Shameless - 61. kapitola

Překlad: Peťa

BRADY

Když moje pneumatiky konečně narazí do štěrku na naší příjezdovce, nemohl bych cítit větší úlevu. Bylo to mučení být kolem Kat a nemoct se jí dotýkat. Opravdu se jí dotýkat.

Moje ruka poplácá kapsu kabátu. Vzal jsem jí s sebou vánoční dárek jen pro případ, že bych musel přejít do totálně plazícího se módu, ale rozhodl jsem se počkat, dokud se nedostaneme domů, abych jí ho dal.

Když vykládáme náklaďák, sleduju ji, jak objímá Izzy a hlava se mi trochu zastře emocemi. Protože tak zatraceně moc miluju svoje holky.

Kat je světlo na konci tohoto temného tunelu, takové, za kterým jsem šel od toho, co brácha zemřel. Neuvědomoval jsem si to, ale nebyl jsem šťastný. Nebyl jsem úplný. Vlastně jsem v té době ani nedokázal říct, co mi chybí.

Když odemknu přední dveře, políbím Kat na spánek a vezmu jí dítě z náručí, abych mohl Izzy přichystat na spaní. Což nemůže přijít dost brzy, protože pokud budu muset čekat ještě jedinou minutu, abych byl s Kat sám, možná se z toho zblázním.

Když mířím chodbou, uslyším její zalapání po dechu a otočím se, abych ji viděl v kuchyni před několika kresbami jí, které jsem udělal. Drží obrázek sebe, jak spí schoulená v posteli s dekou přehozenou přes sebe.

Podívá se na mě se slzami tvořícími se jí v očích. „Jsou krásné.“

„Co můžu říct? Chybělas mi. Hodně. Dokonce jsem recykloval, zatímco jsi byla pryč.“

„Aww! Vážně?“

Usměje se na mě a já ji políbím na čelo. Musím přiznat, že oceňuju, jak je snadné ji potěšit.

Izzy mi v náručí zívne a otře si oči.

„Nech mě uložit tohle dítě do postele a za minutu budu venku.“

Izzy je vyčerpaná z našeho výletu, takže to netrvá dlouho poté, co ji strčím do postele, než usne. Jakmile tiše pochrupuje, zamířím z pokojíku na misi, protože umírám touhou dostat ruce na Kat. Slyším ji používat umyvadlo v koupelně, a když se dveře otevřou, strhnu si ji k sobě a ona se zasměje.

„Shh. Nevzbuď dítě,“ zamumlám proti jejím rtům.

„Mmm.“

Celé její tělo do mě roztaje, a ačkoli jsem zoufalý, abych se s ní ve velmi nahém a horizontální způsobu spojil, chci jí dát vánoční dárek.

S rukou kolem jejích ramen, s ní manévruju do obývacího pokoje vedle vánočního stromku.

„Omlouvám se, že jsem minulý týden byl osel. Že jsem dal práci na první místo.“

Stoupne si na špičky a políbí mě na čelist, zatímco mi ovíjí ruce kolem krku. „Nemusíš se omlouvat. Oba jsme udělali chyby a stáhli se. Hádám, že jsem dostala strach. Věděla jsem, že jsem slíbila, že to nebude vážné a pak najednou nic na tom, co jsme měli, se nezdálo nevážné. A no, byla jsem jen ve dvou vztazích a jen jeden byl vážný.“

Nemůžu si pomoct s překvapením na tváři. „Opravdu?“

Přikývne, na rtech plachý úsměv. „Opravdu.“

Sednu si na gauč a přitáhnu si ji na klín. Sakra, voní dobře. Nadechnu se jejích vlasů. „Co dalšího musím vědět?“ Zničehonic jsem nervózní ohledně toho, na co se jí chci zeptat. „Milovalas ho? Svého ex?“

Zhluboka se nadechne. „V tu dobu jsem si myslela, že ano. Ale když srovnám svoje city k němu s tím, co cítím k tobě, nedá se to srovnat. Ty jsi šampionát. On byl malá liga.“

Vyštěknu smíchy. „Jsi pro mě tak perfektní.“

Ale nesměje se. Ve skutečnosti se jí nakrčí obočí. „Takže ti musím něco říct a možná se naštveš.“

„Pojď do mě.“ Mám rád tuto žádné-zábrany věc, kterou provádíme.

