Drago - 41. kapitola

Překlad: Clarissa
Kor.: Jitka

PRAVDA TĚ VŽDY OSVOBODÍ

Když kráčeli skrz casino, šla ruku v ruce s Dragem a čím víc se blížili ke dveřím jejich apartmá, tím lehčeji se cítila.

Zbývala jen jedna jizva, která se ještě nezačala hojit, jen jeden kámen, který zůstal neotočen, a ona jen doufala, že někdy velmi brzy ji bude připraven vidět.

Vteřinu před tím, než to stihli k zavírajícím se dveřím výtahu, který byl plný lidí, udeřil někdo do Katina ramene tak tvrdě, že jí vypadla ruka z Dragovy.

„Promiňte,“ vyštěkla přes své rameno a snažila se zahlédnout člověka, kterému nevěnovala pozornost, když kolem ní procházel, ale bylo tam tolik lidí, že bylo nemožné určit, kdo to byl.

Když se otočila znovu dopředu, uviděla Dragova záda vstupovat do výtahu, jehož dveře se rychle zavřely. Když se dveře zavřely, ovládl ji strach.

***

„Co jsi říkala?“ zeptal se Drago a otočil se, aby viděl, co říkala, ale Kat tam nebyla. Zbýval pouhý centimetr, aby se dveře výtahu zavřely, a on mohl vidět její černé oči na druhé straně, než ta centimetrová mezera zmizela.

„Kat!“ Drago rychle přešel k tlačítkům, než se rozjel nahoru, ale výtah byl tak zaplněný, že prakticky shodil člověka na zem, aby se k nim dostal dost rychle.

Stiskl tlačítko, aby se dveře znovu otevřely, ale příliš pozdě a výtah začal stoupat nahoru.

„KAT!“

Jeho tělo ovládl strach, stiskl tlačítko dalšího patra, aby mohl vystoupit a rychle seběhnout dolů po schodech, ale zdálo se, že co se odehrávalo rychle, se nyní odehrávalo příliš pomalu …

***

Kat pomalu odstoupila, něco bylo špatně a ona se cítila, jako kdyby byla přesně tam, kde ji vrah chtěl mít.

Co to –!

Její tělo bylo chyceno zezadu, zatímco byla vláčena ke schodišti. Když byla přitlačena ke zdi, konečně čelila tomu, koho Lucca nazýval Ostrostřelcem.

Ne, prosím, ty ne. …

Nejdříve jí v křiku bránil šok, ale nyní jí v tom bránila ruka, která zakryla její ústa.

Nedělej to … žadonila očima, když se dívala do těch modročerné hloubky... Prosím, Sale.

Snažila se bojovat tvrději, aby se osvobodila, ale on ji přitlačil ke zdi tak dokonale, že se mohla sotva pohnout. Když zaslechla kroky na schodech, pomyslela si, že byla zachráněna, když uviděla Draga. Ach díky Boh-  

„Černá kapuce a sluneční brýle na třech hodinách,“ řekl mu rychle Sal přes rameno.

Drago zachytil její pohled jen na vteřinu, než odkráčel pryč a nechal ji zemřít.

NE! On je přímo tady!!!! Je to Sal!!!!! Chtěla na něj zakřičet, ale ta ruka jí v tom bránila. Vrať se!!

Jakmile se dveře ke schodišti zavřely, věděla jistě, že teď to přijde.

Vždycky tajně věděla, že to bude její vlastní krev, která bude za její smrtí … jenom si nemyslela, že to bude rukou jejího bratra. Ale měla si uvědomit, že ji možná nepovažoval za sestru, když se ji ještě ani nepokusil vidět.

Konečně odlepil ruku z jejího obličeje, a ona se připravila, že bude křičet. …

„Omlouvám se...,“ řekl jí Sal.

AH!-Co? Když ucítila, jak ji jeho paže objaly a přitiskly k němu, žádný křik ven nevyšel.  

„Nechtěl jsem tě vystrašit,“ objímal ji. „Ale nemohl jsem riskovat, že by nás tady slyšel.“

Stála v jeho náruči ztuhle. „Takže … ses mě nesnažil zabít?“

„Ne,“ zasmál se.

„Díkybohu.“ Náhle všechno napětí v jejím těle zmizelo, takže zvedla ruce, aby ho také objala. Byl to nepopsatelný pocit z toho, že konečně potkala bratra, o kterého byla okradena. Toho bratra, ze kterého měla pocit, že by se jí mohl nejvíce podobat.

„Kat, chci, abys věděla, že i když jsme se dosud nesetkali, přísahám ti, že jsem tady byl.“

„Vážně?“ zeptala se, objala ho pevněji a slzy se jí hrnuly do očí.

