CO - 20. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Znovu se jí obrátil žaludek a Mia se Korumovi ve snaze odstrčit ho zapřela pravou rukou do prsou, ale on její slabý pokus o osvobození ignoroval.

„Šššš, miláčku, všechno bude dobré,“ šeptal jí uklidňující slovíčka. Přitom prošel kolem bazénu a nesl ji dál k domu.

Když vstoupili brankou dovnitř, Mia znovu otevřela oči a uviděla, že Lesliino tělo stále leží tam, kde ho nechala, hned za plotem. Se zvláštním odstupem ji napadlo, jestli je mrtvá. Věděla, že by ji ta myšlenka měla děsit, ale momentálně cítila jen netečnost – netečnost a vnitřní chlad.

Korum ji nesl po schodech nahoru a dál až do velké koupelny v druhém patře. Opatrně ji postavil na nohy a pustil sprchu, zatímco Mia tam jednoduše jen stála, lehce vrávorala a apaticky přihlížela. Myšlenky jí halila jakási milosrdná mlha a částečně ji tak chránila před brutální realitou. Chápala, co viděla, ale jakoby se jí to vůbec nedotýkalo, jakoby se to stalo někomu jinému.

Korumovo celé tělo bylo pokryté krví a pískem a i vlasy měl od toho všeho. Vypadal, jakoby se účastnil nějakého boje – což vlastně odpovídalo skutečnosti. Pokud tu šílenou scénu pochopila správně, tak toho druhého Krinara zabil holýma rukama.

A znovu se jí zvedl žaludek. Jen silou vůle se ovládla. I když věděla, že to byla čistá sebeobrana, děsilo ji, že byl její milenec schopný takového násilí.

Ale to, co jí děsilo ještě víc, byla skutečnost, že ho byla schopná i ona.

Hluboko uvnitř byla přešťastná, že byl ten druhý Krinar mrtvý – že to bylo jeho tělo, které tam leželo roztrhané a ne Korumovo. Kdyby byl jeho útok úspěšný, pokud by se mu podařilo Koruma zabít, tak by ho Mia sama nejraději zabila – buď to, nebo by při tom pokusu zemřela sama.

Očima vyhledala zrcadlo visící na zdi po její levici. Po celé tváři měla zaschlé krvavé skvrny, obzvlášť kolem úst – od toho, jak kousla Leslie, došlo jí. Špína, písek a suchá tráva pokrývaly její skoro nahé tělo. Z vlasů jí trčely malé větvičky, což děsivý výraz šílené vražedkyně ještě posílil.

„Pojď dovnitř,“ pronesl Korum jemně, opatrně ji zvedl a postavil do sprchy. Voda měla perfektní teplotu.

Horký proud byl příjemný a Mia si uvědomila, že i přes docela horkou vodu je jí zima. Také se třásla. Její tělo musela upadnout do šoku, pomyslela si s klinickou objektivitou. Neodvažovala se pohlédnout na svou paži, protože měla strach, že by ten pohled opět neunesla a pozvracela se. Tomu se chtěla vyhnout. Momentálně byla bolest snesitelná, jakoby dostala sedativa. Na rozdíl od většiny lidí si Mia ještě nikdy nic nezlomila a tak se ptala sama sebe, jestli to bylo takhle normální. Pokud ano, tak to nebylo tak hrozné. Dalo se to přežít.

„Zůstaň tady,“ řekl jí Korum. „Jen rychle doběhnu pro něco na tvou ruku.“

Mia poslušně přikývla a Korum na chvíli zmizel. Vrátil se s malou pilulkou v ruce. Vstoupil do sprchy a vyzval ji, aby ji hned spolkla.

Což učinila a tlumená, bodavá bolest okamžitě zmizela.

„Zavři oči a nedívej se,“ přikázal jí. „Myslím to vážně, Mio. Drž je zavřené.“

Zhluboka se nadechla a stiskla víčka pevně k sobě. Cítila na zraněné paži jeho ruce a také, jak ji opatrně prozkoumávají – a jak za ni tahají, aby kost skočila zpátky na své místo. Zvláštní, ale vůbec to nebolelo.

„Hotovo,“ pronesl drsně. „Už můžeš oči zase otevřít.“

Mia na něj pohlédla a najednou ledová krusta, která ji obklopovala, praskla.

