RH - 26. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Jessica se posadila do koženého křesla naproti děkanovi. Byla ráda, že když se zastavila v matčině domě pro závěrečnou práci, tak se převlékla do spořádané sukně a svetru. Potřebovala si zvednout svoje sebevědomí.

Docent Taylor se opíral lokty o stůl a sepjal si ruce pod bradou, pozoroval ji pronikavým modrým pohledem. Uměla si představit, že v mládí býval velmi atraktivní. Ale stále to byl elegantní postarší muž.

„Jak vám mohu pomoci, slečno Chaseová?“

„Tenhle dopis přišel poštou, když jsem… byla mimo město. Píše se tam, že školní rada se pro nadcházející semestr rozhodla, že mi odeberete stipendium.“

„To je pravda. Profesorka Ellingtonová dala najevo, že si takové privilegium nezasloužíte.“

Jessica si myslela, že za tím bylo něco podobného. Proč ji ale profesorka Ellingtonová tak moc nenáviděla? „Zbytek mého prospěchu je ale vynikající,“ řekla Jessica. „Chtěla bych dostat šanci projevit se.“

„Jakou šanci?“

„Zopakuju její hodiny.“

„Profesorka Ellingtonová vás na svých hodinách nechce.“

Takže si to všechno jen nepředstavovala. „Proč ne?“

„Možná si myslí, že nemáte žádný velký potenciál.“

„Takže proto zkritizovala moji závěrečnou práci a dala mi jen padesát procent? To nedává smysl.“ Ze své složky si vytáhla svoji závěrečnou seminární práci. Obrovské červené F, které tam svítilo, ji téměř uráželo. „Přečtěte si ji. A pak mi řekněte, jestli je ta špatná známka spravedlivá.“

„Nemůžu zpochybňovat hodnocení svých profesorů. Pokud si myslela, že si takovou známku zasloužíte, tak potom to tak je.“

„Můžu si vzít nějaké soukromé hodiny? Nebo je tady nějaký jiný profesor, který je vyučuje?“

„Ne a ne,“ řekl docent Taylor.

Začala si myslet, že přijít sem byla ztráta času. Možná by se mohla zkusit dovolávat jeho smyslu pro spravedlnost. V prvé řadě byl profesorem na právech, v druhé řadě děkanem. „Ostatní studenti ve stejné pozici jako jsem já, dostanou semestr na to, aby se ve svých přednáškách zlepšili, než jim odeberete stipendium. Proč se tohle ustanovení nevztahuje na můj případ?“

„Ostatní studenti se zúčastňují slyšení.“

„Nevěděla jsem o něm. Kdybych o tom věděla, tak bych se ho zúčastnila.“

Přesunul pohled z jejích očí na krk a pak se usadil na její hrudi. Naklonil se hlavou k ní. „Užívala jste si práci, kterou jste dělala v Las Vegas?“ Pohledem se vrátil zpět k její tváři.

Vykulila oči. „Jak víte o…“ Připomněla si sama sobě, že nedělala nic špatného. „Byla jsem tam na letní brigádě.“

„Předpokládám, že to byla stáž v advokátní kanceláři.“

Sklopila pohled a zčervenala. „Ani ne. Potřebovala jsem si vydělat peníze a stážistům neplatí. Ale ve Vegas už nepracuju. Pomáhám s výzkumem profesorce psychologie.“

„S jakým výzkumem?“

Zčervenala ještě více. Nedokázala se přimět, aby se mu zadívala do očí. „No… studuje promiskuitu fanynek jedné kapely.“ Proč zněl její hlas tak pisklavě?

„Zajímavé. A vy jste testovací subjekt? Ten muž, kterého jste udělala na vyhlídce Eifelovky je v té kapele, ne? Jste jedna z jeho fanynek?“

Jessice se chtělo zvracet. Děkan Taylor věděl o tom videu? Teď by byla ta nejlepší chvíle, aby se pod ní otevřela zem a ona se tam propadla.

„Jak moc chcete svoje stipendium?“

Vzhlédla. Druhá šance? „Udělám cokoliv.“

„Cokoliv? Udělala byste, řekněme to…“ Ledabyle pokrčil rameny „…, že mi ho vykouříte?“

Musela asi špatně slyšet. „Cože?“

„To rozhodnutí můžu zvrátit jedním svým podpisem. Potřebuju jen správnou motivaci.“

Nemohla tomu uvěřit. Přes sevřenou čelist a zaťaté zuby procedila, „Jsem si jistá, že víte, že existují zákony ohledně sexuálního obtěžování.“

Narovnal se na židli a nepříjemně se zasmál. „To byla jen hypotetická otázka, slečno Chaseová. Potřeboval jsem jen vědět, jak moc vážně berete svoje studium.“

„Až tak vážně ne.“ Vyskočila na nohy a zasunula svojí neúspěšnou závěrečnou práci do desek.

„Nechejte tu práci na mém stole a já vám dám pak vědět, jak jsem se rozhodnul.“

Zarazila se. Měla by spolknout svoji pýchu a dát mu tu práci, aby si ji přečetl? Kašlu na to. Mohl si myslet, že vyhrál. „Raději bych ji dala k posouzení jinému děkanovi. A řediteli kampusu. A vaší ženě.“

„Právě vám dávám vaši jedinou šanci, Jessico. Nebuďte tvrdohlavá.“  Ušklíbl se. „Všichni viděli vaše video. Neodmítejte jedinečnou příležitost všechno změnit. Můžeme předstírat, že vaše brilantní závěrečná práce změnila můj názor.“

Sklouznul rukou pod desku stolu a pak slyšela, jak si rozepnul zip.

