YCHM - 20. kapitola

Překlad: Lenuszka

Sydney

„Vím, že nespíš,“ prohlásil chraplavým hlasem z toho, jak byl kvůli sexu většinu noci vzhůru. Ne že bych si stěžovala. Ale stejně jsem byla vzhůru kvůli těm dopisům. „Syd?“

„Jo.“

Už se skoro rozednívalo. Ležel zády přitisknutý k mé hrudi. Jemně jsem ho na ta nahá záda políbila a on se otočil, aby se na mě podíval, bezpochyby hledal nějakou známku bolesti. Přejel mi ukazováčkem po tváři, obkroužil mé rty a jednou ťukl.

„Řekni mi, co se stalo.“

Tenhle příběh byl skoro nepřekonatelný. Ale věděla jsem, že mu to musím říct. Scott by mé mlčení nepřijal stejně tak, jako bych to na jeho místě udělala já. Taky tu byla ta dodatečné komplikace, že jsem ho zoufale milovala, a teď se najednou znovu objevil Josh.

Chtěla jsem to napravit? Určitě. Chtěla jsem se vzdát Scotta, abych to mohla udělat? Určitě ne.

„V létě, kdy mi bylo šestnáct, jsem byla dobrovolnicí v místní knihovně. Tehdy jsem dělala prakticky všechno, abych nemusela domů. Točila jsem zmrzlinu, hlídala sousedům děti. Obchod vedle knihovny se rekonstruoval, mělo z něj být železářství. Každý den jsem obědvala v uličce, která ty dva obchody oddělovala… tak jsem potkala Joshe. Pracoval na té přestavbě. Nikdy dřív jsem ho neviděla, protože byl z vedlejšího města a já jsem večer nechodila ven, pokud jsem nehlídala děti.“

Odmlčela jsem se, Scott vzal mou tvář do dlaní, lehce mi prsty přejel po čelisti, dal mi odvahu, abych pokračovala.

Milovala jsem ho. Milovala jsem ho s intenzitou, která mě děsila. Chtěla jsem jen jeho.

„Rád četl fantasy. Tak jsme se dali do řeči – o knihách. Byl starší, měl osmnáct, a byl chytrý, ale nemohl si dovolit jít na vysokou, byl sám s matkou, dostávali lístky na jídlo… zamilovali jsme se.“ Zhluboka jsem se nadechla. „Abych to zkrátila, nikdy jsem neudělala nic, abych se vzepřela svým prarodičům, ale Josh mi dal naději. Bylo to jako… že moje láska k němu mi otevřela oči. Že se můžu z toho města dostat. Že můžu pryč od jejich kontroly…“

Někteří lidé věří, že žít ve strachu je to nejhorší, ale jsem tady, abych řekla, že to není pravda. Daleko horší je beznaděj. Strach tě ponouká k tomu, abys dál bojoval. Beznaděj ti říká, aby ses vzdal.

„Můj děda mě sem tam přišel odpoledne vyzvednout – ačkoli měl asi podezření, protože jsem se nemohla přestat usmívat. Viděl nás spolu sedět a smát. Viděl, jak mě Josh políbil. Bylo to tak nevinné. Skoro se mě nedotkl.“

Polkla jsem, odsunula všechny ty dávné city stranou.

„Můj děda mě zatáhl domů, řekl mi, abych se ho zbavila, jinak ho nahlásí úřadům a že ho obviní. Byla jsem tehdy nezletilá, takže jsem mu věřila. Byla jsem kvůli Joshovi vyděšená. Byla to taková jemná, citlivá duše. Nemohl…

Každopádně… druhý den jsem mu řekla všechno možné, že ho nemiluju, že by pro mě nikdy nebyl dost dobrý. Že vím, že chtěl jen mé panenství a můj děda ho nechá zavřít. Skoro mě to zabilo, ale byla jsem celkem dobrá herečka. Mí prarodiče mě dobře vycvičili.“

Když jsem to vyslovila nahlas, oklepala jsem se. Na tohle jsem hrdá nebyla. Ale zase mi to pomohlo přežít.