Z hrdla se jí vydraly hlasitě vzlyky a zhroutila se na zem. Celý ten teror a násilí, které právě zažila, jí proniklo do vědomí a přemohlo ji. Mohla ho ztratit. Oba mohli zemřít. Zabil jiného Krinara holýma rukama a ona možná zabila Leslie… To všechno bylo na ni moc, a ona si přitáhla kolena k hrudi a začala se nekontrolovatelně třást. Špatně se jí dýchalo.

„Mio, ššš, miláčku, už je to pryč. Je to za námi, to ti slibuji…“, mumlal Korum, poklekl a přitáhl si ji do náruče. Natáhl se nahoru a nastavil vodu tak, aby tekla na ně a nechal ji prostě plakat, protože věděl, že to je teď přesně to, co potřebovala.

Po pár minutách se její vzlyky uklidnily a Korum Miu opatrně zvedl a stáhl jí bikiny. Poté si namydlil ruce a omyl každičký milimetr jejího těla a poté vlasy, dokud neodstranil všechny stopy krve a špíny. Když byl hotový, umyl i sebe.

Poté vypnul vodu, vyšel ze sprchy a vrátil se s tlustou, měkkou osuškou, do které ji celou zamotal. Mia, která byla příliš traumatizovaná, než aby se zmohla na něco jiného, tam jen stála a jeho péči pouze apaticky přijímala.

„Je mrtvá?“, zeptala se tiše a myslela přitom na dívku, kterou zanechala krvácející a v bezvědomí před brankou u bazénu.

Korum zakroutil hlavou a osušil se také. „Myslím, že ne – viděl jsem, že dýchá, když jsme procházeli kolem. Zavolal jsem Strážce, kteří byli poblíž, aby dávali pozor na tvou rodinu, a brzy dorazí. Zajistí ji a postarají se o zbytek…“

„Kdo to byl? Znal jsi ho?“

Na okamžik vzplál v Korumových očích vztek, ale poté se opět ovládl, i když se značným úsilím. „Ano,“ odpověděl, a v jeho hlase zněla těžce potlačovaná zuřivost. „Neměl jsem tušení, že měl něco společného s Keithy, vůbec žádné. Nemůžu uvěřit, že nás všechny vodil za nos.“

Mia na něj i nadále hleděla s otázkou v očích. Korum se zhluboka nadechl, aby se uklidnil.

„Jeho jméno bylo Saur,“ vysvětlil jí Korum klidně. „Pracoval ve tvé laboratoři – v Saretově laboratoři –, od té doby, co jsme přistáli na Zemi. To byl on, kdo před pár týdny odešel a uvolnil tak místo, kde teď pracuješ. Saret o něm vždy mluvil s velkým uznáním. Saur byl jeho nejmladší a nejbrilantnější asistent – aspoň dokud nepřišel Adam. Ale nevím, co ho přimělo se přidat ke Keithům; měl toho naší společnosti tolik co nabídnout… A proč přišel sem, aby nás zabil, to také nevím…“

„Aby zabil tebe,“ opravila ho Mia a při tom pomyšlení jí přejel mráz po zádech. „Leslie mi řekla, že jejím úkolem bylo, udržet mě z cesty, ale naživu, zatímco se Saur postará o tebe…“

Korum zvedl obočí nahoru. „Chápu,“ pronesl zamyšleně a odvedl ji z koupelny do ložnice.

Už jí nachystal oblečení, které si měla vzít na sebe na oběd s jejími rodiči – pěkné broskvově zbarvené letní šaty a bílé, hedvábné páskové boty –, a opatrně ji oblékl, jakoby byla malé dítě.

Jeho ruce byly obzvlášť jemné v oblasti její zlomeniny, která už ji vůbec nebolela, jak si Mia uvědomila.

Zvědavě pohlédla na svou levou stranu a zamrkala, jak nemohla uvěřit svým vlastním očím. Tam, kde ještě před pár minutami trčela z kůže zlomená kost, teď byla perfektní, hladká kůže bez jediné stopy po zranění.

Mia překvapeně zahýbala rukou a fungovala dokonale. Zvedla ji, zaťala biceps a všechno vypadalo normálně. Jak by mohla něco takového dokázat jedna pilulka?

