CR - 23. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Zatímco loď stoupala, Mia pozorovala stále se zmenšující se budovy a orientační body pod nohama. Průhledné stěny gondoly nabízely spektakulární pohled v rozsahu 360 stupňů. Během pár sekund loď vystřelila do mraků a dovnitř proudilo jasné slunečné světlo, takže musela Mia přimhouřit oči, dokud Korum světlo neztlumil.

„Wow,“ vydechla Marisa a vyslovila tak nahlas to, jak se Mia cítila. „To nemá s létáním v normálním letadle vůbec nic společného…“

„Pohybujeme se mnohem rychleji než vaše letadla,“ vysvětlil jí Korum. „Ještě pár minut a budeme u cíle, který se nachází hned za zemskou atmosférou.“

Mia se k němu natáhla a stiskla mu ruku. Srdce jí bušilo vzrušením a nervozitou a jen těžko si dokázala představit, jak se musí cítit ostatní. Její otec vypadal trochu bledě a matka mačkala Mochu tak silně, že se malý psík snažil z jejího sevření vykroutit. Dokonce i Connor byl nezvykle tichý a vypadal trochu zaraženě.

„Všechno bude dobré, miláčku,“ uklidňoval ji Korum a naklonil se k ní, aby ji políbil na spánek. „Všechno bude v pořádku.“

„Já vím,“ odpověděla mu Mia klidně. „To celé je prostě tak neuvěřitelné, to je všechno.“

Usmál se na ni a na levé tváři se mu objevil ten jeho sexy ďolíček. S ním vypadal ještě úchvatněji než normálně, a Mia si zoufale přála být s ním o samotě a nebýt obklopená celou rodinou.

Jakoby jí mohl Korum číst myšlenky, zašeptal jí do ucha. „Později.“

Mia ucítila, jak jí hoří tváře. Jeho úsměv se změnil na svůdný a Mia ho v odpověď štípla do paže.

Zvedl tázavě obočí a Mia na něj vrhla nazlobený pohled. „Ne před mými rodiči,“ naznačila neslyšně ústy a jeho úsměv se změnil v široký úšklebek.

Mia, pevně rozhodnutá nezrudnout, pohlédla dolů a s nadšením sledovala, jak se vzdalují od Země. Když byla malá, tak vždycky snila o tom, že se stane astronautkou, bude létat ke hvězdám a zkoumat vzdálené galaxie. Jako většina dětí z této fáze vyrostla a našla si realističtější povolání. Ale teď se jí nabízela možnost splnit si dávný dětský sen, a to bylo víc než fantastické.

Brzy už byli tak daleko, že mohli vidět celou zeměkouli – překrásnou modrou planetu, která vypadala příliš malá na to, než aby byla domovem pro miliardu lidí. Jak na ni Mia shlížela, pochopila, jak bylo lidstvo zranitelné, když bylo připoutáno k místu, které vypadalo v obrovském vesmíru tak bezbranně.

„O čem přemýšlíš?“, chtěl vědět Korum a naklonil se k ní, aby ji pohladil na koleni.

„Přemýšlela jsem nad tím, že teď chápu, proč se chtějí Krinar rozptýlit i mimo domovskou planetu,“ odpověděla mu Mia, „proč jste nechtěli nechat své přežití záviset na jedné planetě. Odtud vypadá tak křehce…“

„Ano, to je pravda.“ Korumův stisk na jejím koleně zesílil. Když vzhlédla, všimla si, že na ni hledí se zvláštním výrazem ve tváři. Ale než se ho mohla zeptat, co se děje, uslyšela matku, jak vypískla.

„Och, wow, Korume! To je tvá loď?“

Mia vyhlédla ven. Blížili se k objektu, který vypadal jako obrovská patrona. Měl tmavou barvu a vypadal kupodivu velmi jednoduše, úplně jinak než vesmírné lodě, které vídala ve sci-fi filmech.