„Měl zlomené srdce, toho dne skončil v práci… a o pár dnů později jsem se sesypala. Taky mi to zlomilo srdce. Jediná dobrá věc, která se mi kdy stala, byla pryč a já jsem neměla šanci ho najít. Pohádala jsem se s dědou, poprvé v životě, křičela jsem a ječela, že odcházím. On mě shodil ze schodů.“

Celé Scottovo tělo ztuhlo, žíly na krku se pod mými prsty napjaly.

„Zlomila jsem si dvě žebra. Jinak jsem byla v pořádku… to byl moment, kdy jsem začala používat své schopnosti. Na cestě do nemocnice jsem mu řekla, že ho obviním, půjdu na policii a ukážu jim všechny ty jizvy. Že se ujistím, aby šel do vězení--“

Scottova tvář byla kamenná, jeho pozornost uchvácená. „A?“

„A pak jsem mu řekla, že se může vykoupit. Že na mé jméno zřídí účet pro studium – dvě stě tisíc. Chtěla jsem jít na Yale a on mi ho měl zaplatit. Neměla jsem v úmyslu zůstat doma a dojíždět, jako to chtěli oni. Souhlasil… nikdy potom už se mě znovu nedotkl. O rok později odešel na dobro.“

Toho dne jsem se naučila neocenitelnou lekci. Pokud se můžu dohodnout s tím ďáblem, dohodnu se s každým. Na tváři se mi objevil hořkosladký úsměv.

„Právník mé babičky mě uháněl posledních několik měsíců. Nemohl uzavřít řízení s jejím domem, dokud si nepřijdu pro její věci z podkroví – bylo to tak zakotveno v poslední vůli.“

Pohled, který mi věnoval, mě téměř rozesmál.

„Já vím. Měla jsem to udělat. Každopádně jsem tam našla několik dopisů. Byly od Joshe. Skryl je do časopisů, které mi poslal, ale moje babička je našla a schovala je… jeho zpáteční adresa je na obálce.“

Scottův výraz se změnil na porozumění. „Chceš ho najít.“ Cítila jsem, že se drží zpátky, i když to na jeho hlase nebylo poznat.

„Chci se ujistit, že je v pořádku. Já… vím, že je to už dávno, ale cítím, že mu dlužím vysvětlení. Omluvu. Že jsem si nikdy nemyslela, že jsem pro něj příliš dobrá. Že--“

Scott mě pohladil po tváři. „Měla bys ho vidět. Najdi ho.“

***

Příští ráno jsem chytila let z Philly do El Pasa. Scott mě doprovodil k bráně a políbil mě, jako by to byl náš poslední polibek. Pak jsem nastoupila do letadla. Hruď jsem měla staženou, když odcházel. Chyběl mi dřív, než mi zmizel z dohledu. Taky jsem byla vteřinu od toho, abych vyhrkla, že ho miluju, že promluvím s Joshem a na večeři budu doma, ale naučila jsem se neslibovat něco, co stoprocentně nedodržím.

Život mě tohle velmi bolestně naučil.

Seděla jsem v pronajatém autě, naposledy se podívala na tu obálku s adresou a zkontrolovala číslo domu s malým rodinným domkem. Už jsem se párkrát zvědavě dívala, takže jsem vystoupila, zhluboka se nadechla, a vydala se po schodech na verandu. Na třetí zazvonění přišla otevřít žena kolem pětapadesáti. Měla na sobě nadměrné flekaté tričko s logem POLO a podezíravě se mračila, jak si mě prohlížela.

„Můžu vám pomoct?“ řekla podrážděným hlasem.

Za ní vystrčil hlavu zrzavý chlapec, možná devítiletý a podíval se na mě. Sklopila jsem pohled. Byl to Joshův syn? Nevypadali podobně, ale to nic neznamenalo.

„To doufám. Hledám starého rodinného přítele. Jmenuje se Josh Martin, a tohle je poslední adresa, kterou od něj mám…“ Nasadila tajemnou tvář. „…je to celkem důležité.“

Ještě jednou se na mě podívala tvrdýma hnědýma očima. „Je to můj nájemce…“ V určité chvíli musela poznat, že nejsem hrozba, protože dodala, „Žije v pěkné městské čtvrti. Na Maple Street. Bílý dům na rohu.“

Tvář se mi rozzářila a žaludek udělal kotrmelec. Po všech těch letech. Po všech těch penězích, které jsem utratila, abych ho našla. Byla jsem o krok blíž a jako klubko nervů.

