Shameless - 38. kapitola

Překlad: Peťa

BRADY

Brzké večerní slunce vytváří tlumenou záři na horizontu, když jedeme domů z Katiny směny v restauraci.

Studuju rolující se kopce a kontrast stínu proti tlumenému světlu. Je to tady krásné. Svěží a klidné. Konečně chápu, proč byste chtěli houpací síť na zadním dvorku a houpačku na verandě. Něco je na tom cedru ve vzduchu, co vás nutí chtít si sednout a dýchat. Nebo malovat.

Opravdu mě svrbí prsty, abych doma zvedl svoji skicovou podložku. Chystám se to zmínit, když přejedeme řeku a kradmo se podívám na Kat.

Ty velké oříškové oči jsou pevně zavřené, když nakloní hlavu dopředu, aby se opřela o okno.

Natáhnu se a popadnu ji za ruku.

„Chceš si o tom promluvit?“ zeptám se jemně, když o pár minut později zajedu náklaďákem na příjezdovku. Vím, že to má něco společného s bratrovou nehodou. Měla ten stejný ztrápený výraz, když jsme před několika týdny poprvé procházeli pozemky.

Otočí se ke mně, oči ustarané. „Ani ne.“

Chci ji pobídnout, ale neudělám to. Vypadá traumatizovaná vzpomínkou na to, co se stalo.

Omyje mě vina. Já tady pekelně buším do Kat a používám ji, abych zapomněl na všechno ostatní.

To zní tak epicky posraně.

Pravda je, že ji fakt mám rád a vím, že ty city jsou oboustranné, takže se necítím jako totální kretén za to, že se snažím ztratit se v sexu.

Ale část mě ví, že ti to nezasloužím. Nezasloužím si útěchu této krásné ženy. Nezasloužím si probouzet se v její náruči nebo ji líbat na rty nebo ochutnávat její kůži. Proč bych měl najít útěchu v bratrově utrpení?

V tichu vykládáme potraviny, zatímco Izzy spokojeně brebentí.

Dnes večer musím pracovat na několika kalkulacích pro Joseho, ale cítím se špatně, že bych tu nebyl pro Kat, když je očividně pořád rozrušená. Ale odkládal jsem to celý den a teď to potřebuju dokončit. Zírám na notebook a přeju si, abych to mohl odsunout do rána a jít se schoulit ke Kat. Musím využít našeho společného času, než za pár dní začnu pracovat v tetovacím studiu.

Dostal jsem práci jedním telefonátem a rychlou návštěvou obchodu, což mě překvapilo, ale moje bývalá práce mi poskytla skvělé reference. Ačkoli se mi peníze rozhodně hodí, netěším se, až budu nechávat Kat a dítě v noci samotné.

Kat řekne, že je unavená a políbí mě na tvář, zatímco pracuju v kanceláři a zamíří do postele. Jsem v pokušení ji popadnout a obejmout a říct jí, že všechno bude v pořádku, ale vím, že to není pravda. Protože brzo tu pro ni nebudu a to mě zabíjí.

Je skoro půlnoc, když konečně emailem odešlu poslední předběžnou kalkulaci. Chystám se zhasnout světla a dát si rychlou sprchu, když ticho prorazí její výkřik.

Srdce mi buší, když zahnu chodbou a vtrhnu do její ložnice. Sedí na posteli a vzlyká.

Sednu si a přitáhnu si ji na klín. Paže Kat se mi obalí kolem krku a celé její tělo se třese.

„Mám tě, zlato. Je to v pořádku.“ Hladím ji po vlasech a zhluboka se nadechnu, snažím se uklidnit svoje uhánějící srdce.

Nevím, jak dlouho sedíme ve tmě, když nakonec zašeptá: „Byla jsem tam, Brady. Tu noc jsem tam byla.“

Moje ruka na jejích zádech znehybní. Tu noc. Řekla mi, že hlídala Izzy. Sklouzne mi z klína a opře se o zeď, kolena si přitáhne k hrudi, když si stírá slzy z vlhkých tváří. „Když byli pryč tak dlouho, zavolala jsem sousedce, aby pohlídala Izzy, abych se mohla podívat po Calovi a Melisse. Věděla jsem, že je něco špatně. I v dešti to nemělo trvat tak dlouho. Ten kůň vždycky běžel k řece. Věděli, kde hledat.“ Slzy jí stékají po tváři. „Nemělo to trvat tak dlouho.“

Sedím, sotva dýchám a čekám, až bude pokračovat.

Vzhlédne, na tváři výraz naprosté devastace. „Běžela jsem ke korytu řeky. Věděla jsem, že je to rychlejší, než řídit celou cestu po pozemcích, zvlášť v takovém počasí.“ Hruď se jí naplní hlubokým nádechem. „Tehdy mi to došlo. Nechtěla jsem řídit, protože jsem se bála záplav, které jsme tu měli a nízké vody křižující řeku. Táta mě kvůli tomu vždycky varoval. Tak přišel o kamaráda. To dítě to spláchlo.“

Všechny chloupky na pažích mi stojí, když čekám, až to dokončí. Získávám představu Kat, jak běží na druhou stranu pozemků uprostřed noci, zatímco ji bombarduje studený déšť.

Její oči se zavřou a začne znovu plakat. „V době, kdy jsem se tam dostala, jsem mohla slyšet sirény, ale bylo příliš pozdě. Šerif si myslel, že náhlý příval vody strčil náklaďák za malé odpočívadlo na straně. Když náklaďák zasáhl tuhle konkrétní římsu, sjel a zatáhlo ho to hlouběji. Voda byla tak rychlá. Nemohli jsme se k nim dostat do následujícího rána. Stála jsem tam hodiny a čekala. Cítila jsem se tak bezmocná. Nemohla jsem udělat jedinou zatracenou věc.“

Natáhnu se po ní a ona zavrtí hlavou. „Vím, co jsi říkal o vratech stodoly, nehody se stávají, ale dokud budu žít, nikdy si za tu noc neodpustím.“

Chystám se něco říct – co, nejsem si jistý – když na mě namíří zdrcený pohled. „Sledovala jsem, jak je tahali z vody, Brady. Musela jsem identifikovat jejich těla,“ naříká.

Zabere chvíli plně zpracovat, co říká. Pak to můžu celé vidět. Deštěm nasáklá Katherine, jak stojí podél břehů, když vytahují Cala a Mel z vody.

„Ježíši Kriste.“ Popadnu ji a držím ji blízko, když mi pláče do ramene.

Žádný div, že má noční můry. Žádný div, že křičí ve spánku.

Nemůžu dýchat. Nevím, jestli ona může, ale sedíme spolu ve tmě a truchlíme.

Když Kat usne, položím ji na postel a vlezu si za ni. Držím ji do rána, zoufalý, abych ji udržel v bezpečí jediným způsobem, který znám.