M&M - 16. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Irenka

Díky všem, kdo jste si s námi knížku užili a třeba se i podělili o své dojmy z ní.

Přejeme všem kouzelné vánoce a u nás třeba i někdy na počtenou...        Sinnel + Irenka

Alessa a Adriano

ALESSA

„Jsi si jistý, že nechceš, abych tu zůstala jen pro případ, že by nezůstaly v posteli?“ zeptala se Alessa.

Adriano se zasmál a zatáhl tmavší závěsy kolem místa, kde byly jejich dvě děti. Obě dívky už byly v postelích a dobrou půlhodinu spaly, ale na tom nezáleželo. I když strašně moc chtěla jít ven a s ostatními dívkami se bavit, stejně tak chtěla zůstat i tady, spolu s Adrianem a svými holčičkami.

Mateřská vina byla děvka.

Zábavné, jak to fungovalo.

„Lisso,“ řekl Adriano a přešel místností ke gauči, na kterém seděla, „je to v pořádku, zlato.“

„Ano, ale -“

„Běž se s dívkami bavit a užijte si tady tu poslední noc. Dobře?“

Alessa si povzdechla a na svého manžela se usmála. „Miluju tě, jo?“

Adriano se usmál, ale ten pohled nebyl nic nového. Už od okamžiku, kdy se na dovolené vyřídil obchod, se takhle usmíval. Jakmile věděl, že se jeho práce bez problémů uskutečnila, muž se uklidnil a užíval si dovolenou, jak by nikdy neměl žádné starosti. I když se skutečně nemusela divit proč. Tohle byla pro Adriana obrovská věc a on znovu dokázal, že navzdory tomu, že byl mladší než mnozí muži, se kterými pracoval, i tak stále mohl dělat svou práci a dělat ji dobře. Přála si, aby necítil nutnost tak moc to dokazovat, jak to sám cítil, ale bez ohledu na to, co si vybral dělat, byla šťastná v tom, aby ho podporovala.

Byla jeho ženou.

Co jiného by mohla dělat?

Navíc, když byl šťastný, byl na něj skutečně hezký pohled.

„Pojď sem,“ zašeptala.

Adriano se sklonila a oběma rukama se opřel o její stehna. Svými prsty tlačil do jejích nahých stehen, na kterých se jí sukně právě tak akorát povyhrnula výš. Možná za to mohly všechny ty hormony nebo změny, které způsobovaly, ale jeho dotyk stačil k tomu, aby všechny její nervy olízly plameny.

Alessa se natáhla, aby rukou sevřela jeho čelist a přitáhla si ho k sobě tak blízko, aby ho mohla skutečně políbit. Zbožňovala, jak Adrianovy rty pracovaly spolu s jejími – nejdřív jemně, škádlení a ochutnávání. A pak, když rozdělila rty, aby mu dovolila polibek prohloubit, se v okamžiku staly mnohem hrubší. Jeho jazyk se vrhl dovnitř, aby našel ten její, a svět se posunul.

Věci se staly o něco krásnějšími.

S tímhle mužem neměla žádnou kontrolu.

Vůbec nad ničím.

Stačil jediný jeho polibek a trhnutím si ho přitáhla k sobě blíž, až ho dokázala dostat k sobě dolů na gauč. Vylezla do jeho klína, šaty si rychle vytáhla výš, a přitom pracovala na jeho kalhotách. Kdyby v tomhle okamžiku neměla takový zájem o to, aby dostala od svého manžela tu jedinou věc, možná by ji pobavilo, že se ani nestaral o to, jak bylo možné, že se jejich jednoduchý polibek bez žádného zvláštního důvodu změnil v něco daleko žhavějšího.

Dobře, bez žádného důvodu, o kterém by věděl.

Pro teď…

„Bože.“

Když Alessa konečně osvobodila jeho penis, Adriano zavrčel. V jejích rukou byl hladký a tvrdý. S každým přejetím jejích prstů po jeho hřídeli, mu penis zapulsoval. Věděla prostě, kdy stisknout, aby ho skutečně přiměla vydat všechny ty chraptivé, sexy zvuky, které zbožňovala, ale právě teď na nic takového neměla ani trochu trpělivosti. Chtěla jednu jedinou věc, a to bylo, aby se tenhle muž dostal přímo dovnitř ní.

Když jí odtáhl kalhotky stranou a klouby svých prstů přejel po jejím už vlhkém pohlaví a ona se nad ním nadzvedla, byl až příliš šťastný. Stačilo další vydechnutí a už se k němu znovu spustila níž a dostala přesně to, co chtěla nejvíc. Nikdy nic nebylo cítit líp. Na tom, jak jí vyplňoval a protahoval, bylo něco, co Alessu dohánělo k šílenství.

