WOW - 26. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

„Dino DeLuca,“ řekl agent, který vešel se složkou v ruce do vyšetřovací místnosti. Za ním vešel další agent, který v rukou držel známý odpadkový koš. „Jak se cítíte, Dino? Pohodlně? Hladově? Chybí vám cigareta?“

Dino střelil po agentovi nezúčastněným pohledem a pak se vrátil zpátky ke studiu známek na zápěstí, které měl díky až příliš utaženým poutům. „Táhněte do prdele.“

„To není zvlášť skvělý způsob, jak tento hovor začít.“

„Prosím, táhněte do prdele,“ řekl Dino, aniž by se v sebemenším obtěžoval se zakrytím svého úšklebku, když viděl, jak agentovýma očima probleskla zlost.

„Tedy ten těžší způsob.“

Dino neměl ani ponětí, o čem ten blázen mluvil, nicméně byl si jistý, že by se mu to nelíbilo, takže když druhý agent položil odpadkový koš na desku stolu, moudře se rozhodl mlčet. Kolem okraje koše mohl vidět poprašek popela a stopy na straně říkaly, že se z dané položky pokusili získat otisky prstů.

Nemuseli se s tím obtěžovat.

Sám by jim řekl, že byly jeho. Pocházel zevnitř jeho zatracené kanceláře.

Informace o tom, komu patřil, nebyly nic nového.

Agenti - ti samí, kteří ho oslovili venku před jeho klubem, Courtly a Stanley – si mezi sebou něco zamumlali. Bylo to až příliš tiché, než aby Dino mohl zaslechnout, co to bylo. Byl si dost jistý, že si své role společně rozebrali ještě dřív, než ho přišli dovnitř vyslýchat, nicméně tak jako tak mu to bylo jedno.

Konečně se na Dina podíval agent Courtly a usmíval se. „Rád vidím, že vám sundali pouta.“

„Chci svého právníka,“ odpověděl Dino nijak nevzrušeně.

„Už je na cestě.“

„Než dorazí, nemám co říct.“

„To nepotřebujeme,“ uvedl agent věcně.

Báječně.

„Jak vidíte,“ řekl agent Stanley a mával rukou po chladné, šedé místnosti, „měli jsme dost štěstí, abychom se stali součástí speciálních sil, který byly vyhrazeny pro chicagskou policii ve snaze, pokud ne zcela potřít, tak alespoň snížit, zločinnost v Chicagu.“

Dino se ušklíbl. „Znovu ty samé kecy?“

Agent stěží byť jen mrkal. „Jo, znovu.“

Agent Courtly poklepal svému partnerovi po rameni a přistoupil ke stolu blíž. „Skutečností je, že Chicago je domovem organizace chicagské mafie už více než osmdesát let a více než šedesát procent zločinu, obchodu s drogami a ilegálními zbraněmi, které v tomto městě bují, lze přičíst přímo do rukou mafie.“

Dinovi se nelíbilo, kam to mířilo.

„Dovolte, abych hádal,“ řekl, založil si ruce za hlavu a zadíval se do stropu. „Proč se obtěžovat se zašíváním zkurvených malých hráčů na ulici, když jste mohli vzít velké chlapy a celý problém díky tomu dopadne na kolena?“

Agent se na Dina usmál. „Tady máš. Teď jsi v tom ty.“

Bohužel byl.

A líbilo se mu to ještě méně, než si myslel, že by tak mohlo být.

Koneckonců, to on seděl ve vyšetřovací místnosti, ne jiný mafián chicagské mafie, či když na to přijde, více mafiánů chicagské mafie.

Dino byl z nějakého důvodu terčem. Byl vytažen, protože měli sračky – špínu – kterou mu chtěli přišít. To bylo tak, jak tito lidé pracovali. Chtěli informátora, někoho, koho budou mít uvnitř, aby jim získával informace, které chtěli. Takže si vybrali toho zkurveně nejslabšího blázna a šli po něm jakýmkoli způsobem, kterým mohli.

