Shameless - 50. kapitola

Překlad: Peťa

KATHERINE

Jaycee mě odstrčí z cesty, aby přidělala trochu jmelí nad dveře restaurace.

Šťouchnu ji do žeber. „Budeš litovat, jestli sem přijde stařík Johnson a pokusí se ti dát slimáka.“

Udělá dávící zvuk a zasměje se. „Možná, ale nebudu si stěžovat, pokud ty polibky přijdou od dvojčat Walkerových.“

„Perverzačko,“ dobírám si ji.

Podrží si ruku na srdci a dramaticky zavře oči. „A jsem na to zatraceně hrdá.“

To, že jsem v práci, zaměstnaná a kecám s holkami, mě nutí cítit se líp. Nevím, proč jsem včera v noci byla tak emocionální. Měla jsem prostě počkat, dokud Brady nebude hotový se zákaznicí, abych ho pozdravila. Není to, jako by mě podváděl, pro boha živého.

Narovinu? Vzala jsem dneska tuhle směnu, abych vypadla z domu, abych získala nějaký prostor a perspektivu. Včera v noci jsem se pořád cítila dotčeně a potřebovala jsem důvod, abych se dostala pryč. Což vím, je úplně nedospělé, ale nechtěla jsem mu muset čelit, než najdu trochu rovnováhy.

Potřebujeme jen večer na poflakování se a všechno bude v pohodě. Ten chlap se upracuje k smrti. To poslední, co můžu udělat, je mít trochu trpělivosti a přestat se cítit jako opovrhnutá přítelkyně.

Veselá sváteční hudba mi pomáhá vychladnout. Všichni jsou tu dnes kolem tak zatraceně živí, že je to nakažlivé. Carol dnes ráno rozdala santovské čepky a všichni na sobě máme bílou a červenou.

Potom, co někomu doliju kávu, popojdu, když chlápek v sekci Jaycee otevře svůj kufřík a papíry se mu rozsypou po podlaze.

„Hernajs,“ zamumlá.

„Pomůžu vám.“ Skloním se a zvednu letáky, které představují mnohabarevné fotografie domů a nemovitostí.

Omluvím se za ten, na který jsem stoupla.

Věnuje mi široký úsměv. „Upřímně dnes mě nic nemůže uvést do špatné nálady.“

„Myslím, že sváteční nálada se přenáší, protože se začínám cítit stejně.“ Ukážu na hromadu nemovitostí. „Jste právník nebo realitní agent?“

„Realitní agent.“ Zasměje se. „Právníky nesnáším.“

Usměju se a kývnu na jeho šálek. „Chcete trochu kávy?“

„Absolutně.“

Nalívám mu hrnek, když mi oči přistanou na papíru v jeho ruce. Který obsahuje fotku farmy. Meliny farmy.

„Whoa!“ křikne a já trhnu s konvicí pryč.

„Oh, Bože. Moc se omlouvám.“ Přelila jsem jeho šálek a káva se rozlévá v potůčcích po stole. Sáhnu po ubrouscích v zásobníku a snažím se ten binec utřít. „Cítím se hrozně. Snídaně je na mě.“

Zasměje se a zavrtí hlavou. „Nedělejte si s tím hlavu. Právě jsem uzavřel největší smlouvu roku a nemyslím si, že mi to něco může zkazit.“

V hrdle se mi zformuje hrouda. „Jo?“ Ukážu na štos papírů. Prosím, ať je to jiná nemovitost. „Který“ – odkašlu si – „který dům?“

Mávne rukou. „Tato malá stará farma koupí mým dětem na Vánoce bazén.“ V šoku poslouchám, jak říká, že se kupec vzal odnikud a učinil úžasnou nabídku. Nechce smlouvat. Jen to chce uzavřít. Na naši farmu.

„To je… to je skvělé.“ Můj hlas vyjde jako sotva víc než šepot.

„Vážně, zlato, nedělejte si s tou kávou starosti.“

Přinutím rty k úsměvu. „Gratuluju k vaší smlouvě. Váš klient musí být radostí bez sebe.“

Srdce se mi rozpadá, když poklepe na stůl a vyštěkne smíchy: „Absolutně neměl slov!“