Vůbec se teď cítila mnohem lépe. Sprcha a lék, který jí dal, udělal s jejím fyzickým stavem zázrak, i když v hlavě jí ještě pořád šrotovalo všechno to, co se stalo.

„Měla by být v pořádku,“ řekl Korum a zahýbal jí s paží.

Také už se oblékl a teď měl na sobě bílé tričko a džíny. Vypadal nádherně – tak živý –, až se Mia málem rozplakala, když pomyslela na to, co se málem stalo.

„A teď vyprávěj…“, řekl tiše, přistoupil k ní blíž a zvedl jí prstem bradu nahoru. „Co sis, k čertu, myslela, když jsi takto ohrozila svůj život?“

Mia párkrát zamrkala, jelikož ji tichý vztek v jeho hlase překvapil. „Leslie mi říkala, že tě zabije. Ř… říkala, že tě rozloží na a.. atomy…“ Její hlas se chvěl zděšením a sotva se jí dařilo zadržet slzy, které se jí draly do očí.

„A tak jsi udělala co? Skočila jsi na zkušeného bojovníka, který na tebe mířil zbraní? Zaútočila jsi na Krinara, který tě mohl jedním úderem zabít?“ Korum se doslova třásl vzteky a jeho oči byly plné zlatých teček. „Copak nevíš, jak jsi křehká? Jak lehce se můžeš zranit a zemřít?“

Mia polkla. „Nemohla bych snést, kdyby se ti mělo něco stát…“

„Mě? Jak, myslíš, že bych se cítil já, kdyby se ti něco stalo?“ Byl úplně bez sebe. Zatínal zuby a na čelisti mi pulsoval sval. Ještě nikdy ho takto neviděla a Miu napadlo, jestli by měla mít strach. Koneckonců právě zabil inteligentní bytost. Ale z nějakého důvodu se vůbec nebála. Za poslední týdny se její strach, že by jí mohl něco udělat, protože ho špehovala, proměnil v pocit absolutního bezpečí v jeho přítomnosti. A i když byl naštvaný, nic by jí neudělal; tím si byla na sto procent jistá.

„To nevím,“ odpověděla mu a uviděla, jak mu oči zezlátly ještě víc. Rychleji, než dokázala mrknout, ji zvedl, posadil se na postel a stočil si ji do klubíčka na klíně. Držel ji v náruči tak pevně, že mohla sotva dýchat. Zabořil jí tvář do vlasů a Mia cítila, jak se jeho svalnaté tělo lehce chvělo.

„Ty to nevíš?“, zašeptal chraptivě. „Opravdu nevíš, že pro mě znamenáš všechno?“

Mia se ani neodvažovala věřit tomu, co slyšela a trochu se odtáhla, aby se mu mohla podívat do tváře. „Opravdu?“

„Samozřejmě, že ano.“ Jeho pohled planul s takovou intenzitou, jakou ještě nikdy neviděla. „Jak o tom můžeš pochybovat?“

„Chceš mi říct… že mě miluješ?“, zeptala se třaslavým hlasem, i když měla strach tuto možnost vůbec vyslovit. Co, když řekne NE? Co, když ho špatně pochopila a on se její hlouposti vysměje? Hruď se jí stáhla obavami.

„Mio, miluji tě víc než svůj život,“ řekl a jeho hlas zněl pohnutě. „Kdyby se ti něco stalo… Kdybys už nebyla, pak bych nechtěl dál žít. Rozumíš mi?“

Mia přikývla přemožená svými vlastními city, než aby mohla něco říct. On ji miloval? Tento překrásný, fantastický muž ji miloval?

Korum přimhouřil oči. „A jestli ještě jednou ohrozíš svůj život takovým způsobem…“

Mia ho nenechala dopovědět. Místo toho mu zabořila ruce do vlasů a přitáhla si jeho hlavu k sobě. A poté ho políbila, aby mu sdělila hloubku svých pocitů, a to způsobem, kterým komunikovali nejlépe.

Nejdřív strnul, jakoby měl strach, aby jí neublížil, ale poté hrdelně zasténal a polibek začal opětovat. Jeho ruce ji sevřely ještě pevněji a polibek se změnil v hladovější a zoufalejší.

