CO - 19. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Miu na moment přemohla ledová hrůza tak, že úplně strnula. Nebyla schopná myslet nebo jakkoliv zareagovat. Jako srna v záři reflektorů, poznamenala morbidním způsobem pobavená jedna část jejího mozku. Nohy měla těžké a slabé, jakoby stála v tekutém písku a úhel pohledu se jí zúžil tak, že dokázala vidět pouze tu smrtící zbraň, která byla na ni namířena.

Poté ji najednou zaplavil příval adrenalinu, vyčistil jí hlavu a zrychlil její srdeční frekvenci. Jestli něco neudělá, tak zemře, došlo Mii. Korum byl příliš daleko, než aby jí mohl pomoci, pokud by vykřikla; kulka by ji zasáhla dřív, než by doběhl zpátky k domu.

„Ruce nahoru, ty mrcho,“ přikázala jí Leslie ostře a její tvář byla zkřivená takovou nenávistí, že byla skoro k nepoznání. „Ty zatracená zrádkyně, dostaneš přesně to, co si zasloužíš…“

„Co tu děláš, Leslie?“, přerušila ji Mia a snažila se skrýt chvění v hlase. Pomalu začala zvedat ruce. Nikdy neukazuj vzteklému psu, že máš strach. Přinuť ji, aby mluvila dál. Hraj o čas.

„Opravdu sis myslela, že ti to může projít?“, vyplivla Leslie, zatímco se jí třásly ruce a prstem nervózně poklepávala po spoušti. „Opravdu sis myslela, že bys mohla zradit celou svou rasu a pak šťastně až do konce života šukat to monstrum?“

Má potrhané a špinavé oblečení, všimla si Miina dosud fungující část mozku. Ta holka už musela být nějakou dobu na útěku.

„Leslie, poslouchej mě,“ vyhrkla Mia zoufale a věděla, že jí zůstávají možná už jen sekundy. „Když mě zastřelíš, tak tě Korum zabije. Neunikneš mu. Uslyší výstřel a pak půjde po tobě…“

Lesliin obličej rozzářil šílený, triumfální úsměv. Na okamžik vypadala děsně škodolibě. „Ach, opravdu si myslíš, že bych riskovala svůj život jen proto, abych tě zabila?“, poznamenala pohrdavě. „Myslíš, že jsem tak blbá? Ne, ty mrcho, i když bych ráda ukončila tvou zbytečnou existenci, mým úkolem je tě udržet naživu – naživu a z cesty, zatímco se on postará o tvého milence…“

Mia na ni zděšeně zírala a tělem se jí šířil strach, z jehož intenzity se jí udělalo špatně. „Co tím myslíš?“, zašeptala a její mozek ani nebyl schopný tu informace zpracovat. „Zatímco se kdo o něj postará?“

Leslie se rozesmála a očividně si Miinu reakci užívala. „Já to věděla. Věděla jsem, že ses do toho monstra zamilovala. Říkala jsem Johnovi, že by ti raději neměl důvěřovat, ale on byl hloupě přesvědčen o tom, že jsi na naší straně. Přesto jsem to věděla líp. Věděla jsem, že jsi přesně ten typ, který naletí na jejich nádherný vzhled. Už jsi taky závislá? Taky chodíš neklidně sem a tam a každou hodinu prosíš nějakého Krinara, aby tě kousnul, stejně, jako to dělal můj bratr předtím, než ho zabili?“

Miiny myšlenky panicky vířily a srdce jí bušilo tak prudce, že měla pocit, jakoby jí mělo vyskočit z hrudi. Ve stejnou dobu se v ní vzedmula vlna vzteku. „Zatímco se kdo o něj postará?“, zopakovala skrz zaťaté zuby tichým výhružným hlasem.

Lesliiny rty se zkřivily v posměšný úsměv. „Myslíš, že Keithové byli jediní?“, zeptala se škodolibě. „Myslíš, že byli zajati a teď už je po všem?“

Mia byla jako omráčená a dokázala na ni jen šokovaně zírat.