„To je ono?“, zeptala se a snažila se neznít moc zklamaně. Krinarské transportní gondoly vypadaly moderněji a futurističtěji, než tato loď, která se mohla pohybovat nadsvětelnou rychlostí.

„To je ona.“ Korum se rozesmál. „Nevypadá tak, jak si je vy lidé představujete, že?“

„Ne, to rozhodně ne,“ přiznal Connor, který promluvil poprvé od doby, kdy gondola odstartovala ze Země. „Jak se tam může vejít tisícovka Krinarů? Vypadá tak malá…“

„To není loď, která nás sem přivezla,“ vysvětlil Korum. „Máš pravdu; ta byla mnohem větší. Tuto jsem postavil extra pro tuto cestu, protože tentokrát nás bude jen asi sedmdesát osob.“

„To můžete udělat?“, zeptal se Miin otec a upíral na Koruma nevěřící pohled. „Jen tak sestrojit loď, která dokáže cestovat do jiné galaxie?“

„Korum může,“ odpověděla mu Mia, která pochopila, proč je její otec tak zmatený. „Ne každý Krinar může. On je ten, kdo je konstruuje, že ano?“ Pohlédla na Koruma.

„Ano,“ potvrdil její slova Korum. „Tento konkrétní vynález je můj. Měli jsme lodě samozřejmě i předtím, které uměly cestovat nadsvětelnou rychlostí, ale tato zde je poslední generace. Je bezpečnější a mnohem lépe se ovládá.“

„Chápu,“ pronesl Dan a hleděl na Koruma se směsicí šoku a respektu. Stejné pocity se odrážely i ve tváři Elly. Miiny rodiče si očividně až do této chvíle neuvědomovali rozsah Korumova technologického talentu.

Když se blížili k lodi, mohla Mia vidět, jak se jedna ze stěn rozplynula a vpustila je dovnitř. Jelikož fungovaly dveře v krinarských domech na stejném principu, jen při tom pohledu zamrkala. Ale její rodina byla rozhodně ohromená.

„Jak přesně ta inteligentní věc funguje?“, zeptala se Marisa. „Opravdu ty stěny myslí samostatně?“

„Ne,“ odpověděl jí Korum. „Ve skutečnosti neexistuje umělá inteligence, která by měla vlastní vědomí. Pokud říkám inteligentní technologie, tak tím myslím objekt, který umí vykonávat určité funkce imitováním inteligentní živé bytosti. Například můj dům umí uvařit jídlo, nastavovat teplotu, která je pro naše těla optimální a umí udržet nechtěné návštěvy venku nebo se umí sám uklidit. Tyto úkony vykonává stejně dobře, jakoby to udělal člověk nebo Krinar – ale popovídat si s ním se nedá.“

„To je tak cool,“ poznamenal Connor. „Opravdu máte roboty, se kterými můžete mluvit?“

Korum se shovívavě usmál. „Ano, před několika tisíci lety byly velmi oblíbené, ale poté vyšly z módy. Teď jsou používány převážně k zábavě dětí, i když je pár dospělých, kteří je mají stále rádi.“

Než mohl Connor položit další otázky, gondola dosedla na zem. Marisa zatleskala. „Bravo! To bylo nejjemnější přistání, jaké jsem kdy zažila.“

Korum se usmál a zvedl se ze sedátka. „Jsme tady,“ prohlásil. „Dokud nedosáhneme našeho konečného cíle, bude tato loď prozatím vaším novým domovem.“

Poté, co vystoupili, tak je Korum provedl lodí. I přes nevýrazný vnější vzhled byl vnitřek vesmírné lodi stejně krásně zařízený jako Korumův dům. Jasné barvy, vznášející se nábytek, exotické rostliny – loď měla všechno, na co byla Mia zvyklá z Lenkardy, a okamžitě se cítila jako doma.