„Vážně,“ ujistil ji její bratr. „Jen jsem se bál, že bych dal vědět nejen tobě, ale taky Ostrostřelci.“

„To je v pořádku.“ Nyní to byla Kat, která ho musela ujistit, že nejen chápala jeho důvod, proč ji ignoroval, ale také že jí to nevadilo.

Konečně byli spolu a to bylo vše, co si mohla přát.

Dveře, které se rozlétly dokořán, je přinutily otočit se a vidět zuřícího Draga vcházet dovnitř; aniž by cokoliv řekl, přitáhl si Kat do náruče.

Po polibcích, kterými ji zasypával, neměla potřebu mu říkat, že si myslela, že ji tam nechal zemřít.

„Tak co?“ zeptal se Sal a čekal, až uslyší, co se stalo.

Drago jí věnoval poslední polibek, než lítostivě zavrtěl hlavou.... „Je pryč.“

***

Lucca prakticky vykopl dveře, protože nechápal, proč ho Ostrostřelec pořád porážel. Znal každého a věděl všechno, kromě něčeho tak důležitého, proč se ho ten člověk snažil sundat. To ho zavedlo sem; existoval pouze jediný člověk, který stál mezi ním a tím, aby se toto město stalo jeho, a zrovna teď na něj zíral.

„Panebože.“ Dante ani neposkočil při jeho vynuceném vstupu do jeho kanceláře. „Právě s tebou jsem chtěl mluvit.“

Upřeně zíral na svého otce, kterého si už milionkrát představoval mrtvého, a to bylo všechno, co mohl dělat, aby ho nezabil. „Je to tak?“

Jeho ledově modré oči se na něj dívaly, a přesně věděl, co si jeho syn v hlavě představoval. „Proč si myslíš, že můžeš zaměstnat Katarinu bez mého svolení? Nejen, že je Lucianová, ale  není ani vojákem, proboha.“

Lucca věděl, co myslel tím vojákem, byl to jeho způsob, jak říct, že nebyla mužem. „Zdá se, žes zapomněl, že je teď vdaná, což z Katariny dělá Carusovou.“

Dante vylokl zbytek whiskey, než práskl skleničkou a tím ji rozbil. „Je mi kurva jedno, jestli je ta holka zasranýho Draga. Pořád je dcerou Lucifera, a ta práce náleží jednomu z mých mužů, pokud už ji dál nezvládneš dělat!“   

Je to tady. Pravda vás vždycky osvobodí.  

„Ta práce náleží Katarině a jenom jí samotné.“ Jeho tón možná neodpovídal tónu jeho otce, ale jeho intenzivní modrozelený pohled ano. „A pokud budeš pořád takhle mluvit o manželce jednoho z nejloajálnějších De Santisových mužů, nebudu mít jinou možnost, než přimět naše muže, aby si mysleli, že ty jsi Ostrostřelec.“

Dante se postavil. „Proto jsi tady, není to tak? Přišel jsi, abys zjistil, jestli já jsem on.“

Mlčení jeho prvorozeného mu poskytlo odpověď.

„Jen proto, že chceš, abych to byl já, neznamená, že jsem to já, můj synu.“

„Ne,“ souhlasil Lucca téměř s povzdechem. „Ale mohl jsem v to vždycky doufat.“

„Měl bych tě zabít,“ vyštěkl Dante a sedl si zpět do své židle. Monstrum, které stvořil, se každým dalším dnem dostávalo více na povrch.

„Opatrně, otče. Vždycky můžu své muže donutit věřit, že Ostrostřelec jsi ty.“  

Lucca odcházel a nikdy neodolal tomu, aby odešel bez slibu. „Tvůj čas se skoro naplnil, starouši.“

Když zavíral dveře, stále ještě mohl na druhé straně slyšet otcův hlas.

„Bůh nám všem pomáhej.“

***

„Lake tu show v poslední době hodně sleduje, a začíná mě to děsit,“ řekl jim Vincent s obavami v hlase.

„Myslíš Deadly Women? Protože Elle se na to taky kouká,“ souhlasil Nero a vypadal trochu vyděšeně, že by to mohla jeho sladká přítelkyně sledovat.  

Lucca se na něj podíval, obvykle se do jejich hovoru nezapojoval, aby mluvil o Chloe, ale zdálo se, jako by žárovka zhasla, když zaslechl ten název. „Chloe na to taky kouká.“

„Je to pěkně děsivý,“ otřásl se trochu Vincent. „Kdy na to začaly koukat?“

„To nevím...,“ přiznal Nero.

Drago a Angel na sebe pohlédli, oba ten zdroj znali.