O pět minut později jsem zaparkovala naproti přes ulici a sedící v autě sbírala odvahu. Ten dům byl krásný. V rančerském stylu, s tmavě modrými okenicemi a verandou kolem celého domu. Vedle byl obrovský dub s houpačkou z pneumatiky a bílý plot s růžovými keři. Bylo to jako z pohádky. Joshovi se vedlo dobře. Mohli jsme tu bydlet spolu.

Scott: Zavolej mi, až budeš moct. Jen se chci ujistit, že jsi v pořádku. xx

Jakmile přišla Scottova zpráva, okamžitě jsem se cítila neloajální. Dal mi ten největší dárek, co může dát jeden druhému – dal mi nesobeckost. Byl připravený se mě vzdát, abych byla šťastná, kdybych ho nechala kvůli Joshovi a nic by neudělal. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem nikdy nikoho tak nemilovala. A už nikdy tak milovat nebudu.

Nastartovala jsem pronajaté auto, zařadila D a naposledy se podívala na Joshův dům. Doufala jsem, že je šťastný a že mi odpustil. Jak jsem pouštěla brzdu, otevřely se přední dveře a vyšla z nich nějaká žena. Byla vysoká a pěkná, měla dlouhé kaštanově hnědé vlasy a postavu atletky. Za ní byl chlapec oblečený na baseball, skoro teenager.

„Dáme si večer pizzu?“ řekl své matce. Jeho hlas se nesl až do mého otevřeného okénka.

„Měli jsme pizzu před dvěma dny,“ připomněla mu jeho matka. „Táta cestou z práce koupí burgery a kuřecí křidýlka. Co z toho chceš?“

Ten chlapec zíral na svůj mobil, zatímco ona odemkla auto. „Camerone, ptala jsem se, co budeš chtít?“

„Burgery,“ odpověděl nepřítomně, pozornost věnoval něčemu na svém telefonu. Usmál se a ve slunci se mu zaleskla rovnátka.

Jako by cítila můj pohled, podívala se jeho matka na mě, obočí svraštěné v otázce. Vyjela jsem od obrubníku. Dostala jsem odpovědi, pro které jsem přišla. Zbytečně jsem se celé roky bála. Josh byl víc než v pohodě… dařilo se mu. Z hrudi se mi zvedla velká tíha a s ní i koutky mých úst.

Při cestě na letiště jsem se stavila ve městě na benzínce. V mezičase jsem zavolala Scottovi. Spadlo to přímo do hlasové schránky.

„Jsem na cestě domů. Brzy se uvidíme,“ řekla jsem s šibalským úsměvem a v hrudi se mi usadil mír. Byl to tak unikátní pocit, že jsem nemohla přirovnat k ničemu, co jsem dosud cítila. Strčila jsem hadici zpátky do stojanu, zavřela víko nádrže.

„Sydney,“ zavolal nějaký muž. Vzhlédla jsem, podívala se přes střechu svého pronajatého auta a setkala se s Joshovým šokovaným výrazem.

***

Scott: Jsme v Million. Zítra má Drake narozeniny, ale slavíme dneska.

„Paní Blackstoneová,“ zacvrlikal Ryan, když mě viděl projít dveřmi baru. Přijela jsem přímo z letiště. Wyoming byl pravděpodobně jediným místem, kde můžete nechat mercedes G-Wagon a nebát se, jestli tam po návratu bude. Věnovala jsem mu velký úsměv a prozkoumala až po strop nacpaný bar.

„Všichni jsou vzadu u kulečníkových stolů“ – ukázal za sebe tím směrem—„musím si zavolat, ale klidně běž.“

Protlačila jsem se masou těl a uviděla jsem stůl, kde seděli všichni zaměstnanci Lazy S. Všichni vypadali, že se s prázdnými sklenicemi a lahvemi dobře baví. Spatřila jsem Drakea, došla k němu a popřála mu všechno nejlepší k dvaadvacetinám. Poklepal si po rtech, žádal o polibek.

