WOW - 8. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Dino

Dino znovu seděl u stolu, ke kterému byl připoutaný, a poslouchal svého právníka, který mu referoval o událostech z minulého týdne. Mike mu poskytl dočasnou úlevu z toho tichého pekla, ke kterému se bude muset za pár krátkých minut vrátit.

Dino si snažil hovor, než skončí, co nejvíce vychutnat.

„Podepsala papíry k nemovitosti u jezera,“ řekl Mike, „ale zatímco to dělala, pár pečlivě zvolenými slovy mi k tomu řekla své.“

Dino se zasmál, protože se nedokázal udržet. „Takže?“

„Vypadá, že není typem ženy, která se jen usměje a vše strpí.“

„To rozhodně ne.“

Karen měla do těchto typů žen hodně daleko.

Také nebyla typem ženy, která by dovolila muži, aby se o ni postaral, dokonce i když důvodem, proč Dino s domem u jezera udělal to, co udělal, bylo ve prospěch dobra pro ni a jeho syna. Usoudil, že by Karen ze začátku tím vším nebyla potěšena, ale stejně jako obvykle by přišla nakonec na to, že by to pro ni mohlo fungovat.

Tu chatu milovala.

Vzpomněl si, jak se tu noc, kdy tam přijeli, rozzářila.

Úžas a radost, vše spojené do jednoho.

Dino se při té vzpomínce sám pro sebe usmál a byl potěšený, že Karen ten majetek z jeho rukou přijala bez přílišného boje. Zasloužila si to - místo pro ni bylo dokonalé, dokonce i když bylo o něco dál od vnitřní části města, než by se jí líbilo.

Potřebovala domov - jeho syn potřeboval domov.

Druhý dům, který koupil, byl tím, o kterém doufal, že by ho Karen nakonec mohla zútulnit, pokud by se možná jednoho dne mohli stát skutečnou rodinou. Ten dům koupil z čirého rozmaru, ale věděl, že pravděpodobně byl až moc a že by ho odmítla.

Takže jí dal druhou možnost.

Dokonce i když to ve skutečnosti žádnou možností nebylo.

„Federálové by ten dům stále mohli zabavit,“ řekl Mike tiše.

Dino přikývl. „Ale možná ne. Pár mých účtů je stále přístupných. Ty, kde všechno vypadá v pořádku. Neměl jsem na návštěvě dalšího agenta, který by si chtěl promluvit, což mi hraje do karet. Dřív, než si budu muset s tímhle vším dělat obavy, potřebuji čas.“

„Přestaň lítat s hlavou tak vysoko v oblacích, Dino.“

Ach, on rozhodně nelítal s hlavou v oblacích.

Dino byl nohama pevně přímo na zasrané zemi.

„Pravděpodobně je lepší, že dům nepřijala a podepsala jen listinu o majetku u jezera,“ přiznal poté, co mezi ním a jeho právníkem uplynulo pár vteřin ticha.

„Proč?“ zeptal se Mike.

„Předpokládám, že federálové nemůžou zabavit něco, co od začátku toho všeho nebylo moje.“

„To je pravda, ale nemyslím si, že to je jediným důvodem, proč jsi to vytáhl.“

Mike byl chytrý.

Dino to svému právníkovi musel připsat k dobru.

„Nevěřím, že některé z dokumentů, které mi byly před rokem ukradeny, nebudou v jistém okamžiku znovu nepoužity,“ řekl Dino a ve své židli se co nejvíc zapřel. „A protože vím, že ty papíry vzal můj strýc, znamená to, že sleduje jak mě, tak i mé sračky. Pravděpodobně právě zjistil - nebo brzy zjistí - že jsem ten dům koupil.“

Než Dino dům koupil, na tyhle věci vůbec nepomyslel. Soustředil se pouze na to, co chtěl - co potřeboval - udělat něco pro Karen a svého syna, aby se o sebe mohli v jistém malém měřítku postarat. Také chtěl Karen ukázat, že měl před sebou plány, pro ni, pro jejich dítě a cokoli, co by možná v budoucnu chtěla.

Zachránila se.

Vždycky by to udělala.

Teprve teď si uvědomil, že by nebylo dobré mít tak obrovskou koupi - dům v hodnotě tří čtvrtě milionu dolarů - a možná i vzbuzení podezření jeho strýce, pokud by Ben náhodou sledoval Dinovy finanční toky.

Zatímco byl pod zámkem, rozhodně to nebylo snadné.

Mike mu hodně pomohl a udělal většinu všeho, co po něm Dino potřeboval, aby udělal, pokud to bylo možné udělat legálně. Ten chlap byl skvělý právník, dokonce i když byl jen veřejným ochráncem. Dino si myslel, že Mike v tomto ohledu jen marnil svým časem a že se sám musel dostat někam jinam, kde by mohl zářit.

Ale pro tuhle chvíli to nebylo důležité.

„Nebude nikde poblíž toho domu,“ ujišťoval ho Mike.