Miiny rodina byla ohromená. „Korume, to je skvělé,“ opakovala Miina matka stále dokola. „A ten výhled! Ten výhled!“

Výhled byl opravdu nádherný. Vnější stěny lodi byly průhledné stejně jako většina krinarských budov, a bylo tu nespočet míst, ze kterých se celá ta krása dala pohodlně obdivovat. Bez vlivu atmosféry bylo všechno ostřejší, jasnější. Hvězdy vypadaly zářivější, než jak je kdy mohla Mia vidět ze Země.

Korum připravil pro Miinu rodinu speciální ubytování, které zařídil podobně jako dům Miiných rodičů. „Doufám, že je to tak pro vás v pořádku,“ řekl jim. „Pokud ne, mohli bychom to zařídit tak, jak si budete přát.“

„Ach, takhle je to perfektní,“ odpověděl mu Miin otec a posadil se na velkou polstrovanou pohovku. „Ty vznášející se věci mě trochu děsí, abych se přiznal.“

„Dobře, jsem rád, že se vám tu líbí.“ Korum se usmál a Mia by ho nejraději za jeho pozornost zulíbala. „Také jsem nechal připravit speciální místnost pro Mochu, aby se měla kde proběhnout a udělat potřebu.“

Těch pár Krinar, které během své prohlídky potkali, byli k Miině rodině velmi milí, protože je Korum o jejich přítomnosti informoval. Samozřejmě, že všichni zírali, ale Mia už si na to zvykla. Dva z členů posádky byli obzvlášť fascinovaní malým psem, kterého Miina matka nosila všude s sebou.

„Ten je tak rozkošný!“, vykřikla jedna z nich a natáhla ruku, aby si Mochu pohladila. „Ještě nikdy jsem žádné z nich neviděla zblízka!“

Psík dotek toleroval, ale Mia viděla, že se mu to moc nelíbilo. Vypadalo to, že Korum byl jediný Krinar, kterého měla Mocha opravdu ráda.

Po prohlídce se Miina rodina rozhodla, že si trochu odpočine. Její sestra byla z toho všeho vzrušení úplně vyčerpaná. „Čas na šlofíčka,“ prohlásil Connor a usmál se na svou ženu, která potlačovala zívnutí.

Konečně Mia s Korumem osaměli.

***

„Vypadá to, že jsme zbyli jen my,“ poznamenala Mia a usmála se na Koruma. Právě došli do vlastních soukromých kajut, s velkou kulatou postelí, podobnou, jako měli v Korumově domě.

„Máš pravdu.“ Oči mu začaly důvěrně známým způsobem zlátnout.

Mia mu vracela pohled a záměrně pomalu si zahákla palce pod ramínka letních šatů. Poté je nechala sklouznout přes ramena. „Hmm,“ zašeptala. „Vypadá to, že mi nejsou sundat. Možná budu potřebovat nějakou pomoc…“

Korum začichal a Mia mohla vidět, jak se mu napnuly svaly. „Pojď ke mně,“ zavrčel.

Mia zavrtěla hlavou. „Ne. Pojď ty ke mně.“ Věděla přesně, co chtěla a tentokrát to nebyla Korumova potřeba vše kontrolovat.

Přimhouřil oči. Vypadal teď nebezpečně, jako divoký dravec mimo kontrolu a srdce se jí rozbušilo, protože to, co měla v úmyslu, ji vzrušilo.

„Pojď,“ zopakovala a kývala na něj pokrčeným prstem, aby ho k sobě nalákala.

Přišel. Nebo lépe řečeno, skočil přes celou místnost. Během sekundy byl vedle ní a svým velkým tělem ji připíchl ke stěně. „Takže ty potřebuješ pomoc s šaty, ano?“ Prsty zatáhl za tenká ramínka a skoro ten tenký materiál roztrhl.

„Ano,“ vydechla Mia a vzhlédla nahoru k němu. „Potřebuji. Ale buď opatrný. Jakmile mi je svlékneš, tak chci, aby ses pro mě také svlékl.“

Oči mu skoro zežloutly.

