CR - PROLOG

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

KRINAR kráčel po ulicích Moskvy a lhostejně pozoroval hemžení lidí kolem sebe. Když procházel kolem nich, mohl na jejich tvářích vidět strach a zvědavost, a cítit nenávist, která z některých spěchajících lidí okolo vyzařovala.

Rusko bylo jednou ze zemí, která během Velké paniky kladla největší odpor – a museli za to zaplatit přiměřeně vysokou cenu. Kombinace zkorumpované vlády a obyvatelstva, která se vůči jakékoliv autoritě chovala nedůvěřivě, vedla k tomu, že mnoho Rusů využilo krinarskou invazi k tomu, aby podle libosti plundrovali a nahrabali si tolik zásob, kolik mohli. Dokonce i teď, o pět let později byly některé výkladní skříně v Moskvě stále ještě prázdné a jejich zalepená okna potvrzovala, jak turbulentní byly měsíce po příletu mimozemšťanů.

Naštěstí byl teď vzduch ve městě mnohem lepší, méně znečištěný než, co si KRINAR z návštěvy před pár lety pamatoval. Tenkrát ležel nad městem mrak smogu, který ho děsně štval. Ne, že by mu mohl nějak uškodit, ale i tak KRINAR upřednostňoval vzduch, který neobsahoval takové množství oxidu dusičnatého.

Když se blížil ke Kremlu, nasadil si na hlavu kapuci od bundy a snažil se vypadat tak lidsky, jak jen to bylo možné. Dával pozor na to, aby se pohyboval pomaleji a méně ladněji. Nic si nenalhával. Věděl, že ho krinarské satelity v tuto chvíli vidí, ale nikdo v sídlišti neměl žádný důvod ho podezírat. V posledních letech si zvykl hodně cestovat a často se pod různými záměnkami objevoval ve větších lidských městech. Proto by ani jeho poslední výlety nevzbudily žádnou pozornost, pokud by si někdo dal tu námahu a vyšetřoval ho.

Ne, že by ho vůbec někdo vyšetřoval. Co se týkalo všech ostatních, tak Krinar, kteří pomáhali hnutí odporu – Keithové, jak se jim říkalo – byli ve vazbě a chudák Saur byl obviněn, že jim vymazal paměť. Líp už by to dopadnout nemohlo, i kdyby to KRINAR naplánoval.

Ne, svou identitu před krinarskýma očima na nebi skrývat nemusel. Chtěl se vyhnout lidským kamerám, které se nacházely kolem celého Rudého náměstí, aby to nevyplašilo ruské vůdce dřív, než měl možnost navštívit ostatní větší města.

S úsměvem KRINAR předstíral, že není nikdo jiný než lidský turista, který si užíval procházku po Rudém náměstí. Podrážky jeho bot skřípaly po asfaltu a zanechávaly na něm malé kapsle, které obsahovaly semínka pro novou éru v lidské historii.

Když byl hotov, vrátil se ke své lodi, kterou nechal v blízké aleji.

Zítra uvidí znovu Miu. Saret už se nemohl dočkat.