Pokaždé to bylo zatraceně ještě lepší.

„Ach, můj bože,“ vydechla.

Jeho ruce našly její zadeček, svými rty přejel po její čelisti. Zatímco jí žhavými polibky přejížděl po kůži, ve svém klíně pevně stiskl její pozadí, kterým se k němu třela.

Její tělo jako divoký oheň pohltilo teplo a blaženost. Nešlo tomu uniknout, ale ona byla tak jako tak až příliš spokojená s tím, že se tím nechala ničit. Adriano jí dal okamžik – aby se nadechla a zvykla si na ten pocit, že se v její kočičce usadil o něco hlouběji, a pak se znovu začal pohybovat.

Oba je na gauči přetočil, takže teď do ní mohl bušit tak, jak měla nejraději. Alessa nevypadala, že by se dokázala získat dost vzduchu. Kůži jí spalovalo potěšení - všechny svaly měla napjaté a cítila příslib brzké úlevy. Bylo mnohem těžší, než si myslela, udržet všechny své zvuky pevně zavřené v sobě - Bůh věděl, že nechtěli probudit dívky, které spaly ve svém provizorně vytvořeném pokoji.

Adriano Alessu zachránil tím, že do jejích úst vsunul dva prsty. Sála jeho prsty, zuby ho kousala do kloubů, jen aby v sobě všechny ty zvuky potlačila.

A pak se udělala.

Tvrdě.

Rychle.

V oslepujícím záblesku.

Udělala se rychleji, než si uvědomovala. Jako by se tam najednou ukázala hranu a ona přes ni přeletěla, aniž by měla cokoli, co by jí mohlo zachytit. Když to znamenalo, že se Adriano udělal s ní, Alesse to nevadilo.

A on se udělal.

Když zabořil svou tvář do jejího krku, jeho prsty vyklouzly z jejích úst. Jeho přírazy se staly o něco tvrdší a pak se ozvalo jakési zavrčení, které ztlumila její kůže. Zatímco jí pevně svíral kolem kasu a celou dobu ji držel přišpendlenou ke gauči, cítila, jak pronikal hluboko do jejího pohlaví.

„Sakra,“ zamumlal.

Alessa se bez dechu zasmála. „Dobře, tohle vyšlo prostě skvěle, ne?“

Adriano se trochu zaklonil a zvedl obočí. „To bych řekl.“

Na její usmívající se rty vlepil polibek.

„Vsadím se, že teď už mám zpoždění - pravděpodobně už čekají, až vyjdu ven.“

„Jo, i když my na ně vždycky čekáme.“

Pravda.

Občas.

„Ach,“ zamumlala a její úsměv se ještě prohloubil. „Mám pro tebe ještě jedno překvapení. Poslední vánoční dárek.“

Adriano zvedl obočí. „Teď?“

„Mmhmm.“

„Kde jsi ho skrývala? Protože jsem ti pomáhal všechno zabalit a nic jsem neviděl.“

„Dobře, a co když jsem koupila něco v době, kdy jsme byli tady?“

„Ale to jsi neudělala, protože jsi tuhle chatku neopustila, Lisso.“

Zatracený muž.

Pro své vlastní dobro byl až příliš chytrý.

I když Alessa byla ještě o trochu mazanější než on. „Nic jsem nepřinesla – když šla Abriella včera večer s Tommasem do města, pořídila mi to ona.“

„Co jsi -“

Nedala mu možnost otázku dokončit. Z kapsy svých šatů vytáhla jakýsi předmět, kterému se tam nějak podařilo zůstat i během jejich rychlého, zběsilého milování.

Šťastlivec, skutečně. Proto milovala šaty s kapsami.

Dokázaly udržet všechna tajemství.

Když Alessa blýskla tím předmětem před očima svého manžela, sledovala, jak se celý Adrianův obličej rozsvítil. V úsměvu se mu rozevřely rty a ten úsměv pokračoval i výš, až do očí. Z jeho rtů vypadl šťastný smích.

„Skutečně?“ zeptal se a zíral na těhotenský test, který držela v ruce.

Alessa přikývla. „Skutečně.“

Políbil ji na ústa pusu, pak na nos, čelo, tváře… všude, kam se jen mohl dosáhnout. Doopravdy. Chatku rozjasnil Alessin smích, který se dokonce ani nedokázala pokusit potlačit. Ne, že by to upřímně chtěla udělat.

„Tohle byly zatím ty nejlepší Vánoce,“ zamumlal Adriano do jejích rtů, když si do nich našel cestu zpátky.

Alessa se do jeho polibku usmála.

Ty nejlepší.