„Ano, je do toho zapleteno více Krinarů,“ přiznala Leslie a na její tváři se zobrazila krutá radost. „A tvůj milenec bude rozprášen na částice, zatímco tady spolu mluvíme…“

Mia se zhluboka nadechla, ale její plíce prostě nedokázaly nabrat dostatek vzduchu. Na moment všechno kolem ní zčernalo, a poté pocítila takový vztek, jako nikdy předtím. Vztek, který nenechával prostor pro strach.

Najednou věděla přesně, co musí udělat. Na okamžik přesunula pohled někam za Lesliino rameno a zatvářila se radostně. Leslie se rychle otočila, Mia na ni skočila a než si Leslie uvědomila, že ji doběhla, tak rukama uchopila zbraň. Síla nárazu je obě shodila na zem, ale Mia přistála nahoře, protože jí zoufalství dodalo sílu, o které netušila, že ji vůbec má. Přesto se Leslie podařilo zbraň i nadále udržet, protože jí výcvik v táboře a její výška poskytovali cennou výhodu, takže se kutálely po zemi a každá z nich se snažila získat zbraň pro sebe.

Těžší dívka nakonec skončila nahoře a její váha tiskla Miu do země. Kolenem udeřila Miu do břicha, takže jí vyrazila dech. Současně Leslie oběma rukama tahala za zbraň a málem Mii vykloubila rameno. Ta díky množství adrenalinu v systému bolest skoro necítila, ale zato měla hlavu plnou vražedné zuřivosti.

Poprvé ve svém životě Mia věděla, jaký je to pocit, chtít někoho opravdu zabít; roztrhat ho na kousky a sledovat, jak vykrvácí. Pohled se jí zamlžil a Mia bojovala bez ohledu na vlastní bezpečí nebo fér boj. Přitiskla obličej na Lesliino rameno a zakousla se. Zuby se jí zabořily do masité části paže. Její protivník vykřikl a Miu ta bolest a kovová chuť v ústech potěšila. Kolenem vystřelila nahoru a vší silou kopla Leslie mezi nohy. Leslie zalapala po dechu a její sevření se trochu uvolnilo.

To bylo vše, co Mia potřebovala.

Místo, aby zatahala za zbraň, otočila ji směrem dolů. Lesliin prst zůstal uvízlý na spoušti, otočil se spolu se zbraní, a když se zlomil, dívka vykřikla.

Mia toho využila, zmocnila se zbraně a vytrhla ji z Lesliiny ruky.

Poté, úplně bez sebe, ji udeřila zbraní do hlavy.

Leslie se zhroutila a z rány na hlavě se jí začala řinout krev. Chvějící se Mia ji odstrčila a v hlavě měla jen jednu myšlenku: dostat se ke Korumovi, než bude pozdě.

Vyskočila na nohy, uchopila zbraň a bezvědomou dívku, ležící na zemi, zcela ignorovala.

Mia běžela rychleji, než kdy předtím, a hrubý dřevěný mostek jí drásal nohy. Zbraň jí přišla v ruce neobvykle těžká a nezvyklá.

Na druhém konci mostu uviděla cizího Krinara otočeného zády k ní. Jeho pravá ruka byla natažená a mířila na Koruma – který stál naprosto bez hnutí s pohledem upřeným na objekt v jeho ruce.

Leslie nelhala. Jen o minutu déle a mohlo být pozdě. Mia trochu zpomalila, zvedla ruku, namířila na široká záda Krinara a stiskla spoušť.

Ale kromě tichého cvaknutí se nic nestalo. Není nabitá. Ta zatracená věc nebyla nabitá.

Odhodila zbraň na zem a rozběhla se rychleji. Z nedostatku vzduchu měla mžitky před očima. Všechno kolem ní plavalo, jak se snažila popohnat tělo k vyššímu výkonu. Vše, co mohla vidět, vše, na co se mohla soustředit, byla smrtící scéna před ní.

A pak tam najednou byla, uviděla Krinara hrozivě se tyčícího před ní. Jeho svalnaté tělo se chvělo a na zádech a krku se mu leskl pot. Skrz bušení svého srdce Mia jen mlhavě slyšela uklidňující hlas Koruma, který se snažil Krinara přesvědčit o tom, aby zbraň odložil a poslechl ho – a poté uviděla zděšení na tváři svého milence, když ji uviděl běžet a uvědomil si, co měla v úmyslu.

