YCHM - 25. kapitola

Překlad: Lenuszka

Sydney

„Přísahám, že všichni chlapi jsou hluší--“ zamžourala Laurel a dala si další lok své margarity.

„Škoda, že nevypadají všichni jako Drake Wayland,“ řekla jedna z Laurelinin kamarádek.

„Škoda,“ dodala další.

„—a jestli se nepletu… no, my všechny jsme v háji. Protože to byl znamenalo, že jsou všichni blbci.“ Laurel začala s tímhle proslovem už před hodinou a já jsem se smála jako hyena. Všechny už jsme byly celkem v rauši. Ale hej, vzala jsem si celé léto dovolenou.

Všichni přišli k Laurel a Peteovi na opékací maraton, což se tu stalo s příchodem léta tradicí. Další na řadě byli tento týden Robinsonovi.

„Máte dost jídla, dámy? Syd? Chceš další burger?“ zeptal se Pete.

„Jsem nacpaná. Díky, Pete.“ Začala jsem pít krátce po příjezdu, když jsem si myslela, že se Scott možná objeví. Nakonec, byli to i jeho přátelé. Ale někde v půli večera jsem si úlevně oddechla, když jsem si uvědomila, že se asi záměrně drží zpátky.

Před pár dny jsem dostala dopis a kytici růží. V dopise vysvětloval to, čemu věřil, že Frank celou tu věc nachystal. Že věděl, jaký Scott je a taky znal jeho reakci na to, co přijde, až se to dozví. To byl Frankův poslední, nejlepší manévr, jak dostat Scotta na jeho místo výkonného ředitele.

Zcela upřímně to neznělo tak nepravděpodobně. Vlastně to znělo přesně jako něco, co by Frank udělal. Nechtěla jsem tomu věřit, celou dobu byl Frankův hlavní plán dostat Scotta na pozici ředitele, ale dávalo to smysl. Byl to klasický krok Franka Blackstonea. Obětovat pěšáka, aby zachránil krále. Bez ohledu na to nebyla pro Scotta omluva za to, jak se ke mně choval, k osobě, kterou tvrdil, že miluje.

„Čau, kámo. Rád tě vidím,“ řekl nějaký týpek, kterého jsem neznala. Vzhlédla jsem a sledovala, jak si plácl se Scottem.

„Čas na ústup,“ řekla jsem u našeho piknikového stolu, hloučku Laureliných kamarádek, které mě mezi sebou přivítaly s otevřenou náručí.

„Ach, zlatíčko. Nedovol mu, aby tě nutil utíkat. Může zůstat támhle se zbytkem svého druhu,“ ukázala Laurel na muže opodál.

Ještě než Laurel domluvila, Scott se otočil a podíval přímo na mě s výrazem tak zlomeným, že mě skoro bolelo ho takhle vidět, můj žaludek se zkroutil. Nebyl tam ani náznak toho muže, kterým býval.

Přerušila jsem oční kontakt a políbila Laurel na tvář, než jsem vstala. Od chvíle, co jsem se vrátila, mě hlídala jako kvočna. „Uvidíme se.“

Jak byl Scott zabraný do pozdravů chlapům, objednala jsem si Uber a snažila se co nejnenápadněji vyklouznout, aniž by mě někdo viděl.

„Kam jdeš?“

Takové štěstí jsem neměla. Dohnal mě ve stínu boční strany domu, kde byl jediným světlem měsíc a světýlka kolem chodníku.

Ztuhla jsem a otočila se. „Domů. To bude asi nejlepší.“

Sklouzl pohledem na zem, než se na mě znovu podíval. „Přemýšlel jsem o tom, co jsi říkala--“

„Scotte--“

„Prosím… jen mě vyslechni,“ řekl, skoro prosil, hlas měl chraplavý.

Tohle bylo mučení, milovat někoho a odhánět ho. Vidět ho s bolestí a neudělat nic, abyste to utišili. Nesouhlasila jsem, ale ani jsem neodešla.

„Možná jsi měla pravdu…“

Tohle jsem nečekala.

