M&M - 15. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Irenka

Lily a Damian

LILY

Lily odpočívala ve čtvercové houpací síti, která byla zavěšená na zadní verandě jejich chatky, přímo nad vodou. Vzhledem k tomu, že Vánoce byly jejich posledním dnem na Maledivách, měla v úmyslu užít si všechno, co z jejich času tady zbylo. Na jedné straně se Alessa opékala na slunci a ignorovala varování své sestry, které se týkalo opalování. Na druhé straně byla Eve, která se přetočila na břicho, a škádlila Thea, který plaval jen o pár metrů dál. Nebyla si jistá, kde byl Damian, ale někde z pozadí slyšela jeho smích, který ji řekl, že všechno bylo prostě v pořádku. Nepotřebovala se pohybovat a to bylo dneska v podstatě celým jejím cílem.

„Tak si aspoň vezmi klobouk,“ řekla Abriella, která seděla ve stínu na zadní terase.

„Za deset let, až budeš mít jednu či dvě skvrny od slunce, toho budeš litovat, Lisso.“

„Jediné, čeho se chystám litovat, jsou všechny tvoje stížnosti, Ello.“

Lily s Eve potlačily svůj smích, aby zabránily tomu, že by se na ně Abriella zamračeně otočila.

Eve se zvedla na lokty. „Nech ji užít si to, Ello.“

Abriella si odfrkla.

„Víš, co bychom měly dělat,“ řekla Lily a zadívala se do nebe, které bylo tak jasné, že jediné, co na míle daleko mohla vidět, byla jen jasná modř. „Zamířit dneska večer do města, najít klub, pít a celou noc protancovat.“

„Od doby, co jsme to udělaly naposledy, už uplynula dost dlouhá doba,“ souhlasila Eve.

„Dospělost sere,“ zamumlala Abriella.

„A co děti?“ zeptala se Alessa.

„Mají své táty,“ poukázala Lily trefně.

„Takže je rozhodnuto?“ zazubila se Abriella mazaně. „Vyrazíme ven a pobavíme se. Oni zůstanou tady a dohlédnou na děti?“

„Domluveno,“ ozval se z houpací sítě trojnásobný souhlas.

„Nebudu pít,“ dodala po minutě Alessa. „Ale půjdu a budu tancovat.“

Lily svou kamarádku přejela pohledem. „Proč bys s námi nechtěla pít? Vím, že jsi s sebou pro dítě přivezla i svou odsávačku – na noc a ráno by mohla dostat připravené mléko a pak už by to bylo v pohodě.“

Pít bylo součástí zábavy.

Alessa otevřela ústa, aby odpověděla, ale z vody se ozval zvuk pohybu rukou, který ji zastavil. Vypadalo to, že se Theo konečně rozhodl své manželce oplatit její škádlení. Houpací síť zasáhla vlna studené vody, která dopadla na všech dívkách, ne jen na Eve.

„Theo!“ vykřikla Eva. „Ty kreténe!“

„To máš za to, že si myslíš, že mě můžeš jen tak dráždit a nechat to být, Eve. Tak to u mě nefunguje,“ vysmíval se Theo.

Lily se otočila jen tak, aby mohla sledovat, jak její bratr plaval pryč od nich, ale ještě předtím po nich přes rameno hodil nafoukaným úšklebkem. Nad vodou se nesla ozvěna jeho smíchu. Lily za bratrem vší silou mračila. Snažila se skutečně tvrdě nedoufat, že by mohl připlavat žralok a kousnout ho přímo do zadku, ale bylo to těžké.

Opalování v houpací síti si tak skvěle užívaly a teď už byly všechny mokré. Lily dalo šílené práce upravit si vlasy, aby nevypadaly obyčejně, a teď to všechno bylo zničeno.

„Znovu dostane Coryho,“ řekla Lily a přimhouřenýma očima sledovala svého bratra. „Toho dostane dneska večer na hlídání on.“

Všechny dívky se rozesmály, protože sakra jo, všechny věděly, jak problematický dokázal Cory být, když chtěl, aby někomu ztížil život.

Když Abriella vyšla zezadu z chatky a měla pro ně připravené ručníky, Eve s Alessou už vylezly z houpací sítě ven. Lily je brzy následovala, stále nevrlá, že teď vypadala jako zatracený nepořádek. Když se osušila a přes ramena přehodila šátek, ostatní už zamířily do domu, aby mohly vzít pití pro děti, které si hrály venku.

Chystala se jim pomoci, ale pak zaslechla smích svých chlapců a Damiana. Bylo to jako neviditelné lano, které bylo najednou uvázáno kolem středu jejího těla a přitahovalo ji směrem k nim. Bylo zábavné, jak to fungovalo; vzhledem k tomu, že tohle byl jejich poslední den tady, její manžel se jí snažil poskytnout trochu času na odpočinek, a Lily se tak nějak stejně právě vrátila ke svým chlapcům a manželovi.

Neměla jinou možnost.