„A poté chci, aby sis lehl na postel.“ Srdce jí v hrudi bušilo tak, že měla pocit, že exploduje. Kromě toho se málem rozplývala touhou. Tak moc ho chtěla… ale podle jejích pravidel.

Na okamžik si myslela, že ji neposlechne, ale poté o krok ustoupil. „Oukej,“ zašeptal nezvykle hrubým hlasem. „Otoč se.“

Mia potlačila vítězný úsměv. Šaty, které měla na sobě, byly lidského střihu, mělo na zádech zip. Když jí je rozepínal, ucítila na kůži jeho horké ruce. Jakmile byl hotový, ustoupila Mia stranou a nechala šaty sklouznout na zem. Pod nimi měla jen mrňavá, malá tanga – která si dnes oblékla speciálně pro Koruma.

Nadechl se a zasyčel. „Mio… ty malá potvoro…“

Zvedla obočí. „Nelíbí se ti?“ Provedla baletní otočku a předstírala, že si žáru v jeho pohledu, kterým ji sledoval, nevšimla.

Na čelisti mu cukal sval. „Míníš mě mučit?“

„Já nevím,“ zakňourala Mia. „Mučím tě?“ Otočila se k němu zády, předklonila se dopředu a pomalu si stáhla tanga dolů po nohách, jak to viděla v nějakém filmu. Poté z nich vystoupila. Když se znovu obrátila ke Korumovi, vypadal fakt divoce. V očích se mu blýskalo a ruce měl sevřené v pěst.

„Jsi na řadě,“ vydechla Mia a vyčkávala. Ztratí kontrolu a zmocní se jí okamžitě? Milovala, když ho dostala do takového stavu, že byl vzrušením bez sebe. Jeho divoká vášeň ji neděsila; místo toho ho chtěla ještě víc.

Zhluboka se nadechl a přitom pomalu uvolňoval pěsti. Zatímco ji i nadále sledoval žhavým pohledem, přetáhl si přes hlavu triko, rozepnul si zip od kalhot a stáhl si je přes boky dolů. Nenosil žádné spodní prádlo a už byl kompletně vzrušený. Jeho erekce ukazovala agresivně jejím směrem.

Mie z toho pohledu vyschlo v hrdle. Její milenec byl zosobněním mužské dokonalosti. Každý sval jeho silného těla byl jasně definován, hladkost jeho pokožky byla jen na pár místech přerušena jemnými černými chloupky. Chtěla na něj skočit a celého ho olízat.

„Polož se na postel,“ vyrazila skrz zaťaté zuby.

Udělal, co požadovala, ale mohla vidět, že jeho sebekontrola nepotrvá dlouho. Najednou ji něco napadlo. „Můj fabrikator, prosím,“ pronesla nahlas a věděla, že inteligentní loď bude vědět, co si přeje. A opravdu. Během pár sekund se na jedné ze stěn objevil otvor a z ní vyplul Korumův dárek Mie přímo do ruky.

„Copak to tam děláš?“, zeptal se Korum a nedůvěřivě ji sledoval, zatímco se na něj nebezpečně usmívala.

„To hned uvidíš.“

Podržela fabrikator před sebou a přikázala: „Pouta s klíčem, prosím.“ Poté počkala, až nanozyty splní její přání.

