WOW2 - 2. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Dino

Muže z lůžka pod postelí Dina DeLucy probudil hlasitý zvuk, který přicházel odněkud mimo jejich celu. Pravděpodobně se vězeň z jedné ze sousedních cel snažil rozčilovat stráže a začít nějaký problém.

Když se vězni nudili, tak se tyhle věci stávaly.

Poslouchal, jak jeho spoluvězeň z cely pod modrou přikrývkou zaklel, přetočil se na posteli, dopadl na tvrdou betonovou podlahu a pak si začal znovu pomalu uvědomovat, kde byl. Mladému muži - jeho spolubydlícímu v cele, Toddovi - bylo jen dvacet tři let a za obchodování s drogami byl zavřený s vyhlídkou na deset až patnáct let. Ten muž – s téměř chlapeckým vzezřením, modrýma očima a blond vlasy, které trčely do všech stran, byl obviněný za věci, kterým bylo jen stěží uvěřit, že by je zvládl udělat. Todd vážil stěží sedmdesát kilo a to i s postelí, mluvil tiše, a když s někým komunikoval, jen zřídkakdy se mu díval do očí.

Přesto tu teď to dítě bylo, se svým drogovým deliktem, vysokým trestem a s mafiánem jako spolubydlícím.

Todd s Dinem o tom, jak a proč se ocitl ve vězení, kromě informací o obviněních a trestu, kterému čelil, nemluvil, a Dino se na nic víc neptal. Ale stejně každé ráno, když se Todd probudil, vypadal, jako by si teprve v tom okamžiku uvědomil, že nebyl ve své vlastní posteli, ale v malé betonové cele dva a půl na dva a půl metru, s jednou stěnou z mříží a s velice malým okénkem, které bylo až příliš vysoko, než aby z něj člověk mohl vidět ven nebo jím mohl vůbec prolézt na druhou stranu.

 A tak to probíhalo každý den bez vyhlídky na jakoukoliv možnou změnu.

„Opatrně, Todde,“ řekl Dino, jehož pozornost se soustředila na křížovku v jeho rukou.

Todd se zhluboka nadechl, posadil se na zem a dnešní ráno se poprvé podíval na Dina.

Dino ač to znělo divně, sám často cítil vděčnost, že v cele skončil se spolubydlícím, jako byl Todd. Mohl by klidně skončit s bastardem nebo ještě hůř... Místo toho dostal dítě, které mu skoro připomínalo jeho mladšího bratra. Tedy v případě, kdyby Theo DeLuca přišel o své manýry a chování. Takže možná nebyl úplně jako jeho bratr, ale Dino, pokud mohl, tak mimo jejich celu na Todda dohlížel. Byl až příliš malý, až příliš mladý a ostatní spoluvězni - nebo někteří – by ani dvakrát nepřemýšleli a využili by Toddovy slabiny ve svůj vlastní prospěch, ať už by chtěli jakoukoli zasraně děsivou věc.

„Spal jsi v noci?“ zeptal se Todd.

Dino se téměř usmál, ale jeho pobavení rychle pominulo. „Asi hodinu či tak nějak.“

To bylo to, co svému spolubydlícímu řekl vždycky, ať už spal nebo ne. Todd se jen zřídka kdy Dina ptal na jeho podivné spánkové zvyky, ale usoudil, že to bylo díky tomu, že kluk nechtěl, aby se ho pak Dino ptal na jeho důvody toho, proč on se každé ráno budil tak, jak se budil.

Zub za zub, oko za oko, předpokládal.

Todd vstal z podlahy a svoji přikrývku hodil zpátky na půl centimetru slabou matraci. „Dneska je návštěvní den, že?“

Dino pokrčil rameny.

Jak by to měl vědět?

Neměl žádné návštěvy. Výjimkou byl jeho právník a návštěvy Mikea byly vzácné. Pouze, pokud o něj Dino zažádal.

„Bydlíme tu spolu třicet dva dnů,“ poznamenal Todd

„To máš kalendář, že to tak přesně sleduješ, či co?“ zeptal se Dino.

„Mám paměť na čísla.“

Zajímavé.

Dino si nebyl jistý, co přesně má Toddova záliba v počítání dnů společného s ním. „Co tím chceš říct, chlapče?“

„Vím, že moc nemluvíš.“

„A všiml jsem si, že když s lidmi mluvíš, nedíváš se jim do tváře.“

Todd chvíli sledoval Dina na horní posteli a pak pohled rychle odvrátil. „Máš bod.“

Přesně.

Dino se znovu zadíval na svou křížovku ve snaze vyplnit čas, než bude jejich blok vyzván k odchodu na snídani. Ten náznak nemohl přehlédnout. Todd nebyl jen dobrý s čísly, on se učil.

„Kočka – na čtyři písmena, začíná na Č a končí na A.“

Todd, zatímco si u malého kovového umyvadla čistil zuby, dokonce ani nezvedl hlavu: „Ehm, číča.“

Co zkurveně je číča?

