RH - 16. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Sed zíral z okna čekárny, ale ve skutečnosti nic neviděl. Hlavu měl plnou myšlenek, srdce prázdné. Jessica mu položila ruku doprostřed zad a pak si opřela hlavu o jeho paži.

Podíval se na ni a nedokázal ani říct, jak moc jí byl vděčný. Hodiny mu stála v nemocnici po boku a odskočila si jen do nemocničního obchodu, aby mu přinesla tričko s logem nemocnice a kávu. Nechápal, proč ho tady jednoduše nenechala, ať se trápí sám. Brian, Myrna, Treyovi rodiče a dokonce i Dare odešli, protože Trey stále nechtěl nikoho vidět. Ale Sed se nemohl zbavit své odpovědnosti. Prostě nemohl odejít. Jak dlouho tady ještě bude?

„Běž si s ním promluvit,“ řekla Jessica.

„Nikoho nechce vidět.“

„Odkdy děláš to, co po tobě lidi chtějí?“

„Nedělám.“

„Přesně.“ Stiskla mu ruku. „Jdi si s ním promluvit. Budeš se pak cítit líp.“

„Nevím, co bych mu řekl.“

„Něco vymyslíš.“

Měla pravdu. Jako vždy. Odvrátil se od okna, políbil ji na čelo a pak si to zamířil do Treyova pokoje. Sed prošel otevřenými dveřmi a kouknul za roh. Trey měl postel nastavenou vzpřímeně. Hadička, kterou měl předtím v nose, byla pryč. Pokrok. Trey se opakovaně pokoušel vzít z tácku lžičku, kterou měl před sebou a soustředěním si přejížděl jazykem po rtu. I přes extrémní soustředění nedokázal lžičku uchopit.

Sed ustoupil o pár kroků zpět a pak zaklepal na dveře. „Jsi oblečený, kámo? Jdu dovnitř.“ Když Sed znovu vešel do pokoje, tak Trey zíral přímo do zdi, ruce měl schované pod přikrývkou.

„Řekl jsem, že chci být sám.“

„Víš, že nikdy nedělám to, co po mně lidi chtějí.“ Sed vzal židli a přitáhnul si ji k boku postele a sednul si.

„Sede, upřímně nechci-“

„Ta jizva na hlavě vypadá děsivě. Měl by sis ten střih nechat napořád.“

Trey si přejel rukou po vyholené straně hlavy a pak prstem přejel po špičkách rány, kterou měl zašitou. „Tak to nevím. Tenhle střih, to nejsem já.“

Sed se zazubil. „To spíše vypadá jako Ericův styl.“ Sed zachytil očima Treyův pohled. „Přemýšlel jsem.“

Trey vytáhnul ruku a položil si ji na postel. Sed se snažil nesoustředit na Treyovy prsty, které stále pomalu ohýbal a narovnával. Sed se snažil, co nejlépe mohl, ale Bůh mu pomoz, v dohledné době si neuměl představit nějaké třicetivteřinové sólo. A kapela teď byla na turné. Potřebovali ho. Teď. Ne za měsíc. Ne za šest měsíců. Teď.

Trey si ruku znovu schoval a přitáhnul tak Sedovu pozornost ke své zamračené tváři.

„Chci, aby ses teď soustředil pouze na svoje uzdravení. O kapelu si nedělej starosti,“ řekl Sed. „Budeme čekat na to, až se uzdravíš. Zrušíme termíny koncertů. Odložíme přípravu nového alba. Cokoliv, co bude potřeba. Ještě jsem o tom s kluky nemluvil, ale jsem si jistý, že to cítí stejně.“

„Ježíši Kriste, Sede. Jsem vzhůru teprve tři hodiny a ty už přemýšlíš o tom, že mě vyhodíš z kapely?“

„Takhle jsem to nemyslel. Jenom jsem…“ Bože, tenhle vážný rozhovor mu moc nešel. „Nechci, abys cítil nějaký tlak. Vlastně, jeden jo. Raději bys měl hýbnout zadkem, aby ses uzdravil, protože tě potřebujeme, ale jinak se neboj. Budeme na tebe čekat.“

„V motivační řeči stojíš opravdu za hovno, Sede.“

„Jo, já vím. Kurva.“ Sed se zhluboka nadechnul. „Cítíš se kvůli mně hůř? Tak to se omlouvám, chlape.“

Trey pomalu zakroutil hlavou. „Ne. Co myslíš, jak dlouho mě tady budou držet?“

„Nudíš se?“

„Kurva, že jo, nudím se. A pro třešňové lízátko bych zabíjel.“

Sed se ušklíbnul. Tak to je něco, s čím by mohl pomoct. I když to byla tahle maličkost. „No, tak pak ti seženu třešňové lízátko. A teď si musíš odpočinout, protože zítra se sem všichni nahrnou.“

Lehce se usmál. „To máš asi pravdu.“

„To si piš, že mám.“ Sed se otočil k odchodu.