Dino nevěděl, zda to stačilo. „Možná nemusí být.“

„Majetek u jezera k tobě nemá žádné spojení a vypadá, že to byl právě vydražený, a ona byla tím, kdo náhodou udělal tu správnou nabídku. Neřeš maličkosti.“

To byl ten problém.

Dino si vůbec nemyslel, že se jednalo o maličkost.

A udržet v bezpečí...

„Drž se od ní dál,“ řekl Dino, „jen pro případ. Papíry podepsala a teď je všechno přepsáno. Ty jsi dostal zaplaceno, takže není žádný důvod udržovat kontakt, že?“

„Není mou klientkou, Dino.“

„To není to, co jsem řekl, Mikeu.“

Mike si povzdechl. „Chtěla, abych jí oznámil oficiální datum, kdy tě propustí.“

Dino pokrčil rameny. „Bude to ve zprávách.“

Právník nesouhlasil.

Bylo to, jak to bylo.

********

Crr. Crr. Crr.

Dino při tom otravném zvuku, kdy kov zasáhl kov mříží jeho cely, s trhnutím rozevřel oči. Jen stěží měl dost času na to, aby se na posteli převalil, a ten zvuk začal znovu.

Zkurvené stráže.

„Vstávat a strojit, chlapi,“ vykřikoval strážný. „Za deset minut sprchy pro blok A a za patnáct minut snídaně pro blok B.“

Strážný zakřičel ještě pár dalších věcí, ale Dino tomu muži nevěnoval žádnou pozornost. Rutina se neměnila a v nejbližší době se ani žádná změna začít neměla. Tím si byl jistý. Rutina a tři jídla denně byly těmi jedinými věcmi, které věznice svým chovancům garantovala.

Právě, když se strážný objevil před jejich celou, Dino seskočil z lůžka, aby se postavil. Strážný držel pod paží noviny a zastavil se, aby vrhl pohled na Dina a na Todda, který stále ještě spal.

„Svého spolubydlícího probuď,“ řekl strážný.

„Nejsem jeho chůva.“

Muž se jen zamračil. „Zmešká sprchy.“

Jak zasraně smutná věc by to byla.

Studená voda, mýdla, které na kůži páchlo a pálilo, a třicet dalších vězňů spolu s desítkou strážných, kteří sledují, jak se myjete, bez nároku na jakékoli soukromí?

Jo, to by byla zasraná škoda.

„Ach, a něco pro tebe mám, DeLuco,“ řekl strážný. „Kdosi mě požádal, abych ti to předal ke snídani.“

Dino zvědavě zvedl obočí, ale ze své pozice se ani nepohnul. Zatímco většina strážných s vězni zacházela dobře, existovalo jich pár, ze kterých cítil špatnost. Muž jeho druhu - který žil životem, který on sám velice dobře znal – takové muže poznal na první pohled, aniž by potřeboval příliš potvrzení.

Některým z těch strážných nebylo možné věřit.

Pokud bylo potřeba, bylo si je možné koupit, a to jak zvenku, tak i zevnitř.

Dino to věděl, aniž by mu to někdo musel říct.

„Tady,“ řekl strážník a noviny, které držel, protáhl skrz mříže směrem do cely. „No tak, zkurveně si je vezmi.“

Stále se nepohnul.

Strážný si drsně povzdechl, noviny hodil do cely na zem a znovu začal pohybovat, bez ohlédnutí se přesunul k další cele.

Dino po očku sledoval noviny na podlaze a přemýšlel, co to do pekla bylo. Todd konečně začal bručet a na spodním lůžku se za Dinem převalovat. Teprve v okamžiku, kdy se to dítě plně probudilo a postavilo, si i ono všimlo novin.

„Co to je?“ zeptal se Todd.

„Nevím.“

„Neměl bys to zkontrolovat?“

„Proč?“

Todd zvedl obočí. „Nevím - zprávy?“

Dino nevěřil jediné zkurvené duši. Naučil ho tomu jeho život. A nemyslel si, že by tam ten strážce ty pitomé noviny hodil jen tak, jako by se nic nedělo, jako by to byla jen naprostá náhoda. Nebyl si jistý, zda byl připravený zjistit, co mohlo být uvnitř novin, které někdo chtěl, aby je viděl.

A mimochodem, kdo byl tím někým?

Ne, že by se Dino s někým ze strážných přátelil.

„Bože, ty jsi divný,“ zamumlal Todd, sehnul se pro noviny a praštil jimi Dina přímo do hrudníku.

Dino je dřív, než z jeho sevření mohly spadnout zpátky na zem, zachytil. V rukou noviny rozevřel, což byla chyba, protože jakmile to udělal, uviděl titulek a naprosto přesně pochopil, proč strážný odložil noviny přímo před něj.

Někdo chtěl, aby něco důležitého věděl...

Někdo si myslel, že by měl vidět...