Zhluboka se nadechne. „Za nabídkou na farmu byla Ericova rodina. Dozvěděla jsem se to zrovna, když se minulý týden ukázal u našich dveří.

Čelist se mi napne a já ji smetu ze svého klína.

„Vidíš, věděla jsem, že budeš naštvaný. Což je důvod, proč jsem ti o tom neřekla. Protože vím, že tvoje rodina potřebuje peníze.“

Nechám to usadit se. Je to těžká pilulka na polknutí.

Pokračuje. „Jsem v pokušení říct, že ho nenávidím, ale to naznačuje, že k němu něco cítím, nějaký druh emoce, ale necítím. Upřímně, nejsem si jistá, co jsem na něm viděla. Ale co vím, je, že on a jeho rodina si můžou nějakou malou farmu dovolit. Takový výdaj pro ně nic neznamená. A pokud to znamenalo pomoct tobě a tvým rodičům dostat se z té hory dluhů, pak jsem si myslela, že to stojí za to, abych spolkla svou pýchu.“

Vyfouknu výdech. „Chystala ses mě nechat přijmout ty peníze, protože jsi chtěla pomoct mé rodině?“

Přikývne, spodní ret uvězněný mezi zuby.

„Od někoho, koho nenávidíš?“

Celé její tělo je napjaté, jako by měla strach, že na ni budu křičet.

„Jo,“ zašeptá. „Tak nějak.“

Zasměju se. „Byl bych fakt naštvaný, kdybych to uskutečnil a později to zjistil.“ Pohrává si s rukama v klíně. „Pokud bys farmu prodal, doufala jsem, že to nezjistíš. Že se budeš moct vrátit zpět do Bostonu a restartovat svůj život. Použít peníze, abys vychovával Izzy. Aby ses postaral o rodiče.“

Ticho mezi námi se natahuje a nakonec zasténám. „Jsi úžasná. Vůbec nevím, co říct.“

„Nemusíš říkat nic. Stojíš za to.“

„Řekl bych, že ty jsi ta, kdo za to stojí.“

Položím si čelo do ohybu jejího krku a vdechuju ji. Její ruce se mi propletou vlasy a takto zůstaneme dlouhou minutu. Když se oddělíme, zeptám se na něco, co umírám touhou vědět. „Tak co se s ním stalo? Proč jste se rozešli?“

„Uvědomila jsem si, že senátor nemyslel vážně polovinu svých slibů v kampani a Eric to věděl a nechal mě dělat ze sebe idiota.“ Protočí oči. „To je důvod, proč kampaň najala někoho hned po vysoké. Někoho, kdo byl dostatečný pitomec, aby věřil té falši a prodal ji. Protože jsem byla vášnivá. Přesvědčivá. Zvlášť když přišlo na frakování. Každopádně jsem jednoho odpoledne omylem zaslechla Erica a jeho tátu, jak se baví a zjistila, že jeho otec nemá žádné plány uzákonit jakoukoli reformu. Samozřejmě jsem byla rozzuřená. S Ericem jsme se kvůli tomu pohádali. Řekla jsem mu, že skončím. Což si myslel, že je šílené, protože, haló, pracovala jsem pro senátora. Ale nemohla jsem s dobrým svědomím pokračovat ve lži kvůli kampani.“

„Taky bych byl naštvaný.“ Přitáhnu si ji zpátky na klín a ona si položí hlavu na mé rameno. „Protože máme tuto velkou diskuzi, můžu se tě na něco zeptat? Protože jsem minulý týden slyšel části tvého rozhovoru s Ericem.“

Znehybní a já propletu naše prsty, protože ji chci uklidnit.

„Můžeš se mě zeptat, na cokoli chceš.“

Zastrčím jí pramínek vlasů za ucho. „Opravdu jsi byla loni na jaře těhotná?“

Opustí ji hluboký povzdech. „Jo.“ Na moment je potichu. „Hned po té hádce se mi udělalo fakt špatně z otravy jídlem a zvracela jsem non-stop dva dny. To vyřadilo mou antikoncepci a bylo mi příliš špatně, než abych si to uvědomila. Pak o několik týdnů později se mi zpozdila perioda.“