„Sede?“

„Jo, kámo?“

„Co budu dělat, jestli se neuzdravím?“ zeptal se Trey tichým hlasem.

Sed se zarazil, srdce mu skočilo až do krku. „Takhle nemluv, chlape. Ty se uzdravíš.“

„Kytara. Kapela. To je všechno, co mám. Všechno, co umím. Nevím, jak dělat něco jiného.“

„Nemusíš řešit, co budeš dělat. Neopustíme tě, jasný?“

Trey odvrátil pohled a přikývnul. „Brian je pořád tady?“

„Ne, před chvilkou odešel. Chceš, abych mu zavolal?“

Trey zakroutil hlavou. „Ne. Teď už má Myrnu.“

Sed nevěděl, jak pomoc někomu, kdo měl takové deprese. Prostě to neuměl. „Jdu ti teď sehnat nějaké lízátka.“ Možná by mu to pomohlo.

Nebyl si moc jistý, že ho ještě Trey poslouchal. Měl zastřený pohled.

Sed zamířil k výtahům, aby našel obchod, kde by mu prodali třešňové lízátko. Dárkový obchod byl zavřený. Kavárna neprodávala lízátka. Našel automat, který prodával nějaké sladkosti a tak mu vzal několik balíčků bonbónů. Cestou zpátky k Treyově pokoji, zavolal Ericovi. „Ahoj, mohl bys co nejdříve dorazit do nemocnice?“

„Myslel jsem si, že Trey nechce nikoho vidět.“

„A koho to zajímá? Teď je jenom zmatený. Přines nějaké třešňové lízátka. Má absťák.“

„Přinesu. Jak mu je? Mluvil jsem s ním, ale je to těžké uhádnout po telefonu.“

„Myslím si, že lépe. Vypadá dobře. Ty stehy na hlavě vypadají tvrďácky. Fanynky to budou milovat. Víš o jeho rukách, že?“

„Jo, Brian mi to řekl. Za chvilku tam budu i s jeho lízátky. Jace zase někam zkurveně zmizel. Přísahám, že až ho uvidím, tak mu nakopu prdel. To nevěděl, že budu potřebovat odvézt?“

„Můžeš si vzít taxíka.“

„To bych mohl. Dave ho taky chce navštívit. Myslíš, že to bude Treyovi vadit?“

„Nevím. Potřebuje nějaké povzbuzení.“ Jejich bedňák neznal jeho úžasný smysl pro humor, ale byl to dobrý chlap.

„Jasný. Uvidíme se později.“

Sed zavěsil a zamířil si to do Treyova pokoje s rukama plnýma bonbónů. Pět příchutí? Nebyla ale jistota, že některá z nich je třešeň.

Sed vstoupil bez zaklepání. „Nenašel jsem žádné třešňové lízátka, ale…“

Trey objímal brunetku, terapeutku, a líbal ji jako o život.

„Ou! Pardon.“ Otočil se na patě, aby odešel, ale terapeutka se upravila, odstrčila ho a vyběhla ven z pokoje, jakoby jí za patami hořelo. Sed kouknul přes rameno na Treye, který vypadal, že byl sám se sebou spokojený.

„I jako invalida to v sobě pořád mám.“ Prstem si přejel po obočí.

Sedovi se nelíbilo, že označil sám sebe za invalidu, ale nevěděl, co na to odpovědět. „Aha. Doufám, že tyhle bonbóny ti zatím vystačí, než dorazí Eric s tvými lízátky.“

„Eric přijde?“

„Jo. A přivede Davea.“

„Super. A co kdybys zavolal Jakeovi, aby sem přitáhnul nějaké fanynky?“

Sed zmateně svraštil čelo. „Prosím?“

Trey rozbalil pytlík, všechny je vysypal a pak vybíral ty červené. Hodil si je pak do pusy. Stálo ho hodně soustředění, aby pohnul rukama, ale rozhodně už mu to šlo lépe, než před půl hodinou. Co se změnilo? Sed se rozhodl, že bude raději naštvaný, než aby mu ho bylo líto.