Mia na něm visela se stejnou zoufalou potřebou a předchozí strach a adrenalin se proměnil v intenzivní touhu. Žil – oba žili –, a její tělo chtělo, potřebovalo tuto jistotu tím nejprimitivnějším, nejinstinktivnějším způsobem.

Přistála na zádech na posteli, pod jeho tvrdým, svalnatým tělem a rukama ho tahala za triko. Měla pocit, jakoby hladověla, jakoby měla bez jeho dotyků zemřít. Její tělo křičelo, aby se jí dotýkal. Jeho polibek ji stravoval, jazykem jí pronikl hluboko do úst a Mia ho sála, toužila po jeho chuti a chtěla ho celého. Bylo jí neskutečně horko. Kůži měla tak napnutou, tak citlivou, že touhu, která v ní žhnula, už v sobě nedokázala déle udržet. Zoufale si přála být u něj ještě blíž, a proto se k němu vypjala.

Korum opět zasténal, jelikož její vášnivá reakce u něj vyvolala stejnou odezvu. Levou ruku jí zaťal do vlasů a přidržoval si tak její hlavu, aby se mohl zmocnit jejích úst a vzít si tak, co chtěl. Jeho pravá ruka jí vyhrnula šaty nahoru a odhalila tak její pohlaví. Teď už je od sebe dělily jen její tanga a jeho džíny. S obojím udělal krátký proces tak, že jí kalhotky roztrhl a u svých džín jen rychle rozepnul zip a hned na to do ní jedním pohybem pronikl.

Mia zalapala po dechu, protože ji jeho náhlý útok překvapil a zaťala mu prsty do ramenou. Byla přemožená a ten pocit mít ho uvnitř, byl nepopsatelný. Byl tak neuvěřitelně horký a tlustý a ta nespoutaná síla, se kterou si ji bral, bylo přesně to, co v tomto okamžiku potřebovala. Vaginální svaly se jí chvěly a roztahovaly kolem jeho velkého penisu, zatímco se její nitro rozplývalo a roztékalo. Vyplňoval ji naprosto dokonale.

Začal se pohybovat a každý jeho příraz ji zatlačil hlouběji do matrace. Vykřikla a napětí v jejím těle narůstalo, až to vypadalo, že silou orgasmu exploduje. Její pochva se sevřela kolem jeho penisu.

Korum se těžce dýchající vzepřel na loktech a hleděl na ni svýma zlatýma očima. Na čele se mu vytvořily kapičky potu a jeho bronzově zbarvená pokožka vypadala zrudle. Vypadal nádherně a divoce a Mia nedokázala od plamenné intenzity jeho pohledu odtrhnout oči. Ještě nevyvrcholil, a jeho penis byl stále v ní.

„Patříš mě,“ pronesl chraplavým hlasem a Mia nedokázala pravdu tohoto prohlášení popřít, ne s ním tak hluboko zakotveným v jejím nitru a jejím srdci. Cítila se v tomto stavu neuvěřitelně zranitelně, ale věděla, že on byl na tom stejně – že nad ním měla stejnou moc.

„A ty patří mě,“ zašeptala v odpověď. Stisk jejích rukou na jeho ramenech zesílil, a cítila, jak se v ní jeho penis pohnul.

Znovu začal přirážet a ona mu na intenzitu jeho přírazů odpovídala stejně. Každý jeho pohyb cítila hluboko v břiše, a tlak jeho hlavičky proti její děloze v ní vyvolával bodavou touhu, hraničící s bolestí… a poté ucítila, jak se začal zvětšovat, a když do ní udeřila vlna dalšího vyvrcholení, celá se napnula. Současně se jí v náruči Korum roztřásl, vykřikl a jeho semeno do ní vytrysklo teplým proudem.

Asi minutu leželi bez hnutí, zapletení do sebe, zatímco se jim normalizoval dech a tep. Mia se ještě nikdy necítila být s jinou bytostí tak spojená. Bylo to, jakoby přestali být různými individui, jakoby je tento sexuální akt spojil způsobem, který přesahoval fyzično. Dokázala slyšet, jak jí srdce buší v souznění s tím jeho. Obklopovalo ji horko a pach jeho těla. Svíral ji v náruči a cítit na sobě jeho tíhu bylo tak příjemné.