„Chlapče, doufej, že to Scott neviděl,“ poznamenal Pete, Laurelin manžel.

Zakřenila jsem se a místo toho ho políbila na tvář.

„Pete, viděl jsi Scotta?“

„Hraje kulečník,“ řekl a vrátil se zpátky k hádce s chlápkem vedle o tom, jestli to Carson Wentz zvládne celou sezonu v Eagles.

Zamířila jsem ke stolům, natěšená vidět Scotta a říct mu o své konverzaci s Joshem, zabočila jsem za roh a okamžitě se zastavila. Opíral se o zeď s tágem v ruce, usmíval se, zatímco Misty se chystala ke strku. Ani jeden si nevšiml, že stojím pár kroků od nich.

„Takže… jaký je manželský život? Jsi ohledně toho mlčenlivý.“

Jeho úsměv opadl a v mém žaludku se otevřela díra, padací dveře, které vedly do propasti.

Poškrábal se vzadu na hlavě a nechal tam ruku. „Je to úžasné.“

Misty se otočila a věnovala mu plnou pozornost. „Opravdu?“ řekla, zněla skepticky.

„Jo… miluju ji. Jsem do ní blázen. Nejlepší věc, co se mi kdy stala.“

Propast zmizela. Miloval mě? Nikdy mi to neřekl.

Přistoupila jsem blíž a Scott se otočil mým směrem, Misty ho následovala. Scottova tvář se rozzářila a oči mu zjemněly, měl ten samý pohled, jako když mě chtěl políbit. Odstrčil se od zdi, po čtyřech krocích byl u mě, na kulečníkové tágo zapomněl. Omotal kolem mě své paže a líbal mě, dokud jsem se neuvolnila a neroztála mu v náručí.

„Slyšelas´ to?“ zašeptal. Přikývla jsem a on se usmál. „Je to pravda.“ Polknul a já jsem si všimla záblesku nejistoty v jeho tváři. „Ano. Miluju tě. Jsem do tebe blázen… chceš odtud vypadnout a říct mi o svém výletu?“

Nedostávalo se mi slov. Pořád jsem zpracovávala všechno, co se mi stalo v posledních osmačtyřiceti hodinách a zvládla jsem jen pomalu přikývnout, zatímco se mi na tváři zrcadlovitě k jeho rozlil úsměv. Vzal mě za ruku, podíval se přes rameno a mávnul na Misty. Pak mě vyvedl z baru.

Jeli jsme k Old Faithful Road a zaparkovali. Gejzíry v noci byly přímo kouzelné, zatímco uvnitř vozu bylo temno a útulno.

„Chtěl jsem ti to říct, než odejdeš,“ řekl, zíral ven z okna, „Ale nechtěl jsem tě--“

„Nechtěl jsi tím ovlivnit to, co se stane v El Pasu?“

Podíval se na mě a přikývnul.

„Miluju tě, Scotte. Nikdo kromě tebe nemá sílu to změnit. Ani Josh. Ani nikdo jiný.“ Vlezla jsem k němu, obkročila ho na klíně, vzala jeho tvář do dlaní a políbila ho. „Jsem do tebe šíleně zamilovaná a je mi líto, že jsem ti to neřekla to ráno, než jsem odjela.“

Po tom jsme jeli domů a Scott se se mnou miloval. A jakmile bylo po všem a my jsme jedli v posteli chipsy, řekla jsem mu o Joshovi. Jak jsem jela spokojeně od jeho domu s vědomím, že se mu daří dobře navzdory všemu, co se stalo. Řekla jsem Scottovi o té divné náhodě, že jsem ho potkala u benzínky. Jak mi Josh řekl, že to, co se stalo s mým dědou ho zformovalo, jak ho to inspirovalo chtít pro sebe víc. Jak na mě často myslel a doufal, že jsem šťastná a milovaná.

Pak jsem Scottovi řekla to, co Joshovi. „Jsem zamilovaná a milovaná. A to je všechno, co jsem kdy chtěla.“