Vincent se podíval na Angela. „Adalyn na to kouká?“

„Myslím, že ne.“

Drago nad tou příšernou lží protočil oči.

„A co Katarina?“ zeptal se Lucca s úsměvem. Zdálo se, že nyní už věděl, proč se jeho zjizvená kráska o takovou show zajímala.

Drago se rozhodl, že neodpoví a podíval se na ně. „Snad se vy pusinky nebojíte, že by vás vaše holky ve spánku zabily, že ne?“

„Já jo, sakra,“ odpověděl Vincent, jako kdyby položil blbou otázku. „A kvůli tomu, jak tvoje manželka vylepšila byt baseballkou, bys měl taky!“

„Já se nebojím,“ posadil se Drago zpět do své židle. „Pálky jsem se zbavil a schoval před ní svou zbraň.“

„Jsi chytrej,“ kývl krasavec hlavou. „Kat je pekelně žhavá, ale je šílenější než Lake.“

Angel se napřáhl a udeřil ho do paže.
 „Co je, kurva!“ zavrčel Vincent. „Chodíš s mou ségrou, debile. Nemůžeš mi dát ránu, když si myslíš to samý!“

„Ne.“ Drago udeřil do jeho druhé paže silněji než ten potetovaný kluk. „Ale já můžu.“

Krasavec zavrčel ještě hlasitěji a vstal ze židle. „Co je, kurva!“

„Sedni si zpátky na prdel,“ nařídil Lucca. „Nebudeš se s Dragem prát.“

„Máš pravdu.“ Vincent se znovu posadil a věděl, že Lucca říkal pravdu. „Nechci si zranit obličej, když jsem zase ten, kdo dobře vypadá.“

Maria, která se je snažila ignorovat, se zakuckala. „Haha! Jo, jasně.“

„Je to pravda. Kat říkala, že jsem pěknej, a neviděl jsem, že by z Luccy omdlévala jako ostatní holky.“

Jediná věc, který Dragovi zabránila, aby mu zakroutil krkem, byla ruka underbosse na jeho hrudi.

Luccův pohled se zamračil na vojáka, kterého nejvíc nenáviděl. „Nemusíš ho zabíjet. Už jsem mu volal.“

„Proč zapomínáš na to, že tě taky nazvala debilem?“ vysmívala se krasavci Maria a chtěla, aby to Lucca už udělal.

„Nazvala tě debilem,“ souhlasil Amo, který konečně promluvil.

„Všechno, co jsem slyšel, bylo pěkný,“ opravil je Vincent, než se zamračil na vysokou blondýnu. „Mimochodem, co tady děláš--“

„Ona má kurevsky větší právo být tady než ty,“ odřízl ho Luccův hlas.

Vypadalo to, že se chystal zabít, když se dveře konečně otevřely a včas zachránily krasavcův život.

„Sorry, jdu pozdě,“ vešel Sal. „Debatoval jsem s Kat o Pythagorově větě.“

„Mimoni,“ prakticky povzdechl Vincet, než jeho zátylek zasáhla velká facka. Když se otočil a viděl, že to byl Sal, kdo mu tu facku dal, tak svou pěknou pusu zavřel.

Drago se ze všech sil snažil nesmát. Bylo zřejmé, že se Vincent bál Sala nejvíc. Měl k tomu dobrý důvod. Neexistovalo totiž nic, co by kontrolovalo to, že bylo možné proniknout do každého telefonu nebo počítače a zjistit všechno o člověku a jeho nejtemnějších tajemstvích, aby se člověk, dokonce tak otravný jako Vincent, nepřestával bát. Udělat z něj pekelně mocného člověka jen tím, že seděl za klávesnicí. To byla kurevsky opravdová síla.

„Teď, když jsme tu všichni,“ - Lucca cvaknul svým zapalovačem, aby zapálil tolik toužebně očekávanou cigaretu - „rozhlédněte se po lidech v této místnosti.“

Rozhlížel se po místnosti a viděl, jak tvář každého zvážněla a zasedací místnost, ve které byli, se rychle proměnila v místnost válečnou pouhými několika slovy.

„Tohle jsou jediné tváře, kterým můžete důvěřovat,“ pokračoval jejich underboss v rozkazování. „Nikomu z venku nemůžeme věřit, že není Ostrostřelec. Bez ohledu na to, kdo to je.“  

Každý voják slavnostně kývl hlavou. Plně pochopili, že má podezření, že za tím stojí nějaký Caruso.

„Ostrostřelec může být prozatím pryč, ale vrátí se … a až se vrátí, tak jediný, kdo se s ním vypořádá --“ Zatímco se Lucca díval na každého z nich, vyslovil svůj nárok „-- jsem já.“