Po nějaké době se z ní skulil dolů a objal ji tak, aby si mohla udělat na jeho hrudi pohodlí. Věděla, že by měla vstát a dát si sprchu. Také věděla, že by měli brzy vyrazit, aby se setkali s jejími rodiči, a že toho měli hodně, co by měli probrat – ale v tomto speciálním okamžiku nechtěla nic jiného, než s ním takto ležet a zbytek světa nechat venku.

Milovala ho a on miloval ji, a to bylo všechno, na čem záleželo.

***

O pár minut později dorazili Strážci a jejich lodě neslyšně přistály na pláži v blízkosti domu. Korum si rychle zapnul kalhoty, políbil Miu na čelo a vyšel ven, aby je přivítal. Mia zůstala uvnitř, aby se před obědem ještě trochu upravila.

Když vstala, všimla si, že se jí ještě trochu třesou nohy, a že jí po jejich vášnivém spojení ještě stále tepe v podbřišku. Neměla ponětí, jaký by byl sex s jiným mužem, s lidským mužem, ale měla tušení, že to, co zažívala každou noc – a často i přes den –, moc normální nebylo. Možná, že ten neutišitelný hlad, který k sobě cítili, někdy v budoucnu, až spolu budou déle, trochu poleví, ale momentálně to vypadalo, že sexu nemají nikdy dost. Bylo to tohle, co mínil Korum, když mluvil o zvláštní chemii mezi nimi? Věděl už od začátku, že to bude takové?

Vešla do koupelny, umyla si obličej a snažila se trochu uhladit své kudrliny, aby byly trochu upravenější. Obvykle bledou tvář měla trochu zčervenalou, rty měla plnější a díky polibkům trochu oteklé. Vypadla šťastná a spokojená, na hony vzdálená od té traumatizované hromádky neštěstí jako dřív. Na druhou stranu vypadala – a také byla cítit – jakoby měla právě sex. Rozhodně potřebovala další sprchu.

O deset minut později byla čistá a převlečená. Také už bylo načase, aby odjeli do restaurace St. Augustine, takže se vydala hledat Koruma.

Našla ho u bazénu, kde právě hovořil se třemi mužskými Krinary, kteří měli na sobě něco jako uniformy. Vzpomněla si, že stejné uniformy viděla i u Krinarů, kteří před dvěma týdny zatýkali Keithy.

To museli být Strážci, o kterých mluvil Korum.

Jeden z nich držel Leslie, která byla opět při vědomí a vypadala, jakoby měla silné bolesti hlavy nebo slabý otřes mozku. Mii se šíleně ulevilo. Tak ji přece jen nezabila a také to nevypadalo, že by měla nějaké trvalé následky. Přesto Leslie vypadala, jakoby byla zděšená, že ji zajaly bytosti, na které pohlížela jako na monstra. Mia s ní skoro soucítila, protože si dost dobře pamatovala, jak moc se zpočátku Koruma bála. Ale jen skoro – protože nemohla zapomenout na skutečnost, že ta dívka na ni mířila zbraní a navíc se podílela na pokusu o zabití Koruma.

Teď, když mohla opět rozumně myslet, tak se Mia ptala sama sebe, proč Saur chtěl, aby ji Leslie nechala naživu. Myslel si, že by mohla být hnutí odporu užitečná? Nebo od ní chtěl něco jiného? A proč byl Korum tou obětí? Nic z toho nedávalo smysl.

A najednou ji něco napadlo. Ztráta paměti Keithů! Pokud měl Saur přístup k technologiím v laboratoři a také dostatek znalostí, tak by to mohl být on, kdo jim vymazal paměť. Adam se jednou zmínil o tom, že Saur pracoval na manipulaci s myslí.

Mia vzrušeně přiběhla ke Korumovi a Strážcům. Usmála se na něj a řekla: „Právě jsem něco pochopila… Pokud Saur pracoval v Saretově laboratoři…“

Korum souhlasně přikývl. Jeho už to očividně také napadlo. „Přesně tak. To by mnohé vysvětlovalo – i když stále nemohu pochopit, co ho k tomu vedlo.“

Leslie sledovala jejich rozhovor s výrazem hořkosti ve tváři. „Xeno mrcho,“ zamumlala a vrhla na Miu nenávistný pohled.