„Dal jsem své hrdosti přednost před tebou. Před námi. A je mi to líto tak, jako ještě nikdy nic, co jsem udělal… ale mýlíš se v tom, že tě nemiluju do hloubi duše. Miluju. Miloval jsem tě od začátku. Změnilo mě to a není cesta zpět… jsi v mé duši navždycky. Tak, jako já jsem v té tvojí…“

„Musím jít,“ zašeptala jsem a stála kompletně v šoku, když vzal mezi prsty pramínek mých vlasů.

„V dobrém i zlém – nebyly to naše sliby? Prošli jsme tím zlým. Dej mi šanci ukázat ti to lepší.“

Sklonil hlavu a políbil mě na rty, jeho dotek byl lehounký. Zavřela jsem oči a předstírala, že jsme cizinci a nestojí mezi námi celé světové dějiny. A i když to bylo ze všech možných důvodů špatné, políbila jsem ho taky. Ten polibek se během vteřiny změnil ve vše-spalující, přitiskli jsme se k sobě, jako by bylo nesnesitelné být oddělení.

„Co můžu udělat?“ zašeptal mi do úst, přitiskl ke mně boky, tlačil mě svou erekcí. „Jak ti to můžu dokázat? Udělám všechno, Sydney, jen řekni slovo.“

Donutila jsem se ustoupit z jeho náručí, pryč od teplé útěchy jeho těla. „Můžeš poslouchat… můžeš mi dát rozvod.“

***

„Ahoj, jsem Cody. Už ti někdy někdo řekl, že vypadáš jako Blake Lively?“ prohlásil ten chlapec po mé levici. Podívala jsem se jeho směrem a on mi vrátil přiopilý domýšlivý úšklebek.

Přímo přede mnou, za barem, se Tony uchechtl a skryl to tak, že se otočil zády k nám a předstíral, že třídí nějaké lahve, zrádce.

Chtěla jsem jen jeden drink v klidu. Neměla jsem náladu být na veřejnosti – hlavním důvodem byl Scottův náhlý návrat do Jackson Hole.

Tři týdny a byl pořád tady. Jak bez něj fungovalo Blackstone, to mi působilo starosti, ale potlačila jsem nutkání strkat do toho nos. Blackstone Holdings už nebyla moje starost. A nikdy ani opravdu nebyla.

Laurel volala a trvala na tom, abych šla ven s ní a holkama (její skupinou přátel) na rychlý drink a nebrala ne jako odpověď. Proto jsem byla tady, v baru Million Dollar Cowboy, do kterého dorazila skupina nemluvňat, místo abych si vylívala svůj žal pečením muffinů u mě doma.

Nedokázala jsem ho nemilovat. Snažila jsem se. Opravdu ano. Snažila jsem se zůstat naštvaná, nesnášet ho. Ale neměla jsem to v sobě. Scott byl pořád mužem, který políbil každou moji jizvu. Kdo rozuměl tomu, co jsem potřebovala dřív než já sama. Bez ohledu na to, že zničil mou kariéru a srdce, pořád jsem ho milovala. To pouto mezi námi se nezlomilo. A i když jsem se chtěla posunout dál, nebyla jsem ho připravená vídat s někým jiným. Asi by mě to zabilo.

Odvrátila jsem oči od obrazovky svého iPhonu, kde zůstalo pět nevyslechnutých zpráv – všechny od jednoho muže – a podívala se na to zmiňované nemluvně. On i jeho kamarádi měli plnou výbavu na rodeo. „Cody“ měl světlé blond vlasy a obočí, skvrny na kůži jako někdo, kdo zůstal dlouho na slunci a příliš pil. Ti další dva, co mu viseli kolem ramen, jako by byl on vyvolený jako podpěra, to samé.

„Nikdo střízlivý… nebo s ostrým zrakem.“

Na oplátku jsem dostala tři prázdné pohledy. Pak „Oh, chápu. Ne, ale fakt--“ začal znovu ten sotva zletilý s odvahou, jakou vlastní upřímně jen hlupák. Jeden pohled na můj výraz a každý mohl říct, že nemám náladu na jeho flirtování. Ve skutečnosti jsem byla vteřinu od toho, že napíšu Laurel a řeknu jí, že odtud z očividných důvodů musím vypadnout.

