MTB - 4. kapitola

Překlad: Lusesita

Cole zamířil přes zimní prázdniny do Paříže. Bryan byl podrážděný, že od něj bude pryč na dobré tři týdny, ale nemohl si dovolit jet s ním. Neochotně se na Vánoce vrátil do Texasu, kde rozdělil svůj čas mezi rozvedené rodiče. Strávil jsem pár dní doma, ale po zbytek času jsem se rozhodl zůstat v kampusu.

A konečně jsem někoho potkal.

Ne v klubu, ale ve školní posilovně. Hned jsem si ho všimnul. Jak by taky ne, když přede mnou dělal dřepy? Byl přesně tím, co jsem hledal u mužů – vysoký a dobře stavěný, se stydlivým úsměvem, ze kterého se mi podlamují kolena. Netrvalo mi dlouho zjistit, že mě sleduje stejně jako já jeho. Pár neohrabaných otázek v šatně, a další věc co vím je, že jsme zpátky na koleji s kalhotami u kotníků.

Byla to moje první reálná zkušenost s orálním sexem, která okamžitě vedla k druhé, třetí, čtvrté a tak dál. Můžu s radostí říct, že jsem se ztratil v počtech. Kdykoli jsem ucítil jejich ústa okolo ptáka, pomyslel jsem si, že si zaslouží medaili. Orální sex je lepší než kolo, než plátek chleba, lepší než ohňostroj a státní hymna na čtvrtého července.

Možná dokonce i lepší než denverští Broncos.

Jmenuje se Caleb. Hraje fotbal, a že je gay drží v tajnosti. Ne, že by mě to zajímalo. Mám mnohem větší zájem o sex než o vztah. Každý pátek po několik dalších měsíců Caleb vklouzne kolem půlnoci ke mně do pokoje a strávíme spolu hodinu či dvě a zřídka si vyměníme víc než pár slov. Žiju pro tyto ukradené momenty mezi přikrývkami. Kromě toho pracuju v autoopravně, doučuju Cola (který dosáhl 100 bodů i přes počáteční potíže) a studuju. Můj život se omezil na pečlivě naplánovaný rozvrh, zaměřený na známky. Stále si nejsem jistý, co budu dělat s bakalářským titulem z fyziky, ale na to přijdu, až se k tomu mostu dostanu.

Prvního března vejdu do našeho pokoje, kde najdu Bryana a Cola na opačných stranách místnosti zády k sobě. Cole se na mě podívá, oči zarudlé a oteklé od pláče, rychle si zakryje tvář rukama, aby zakryl fakt, že brečí.

„Co se děje?“ Zeptám se.

Cole popadne kabát a batoh s knihami a odvrátí zrak. „Musím jít.“

Ani za sebou nezabouchne dveře, s opatrností je zavře, jako by se bál, že je rozbije.

„Co se stalo?“ Zeptám se Bryana.

Bryan si povzdechne a posadí se na okraj svého stolu. Nemyslím si, že brečel, ale třesou se mu ruce, když si odhrnuje vlasy z očí. „Na jarní prázdniny se chystá do Cancunu.“

„Wow, Šťastlivec.“

Zamračí se. „Jo, šťastlivec.“

Položím batoh na zem a opřu se bokem o naši palandu a snažím se rozhodnout, jak moc se do toho chci angažovat. Bryan je můj spolubydlící, ale oba jsou moji kamarádi. Doufám, že neočekávají, že si vyberu stranu.

„Má tolik peněz,“ řekne nakonec Bryan. „Nechápe to.“

„Co nechápe?“

„Že my ostatní ne.“ Zavrtí hlavou. „Můj táta… má se dobře víš? Chci říct, nemáme hromadu peněz, ale vždy jsme žili v pohodlí. Každé Vánoce jsme jezdili do Vail a každé léto do Mexika. Ale v Colově hlavě můžu být dobře tak strašně chudý. Nechápe, proč nemůžu jet lyžovat každý druhý víkend, nebo proč si jen tak nemůžu letět na prázdniny do Paříže.“

„Ty nechceš, aby jel?“

„Ne!“ Vyhrkne a zhluboka se nadechne. Potom už klidněji dodá. „Ne, chci, aby zůstal. Vím, jaký je. Vím to, protože jsem to viděl. Protože tak jsme se potkali.“

„Myslel jsem, že jste se potkali na svahu.“

„Taky ano.“ Zvedne ruce, očividně frustrovaný mým pomalým chápáním. „Pomysli na den, kdy jsme tě poprvé vzali do klubu. Bez rozpaků klidně osloví lidi. A… flirtuje. Nebo, však víš… dělá návrhy úplným cizincům.“

Už mi svítá. „Myslíš, že se dá dohromady s někým jiným?“

„Já nevím.“ Stiskne si nos u kořene. „Možná? Chci říct ne, ale znám ho. Nedokážu si představit, že by celý čas trávil sám.“

Cole nakonec výlet zruší a udobří se, ale je jasné, že věci už nejsou tak dokonalé jako předtím.

Zdá se, že poslední dva měsíce školy trvají věčnost. Caleb rupne u zkoušky a odjede domů a zanechá mě znovu v celibátu, což je depresivní. Jsem příliš zaneprázdněný šprtáním na závěrečky a prací, abych něco udělal s nedostatkem mého sexuálního života. V troše času, který mi zbývá, doučuju Cola fyziku.

„Jsi tak přirozený,“ řekne Cole jednoho dne.

„V čem? Ve fyzice?“

„Ne, v učení. Přemýšlel jsi o něm?“

Vlastně ne, ale najednou to vypadá jako nejlepší nápad na světě. Po troše vyšetřování jsem se dozvěděl, že přidání dalšího oboru by k základní délce studia mé vysokoškolské kariéry přibyl ještě jeden až dva semestry. Budu učit fyziku. Najednou mám cíl.

Bohužel čím více se blížily závěrečné zkoušky, tím víc se Cole a Bryan hádali.

Jednalo se stále dokola o jednu a tu samou věc. Cole chtěl odjet na léto z města. Paříž, New York, San Diego, Hawaii, kamkoliv až na Fort Collins v Coloradu. Bryan dělá na částečný úvazek catering v jednom hotelu na okraji kampusu a ušetřil si slušnou částku peněz, ale první ročník se blíží ke konci a stejně tak náš čas na koleji. Takže potřebuje ušetřit každou korunu na zálohu na byt a nájem na první měsíce.

To vede k další hádce – Bryan a já si můžeme dovolit jen levné byty. Rozhodneme se podívat na byt se dvěma ložnicemi v Ramblewoodu, v hrozném, chátrajícím apartmánovém komplexu na severozápadní straně města. Dobrá stránka věci je, že zde žije hodně studentů, takže tam jezdí autobus, který je odváží do kampusu a zpět, a o víkendu se zde vždy pořádá nějaká párty. Ale rychlá prohlídka bytu v Colovi probudí královnu dramatu.

„Dobrý Bože, byl ten koberec někdy vyčištěný?“ Zeptá se pronajímatele, když se rozhlížíme okolo. „Můžu říct, že předchozí nájemníci byli kuřáci. Můžeme s tím něco udělat?“

„Jo,“ řekne pronajímatel s pusou plnou něčeho, co nechci identifikovat. „Můžeš žít někde jinde.“

Po mnoha tahanicích, Cole souhlasí, že podepíše smlouvu na pronájem bytu v Ramblewoodu, který začne prvního června. Bryan a já máme málo věcí ke stěhování. Cole toho nemá o moc víc, ale netrvá dlouho a nakoupí nové vybavení do ložnice.

A pak už ho nevidíme až do září.