„Buď zticha,“ odvětil Korum chladně a hleděl na dívku pohledem plným pohrdání. „Měla bys děkovat Bohu, že Mia nebyla zraněná – a že ta zbraň nebyla nabitá. Kdyby se jí něco stalo, tak bys ty a tví přátelé z hnutí odporu teprve poznali význam slova utrpení. Je ti to jasné?“

Leslie ztěžka polkla, ale odmítala odvrátit pohled. Mia musela její odvahu obdivovat; kdyby řekl Korum něco takového jí, tak by byla vyděšená k smrti. Možná byla Leslie také, ale měla zatraceně dobrou pokerovou tvář.

Miu by zajímalo, co se s ní teď stane. Propustí ji Krinar poté, co jí implantují sledovací zařízení, tak jako u ostatních bojovníků hnutí odporu, kteří je napadli? Rozhodla se, že se Koruma zeptá, až budou sami. Přese všechno doufala, že Leslie nebude za svoje činy potrestána příliš tvrdě; dívka nevypadala jako špatný člověk – jen byla zaslepená svou nenávistí ke Krinarům.

Brankou prošli dva další Strážci. „Vyřízeno,“ poreferoval jeden z nich Krinarsky. „Všechny důkazy jsme shromáždili a odstranili stopy.“

„Dobře,“ odpověděl mu Korum. „Děkuji, že jste přiletěli tak rychle.“

Strážce, který právě promluvil, přikývl. „To bylo samozřejmé. Pokud vás napadne ještě něco, co by mohlo mít souvislost s tímto útokem, tak zavolejte.“

Korum to slíbil a Strážci spolu s Leslie odešli.

„Co s ní udělají?“, zeptala se Mia, když viděla panický výraz v obličeji dívky, když ji Strážci odváděli směrem k pláži.

„Dostane lehkou rehabilitaci,“ odpověděl Korum. „Už nám způsobila příliš mnoho potíží, takže s ní budeme zacházet stejně jako s ostatními vůdci hnutí odporu, které se nám zatím podařilo zajmout.“

„Rehabilitace?“ Díky času, který Mia strávila v Saretově laboratoři, teď věděla, že manipulace s mozkem je velmi komplexní a delikátní zásah. Lehce se mohlo stát, že by mohlo dojít k neopravitelným škodám a kromě toho byl každý mozek jedinečný – co fungovalo u jedné osoby, nemuselo u druhé osoby vést ke stejným výsledkům. Ovlivňování mozku bylo nejmodernější odvětví krinarské neurochirurgie – a dokonce i Saret přiznával, že ještě stále fungovalo dost nespolehlivě.

„Ne ta samá rehabilitace jako u Keithů,“ uklidnil ji Korum. „Mnohem jemnější verze. U lidí to není tak těžké jako u Krinar; takže může být, že z toho vyjde pouze s lehkou ztrátou paměti.“

Miu mezitím napadlo něco dalšího. „Korume,“ pronesla pomalu, „nebudeš mít teď nějaké potíže, že ne? Myslím kvůli tomu, co se stalo na pláži?“ Kvůli tomu Krinarovi, kterého roztrhal na kusy – ale to prostě nedokázala vyslovit nahlas.

Na uklidněnou se na ni usmál. „Ne, to byl jasný případ sebeobrany, a mám nahrávky, které to potvrzují.“

„Nahrávky?“

Korum zvedl ruku a obrátil ji dlaní nahoru. „Tato implantovaná technologie je velmi užitečná. A kdybychom udělali pár kroků dál, tak bychom získali i obrázky ze satelitu, který máme na oběžné dráze Země. Co se stane na veřejné pláži, jako je tato, není nikdy tajné. Mohlo by dojít k vyšetřování, a to kvůli protokolu, ale k žádnému soudnímu procesu nedojde.“

Mia s úlevou vydechla. „To je dobré vědět.“ Přistoupila k němu, objala ho pažemi kolem pasu a pevně se k němu přitiskla, aby se mohla nadýchat jeho důvěrně známého pachu. Objetí jí oplatil, jednou rukou ji přitiskl k sobě a druhou ji pohladil po vlasech. Takto setrvali asi minutu a prostě si jen užívali blízkost toho druhého a vytěsnili tak všechnu hrůzu dnešního dne.