Korum se posadil a měřil si ji s nečitelným výrazem v obličeji. „A co si myslíš, že s nimi uděláš?“

Mia fabrikator odložila a uchopila pouta. „Nasadím ti je, samozřejmě.“

„Ach, opravdu?“

„Opravdu,“ prohlásila Mia rozhodným hlasem a vylezla na postel vedle Koruma. „Natáhni ruce.“

Na moment zaváhal, ale poté natáhl ruce před sebe a vášeň ve tváři se mu smísila s pobavením. „Myslíš, že mě dokážou udržet?“

„Pravděpodobně ne,“ uznala Mia a nasadila mu pouta. Každé jeho zápěstí bylo tak silné jako její dvě dohromady, i tam měl mocné svaly. „Ale o to přece nejde, že ne?“

„A o co tedy jde, drahoušku?“, zeptal se jemně s ložnicovým úsměvem. „Chceš si něco dokazovat?“

Místo, aby mu odpověděla, tak do něj lehce strčila, takže se položil na záda a ruce v poutech se nacházely nad jeho hlavou. Poté se na něj vyšplhala a roztáhla nohy tak, že jeho erekci umístila jen pár centimetrů od svého otvoru. Předklonila se dopředu, opřela se mu o hruď a zašeptala mu do ucha: „Jde o to, že mi patříš a já si s tebou budu dělat, co budu chtít.“

Prudce zasyčel a zacukal boky, jak se snažil dostat své pohlaví blíž k jejímu vchodu. „A zahrnuje to i to, že mě pustíš do své malé mušličky?“ Jeho hlas zněl chraplavě, plný touhy.

„Och, ano.“ Mia sklouzla dolů, až ho měla mezi mokrými pysky a mohla si otírat klitoris o jeho tvrdost. Pokožka, která pokrývala jeho penis, byla jemná, citlivá a Mia zavřela oči, aby si pocit kontaktu s jeho pohlavím užívala.

„Mio…“, zasténal a pohnul se pod ní. „Pusť ho dovnitř. Teď.“

Mia se rozhodla, že ho – a sebe – už nebude déle napínat, uchopila do ruky jeho tvrdý penis a zavedla ho dovnitř. Jak ji roztahoval, tak se kousla do rtu a poté ho nechala pomalu klouzat dovnitř, až byl skoro kompletně v ní. Na chvíli se zastavila, aby si zvykla na jeho velikost a poté ho nechala proniknout ještě hlouběji.

Znovu zasténal a jeho svaly na pažích se mu napnuly, jak se snažil ovládnout a nesáhnout po ní. Cítila, jak sebou jeho penis v jejím nitru zacukal. Mia věděla, že bojuje s touhou po kontrole a jeho neobvyklá zdrženlivost ji udivovala.

Ale dlouho se nedivila.

Než se mohla znovu pohnout, najednou se ocitla na zádech ona a jeho velké tělo ji tisklo do matrace. Oči měl divoké, pohled nesoustředěný. Kovové kroužky, které držely pouta spojené, prostě roztrhl. Rukama jí svíral stehna a držel je rozevřená pro jeho přírazy.

Mia vykřikla, objala ho kolem krku a skoro se nemohla udržet, zatímco do ní bušil, poháněný primitivním instinktem k páření. Každým pohybem jeho silných boků se posouvala po matraci nahoru a dolů a inteligentní postel pod ní změkla a přizpůsobila se, aby ji ochránila před zraněním.

Udeřil do ní první orgasmus a Mia se rozkřičela. Ale Korum neznal slitování, byl úplně nemilosrdný. Z druhého, který následoval jen o okamžik později, viděla doslova hvězdičky, ale přirážel dál, celý rozdivočelý touhou.

To už bylo moc. Mia měla pocit, že se díky intenzitě těch pocitů rozpadne. Její tělo už jí nepatřilo, její hlava už jí nepatřila. Nebylo nic než horko, pot a jeho tělo. Nad ní, v ní, kolem ní. Splynuli v jedno, spojení žhavou extází jejich spojení.

Když se nad ní rozechvěl, Mia už se jakoby vznášela a hlas měla vším tím křikem úplně ochraptělý a tělo sebou nekontrolovaně cukalo nekonečnými vlnami vyvrcholení. A když už si myslela, že je po všem, ucítila, jak se jí do krku boří jeho zuby… a spirála jejích pocitů pokračovala dál a dál.