Lily obešla roh chatky a našla svého manžela, který honil smějícího se Joea a přitom pod paží svíral svíjejícího se Coryho, jako by byl fotbalovým míčem. Vypadalo to, že se nikdo nedostal do problémů. Všichni se smáli, jako by neexistoval žádný zítřek. Včetně malého Coryho, který nevypadal, že by mu nějak vadilo to, že byl zastrčený pod tátovou paží, zatímco Damian honil Joea.

„Joe, vrať se sem!“

„Žádné lechtání, tati, ne!“

Lily ucouvla zpátky z jejich dohledu, takže mohla sledovat, jak si ti tři hrály. Na tom, jak si všichni její chlapci společně hráli a užívali zábavu, bylo něco, co jí přimělo usmát se. Doufala, že jak budou roky plynuly a její maličcí budou starší, stále ještě si najdou čas, aby dělali přesně tohle. Společně si navzájem užívat zábavu. Chtěla, aby nikdy nebrali život až příliš vážně. Aby dokonce i v tom špatném našli něco dobrého. Aby žili.

Koneckonců, nemusel zbytek z nich trpět a obětovat se, aby tyhle děti - tohle další generace dětí Chicagské mafie – tohle nikdy nemusela zažít?

Myslela si to.

Občas, v okamžicích jako tyto, když je měla možnost sledovat z povzdálí, ji Joe a Cory skutečně připomínali Thea a Dina. Ne, že by si pamatovala své bratry v tomhle věku, protože to tak nebylo. Ale něco v tom, jak vypadali a jak se chovali, jí v hlavě vyvolal přesně tenhle pocit. Jako vzpomínku, kterou mohla cítit, i když jí ve své mysli nemohla vidět.

Její nejstarší bratr jí obrovsky chyběl. Chtěla, aby mohl být tady, aby viděl její děti, jak vyrůstaly, přesně tak, jak on sledoval, jak vyrůstala ona sama. S Damianem ani se svým bratrem o tom nikdy nemluvila, a stejně tak se jí na to Theo nikdy nezeptal. Možná, že prostě jen na tenhle rozhovor ani nebyla připravená. Rány jako tyhle se uzdravily, jistě, ale i tak byly na dotek stále ještě syrové.

Lily zvedla hlavu nahoru – zadívala se do oblohy, aby našla nebesa, která byla mimo dosah. Předpokládala… aspoň v to doufala, že Dino byl šťastný, takže na tom nezáleželo. On byl jen další z těch, kdo trpěli, takže věděla, že byl dalším z těch, kdo potřebovali mít svůj mír.

Prostě tak jednoduché.

Byl to právě Damian, který konečně s triumfálním wau ulovil Joa, kdo jí vytrhl ze svých myšlenek. Místo naplnil smích obou jejích synů, vysoký a bez dechu. Přes písek se nesl až přímo k ní a její srdce naplnil štěstím jako nic jiného. Damian pak položil oba kluky do písku a každého z nich začal jednou rukou lechtat.

I když měli svá pravidla.

Učili se, že byly hranice.

V okamžiku, kdy chlapci řekli ne nebo stop, jejich táta to hned udělal. Protože jak by se kdy měli naučit respektovat tělo někoho jiného, když by je jako děti - dokonce i v něčem tak prostém jako lechtání - naučili, že jejich tělo nebylo respektováno?

Damian zvedl oba kluky a našel nejbližší místo, kam se s nimi mohl posadit. Stalo se tak na kládě, kterou všichni používali jako provizorní lavici. Joe seděl po jedné straně táty, Cory na druhé, a usmíval se, jako by se celý jeho svět točil jen kolem Damiana. Ten se právě snažil popadnout dech a celou dobu se přitom usmíval.

Lily by se klidně vsadila, že se Coryho svět kolem Damiana točil.

Damian Coryho zvedl, aby si ho položil do klína, a i Joe se ke svému tátovi přiblížil o něco víc. Lily, když se dívala na své chlapce – jednoho se světlými vlasy, druhého s tmavšími - na okamžik ztichla.

Skutečně jako den a noc.

Jeden tichý, druhý hlučný a pyšný.

Znovu vykoukla za roh a přitom z kapsy své šály vytáhla telefon. Všichni tři její muži měli ve tvářích široké úsměvy. Telefon už měla vytažený a byla připravena udělat fotku. Palec se jí vznášel přímo nad tlačítkem spouště, aby zachytila dokonalý obrázek, který byl přímo před ní.

„Nehýbejte se,“ řekla Damianovi, „a udržuj je pro mě s úsměvem.“

Za celou dobu dovolené se jí nepodařilo získat ani jednu skutečně dobrou fotku jích tří společně. Cory se vždycky pohyboval příliš rychle, případně se Joe až příliš zajímal o něco jiného.

Předpokládala, že děti si tak prostě užívaly zábavu.

Ale tohle tady…

Dokonalé.

Lily pořídila fotku a když se podívala na zachycený obraz svých chlapců, usmála se.