WIB - 11. kapitola

Překlad: Kerris

Lauren

Byla jsem mistrem v předstírání.

Znala jsem samu sebe a od chvíle, kdy jsem začala trávit čas s chlapem jako je Montana Delray – chlapem, který mi byl tak povědomí a přesto byl unikátní – říkala jsem si o neúspěch. Ale jako blázen jsem padla do vlastní pasti. To já vše začala. To já mu naznačila, aby přijel do Californie.

Věděla jsem, že se mám držet dál. Byla jsem šílená a co bylo nejhorší, něco jsem cítila. Nenáviděla jsem city, ale hlavně, nenáviděla jsem snahu s nimi bojovat. V parku mě jeho slova ublížila. Měla bych být ráda, že to řekl, ale nebyla jsem. Ráda za to, že vím, že necítí to, co já. Ten vážný výraz v jeho tváři, který dokazoval, že pravděpodobně nic necítil, byl jako facka. Jo, mohl mít svou poker face, ale pokud šlo o něj, nikdy nic neskrýval. Obvykle vše řekl narovinu.

Bez pochyb jsem byla rozrušená, tak rozrušená, že jsem chtěla, aby žárlil. Chtěla jsem, aby odhalil svou pravou tvář. A jaký lepší způsob, než jít do nočního klubu, kde byla spousta chlapů, kteří milovali tanec. Spousta chlapů, kteří jen čekali, až mi budou moct koupit drink a popovídat si?

Bylo to dětinské, ale muselo k tomu dojít. Musela jsem odhalit skutečné pocity Montany. Nebyla jsem šílenec. Něco se mezi námi dělo – něco, čeho jsem se šíleně bála a přesto jsem to tak moc chtěla poznat.

Klub byl perfektní. Neonová světla vířila místnosti a u baru bylo živo. Mnoho mužů jen čekalo, až budou moci zahodit své peníze za drinky a vyslouží si tak tanec. Potřebovala jsem jen jednoho sexy, nadějného muže, aby můj plán začal.

Obrátila jsem se k Montanovi a přes techno rytmus řekla: „Seženu nám pití. Zůstaň tady.“ Ukázala jsem na stůl, ke kterému se podíval. Sjel pohledem od stolu k baru a zamračil se. Pravděpodobně si uvědomil, že je tam příliš mnoho mužů, ale jako vždy přikývl a předstíral, že mu to nevadí. „Jasně. Ale pospěš si.“

Přikývla jsem a dala mu cudný polibek na tvář. Obrátila jsem se na podpatcích a vyrazila skrz dav. Nedokázala jsem zabránit úšklebku. Byla jsem mrcha, to jsem věděla. Tenhle plán by raději měl fungovat. Nechtěla jsem, aby se to obrátilo proti mně. V hloubi duše se mi Montana líbil i jako osoba, a trvale být na seznamu lidí, které nemusel, nebylo to, co jsem chtěla.

Hlavy sílily, jak jsem se konečně dostala k baru. Na konci bylo plno stoliček a já k nim vyrazila. Barman obsloužil tři lidi, než se dostal ke mně. Jakmile vyrazil mým směrem, objednala jsem dvě skotské s ledem, a zatímco je připravoval, bubnovala jsem prsty na baru a rozhlížela se.

Mé oči dopadly na Montanu, který měl zabořený nos do telefonu. Jemná záře podtrhovala jeho rysy, zvlášť piercingy. Ve vlasech si vytvořil ostny, oranžová stála jako plameny ohně. Vypadal sexy, a zatímco jsem se na něj dívala, užírala mě vina.

Tohle jsem mu nemohla udělat. Přiznal, že se semnou baví – k čertu, řekl, že to byl zatracený víkend. Měli jsme dohodu, a jako loajální chlap ji dodržoval. K čertu, díky němu to pro mě bylo snadné.

Barman mi podal drinky a já si povzdechla, položila na bar peníze, popadla je a seskočila ze stoličky. Jak jsem vyrazila davem a přiblížila se k našemu stolu, srdce mi přestalo bít. Chci tím říct, že se doslova ztratilo v rytmu hudby. Mohla jsem v uších cítit tep a žaludek se mi nepříjemně sevřel.

U stolu, kde seděl Montana, proti němu byla blondýna. Zeširoka se usmívala a on jí to oplácel. Jeho postoj se změnil; opřel se o židli, ruce přehodil přes opěradla, roztáhl nohy. Tu pózu jsem znala… byla flirtující. Ten kretén flirtoval!

