Shameless - 58. kapitola

Překlad: Peťa

KATHERINE

Hlasy v chodbě klesají a stoupají. Veselost ve všech utlumených hlasech mě trochu rozčiluje.

Mám dojem, že rodiče vědí, že mám na houby náladu, protože mě nechávají na pokoji. Buď to, nebo mají plné ruce práce s každým příbuzným v jižním Texasu, který se nepochybně rozhodl je navštívit. Přední trávník pravděpodobně přetéká auty. Ale je to pěkné rozptýlení od rozhovorů, které jsem měla se svými rodiči. Žádný div, že chtějí, abych tu zůstala, abych „se dala dohromady.“ Aspoň se zdá, že chápou, co říkám o své staré práci a proč se nechci vrátit zpátky do politiky.

Rodiče dokonce vypadají docela soucitně, když mluvím o Bradym.

Ze včerejšího večera jsem vyčerpaná. Máma mě přinutila na dnešní rodinnou návštěvu ukuchtit hříšné množství tamales. Konečně začnu dřímat, ale zaklepání na dveře mé ložnice mě probere. Hádám, že moje lítostivá párty se chýlí ke konci, protože Tori odtrhne deku a skočí mi do postele.

„Co to sakra?“ zírám zlostně.

„Nemůžeš celý den ležet v posteli, ubožačko. Je Silvestr. Vstávej sakra. Budeme pařit, jako bychom byly coury ve videoklipu Prince.“

Mile se usmívám, dokud se neusměje zpátky, a pak jí vytrhnu deku ze sevření a zahrabu se hlouběji. „Jak to že vůbec víš, kdo je Prince?“

„Máma na YouTube sleduje staré epizody Miluju osmdesátky.“ Sedne si na mě jako slimák, kterým je.

„Tor, potřebujeme si nastavit hranice,“ zabručím pod její váhou.

Odfrkne si. „Takže to znamená, že mi nedáš Bradyho číslo? Víš, kdybych mu chtěla zavolat a ukázat mu dobrý chvíle?“ Pak sebou moje sestřička na mě začne mlít.

Shodím si deku z hlavy a střelím po ní nejhorším pohledem, který dokážu sesbírat. Zasměje se víc.

Zvedne ruce. „Dělám si srandu. Bože, měla bys vidět svůj obličej.“ Ale pak se přestane smát. „Máš nějak opuchlé oči.“ Dá mi pusu na čelo a zašeptá: „Je mi líto, že o svátcích vypadáš jako sračka.“

„Byla jsi tak sladké dítě. Co se stalo?“

„Zbožňuješ mě. Přiznej to.“ Pak se zastrčí pod deku a lehne si ke mně.

Ležíme tam a posloucháme oslavy v druhé místnosti.

„Takže miluješ tohohle chlapa Bradyho, huh?“

Povzdechnu si. „Ano.“

„Dost na to abys měla jeho děti a žila na farmě a byla celá Laura Ingalls Wilder (pozn. americká farmářka, novinářka a spisovatelka, napsala autobiografickou knižní sérii Domeček na prérii)?“

„Baba z Domečku na prérii?“ dumám nad tím. „Netekla jim voda. Takže bych řekla jo, ale potřebuju vnitřní rozvody.“

Zahihňá se. „Prosím, řekni mi, že Brady je žhavější než Almanzo (pozn. manžel té spisovatelky a farmářky). Byl tak trochu nechutný.“

„To bylo tím příšerným střihem.“

„Hmm. Jo.“ Přitulí se blíž a strčí mi studený nos ke krku. „Takže kdyby se Brady ukázal na koni, jako bílý rytíř a tyhle blbosti, odpustila bys mu, že tě nechal odejít?“

Opustí mě další hluboký povzdech. „Není co odpouštět.“

„Takže na něj nejsi naštvaná?“

„Bože, ne. Jen bych si přála, aby věci byly jinak. Aby se nemusel vracet do Bostonu. Ale věděla jsem, do čeho jdu. Vždycky byl ke mně upřímný.“

„Ale stejně je to fakt děsně na hovno.“

„Jo. To je.“

Ležíme u sebe v tichu a musím přiznat, že je pěkné, že mě sestra utěšuje. Způsobuje, že bolest v mé hrudi je trochu míň ostrá. Míň jako kdybych byla opakovaně pořezaná a víc jako kdybych krvácela z jedné zející rány.

Po pár minutách vyleze a prohlásí, že je čas přestat být sklíčená. „Máma říká, že večeře bude na sedmou. Měla by ses taky osprchovat, protože trochu smrdíš.“

Když se nepohnu, stáhne mi deku z těla. „Sprcha,“ požaduje. „Hned!“

Když vytáhnu svoje tělo bez energie z postele, zamumlám: „Ježíši, ty jsi panovačná.“ Úsměv na její tváři je k nezaplacení. „Učila jsem se od nejlepšího, našinec.“