FKTQ - 11. kapitola

Překlad: Lucianna

„Zešílel jsi?“ křikla, Jane, na Marka, když se ležérně opíral o krbovou římsu v knihovně, v ruce drink a spokojený úsměv na tváři.

„Ne, nemyslím si,“ odpověděl klidně. „Ale tak, utrpěl jsem ránu do hlavy, před pár týdny.“ Povzdechl si a odstrčil se od krbu. „A od té doby nejsem stejný.“ Napjatě se usmál. „Vídám, anděly, dokonce i ve spánku.“

Jane, zkusila zkřížit paže, ale zjistila, že závěs znemožňuje, aby to udělala efektivně, a spokojila se tedy s tím, že si dala volnou ruku v bok. Zlostně se dívala na Marka, pak svůj pohled otočila na ostatní Lakelandovy muže, kteří všichni klidně upíjeli své drinky. Také jí byl jeden nabídnutý; drink po-večeři-v-očistci, ale odmítla ho pro případ, že by byla těhotná. Ne, že by ho potřebovala, když byla víc než připravená na bitvu.

Znovu stočila pozornost k Markovi. „Nevezmu si tě.“

„Ano, vezmeš.“ Mark se pohnul, aby stál u prosklených dveří, vedoucích na terasu, zády k ní. „Za dva týdny.“ Otočil se při jejím zalapání po dechu. „V den mé korunovace. Budu korunován králem Shelkovy, ožením se a pak tě budu moct korunovat jako královnu Shelkovy.“

Jane, zvedla ruku a nechala ji spadnout zpátky na stehno. „Připadám ti jako královna?“

„Ano.“

Otevřela pusu, ale nic z ní nevyšlo. Zhluboka se nadechla a posbírala myšlenky, pak se najednou usmála. „Dokonce i tvůj otec ví, že nejsem nikdo.“

„Cože!“ vykřikl Reynard.

Podívala se na něj a pak zpátky na Marka. „Tvůj otec mě musel posadit na konec stolu, protože věděl, že tam patřím.“

Alexi, Dmitri a Sergei se rozesmáli. Reynard šokovaně zíral.

Mark souhlasně přikývl. „Věděl. Seděla jsi na druhém nejčestnějším místě, Jane; na místě hostitelky. Tam by sedávala moje matka, kdyby žila a viděla návrat Lakelandových do tohoto domu. Místo královy.“

Jane, cítila, jak její vlastní čelist spadla a zaklapla ji. A pak si povzdechla. „Nevíte, kdo jsem,“ zašeptala. „Nevíte, co jsem.“

„A to je co, dcero?“ zeptal se Reynard.

Otočila se k němu. „Jsem sirotek s menším rodokmenem, než mají koně ve vašich stájích. Nemám ani skutečné jméno.“

„Jane Abbotová, mi zní skutečně,“ řekl Mark a přetáhl její pozornost, když vykročil k ní. „A ty stojíš teď před námi; takže musíš být někdo. Jsi živá a dýcháš ten samý vzduch, jako my.“

Sklopila svůj pohled, před intenzitou v tom jeho. „Moje celé jméno, je Jane Doe Abbotová.“ Rozhlédla se po zjevně zmatených mužích, sedících v místnosti. „V Americe, pokud se někdo najde a nikdo neví, kdo to je, je mu dáno jméno, Jane, nebo John Doe. A Abbot, je jméno města, kde jsem byla zanechána na schodech nemocnice.“

Toto odhalení, bylo přivítáno zamyšleným tichem. Dokud Mark, nezačal klít – v angličtině i shelkovansky – o ďábelsky bezcitných, sociálních pracovnících. Brzy se k němu připojili ostatní čtyři rozladění Lakelandovi muži.