„Stipendium za dvacet tisíc dolarů výměnou za pět minut, slečno Chaseová.“

Přejel jí mráz po zádech. „Tohle půjdu nahlásit.“

Zasmál se. „Je to vaše slovo proti mému. Kdo si myslíte, že vám uvěří? Úspěšný profesor práv s neposkvrněnou pověstí proti striptérce, ze špinavého maloměsta?“

„Naserte si.“

Opět ledabyle pokrčil rameny. „Kdybyste raději chtěla šukat než kouřit, tak nemám námitky.“

Najednou jí z ruky vyletěly složky. Fajn, možná je po něm hodila. Bohužel se ohnul a místo do jeho samolibé tváře narazily do desky stolu. Otočila se na patě, rozrazila dveře a vyběhla z jeho kanceláře, až jeho sekretářka vyděšeně zírala.

Jessica uviděla Seda, jak stojí u obrubníku a opíral se o kapotu svého mercedesu. Před ním stála nějaká malá holka, která vypadala jako Asiatka, ve vlasech měla růžový melír a culila se na něj, jako idiot. Sed si všimnul Jessicy a zářivě se na ni usmál. Když si všimnul, jak se tvářila, tak jeho úsměv zmizel.

„Předpokládám, že to nešlo moc dobře.“

Nasedla si a pak pohledem propálila mladou holku, zatímco on obešel auto a sednul si za volant.

„Jsi v pořádku?“

„Jeď,“ nařídila mu a bojovala proti slzám.

„Jess?“

„Prostě jenom jeď, jasný? Jeď!“

Nastartoval auto a pak se zařadil do pruhu. „Kam mám jet?“

„Je mi to jedno. Jenom ať jsme odsud pryč.“ Pěstí praštila do palubní desky. „Debil. Neuvěřitelný debil. Jak se opovažuje? Jak se jen opovažuje?“

Sed jí stisknul koleno. „Co se stalo?“

Nemohla mu to říct. Prostě nemohla. „Nic.“

„Něco se stalo. Máš nějakou šanci dostat to stipendium zpátky?“

„Moc ne.“ Začala se jí točit hlava. Věděla, že hyperventiluje, ale nemohla se uklidnit.

„Proč ne.“

„Protože jsem odmítla vykouřit děkanova ptáka, proto!“ Zhluboka se nadechla a chtěla vzít zpátky slova, které právě řekla.

Sed šlápnul na brzdy. Jessice se do ramene zaříznul bezpečnostní pás a bouchla se hlavou do opěrky. Kolem nich se ozvalo zlostné troubení.

„Cože?“

Sed se otočil do protisměru. Ozvalo se další zlostné troubení.

„Pokoušíš se nás zabít?“ zařvala Jessica, která oběma rukama svírala kliku u dveří a zavřela oči.

„Teď mám v hlavě jenom myšlenky na vraždu. Ano.“

„Sede, nedělej to.“

„A co?“

Zastavil před budovou, kterou před chvilkou Jessica opustila, zaparkoval proti předpisům uprostřed ulice s koly na chodníku a rozrazil dveře. Jessica ho chytila za ruku a zabránila mu vystoupit z auta.

„Nedělej to horší. Postarám se o to, ano? Znovu mě obtěžovat nebude. Řekla jsem mu, aby si nasral.“ Panebože, řekla jsem děkanovi, aby si nasral. Jsem v prdeli.

„Jen se chci ujistit, že posoudí to tvé odmítnutí. Myslím, že moje pěst bude hovořit jasně.“ Promnul si prsty, až se mu napjaly svaly.

„Sede, tohle nemůžeš.“

„Proč ne? Jen ho trošku pocuchám.“

„Možná, že si to zaslou-“

„Díky.“

„- ale to neznamená, že ti dovolím vybojovat moje bitvy. Myslela jsem si, že když si mě sem přivezl a nechal to na mně, že jsi to nakonec pochopil. Ale ty jsi to stejně nepochopil.“

„A já zase opravdu nechápu, proč si ten chlap myslí, že s tebou může takhle mluvit.“

„Věděl, že jsem dělala ve Vegas striptérku,“ řekla. „A taky viděl naše video, Sede. Ach bože. Všichni to viděli.“ Nemohla popadnout dech.

„Na tom nezáleží.“ Prásknul dveřmi a zařadil. Když se auto rozjelo, tak pneumatiky zapískaly.

„Proč řídíš, jako šílenec?“

„Protože jsem naštvaný a ty mi nedovolíš, abych někoho praštil.“

„Raději jsem měla být zticha,“ zamumlala. „Vždycky pak přeháníš.“

„Opravdu si myslíš, že přeháním?“ Oběma rukama praštil do volantu. „Nějaký zkurvysyn řekne mé přítelkyni, aby mu vykouřila péro, a já přeháním!“

„Až na to, že nejsem tvoje přítelkyně.“

Zavrčel, přimhouřil oči a sevřel čelist. „Jasně, že nejsi. Jak jsem jenom mohl zapomenout?“