Třu jí záda. „Tak co se stalo? Udělala jsi to? Víš…“

„Oh, Bože, to ne. Nešla jsem na potrat. Chci říct, jsem absolutně pro legalizaci potratů, ale nemyslím si, že bych to dokázala provést. Eric byl naštvaný, že jsem otěhotněla. Rozčilený kvůli tomu, jak to bude vypadat pro kampaň. Víš“- ztišila hlas –„syn konzervativního senátora zbouchl přítelkyni. V té době jsme na tom nebyli dobře – už jsme se hádali kvůli kampani, když se to stalo.“ Vyfoukne rozčilený výdech. „Každopádně jsem pak přišla sem.“ Zhluboka se nadechne. „Právě jsem přijela, když jsem začala špinit. Doktor řekl, že někdy těhotenství skončí bez nějakého určitého důvodu.“

„Sakra, to je drsné.“

„Tak nějak.“

„Je mi to líto, zlato. Musela sis projít hodně věcmi.“

Přikývne proti mně.

„Paní Mac říkala, že jste byli zasnoubení.“

„V žádném případě. Před zděšením nad těhotenstvím nadnesl manželství. Ale nedokázala jsem s ním vidět ten druh budoucnosti. Nikdy jsem skutečně nechtěla děti – pomáhala jsem vychovávat svou sestru. Nechtěla jsem mít na krku děti, zatímco on by se potloukal po státě.“

Odkašlu si, přeju si, abychom tento rozhovor měli dříve. „Pořád se tak cítíš? Ohledně dětí?“

Zasměje se a otočí se, aby mě políbila. „Ne. Chci děti, hlupáčku. Jen ne s ním. Chci říct, jak by někdo mohl být kolem Izzy a nechtít děti?“

Díky Bohu. Zalije mě vlna úlevy. „Protože víš, já mám dítě.“

Kat se zasměje víc. „Vážně? To jsem si nevšimla.“

Jsem překvapený, jak správné se tohle zdá. Jo, Izzy je moje dítě. Jsem v pokušení cítit se provinile. Cítit se, jako bych byl majetnický vůči něčemu, někomu, kdo není můj. Ale Cal by chtěl, abych se tak cítil, uvědomím si. Cal by chtěl, abych miloval Izzy, jako by byla moje vlastní. A já ji opravdu miluju. Každým vláknem své bytosti.

Kat do mě šťouchne. „Co ty? Měl jsi hodně vztahů?“

„Ne doopravdy. Pár přítelkyň na střední. Několik na vysoké. Nic vážného.“ Minimálně nic z toho nebylo přestěhuj-se-do-jiného-státu vážného.

Okusuje si spodní ret. „Co Dani?“

„Ne, byli jsme jen kamarádi.“

„Jak je to možné?“ Odkašle si. „Viděla jsem tu fotku.“ Pak to vyjasní a přizná se, že se zastavila v tetovacím salonu, ale vycouvala a zmizela.

„Mmm. Můj malý stalker,“ zavtipkuju, když mě hravě plácne.

„Ale vypadali jste si blízcí.“ Mezi obočím Kat se zformují dvě čáry.

„Dani dávala vždycky jasně najevo, že se o mě takto nezajímá. Říkal jsem jí, že jsem s tím v pohodě, ale pak jsem chtěl víc. Byla to fakt jednostranná zamilovanost.“ Výraz na tváři Kat mi říká, že potřebuje něco trochu víc přesvědčivého. „Zlatíčko, sotva jsem ji viděl od té doby, co loni v zimě začala chodit s Jaxem. Říká, že nikdy nebyla šťastnější a já jsem za ni rád. Ve skutečnosti se začínám cítit děsně, že jsem byl vůči jejich vztahu tak kritický.“

Kat zašeptá: „Jen je tak krásná. A vy dva spolu vypadáte opravdu žhavě.“

„Víš, kdo je opravdu žhavý? Moje holka.“

Smích jí spadne ze rtů, když ji otočím, takže teď na mně sedí obkročmo. Zírám na ni a chci, aby věděla, jak moc pro mě znamená. Chci, aby si uvědomila, že teď je moje oběžná dráha.

Náš polibek je lahodný a hluboký. Lížu ji v puse a hladím po jazyku. Její dech vyjde těžce jako lapání po dechu a já se posunuju blíž, dokud naše boky nepřiléhají k sobě. Pulzuju proti zipu mých džínů, umírám touhou ji svléct z oblečení.

Zabere mi jen minutku uvědomit si, že vánoční dárek bude muset počkat.