Obvykle jako dobrá hrozba, kterou využívali, fungoval pobyt ve vězení.

Žádný člověk nechtěl být zbaven své svobody.

Dino se v tomto okamžiku mnohem víc soustředil na to, aby chránil svůj život.

„Takže,“ pokračoval Dino, na židli se narovnal a rukama se opřel o stůl, „dovolte mi, abych to vyjasnil. Máte na mě nějaké sračky, o kterých si myslíte, že mě s nimi vyděsíte – nějaká obvinění, ze kterých, pokud bude mít štěstí, dokážete vytřískat pár let za mřížemi, i když si myslím, že to bude nanejvýš rok. Vidíte, vím, co jste pravděpodobně našli v mé kanceláři i u mě doma, což bylo zkruveně strašně moc málo. Dovolte mi, abych vám ušetřil čas a všechno tohle dostal z cesty ven.“

„Dino,“ začal agent Stanley.

Dino se na svém místě předklonil a na oba muže se jízlivě zadíval. „Dejte mi pokoj – vzneste si svá zkurvená obvinění. Obžalujte mě. Dostanu rok. Naserte si.“

Agent Courtly tak silně praštil do malého kovového odpadkového koše, až hlasitě přeletěl přes celý stůl. Vyvalil se z něj oblak černého popela, který doletěl až k Dinovu tělu a dopadl na stůl i podlahu. Než se vše usadilo, nadýchal se solidní dávky těch sraček a byl jimi celý zakrytý.

Dina stál každičký zkurvený ždibec vůle, aby od stolu nevstal a toho agenta zasraně nezmlátil. Rozhodl se tak navzdory své touze, i kdyby jen proto, že věděl, že by si tím vysloužil pár obvinění z napadení.

„Dostaňte sem mého právníka,“ procedil Dino skrz zaťaté zuby.

Ani jeden z agentů se nehnul ani o píď.

Ve skutečnosti jeden z nich hodil složku, kterou měl v ruce dolů na stůl. Pak se natáhl a rychle ji otevřel, díky čemuž se znovu všude možně rozlétl popel.

Jak dlouho ještě Dino bude muset sedět a sledovat tuhle celou zkurvenou show?

Protože on s tím skončil.

„Minulý týden jsme vás varovali, ne?“ zeptal se agent Courtney tiše.

Dino svraštil čelo. Pod stolem zatínal ruce v pěst. Snažil se skrýt svou frustraci. Kdyby svýma rukama něco nedělal, chystal by se jimi vrazit přímo do lebek těch idiotů. „Kolikrát budu muset žádat o svého -“

„Přijde,“ vyštěkl agent. „Teď DeLuco, sklapněte a poslouchejte.“

„Máte asi deset vteřin, než si vysloužím pár obvinění z napadení spolu se všemi dalšími obviněními, které už na mě máte připravené,“ reagoval Dino věcně.

Usoudil, že to nejmenší, co mohl dělat, bylo ty blázny varovat.

Ať si s tím udělají, co chtějí.

Agent z otevřené složky na stole vytáhl kus papíru - jediný dokument - a pak ho hodil směrem k Dinovi. Dino se s chycením papíru neobtěžoval, místo toho ho nechal spadnout na stranu, aniž by se na něj podíval. Pak se otočil zpátky na agenty.

„Dostanete se zkurveně k věci?“ zeptal se Dino.

Agent Stanley přejel partnera pohledem, který vypadal jak podrážděně, tak zároveň zmateně, a pak se znovu vrátil k Dinovi. „Minulý týden jsme vám řekli, že je venku někdo, kdo si s vámi zahrává - učinili jsme to velice jasně, takže jste měl možnost, Dino. To jediné, co jste musel udělat, bylo promluvit si tak, zatímco my už byli v procesu, kdy jsme kopali hlouběji do informací, které byly zaslány do našeho úřadu.“

Dino mrkal.