„Řekl jsem ti, že jsem se nudil,“ řekl Trey. „Dobrý grupáč mě z toho vytáhne.“

„Kde se tohle v tobě vzalo?“

„No, ty máš teď zpátky Jessicu a Brian je zkurveně ženatý, takže teď zůstává více kundiček pro mě a Erica, ne?“

„Treyi-“

„A mimochodem, kde je Jessica? Co kdybys pro ni zašel a vydali jste se zase na prohlídku města jako včera večer? Vsadím se, že bude ráda. Za pár dní se přes ten zasraný subdurální něco dostanu.“

Trey začal rozhazovat všechny bonbóny, které nebyly třešňové, po pokoji. Některé narazily do zdi, jiné se válely různě po pokoji.

„Můžu vejít?“ zeptala se mezi dveřmi Jessica.

„Zrovna se bavíme o tom tvém krásném zadečku. Myslím, že se už cítila osaměle. Pravděpodobně mu teď něco chybí.“

Sed nevěděl, co na to říct. Tohle nebyl Trey. Když byl ještě v pubertě, tak ano, Trey takový byl. Byl jako závaží, které vláčel na ramenou. Myslel si, že svět mu leží u nohou. Ale posledních deset let se uklidnil.

„Pojď dál, zlatíčko,“ zavolal na Jessicu Sed. „Pojď mi pomoct a dělat Treyovi společnost.“

„Jsi si jistý?“ zeptala se Jessica, prošla dveřmi, ale nevstoupila dál do pokoje.

Byl si víc, než jistý. Možná se jí podaří Treye zklidnit, protože tam on totálně selhal.

„Jasně,“ řekl Trey, „přidej se k mejdanu. Právě se cítím, jako bych dostal klystýr, protože se musím spokojit tady s bonbóny. Bude sranda sledovat, jak se cítím bídně.“

„Trey, co se s tebou kurva děje?“ zeptal se Sed.

„Já nevím, Sede. Možná za to může operace hlavy.“ Poplácal se po hlavě silněji, než bylo nutné.

Sed zamrkal. Kde byl Brian? Brian by věděl, jak ho uklidnit.

Jessica vešla do pokoje a posadila se na kraj Treyovy postele. „O co tady jde, zlato?“ Pohladila ho prstem po obočí a sklonila hlavu, až se téměř dotýkali nosy. Nefritová zeleň se střetla se smaragdovou zelení. Kdyby to byl jakýkoliv jiný chlap na světě, tak by Sed žárlil, ale tohle byl Trey. Zadané ženy ho nezajímaly. To co chtěl, mohl mít u kohokoliv jiného, co se mu podbízely.

„Nemluv se mnou, jak s dítětem,“ zabručel Trey na Jessicu.

„Nemluvím s tebou, jak s dítětem. Dělám si o tebe starosti. Nemyslíš si přece, že zůstaneš v nemocnici navždy, že ne?“

Založil si ruce na hrudi, až se mu nemocniční košile napjala na ramenou. „Možná.“

„Nechtěl bys, abych ti já se Sedem pomohli utéct?“

Trey se ušklíbnul a sledoval ji koutkem oka. „Možná.“

„Sede,“ zašeptala Jessica.

„Co je?“

„Začni k sobě svazovat prostěradla.“ Postavila se, přešla k oknu a oběma rukama zatlačila na okno. „Zkusím ho otevřít.“

„Jsem v patnáctém patře,“ připomněl jí.

„No, tak to budeme potřebovat hodně prostěradel. Vykrademe zásobovací místnost.“ Koukla se na Treye. „Nemáš strach z výšek, že ne?“

Trey se zašklebil a zakroutil hlavou.

„Super.“ Podívala se z okna dolů. „Myslím, že nemáme dostatek prostěradel. Je to stráááááášně vysoko. Možná bychom měli místo toho vyrobit padák. Co si myslíš o skoku z okna?“

„Hmm, ne.“ Trey se zasmál, jeho mračení zmizelo. „Myslím, že dám přednost tomu, abych zůstal trčet v téhle jámě pekelné, než abych využil tvých záchranných plánů.“

„Jestli chceš přežít,“ zamumlal ve vší vážnosti Sed.

