vrátila do svého pokoje, aby si po snídani trochu odpočinula – předcházela tak těhotenské únavě - , a Connor jí dělal společnost, protože se od ní nechtěl odloučit. Miiny rodiče se také stáhli do svého pokoje, protože si chtěli chvíli číst a podívat se na pár filmů o Krině, které jim Korum připravil.

„Měl bys chuť na procházku?“, zeptala se Mia hned, jakmile byli rodiče mimo doslech.

Korum zvedl obočí. „Není na to příliš horko?“

„Dá se to vydržet.“ Mia neměla tušení, jestli ano nebo ne, ale chtěla se dostat ven z domu – a z doslechu celé rodiny.

„Oukej, souhlasím.“ Korum vstal způsobem, jakým se pohybovali jen Krinar. „Pojďme.“

Jakmile vyšli z domu, Miu udeřilo příšerné horko. Bylo asi jedenáct hodin dopoledne a slunce svítilo na nebi bez mráčků velmi intenzivně. Mia mohla slyšet cvrkot cikád a zpěv ptáků – některé možná známé, ale většina cizí a exotické.

Vyrazili směrem k jezeru a sledovali tak tu samou stezku, po které šli i včera. Za denního světla vypadalo okolí ještě krásněji a působivěji než při západu Slunce, ale Mia se teď na to nedokázala soustředit. Žaludek měla stažený a bylo jí nevolno, jakoby snědla něco, co jí nesedlo.

„Takže, Mio…“ Když dorazili k jezeru, Korum zastavil na stinném místě a stáhl ji na zem, aby se posadila na hustý koberec z trávy vedle něj. „Co se děje, miláčku? Co je s tebou dnes ráno?“

Mia pohlédla na muže, kterého milovala víc než svůj život. „Chtěla bych vědět, jestli je na tom, co mi řekl Saret, něco pravdy.“

Jeho pohled byl pevný a ani nezamrkal. „Která část?“

„Ta část…“, hlas se jí uprostřed věty zlomil, „…ta část o tom, že nám chceš vzít celou Zemi.“

Na moment zavládlo ticho a navzájem na sebe jen zírali. Poté Korum jemně řekl: „Chceme se s vámi o vaši planetu podělit. To jsem ti přece řekl.“

„Tak proč Saret tvrdil, že nám ji chceš vzít?“ Něco tu nehrálo. „Trpí utkvělými představami, nebo je tu něco, co bych měla vědět? Co máš opravdu v úmyslu, Korume? Jak přesně se chcete s námi o naši planetu podělit, když vaše Slunce nakonec vyhasne?“

Několik okamžiků byl zticha, jeho tvář tvrdá a nečitelná. „Důvěřuješ mi, že ano?“, chtěl nakonec vědět. „Po tom všem, co se stalo, opravdu si ještě stále myslíš, že jsem nějaký zloduch?“

Mia se zachvěla a zhluboka nadechla. Nepříjemný pocit v žaludku zesílil. „Ne, Korume. To si nemyslím. Nechci si to myslet. Jen se chci dozvědět pravdu. Celou pravdu.“

Stále na ni hleděl neústupným pohledem, takže dodala: „Korume, prosím… Jestli pro tebe opravdu něco znamenám, tak mi prosím řekni všechno.“