„Cody, že?“ otočila jsem se tváří k němu. „Jsem polichocena. Ale jsem tady, abych se sešla s kamarádkou na drink. Nehledám tu úlet.“

„Jsi lesba?“ řekl ten s nejvíc tragickým výrazem.

Mrk. Mrk. Mrk. „Ano, Cody. Jsem lesba.“

„Nezavolala jsi mi.“ Ten hlas přišel z mé pravé strany a byl mnohem hlubší a chraplavější než Codyho.

Celé tělo se mi napjalo. Tohle byl důvod číslo dva, proč jsem nechtěla jít ven. Věnovala jsem mu ten nejkratší pohled.

„To se tak obvykle stává, když s tebou někdo nechce mluvit. Laurel tu bude každou chvíli.“

„Laurel nepřijde.“

Super. Takže léčka. Asi ji zabiju.

„Myslel jsem, že jsi říkala, že jsi lesba?“ vložil se do toho Cody.

„Bi. Teď se hněte, Cody a kámoši. Věřte mi, u toho být nechcete.“

„Ale--“

Scottovo zamračení se stočilo ke Codymu. „Jsi jen tak hloupý, jak vypadáš nebo nedoslýcháš?“ Odprejskni, chlapče.“

Cody se nafoukl a založil si ruce na hrudi. Byl vysoký a hubený. Stejně vysoký jako Scott minus čtrnáct kilo svalů. „Komu kurva říkáš chlapče, kámo?“

„Dobře, hoši, no tak,“ konečně promluvil Tony.

„To stačí,“ dodala jsem, seskočila z barové stoličky mezi ty dva. „Scotte, jdeme.“ Chytila jsem ho za zápěstí a on ochotně šel, jak jsem ho táhla směrem k východu. Stejně se na ty kluky nepřestal hrozivě dívat.

Venku mi teplý vzduch odfouknul vlasy, bezmračné večerní nebe se třpytilo hvězdami. Šli jsme v tichosti směrem k mému domu. Když jsme tam došli, zastavila jsem a podívala se na něj. I když zhubnul pár kilo a měl pod očima kruhy, pořád byl krásný, až mě to bolelo.

„Ať už chceš říct cokoli, můžeš to říct tady.“

Přikývl v porozumění, ale i tak sklesle.

„Udělal jsem hodně věcí, na které nejsem hrdý, ale ty… tohle… tohle manželství, být tvým mužem… to je jediná špatná věc, kterou jsem udělal správně. Ty jsi to nejlepší, co se mi kdy stalo. Byl jsem šťastlivec.“

Vytáhl tlustou bílou obálku, předal mi ji a já jsem na ni zírala, zatímco řekl, „Rozvodové papíry. Udělal jsem několik změn, ale všechno je tady… jak jsi chtěla.“

Vzhlédla jsem a on se odvrátil, jeho profil byl tvrdý a ostré rysy jeho čelisti se napjaly.

„Odjíždím.“ Jeho hlas byl chraplavý jak smirek, ta slova ze sebe prakticky vydrtil. „Vím, že nejsi nadšená z toho, že jsem tady, takže jedu zpátky do New Yorku… dát ti prostor--“

Hruď mě bolela, jako by se mi znovu lámalo srdce, slzy mi zaplavily oči.

„—Miluju tě a jsem do tebe blázen. Ani nevím, jestli dokážu napravit ty sračky, co jsem způsobil, jestli mi někdy odpustíš – to je na tobě. Ale… budu na tebe čekat. Nezáleží, jak dlouho – budu čekat. Nezáleží, kde – najdu tě. Jen řekni slovo a budu tam… to je všechno, co jsem ti přišel říct – to a rozloučit se.“

Konečně se mi podíval do očí, měl v nich tolik lásky a touhy, že z toho skoro vybuchly. Sklonil se, přitiskl svá ústa k mým, krátce a něžně se mi otřel o rty, které jsem tak dobře znávala, než se odtáhl a zamířil pohledem směrem ke svému pick-upu.