Jak mohlo toto dítě nakonec skončit ve vězení?

„Pro tohle místo jsi až příliš chytrý,“ zamumlal Dino, spíš sám pro sebe, než směrem ke svému spolubydlícímu.

Dino si znovu vzpomněl svého mladšího bratra Thea a to, jak moc se snažil zabránit tomu, aby skončil v té samé situaci jako on. Dino se ocitl pod zámkem jen díky svému kreténskému strýci a zásahům Bena DeLucy. Nechtěl, aby Theo skončil tím samým způsobem.

Nebo bože, někdo jiný blízký Dinovi...

Potřásl hlavou a odmítl své myšlenky nechat zajít dál.

Když před měsícem přiznal vinu i odsouzení za drogové delikty a za držení zbraní, udělal dobře. Skončil v tomhle vězení a díky tomu mu hodiny plynuly snáze. Nevyvolával sračky, protože doufal, že by mu mohl být zkrácen trest. Rozkopat něčí hlavu by mu vysloužilo za mřížemi dalších pár měsíců navíc a k tomu ještě samotku.

Rozhodně nesměl myslet na ni.

Ne v noci, když jeho spolubydlící spal.

Ne během hodiny denně, kdy měl možnost dostat se ven a dýchat skutečný vzduch.

Ne, když trávil čas luštěním zkurvených křížovek.

Karen.

V okamžiku, kdy jeho mysl v duchu zašeptala její jméno. Dino cítil, jak mu v hrudi začínala narůstat bolestivá prázdnota.

To bylo důvodem, proč se na ni snažil nemyslet, proč to nemohl dělat.

Věděl, že bez něj jí bylo lépe. Pokud to pro ni bylo to nejlepší, měla šanci začít znovu a sakra, možná by mohla vypadnout ze zkurveného Chicaga a utíkat tak daleko, jak by se jen s penězi, které jí před svým zatčením poslal, se mohla dostat. Mohla by jeho dítě vychovávat daleko od nebezpečí, které on a jeho život přinášeli.

Kdyby byla chytrou ženou, tohle přesně byly věci, které by udělala.

Dino by jí to vůbec neměl za zlé.

Ne, Dino se snažil na Karen Martin vůbec nemyslet.

Až na to, že to dělal.

Každý zkurvený den.

Celý zkurvený čas.

Koneckonců, on ji miloval.

Doufal, že nic z toho neudělala. Doufal, že vymyslela způsob, jak zůstat, že použila jeho peníze a možná - možná, Bože - by čekala na vysvětlení, které jí před všemi těmi měsíci slíbil.

I tak…

Dino musel předstírat, že nic z těchto věcí nechtěl.

Když se nesoustředil jen na ni, bylo snazší připomínat si, proč se dostal tam, kde teď byl, a co bude přesně dělat, až se dostane ven. Jednoho dne by měl být schopný udělat to pro Karen a poskytnout jí to, co si od něho zasloužila.

Někdy.

Dnešek jen nebyl tím den.

„Říkal jsi návštěvní den?“ zeptal se Dino, odložil svou křížovku s tužkou a z horní palandy seskočil dolů. „Máš někoho, kdo za tebou dneska přijde na návštěvu, či co?“

Todd už byl mříží, rukama se do nich opíral a vyhlížel jednoho ze strážných, jehož příchod by znamenal, že brzy bude snídaně. „Možná.“

„Možná není odpověď, chlapče.“

„Možná čekám každý týden a přeju si, že tentokrát to bude ona, kdo se skutečně ukáže, ale nikdy nepřichází.“

Dino zvedl obočí. „Ona?“

Sakra, skutečně si myslel, že Todd je možná gay. Ne, že by řešil, zda jím chlapec byl, ale bylo překvapivé, že v jeho životě byla ona a že o ní mluvil s takovou něhou, která nevypovídala o příbuzenském vztahu. Koneckonců, Dino už slyšel chlapce mluvit o jeho matce a sestře, a takový tón hlasu nikdy nepoužil.

„Jo, ona,“ zopakoval Todd. „Ona - ta, kvůli které jsem tu skončil.“

Takže…

Dino se dál nevyptával.

Oko za oko, zub za zub, že.

„Hodně štěstí,“ zamumlal Dino.

Todd neodpověděl.

Nad vstupem do cel se začalo ozývat zabzučení a mříže se otevřely. Stráže vykřikovaly své povely.

Byla podávána snídaně.

Ne, že by to bylo něco dobrého.

************

Vzhledem k tomu, že Dino byl ve vězení, kde byli vězni za nenásilné trestné činy na běžné populaci, měli to štěstí, že po většinu odpoledne měli své cely otevřené. Vězňům bylo dovoleno toulat se po celém bloku tak dlouho, pokud nezačínali žádné potíže. Jinak by strážci stiskli tlačítko poplachu, kterým by zablokovali všechny dveře od cel.