Nemohla jsem dovolit, aby mě to vzalo. Co já mohla vědět… mohla to klidně být fanynka kapely. Musela jsem myslet na to, že byl známý, a holky na něj chodily ze všech směrů. Ale když jsme byli spolu, Montany si málokdy všímali. Tohle bylo poprvé, kdy za ním přišla holka… a on ji nehodlal pustit jen pár slovy. Ne Montana.

Zhluboka jsem se nadechla a došla ke stolu. Úmyslně jsem drinky pustila s takovou silou, že hnědá tekutina vystříkla. „Hups,“ zamumlala jsem. „Promiň.“ Montana nadskočil a setkal se s mým přísným pohledem. Jakmile si uvědomil, že jsem tak trochu nahraně, jeho výraz se uvolnil a povzdechl si.

„Miranda, že?“ Zeptal se dívky na druhé straně stolu.

„Ano.“ Přikývla.

„Rád jsem tě poznal. Jsem rád, že se ti líbí naše hudba.“

„Líbí!“ Zatleskala. Protočila jsem oči. „FireNine byla mou oblíbenou skupenou od vašeho debutního songu Brek or Fight. Moje kamarádky vás také milují. Posloucháme to téměř každý den.“

Montana se na ni upřímně usmál. Napila jsem se své skotské a cítila se jako naprostý idiot. Z toho, co jsem viděla, byla jen nadšenou fanynkou, která potkala jednoho ze členů kapely. Nezdálo se, že by měla zájem o sex.

„No, ráda jsem tě poznala,“ řekla a postavila se. „Nemohu uvěřit tomu, že jsem tě vážně potkala! Doufám, že jednou potkám i zbytek kapely.“

Montana přikývl. „Přijď do zákulisí po našem koncertu a jsem si jistý, že je poznáš. Milujeme poznávání nových lidí.“

Přikývla. „Pokusím se. Díky!“ Zamávala na něj a zmizela k holkám, které v rohu vypískla jako prasata, když na něj pohlédly.

Sevřela jsem rty a posadila se do židle, ve které ona zrovna seděla. Vyhýbala jsem se jeho pohledu.

„To nebylo nutné,“ zaslechla jsem jeho hlas o trochu tiší než byla hudba.

Nic jsem neřekla – no, alespoň ne k naší situaci. „Pojď si zatančit,“ rozkázala jsem.

„Ne… Lauren. Do prdele, co to mělo být?“ Montana zvedl ruku do vzduchu se zamračením. Byl vážně naštvaný. „Přijdeš sem a vyleješ moje pití na ten zkurvený stůl. V parku si ani ne před hodinou předvedla scénu. Co s tebou do prdele je?“

„Jsem v pohodě,“ zalhala jsem. „Potřebuji se jen uvolnit.“

Hlasitě polkl a uhnul pohledem. Nikdy jsem ho neviděla tak naštvaného. Bylo ale zjevné, že tak nehodlal zůstat po zbytek noci, protože vypil svou skotskou jedním lokem a postavil se. „Musím jít… na záchod, nebo tak něco. Přijdu zpátky.“

Odešel, než jsem stihla odpovědět. Postavila jsem svůj drink na stůl a sledovala, jak mizel v davu. Fajn… najednou se choval, jako by mu bylo vše fuk? Nebo jsem se jen já chovala jako mrcha? Mátla jsem ho. Vyhýbala jsem se všem jeho otázkám. Proč? Protože jsem se snažila nic necítit.

Jdeš mu na nervy, přesně tak.

„Přestaň,“ zamumlala jsem sama k sobě. „Přestaň vše přehánět a prosím, přestaň se chovat jako mrcha. Tohle nejsi ty. Odstrkuješ ho.“

A zatímco jsem mumlala, rychle jsem pohlédla ke stolu po pravici a všimla si, že stál u baru. Ale jistě, nejen, že stál. S někým mluvil… s dívkou. S tou samou, která zrovna seděla u našeho stolu.

Záchod, to tak!

Sevřela jsem ruce kolem sklenky a sledovala, jak se naklonil a něco jí zašeptal. Zahihňala se a přikývla, díky čemuž ve mně vřel vztek. Spodní ret se mi zuřivě třásl, ale odmítla jsem vypustit slzy. Pokud tohle byla hra, kterou chtěl hrát, tak fajn… mohla jsem ji hrát stejně dobře.

Vypila jsem zbytek drinku a zahodila sklenku na stůl, postavila se a rozcuchala si vlasy, než jsem vyrazila k tanečnímu parketu. Protlačila jsem se davem plným těl, která se svíjela. Bylo to žhavé a plné potu, ale to nebylo nic nového. Milovala jsem, když jsem se při tanci cítila, jako bych se dusila. Dusila samu sebe tou divokostí – tím nadšením.