Jane, narovnala ramena a zlostně pohlédla na všech pět z nich. „Přestaňte se na mě dívat s lítostí. Měla jsem v Maine dobrý život. A vrátím se tam, a budu mít dítě a pak, až příště spadne z nebe letadlo, půjdu prostě dál.“

Reynard se postavil. „Jane,“ řekl napjatě a šel k ní. „Nikde není psáno, že musíš mít… rodokmen, abys byla královnou. Všechno co potřebuješ je, abys byla ženou, kterou si můj syn chce vzít. A to, Jane Doe Abbotová, je dostačující. Tvoje minulost, z tebe udělala člověka, kterým jsi dneska; odvážného, okouzlujícího, krásného, soucitného, inteligentního, rozpustilého anděla, kterého chci zoufale za dceru.“

Ať se snažila, jak chtěla, nemohla zadržet úsměv, který jí tahal za koutek jejích úst. „To je všechno?“ zašeptala zlatým očím, které se na ni zářivě usmívaly. „Nic víc? Žádný problémový, hloupý, drzý, umíněný, nebo paličatý?“

„Rozpustilý, pokrývá většinu z toho, myslím.“

„Takže ujednáno,“ vstoupil do toho Mark, přešel k ní a vzal ji za pravou ruku, pak ji táhl směrem ke dveřím, vedoucím ven.

„Nic není ujednáno,“ zasyčela a odtáhla se od něj. „Já si tě nevezmu. Jsi krysa.“

„Ach, ano. Zdá se, že si vzpomínám, že jsem byl přirovnán ke kryse, po naší první společné noci na Katrině.“

„Vlezl jsi mi do postele.“ Šťouchla ho do hrudi. „Využil jsi toho, že jsem byla nemocná a zmatená a unavená,“ pokračovala, pěnila a znovu ho bouchla. „Ne snad, jen Marku?“ Strčila si pravou paži pod svázanou, levou paži a nohou klepala na podlahu. „Nemáš za sebe co říct?“

„Že se nemůžu dočkat, až to udělám znovu?“ zeptal se zpátky, zkřížil si vlastní paže na hrudi a rozkročil nohy ve vyzývavém postoji. „A že mám v úmyslu, udělat to znovu velmi brzy?“ Sehnul se, při jejím zalapání po dechu a podíval se jí zpříma do očí. „Odevzdala ses mi, Jane Doe Abbotová. A byla jsi panna. Teď jsi moje.“

Udělala krok zpět, cítila, jak jí hoří tváře, když pohlédla na ostatní Lakelandovi, a zjistila, že se všichni kření a přikyvují.

„Je mi sedmadvacet,“ zašeptala napjatě, zírajíc zlostně na Marka a zvedla bradu. „Nejsem… já jsem… nebyla jsem panna.“

*****

Naprosto zmatený Mark, na ni mohl jen koukat. Opravdu mu lhala o svém panenství?! Zasmál by se, kdyby si neuvědomoval, že to myslí vážně. „Já tam byl, Jane, a dost zřetelně si pamatuji, jak jsem ti vzal nevinnost.“

„Ne, buď ses spletl, nebo se vrátila.“

Mark zastavil ruku se skleničkou, napůl cesty k ústům. „Prosím?“

Sbor smíchu, se ozval z gauče, Jane, se otočila a vyrazila k nim, oči se jí blýskaly a natahovala ruku ke své prázdné skleničce na blízkém stolku. Mark hodil svůj vlastní drink, zasáhl zeď za svými bratry a donutil je tak okamžitě zvážnět.

Jane, se zastavila v hodu a zamrkala na nepořádek, který udělal.

Mark věnoval bratrům pohled, který je donutil vyškrábat se na nohy a opustit místnost. Reynard je královsky následoval, a ramena se mu třásla.