Mia bez přemýšlení na Krinara skočila. Aniž by věnovala pozornost nesmyslnosti svého útoku, chytila ho za vlasy a vší silou za ně zatáhla. Překvapený náhlou bolestí Krinar vykřikl a odmrštil ji od sebe takovou silou, že přistála v dunách skoro čtyři metry daleko. Dopadla na zem levou stranou a na chvíli ležela bez hnutí, protože jí náraz vyrazil dech. Poté nasála vzduch, který její plíce tak nutně potřebovaly. Omámeně a dezorientovaně se překulila na břicho a snažila se zvednout na všechny čtyři.

Když se pohnula, tak jí levou rukou projela nesnesitelná bolest. Se zakňučením otočila hlavu, a když uviděla bílou kost trčící jí z kůže, začala se jí hlava motat. Okamžitě se jí zvedl žaludek a nekontrolovatelně se vyzvracela.

Svezla se na svou pravou stranu a i přes slabost v končetinách se snažila odplazit, když ji uchopily silné paže a přitiskly ji na důvěrně známou hruď.

Korumovo celé tělo se třáslo, když poklekl do písku, držel ji v náruči a kolébal s ní sem a tam. Jeho dech byl těžký a přerývaný a Mia mohla slyšet, jak mu v prsou buší srdce jako zdivočelé.

„Mio… drahoušku, už jsem myslela, že jsem tě ztratil…“ Strach v jeho hlase byl zrcadlem paniky, kterou cítila, když uviděla, v jakém byl nebezpečí. Vypadalo to, je neschopný mluvit dál a prostě ji jen tiskl k sobě, zatímco se snažil ovládnout. Ale i přes svou paniku dával pozor na její zraněnou paži, aby jí nepůsobil ještě větší bolest.

„Ten… Krinar…“, podařilo se jí ze sebe dostat. „Je… je…?“

„Nedělej si starosti,“ pronesl Korum stručně. „Už nepředstavuje žádnou hrozbu. Ty žiješ, a to je všechno, co je důležité.“

Vstal, aniž by ji pustil. „Nedívej se tam,“ vyslovil drsně varování, když ji odnášel směrem k mostku.

Mia na chvíli zavřela oči, ale z toho jí bylo ještě víc špatně a tak je hned zase otevřela.

Okamžitě zahlédla to, kvůli čemu jí Korum radil, aby se nedívala. Jen pár metrů od nich leželo roztroušené na písku to, co bylo kdysi útočníkem. Tělo jako takové už bylo k nepoznání, chyběla mu jedna paže a tam, kde byl původně krk s hlavou, se nacházela jen krvavá díra. Všude kolem byla krev; pokrývala znetvořené tělo a vsakovala se do písku.

Na chvíli si pomyslela, že to nemůže být opravdové, ale ten kovový pach se nedal ignorovat, stejně jako zápach něčeho shnilého, co připomínalo chaluhy. Pach smrti, napověděla jí ještě fungující část jejího mozku. Ještě nikdy předtím nic takového necítila, ale její instinkt ho okamžitě zařadil.

Než se dokázala zarazit, uniklo jí zděšené zakňučení.

Korum zaklel a pohyboval se ještě rychleji, až k domu skoro běžel, zatímco stále dával pozor, aby se nedotkl jejího zranění.

Mia zavřela oči a snažila se dýchat zhluboka, aby přesvědčila samu sebe, že právě viděla scénu z filmu, že ve skutečnosti neviděla torzo inteligentní bytosti, která teď byla mrtvá a ležela roztroušená po Ormond Beach. Ale ten obrázek před jejíma očima byl tak živý, že se jí ho nedařilo potlačit a znovu se jí zvedl žaludek. Kdyby ho právě před chvílí nevyprázdnila, tak by se znovu pozvracela.

Krinar, který ji držel v náruči, svého protivníka doslova roztrhal na cucky.