RH - 1. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Jessica byla tou nejšťastnější ženou na světě. Život nemohl být perfektnější. Připlížila se za Seda, objala ho kolem krku a políbila na ucho. „Hej, zlato, hádej co?“

„Co?“ řekl nepřítomně.

Nakoukla mu přes rameno a zjistila, že se mračil na hromadu účtů.

„Mám to!“

Zamračil se ještě zmateněji. „Máš to? Máš co?“

Ze zadní kapsy vytáhla dopis o přijetí a rozbalila ho před ním. To by mělo rozjasnit jeho zamračenou tvář.

Zatímco četl, tak zírala na svůj čerstvý zásnubní prstýnek. Po její tvrdé práci ve škole, se její sny konečně stávaly skutečností. A pořádný kus chlapa, vycházející rocková hvězda, který byl jejím snoubencem, byl třešničkou na dortu.

„Práva?“ Na hrudi ucítila chrapot jeho hlasu.

„Jo. Není to úžasné? Jsem tak nadšená. Musíme jít ven a oslavit to.“ Políbila ho na spánek a stiskla ho. „Jdu si obléct sukni. Můžeme se projít. Chci, abys mě pomiloval na rušné ulici. Možná Rodeo Drive. Nebo Hollywood Boulevard. Co myslíš?“

„Nemůžu si dovolit, abych tě poslal na práva, Jess. Nemůžu si dovolit ani opravit převodovku na zkurveném autobusu pro turné.“ Odhodil její přijímací dopis na hromadu účtů.

„Neboj se.“ Vytáhla druhý dopis ohledně stipendia. „Stipendium, grant. Musím sehnat jen 3.000 dolarů na semestr.“

Odstrčil se na židli od stolu a vydal se k ledničce, kterou otevřel. Když zjistil, že byla prázdná, tak ji zase zavřel. „Nemám 3.000 dolarů, Jessico.“

Nepochopil to. Tohle byl její sen. Měl podporu, když šel za svými sny. Proč ji neměla ona? I přesto, že bez něj by Sedova kapela The Sinners neprorazila, tak v něj věřila. Žádala tak moc, když chtěla, aby v ní taky věřil?

„Nečekám, že to zaplatíš, Sede. Najdu způsob, jak to zaplatit. Chci jenom, abys byl za mě šťastný. Popřál mi. Cokoliv. Tohle je ta nejdůležitější věc, která se mi kdy stala.“

Opřel se o pult a založil si paže na hrudi. Na vteřinu ji překvapilo, jak moc je přitažlivý. Široká ramena, vyrýsované svaly, úzké boky. Černé vlasy, modré oči. Tvář, která vyskočila z filmového plátna. A pak otevřel pusu. „Já jsem ta nejdůležitější věc, která se ti kdy stala. A ty tam nepůjdeš.“

„Co chceš říct tím, že tam nepůjdu?“

„Nepůjdeš na práva. Budeš pak příliš zaneprázdněná, než aby ses mi věnovala v ložnici. Když se budeš nudit, tak si můžeme pořídit pět, šest dětí, o které se budeš starat, zatímco já budu s kapelou na turné a udělám z nás bohaté a slavné.“

To byly jeho velké plány pro její život? Dělal si z ní zasraně srandu? „Od doby, co jsem byla malá holčička, jsem snila o tom, že budu právník, Sedricu. Jdu na práva. A ty mi neříkej, jak mám žít svůj život.“

„Jestli chceš být moje žena, tak nepůjdeš. Zakazuju ti to.“

Zůstala na něj nevěřícně zírat. „Tohle jsi právě neřekl.“

„Jo, řekl.“

„Tak to potom nechci být tvojí ženou.“

Zasmál se a vypadal pobaveně. „To nemyslíš vážně.“

Tenhle jeho arogantní postoj – ten, který ji napoprvé přitahoval – způsobil, že zaťala zuby. Stáhla si prsten z prstu a hodila ho po něm. Praštil ho do hrudi, zachytil ho a přitiskl k sobě.

„Tady! Dej tenhle zasraný kousek do zastavárny, oprav si svůj drahocenný autobus a proslav sebe a svoji debilní kapelu, ty kreténe.“

Nevěřícně na ni zíral.

„Skončili jsme, Sede.“

Vykulil modré oči. „Rozcházíš se se mnou?“ Poprvé po čtyřech měsících, co se znali, viděla Jessica v jeho brnění trhliny. „Se mnou se nikdo nerozchází. Nikdy.“

Zasraně nechápal pointu. „A co jsi čekal? Že budu šťastná, jako tvoje malá hračka?“

Jeho arogantní úsměv se vrátil. „No a nejsi? Nikdy sis v posteli nestěžovala.“

V posteli skutečně žádné stížnosti neměla. Jejich těla byla jako pro sebe stvořená. Jejich sexuální apetit byl naprosto stejný. Ale všechno ostatní mezi nimi nefungovalo. „Odcházím, Sede.“

Povzdechla si. Tohle byla jeho poslední šance, aby to mezi nimi urovnal. Jediné, co proto musel udělat, bylo přiznat, že se mýlil, když chtěl ovládat její život. Že udělal chybu, když o ní přemýšlel jako o věci a ne jako o člověku. Byla žena, kterou miloval a chtěl si ji vzít.

Čekala. Chtěla ho. Bože, vždycky ho chtěla. I přesto, jak moc byl arogantní a nafoukaný, tak ho chtěla. Ale nepotřebovala ho.

„Myslím, že to nedokážeš.“ Zašklebil se. „Nejsi dostatečně silná, abys mě opustila.“

Ale Jessica popadla ze stolu svůj přijímací dopis a dokázala mu, že se mýlil.