Zaslány dovnitř?

Konečně se podíval dolů na papír a okamžitě ho rozpoznal, byl to jeden z několika dokumentů, které za posledních pár měsíců zmizely z jeho kanceláře v klubu. Nepatřil mezi zcela usvědčující - bankovní výpis z offshorového účtu, který ukazoval tok peněz stažených z offshorového účtu na jeden z Dinových amerických bankovních účtů.

Ale i tak byl převod peněz nezákonný.

Dino by musel prokázat, odkud peníze pocházely, kam se přesunuly a kam potom putovaly dál, a to všechno tak důvěryhodně, jak to zákon požadoval. Musel doložit, že v jeho účetnictví nedošlo k žádným podvodným aktivitám a jeho peníze nepocházely z ilegálních aktivit, že nebyl jejich původ skrýván ve změti legálních obchodů.

Byl to bordel.

Ale věděl, že to bylo dost na soudní příkaz. Dost na to, aby to stačilo k otevření jeho účtů.

Bylo to dost na to, aby začal velice dlouhou proces plný sraček, který by ho po velice dlouhou dobu dostal přímo pod mikroskop.

„Myslíš si, že to už chápe?“ zeptal se jeden z agentů toho druhého.

Dino stále jen zíral na dokument.

Někdo musel jít do jeho kanceláře, vzít jeho dokumenty a alespoň jeden z nich poslat úřadům spolu s jistým druhem informací, díky kterým mohli zahájit jeho vyšetřování.

Hluboko dole věděl naprosto přesně, kdo to udělal.

Ben.

Jedinou otázkou, na kterou neměl žádnou odpověď, bylo proč.

„Chápu,“ řekl Dino drsně, aniž by se byť na okamžik odvrátil od papíru.

„Pak tu tedy máme vážnou diskusi o tom, kam odtud můžete jít dále, Dino?“ zeptal se agent Stanley. Dlaněmi se opíral o stůl, prsty svíral okraj desky stolu. „Můžeme vás dostat do bezpečí, zamést to všechno pod koberec - sakra, jestli budete potřebovat trochu času za mřížemi, aby to vypadalo skutečně dobře, můžeme udělat i to - a pak, jakmile bude všechno řečeno a uděláno, když nám trochu pomůžete a budeme mít to, co potřebujeme, abychom zničili chicagskou mafii, tak vás očistíme.

Nežádáme příliš a nabízíme vám docela dobrou dohodu. Váš otec ji kdysi vzal – vzal ji dokonce bez jakéhokoli přemýšlení, či aspoň tak nám to bylo řečeno - jakmile si uvědomil, jak snadné by bylo být bez mafie, která řídila jeho život.“

„Můj otec byl kvůli tomu, co udělal, zabit,“ opáčil Dino.

Částečně, dodal v duchu.

„To byla chyba,“ ujistil ho jeden z těch dvou. Hlas měl až příliš chladný, než aby věřil pravdě, kterou Dino cítil, že byla za těmi slovy skryta.

Nazývali to chybou.

Skutečností bylo, že nikomu, ani mafii, ani úřadům, nikdy nezáleželo na tom, že Dinův otec byl za všechny ty roky, kdy pro ně dělal krysu, zabit. Všem bylo zasraně ukradené, že na konci v tom byla lapena i jeho matka a stejně tak byla zabita. Ani jediná živá duše na světě si nedala tu práci, aby se podívala na tři děti DeLuca, které zůstaly opuštěné jako sirotci kvůli tomu, čemu všichni s oblibou říkali, že to nebylo nic víc než chyba.

„Ne,“ zamumlal Dino pevně.

Jeho odpověď by na tohle byla stále stejná.