Dino měl během volného času mimo celu jen jediný problém.

Jednou, když byl o patro níž, kde se nacházela jídelna, seděl v rohu a z okna z plexiskla vyhlížel ven. V krku pocítil něco divného - pocit, který už necítil hodně dlouho.

Jako by se jeho dlouho spící instinkty najednou probudily.

Todda našel v jejich cele do krve zbitého, a k tomu zmizely některé z jejich věcí. Jakmile se Todd probral, zjistit, kdo to udělal, netrvalo dlouho. Dino si toho bastarda hned při dalším pobytu mimo celu podal. Udělal to v době, kdy byly stráže otočeny zády a jeho spolubydlící sešel o patro níž, přesně tak, jako Dino předchozí den.

Vězni měli rádi své oko za oko.

Dino jednoduše dokázal, že by si s ním nikdo neměl zahrávat.

Od té doby už naštěstí žádné další problémy nenastaly a strážní byli víc než ochotni přehlédnout modřinu nebo zkrvavený nos, zvláště když vězni své problémy vyřešili bez nějaké zkurvené vzpoury. Tím si také mezi vězni účinně rozšířil svou pověst, aby nikoho dalšího nic nenapadlo, a to zahrnovalo i to, aby nikdo neobtěžoval ani jeho spolubydlícího.

„DeLuco!“

Když Dino zaslechl svoje zakřičené jméno, měl zasraně blízko k tomu, aby z horního lůžka spadl dolů. Byl ztracený ve svém vlastním světě, užíval si ticha, které jejich blok poskytoval jen zřídka kdy. Tohle byla ta jediná věc, kterou si ve dnech návštěv skutečně užíval. Většina vězňů v jejich bloku měla někoho, kdo se objevil, takže buď byli v místnosti pro návštěvy, případně byli v čekárně, kde čekali na to, až nastane jejich čas.

Podle toho, co Dino věděl, Todd měl svou vlastní návštěvu.

Byl zavolán dolů do čekárny a nechal Dina samotného ve svých vlastních myšlenkách. Nevadilo mu to.

Když se modře oblečený strážný dostal do výhledu před Dinovu celu, klouby prstů zaklepal do dveří a podíval se přímo do kamery. „Otevři mi.“

„Co je?“ zeptal se Dino.

Strážný neodpověděl, prostě jen čekal, až bude jeho žádost splněna. Teprve poté, co byly dveře odemknuty a otevřely se mříže, svou pozornost obrátil zpět k Dinovi. „Máš v přízemí návštěvu. Vypadá, že svůj příchod nezaregistrovala, takže musela čekat, až se v plánu objeví mezera.“

Cože?

Dino se zvedl z postele a bezhlučně dopadl na betonovou podlahu. „Kdo to je?“

„Detaily neznám, DeLuco, mám jen příkaz.“

Zatímco strážce Dinovi nasazoval želízka - běžný postup pro případy, kdy byli vězňové přemísťování mezi vězeňskými bloky a místy, které byly méně bezpečné než ostatní oblasti věznice - uvažoval, kdo by se mohl ukázat.

S velkou pravděpodobností to je jeho strýc.

Od doby, kdy se dostal do vězení, se Ben DeLuca ani jednou neukázal, ale Dino usoudil, že to měla být jedna ze strýcových obvyklých hrozeb, která by mu připomínala, jak a proč se na tohle zkruvené místo v první řadě dostal.

Další možností byl jeho bratr.

Theo dorazil na první slyšení s čistým oblekem, aby si ho Dino mohl nosit. Dokonce i když by Dino svého bratra nikdy nepožádal, aby se ukázal tak, jak to udělal. Tím by Thea dal jen na Benův seznam sraček.

Být capo v chicagské mafii znamenalo, že Dino pravděpodobně nebude mít příliš návštěvníků ze strany přátel nebo rodiny. Žádný muž, který byl spojený s mafií, nechtěl být viděn v souvislosti s jiným člověkem z mafie, který byl pod zámkem. Prostě by to nevypadalo dobře a rozhodně by nepomáhalo mužově reputaci, že se bude držet od policajtů nebo úřadů dál. Pro všechny lidi z venku bylo lepší držet se od člověka ve vězení dál, maximálně s telefonními hovory, a dokonce i tehdy byly jen velice málo pravděpodobná jakákoli slova o obchodech či mafii.

Byla to nevyslovená pravidla jejich životního stylu.

Jedinou výjimkou z tohoto pravidla tvořily ženy, ale jeho matka byla už dlouho mrtvá a jeho sestra byla v Evropě.

Dino by neměl mít návštěvu.

Svého právníka nevolal.

Neměl žádnou rodinu či přátele, kteří by neměli spojení s mafií.

Kdo to kurva byl?

„Pojďme,“ řekl strážný a vyváděl Dina z cely ven.

Brzy to zjistí.