Dino zas a znovu četl titulek a zoufale se snažil najít chybu, která by mu řekla, že ve skutečnosti vůbec nečetl to, co četl.

Titulek zůstával stále stejný.

Veřejný obhájce Mike Hardy byl před svým úřadem zavražděn!

Dino znovu zamrkal.

Titulek se nezměnil.

*******

„Třicet minut,“ řekl strážný Dinovi.

„Jo, chápu.“

Dino se posadil na tvrdou židli, otočil se ke stěně z plexiskla a zíral na muže, kterého si přál, aby už ve svém životě nikdy nemusel znovu vidět.

Ben DeLuca seděl ve své židli s lehkým úsměvem na rtech, v černém obleku a kravatě bez poskvrnky, a vypadal, že je mu tam velice příjemně. Oči byly také černé – černé jako uhel a bezcitné. Tak zkurveně studené.

Dina by možná mělo překvapit, když tam viděl jako toho, kdo žádal o jeho návštěvu, svého strýce, ale nestalo se tak. Vůbec ne.

Od doby, kdy byl Mike zabit, uplynul jen týden, a během té doby měl Dino spoustu tichých okamžiků, kdy o všem přemýšlel a dal si dohromady víc než dost na to, aby se na tohle připravil.

Protože věděl, že to přijde.

S Benem tyhle věci přišly vždycky.

Ben mávl směrem k telefonu, a přestože to poslední, co Dino chtěl, byl jakýkoli druh rozhovoru s Benem DeLucou, popadl své sluchátko a přiložil si ho k uchu. Zvuky strýcových nádechů, které v reproduktoru praskaly, ho jen nasraly.

Vůbec nepochyboval o tom, že tím, kdo Mikea zabil, byl Ben.

Nevěděl proč, ale domníval se, že ty informace včas dostane.

Takže jo, sralo ho poslouchat dýchání člověka, který nebyl dost hodný toho, aby leštil boty muže, kterého zabil, a to bez ohledu důvody, které pro to měl.

„Vypadáš dobře,“ řekl strýc do telefonu.

Dino pokrčil rameny a odmítl svému strýci ukázat jakýkoli náznak svého hněvu či dokonce strachu, který cítil při pomyšlení na to, že by Ben možná mohl něco vědět o Karen nebo jeho synovi. „Tohle je vězení – to jediné, co můžeme dělat, je jíst, cvičit a spát. Víš, je to dobré pro duši.“

Ben se zasmál. „Tím jsem si jistý.“

„Co chceš, Bene? Až do dneška jsi mě do vězení nepřišel navštívit. Řekni, co jsi mi přišel říct, a nech mě, abych si odseděl zbytek rozsudku o samotě.“

„Trestu,“ opravil ho jeho strýc rychle. „Svůj trest.“

Ne, Dino se se svým strýcem tuhle hru hrát nechystal.

Když byl mimo své aktuální peklo, dělal si kvůli tomu obavy.

„V tom právníkovi jsi našel docela malého přítelíčka, co?“ zeptal se Ben.

Dino ani nemrkl.

Jeho výraz zůstal nečitelný, stejně chladný jako byl výraz jeho strýce.

Koneckonců, tohle s ním udělal Ben.

Tohle pro svého synovce chtěl, aby mu na nikom nezáleželo.

„Víš, že venku nemůžeš mít outsidery, kteří by za tebe dělali tvé obchody,“ pokračoval Ben zdánlivě nevšímavý k tomu, že Dino mlčel. „Hrál si ve tvých účtech a viděl věci, které by neměly být viděny. To je nepřijatelné.“

„Nebo to byla skutečnost, že jsem dělal něco, aniž by ses tím prohrabával ty sám?“ zeptal se Dino chladně.

Ben se znovu usmál. Jeho úsměv byl krutý a plný násilí. „To je to samé, ne?“

„Přiměl jsem ho, aby pro mě koupil dům a další prodal.“

„Ale proč nepoužít někoho, koho oba známe a věříme mu? Nechtěl jsi, abych věděl, že jsi to udělal. Stále máš dojmem, že máš možnost dělat si, co chceš.“ řekl Ben a podíval se na své hodinky. „Tohle byla připomínka, kterou jsi potřeboval, Dino, nic víc, a také jen pro případ, že bys na to znovu zapomněl.“

„Připomínka čeho?“

„Že se vždycky dívám. Nezapomeň na to.“

Jak by na to měl zapomenout?

Jedna z jeho příšer seděla jen metr daleko, za oknem z plexiskla, ve tváři se spokojeným úsměvem a v obleku za tři tisíce dolarů.

Dino na nic z toho nezapomněl.

Nicméně Ben se nezmínil o Karen ani o Dinově synovi. Choval se, jako by o nich nevěděl. Dino by to mohl brát jako vyhranou bitvu. I když mu bylo líto, že Mike kvůli tomu musel zemřít.

Sračky takhle občas fungovaly.

Vůbec nic při tom neřekly.