„Nevinnost, Jane, se nevrátí.“

Zjevně si uvědomujíc, že její pobuřující prohlášení nefunguje, rozhodla se ta žena, najednou změnit taktiku. „Myslíš si, že jsi první muž, který se mnou chtěl mít sex?“

Mark najednou porozuměl a okamžitě se uvolnil. „Co si myslím je, že jsem první muž, se kterým jsi ty, chtěla mít sex.“ Usmál se. „A doufám, že stejně jako já, se těšíš na to, až to budeme dělat znovu – a také velmi brzy.“

„Uklidni se,“ odsekla, zřejmě znovu v naštvaném módu. „Jednoduše jsem se rozhodla, že čas zjistit, o co, jak všichni ti muži, co mě chtěli za milenku, tvrdili, přicházím.“

Markovo pobavení právě tak rychle zmizelo. „Všichni ti muži?“ Ztuhnul. „Kolik přesně? To je důvod, proč jsi utíkala na pobřeží?“

„To není důležité. Co je důležité, že si mě nemusíš brát, protože jsme měli sex. Ačkoliv jsi vlezl do mé postele, beru veškerou odpovědnost za své chování v tu noc.“

„Neprotiřečí si to s tím, co tě učily tvé jeptišky?“ řekl Mark protáhle, přešel a nalil si další drink. Bylo to tohle, nebo uškrtit tu ženskou.

„Jaké jeptišky?“

„Ty drahé sestry v sirotčinci, které tě tak mile pojmenovaly.“

„Byly na mě hodné! A byl to nemocniční personál, který mi dal jméno malá, Jane Doe. Nedostala jsem se ke Svatému Xavierovi, dokud mi nebyl měsíc, kvůli mému kotníku.“

„A neřekly ti jeptišky, co se stane lidem, kteří lžou?“

„Řekly mi, co se stane těm, kteří klejí,“ odpověděla mu.

Bože, dokud bude žít, bude děkovat Bohu za to, že ho hodil do klína téhle ženy. „A byla jsi někdy v pokušení, stát se milenkou některého muže, Jane?“

Vyhýbala se pohledu na něj tím, že zírala dolů na své palce u nohou a mumlala něco nesrozumitelného.

„Prosím?“

„Říkala jsem, že to není tvoje starost.“

„Vidím.“ A viděl. Jane, bylo trapné, že byla chycena jako pana v pokročilém věku dvaceti sedmi let. Dramaticky si povzdechl. „To je smůla,“ řekl, otočil se k ní a přistihl ji, jak si kouše spodní ret. „Protože bych dal přednost zkušené nevěstě, ve své posteli.“

Zvedla bradu. „Pak doufám, že takovou najdeš.“

„Proč ne ty?“

„Protože sem nepatřím,“ řekla a nyní se tvářila podrážděně, když mávla rukou, aby obsáhla palác.

Mark zavřel oči, aby posbíral trpělivost. Dokončili kruh a byli zpátky u patření. Začínal to slovo nenávidět. „Jane,“ řekl, oči stále zavřené.

„Zítra pojedu domů.“

To je rozhodně otevřelo.

„Nemůžu tu dál zůstat,“ zašeptala. „Nevrátím se do hor,“ ujistila ho rychle. „Nebo ani do Bar Harboru. Zamířím na jih do Portlandu, nebo tak. Ti muži mě nikdy nenajdou, za předpokladu, že tam stále někde jsou. Tak jako tak, je to už jedenáct dní.“ Věnovala mu povzbuzující úsměv. „A opravdu se umím o sebe dobře postarat.“

„A jestli jsi těhotná?“ zeptal se, ve snaze rychle uvažovat.

„Pak ti napíšu, a dám vědět, jestli mám chlapce, nebo holčičku. Já… nebudu od tebe nic chtít, Marku.“

„Můžeš mi dát čas do mé korunovace za dva týdny?“ Přinutil se k úsměvu. „Alespoň zůstaň a podívej se, jak se stanu králem.“

Musela o tom zjevně přemýšlet. Mark se otočil k oknu, ale místo aby se díval ven, studoval ji v odrazu skla. A pak málem padl na kolena, při jejím toužebném výrazu na tváři, jak zírala na jeho záda. „Jen dva týdny,“ řekl chraplavě, stále tváří k oknu.

„O-ok,“ zašeptala a poklesla jí ramena, jak vyšla ven z místnosti.

Mark otevřel dveře a vykročil na terasu. Přešel ke kamennému zábradlí a podíval se na moře, pak zvedl paži a zahodil svůj drink, už po druhé ten večer.