„Dino, teď -“

Dino zavrtěl hlavou. „Jestli ta nostalgie nebyla vyslyšena dřív, tak teď se to nezmění, takže mi dovolte, abych vám to připomněl. A tohle je to poslední, co musím říct bez přítomnosti svého právníka. Naserte si.“

Konečně to vypadalo, že to bude stačit.

Obličeje obou agentů zahalil hněv spojený s frustrací. Courtly se jako první postavil, vypochodoval z místnosti a s hlasitým prásknutím dveří odešel.

Stanley na druhé straně stále zůstával.

„Mohu pro vás něco udělat?“ zeptal se Dino a v tónu svého hlasu dal průchod svému podráždění.

„Skutečně se zasraně chystáš tohle vzít a jít svou cestou, co?“ zeptal se agent tišším hlasem, než jak mluvil předtím. „Celý tvůj život se převrátí vzhůru na ruby, Dino. V tomhle okamžiku tu na tebe máme dvě obvinění za držení nezákonných zbraní, které jsme našli u tebe doma, a co se týče účetních knih nalezených ve tvém klubu, je tu další sada návrhu obvinění. Za to bude rok, minimálně, ale kurva v závislosti na soudci a na tom, co všechno vytáhneme, možná i dva. Zatímco budeme trhat na kousky každou jednotlivou z tvých firem, tvůj život změníme v peklo. Kolik domů máš – bytů, prázdninových chat? Co najdeme tam?“

Dino, zatímco agent mluvil, odmítl reagovat či se na něj byť jen podívat. Nechal muže, ať se chvástá, protože neměl kurva, co říct nebo alespoň nic, co by mu v tomhle okamžiku mohlo pomoc.

Upřímně nevypadalo, že by to agentovi vadilo.

„Vsadím se, že toho najdeme dost,“ agent pokračoval dál, klidný jako vždy. „Bez pochyb, možná to může chvíli trvat. Pár let kopání, procházení finančních údajů a záznamů toků ven ze země, zmrazení každého jednotlivého tvého účtu, které můžeme udělat, zatímco budeš za první sadu obvinění za mřížemi, ale nakonec to uděláme. Až se tentokrát dostaneš ven, budeme na tebe mít celý stoh obvinění, zcela nové kolo sraček, aby tě dostalo pryč a klidně se, Dino, vsadím, že tentokrát z toho nebude jen rok či dva.“

Dino tvrdě polkl, protože věděl, že agent zatím ještě neřekl ani jednu lež.

Usoudil, že v tomhle okamžiku byla lepší sebedůvěra než strach.

Dokonce i když nebyla skutečná.

„Vsadil bych se,“ řekl agent a otočil se k odchodu, a když promluvil, díval se na Dina přes rameno, „že tě dostaneme na doživotí.“

„Jste ve svém úsilí vítáni,“ řekl Dino a díval se muži přímo do očí.

„O tom pochybuji, Dino. Věřím, že už víte, kam se časem dostaneme.“

Věděl to, ale to neznamenalo, že to musel dát najevo.

„Peklem jsem už prošel. Věřte mi, když říkám, vězení jím není. Dokonce ani doživotí nelze srovnat s peklem, ve kterém už žiju. Nesnažte se mě touhle taktikou vyděsit, protože je to marná snaha.“

Smutné bylo, že stejně takový byl i jeho život.

Agent na to jen stěží zareagoval. Místo toho zavrtěl hlavou a jeho postarší rysy zbarvilo hluboké porozumění. „Nikdy jsem plně nepochopil, jak mafie své členy drží nebo alespoň ty, které se nám nepodařilo dostatečně navnadit na volný, dobrý život.“

„Nepotřebuji, abyste mi cokoli dávali,“ řekl Dino s pokrčením rameny, „dobrý život dokážu získat sám na svou vlastní pěst, díky.“

„Přijmi dohodu – dáváme ti čtyřicet osm hodin na rozmyšlení.“

Jeho odpověď byla stále stejná jako před pár minutami.

Nezměnila se.

„Naserte si.“