„Opatruj se.“

Pak odešel, přešel přes cestu, nasedl do svého pick-upu a bez ohlédnutí odjel. Celkem dlouho jsem zůstala v dokonalém tichu na chodníku před svým domem a nechala téct slzy, které jsem nechtěla, aby viděl.

Třesoucíma rukama jsem otevřela tu obálku a poznala tvrdé rysy Scottova písma. Byla jsem oficiálně rozvedená. Pak jsem si všimla něčeho dalšího, přiloženého ručně napsaného dopisu.

Měla jsi pravdu. Měl jsem ti dát právo pochybovat. Měl jsem ti věřit, že jsi mě nechtěla ranit a nevěřil jsem. Teď už se můžu jen omluvit a opravdu se omlouvám. Vším, co mám. I svým srdcem.

Miluju tě, sluníčko.

Tvůj

S

Vytáhla jsem další dokument. Přepsal na mě všechny svoje podíly v Blackstone Holdings.

***

Jeden z nejdůležitějších aspektů umění vyjednávat dohodu je něco, co se podle mého názoru nedá naučit. Něco, co se řídí instinktem, ale ani snahou se to nedá vylepšit. A to je načasování. Kdy ustoupit, kdy tlačit. Kdy se hnát za něčím, co chcete, a kdy se vzdát. Kdy něco nenechat proklouznout mezi prsty, protože jste zaváhali.

„Jsi si jistá, Laurel? U ochranky není!“ štěkala jsem do telefonu, jak jsem se horentně rozhlížela kolem.

Nechala jsem auto u obrubníku a běžela do haly, než odletí. Bohužel, dnes ze všech dní, to vypadalo, že je moje načasování špatné. „Jsi si jistá, že nestihl dřívější let.“

„Jsem si jistá?“ odpověděla Laurel s nevalným přesvědčením.

„Ugh, okej, zavolám ti.“

Bezpečnostní přepážka, která vedle ke všem branám, byla nacpaná. Stála jsem vzadu, na špičkách, hledala v davu vysokého muže s tmavými vlasy a vražednými dolíčky. Dolíčky, které jsem neviděla už strašně dlouho.

Skoro jsem ztratila naději, když jsem ho spatřila za odbavovací přepážkou, kšiltovku Giants měl stáhnutou až do očí a sundával si cestovní tašku z bezpečnostního pásu.

„Scotte!“

Každý člověk ve frontě, každý bezpečnostní pracovník, i pes ochranky se otočili, aby si mě prohlédli. Stejně jako Scott. Zvedl hlavu a svým ostrým pohledem projel dav a našel mě, jeho tmavě modré oči zněžněly, zářilo z nich tolik lásky, až se mi začala třást brada. Zmizela mi půda pod nohama, a já jsem se znovu zamilovala pokaždé, když se na mě podíval, a já jsem nemohla přijít na jediný důvod, proč ho nenechat, aby mě miloval taky.

Lidé ustoupili, všichni víc než zvědaví, kvůli čemu byl všechen ten humbuk, a já jsem se prodírala davem až na jeho začátek.

„Madam, nemůžete--“ řekl bezpečnostní pracovník.

„Projdu--“ Scott mu skočil do řeči, zatímco já jsem čekala na druhé straně. Prošel tím samým scannerem, ale špatným směrem a spustil se alarm.

„Pane!“ ten pracovník z toho nebyl nadšený.

Scott včas hodil svou tašku na zem, aby mě chytil, jak jsem mu skočila do náruče, nohy jsem mu omotala kolem pasu. Zvedla jsem mu kšiltovku z čela a rychle a hlasitě ho políbila na rty.

„Slovo… říkám slovo,“ řekla jsem mu bez dechu, všechen ten prázdný prostor uvnitř mé hrudi byl naplněný skvělými pocity, a poprvé za celé měsíce i mírem.

Na chvíli vypadal zmateně. Pak zaklonil hlavu a rozesmál se.