Trey se na sebe s Jessicou podívali a pak vyprskli smíchy.

„Ou jé,“ řekl Trey a stíral si slzy z očí. „Myslel si, že to bereš vážně.“

Sed se kousnul do rtu, připadal si jako blbec. Vždycky bral všechno vážně. Nedivil se, že byl Trey tak upjatý. „Ne, hrál jsem to s ní.“

„Jistěěěěěě,“ řek Trey a dostal další záchvat smíchu.

Jessica vyhledala Sedův pohled. Smála se a mrkla na něj.  A tak najednou veškeré napětí v pokoji zmizelo. Tahle žena, jeho žena, byla úžasná.

Jessica vypadala, že si péči o Treye užívala. Natřásala mu polštáře. Nastavila mu postel do lepší polohy. Masírovala mu zápěstí, o kterých tvrdil, že v nich měl křeče. Sed byl přesvědčený, že si Trey vymýšlel, protože si užíval její péče. Sed přemýšlel o tom, že by si taky vymyslel pár bolestí. Prakticky ho ignorovala a to se mu nelíbilo. Vůbec.

Za chvíli vešel do pokoje Eric, s odpadkovým pytlem. „Je čas zvednout prdel, flákači,“ řekl Treyovi. „To si myslíš, že jsi na nějaké dovolené, nebo co?“ Několika kroky přešel pokoj a nad Treyovým klínem otevřel pytel a pak na něj vysypal hromadu třešňových lízátek. „Doufám, že tě tady nebudou držet déle jak den. S tvou závislostí nemůžu držet krok.“

Dave, jejich zvukař, vešel do pokoje s notebookem a položil ho Treyovi do klína. „Kámo, už jsem unavený z toho, jak odpovídám na tvoje zasrané emaily od fanoušků. Udělej si to sám.“

„Cože?“ Podíval se dolů na zprávy, prstem začal opatrně jezdit po klávesnici.

„Tisíce zpráv a přání k brzkému uzdravení,“ řekl mu Dave. „Tvoji fanoušci zůstávají loajální.“

„A to nemluvím o těch šílencích,“ řekl Eric. „Před hlavním vchodem do nemocnice jsou davy lidí. Dostat se do bezpečí bylo hodně těžké.“

„Super. Právě teď potřebuju trochu té lásky od fanoušků.“

„Ach, tak tam máš hromadu lásky,“ řekl Dave. „Věř mi.“

„Nějaké zajímavé fotky?“

„Myslíš coury?“ řekl Eric a poklepal si prstem po bradě.

Trey se na něj zazubil. „Samozřejmě.“

Dave, jediný, normálně vypadající bedňák na světě, si sednul na židli vedle postele. „Uložil jsem je do tvé složky.“

„Dave, myslím, že tě miluju,“ řekl Trey a prstem poklepal po klávesnici.

„Připravena zajít si na jídlo?“ zeptal se Sed Jessicy. „Eric s Davem na Treye dohlédnou. A ty musíš být hladová. Vím to, protože já jsem.“

Přikývla. Položil jí ruce na ramena a vedl ji ke dveřím. „Uvidíme se později, Treyi. Znovu se zastavíme večer.“

„Mějte se,“ řekl nepřítomně Trey, protože byl zabraný do něčeho na počítači a smál se s Ericem. „Měla pravdu. Tohle mi pomůže. Ale myslím, že tyhle bikiny nemůžou být legální. Dokonce ani na nuda pláži ne.“

„Kámo, odpověz jí. Počkej. Musím ti vyfotit stehy na hlavě.“ Eric se natáhnul za Treyovu hlavu a telefonem ho vyfotil. „Zkurveně husté. Dostaneš spoustu sexu z lítosti.“

Sed se zazubil. Jo, Ericovy šaškárny a podpora fanoušků bylo přesně to, co Trey potřeboval. Sed byl šťastný, že mu zavolal.

„Takže, na co máš chuť?“ zeptal se Sed Jessicy, když kráčeli halou k výtahům.

Pokrčila rameny a přitiskla se k němu blíž. Nenápadně mu rukou sklouzla po břiše k zipu od kalhot. „Nějaké tmavé místo. S boxem.“

K čertu, ano. Byl všemi deseti pro tmavý box.