Našla jsem dost prostoru a začala sama tančit. A ujistila jsem se, že to dělám pořádně sexy. Chtěla jsem být magnetem loveckých psů v klubu. Chtěla jsem, aby mě vystopovali a přišli ke mně jako žralok ke krvi. Mé krátké šaty tu zprávu jen podpořily.

Netrvalo dlouho, než se za mě někdo postavil. Přejel mi rukama přes holá ramena a já se ohlédla. Byla dost tma, ale měl pěkný úsměv a uši měl propíchnuté. Z tohohle úhlu vypadal sexy a pěkně voněl. To, jak se mě dotýkal, dokazovalo, že to dělal už milionkrát. To bylo skvělé. Znamenalo to, že uměl tančit.

Píseň se změnila, hrála teď jedna od Sean Paula. Zabořila jsem mu zadek do rozkroku a on mi zasténal do ucha, chytil mě za boky. Usmála jsem se, zaklonila hlavu a vyhodila ruce do vzduchu. Z krku mi stékal pot mezi lopatky.

„Jsi v tom dobrá,“ zamumlal mi chlap do ucha. Jak promluvil, tempo písně se ještě zrychlilo a on se mnou v rytmu tančil. Čím víc jsem vrtěla boky, tím pevněji mě držel a hýbal se svou pánví v smyslných kruzích.

Píseň se chýlila ke konci, když se mi kolem zápěstí obtočila ruka. Vzhlédla jsem a setkala se s ledovým pohledem. Chlap, který mě držel, mě chytil o něco pevněji. Obrátila jsem se tak, abych viděla na oba. Montana sjel pohledem ze mě k chlapovým rukám na mých bocích. „Sundej z ní ty pracky,“ řekl stejně ledovým hlasem, jako byl jeho pohled.

Chlap se zamračil, objal mě pevněji. „Jdi do prdele, chlape. Tančíme.“

Montama mi pustil ruku a udělal krok k nám. „Dej. Z. Ní. Ty. Pracky. Pryč,“ zavrčel a nozdry se mu dmuly.

„Fajn… přestaň.“ Sundala jsem ze sebe ruce chlapa, který se na mě zamračil. „Za chvilku tě najdu,“ řekla jsem mu, ale lhala jsem. Plán fungoval. Jeho práce skončila.

Chlap přejel Montanu pohledem, ale ten neustoupil. Počkal, než se otočí a vyrazí do davu. Jakmile zmizel, obrátil se na mě, zjevně stále plný vzteku.

„Co to do prdele děláš, Lauran?“ Zeptal se. Jeho hlas se změnil. Jako by mu nepatřil. Byl hlubší… temnější.

Založila jsem ruce na hrudi. Odmítala jsem být tou špatnou. „Tančím. Jak to asi vypadalo?“

„Do prdele, vypadalo to, jako bys mě nepotřebovala, aby sis užila trochu zábavy.“ Ustoupil a přejel pohledem přes mé tělo. On mě snad… snad soudil?

„Oh, ani se nesnaž,“ odsekla. „Nehraj si na nevinného!“

„Jsem nevinný!“ Vyštěkl. „Já tu netančil s žádnou děvkou z klubu, co?“

Pár lidí přestalo tančit, aby se na nás podívali. Hlasitě jsem polkla a sjela pohledem k zemi. Byla jsem zostuzená, zraněná. Rychle jsem se otočila a mávla rukou ve vzduchu, jako bych skončila s tímhle tématem. Vyrazila jsem davem. Musela jsem se dostat pryč. Celé to bylo špatně. To, že se bavil s tou holkou, šeptal jí do ucha to, co pravděpodobně šeptal mě, bylo špatné. To, že jsem tančila s cizincem jako kdyby to byl můj přítel, bylo zlé. Oba jsme se zachovali špatně a bylo zjevné, co se muselo stát.

Vyrazila jsem z klubu na chodník kolem fronty lidí, co chtěli dovnitř. Montana vyrazil hned za mnou, byl jen pár kroků pozadu, jak jsem uháněla po chodníku. Pár holek si uvědomilo, kdo to je a zakřičely na něj, jeho jméno, z plných plic. Nějaké se po něm i natáhly, ale uhnul a celou dobu mě sledoval, když jsem se ohlédla.

„Lauren!“ Vykřikl za mnou. Neodvážila jsem se zastavit. Chtěla jsem se dostat do hotelu. Pryč od něj a od… tohohle. „Lauren, počkej!“

Konečně jsem zastavila, ale jen, abych chytila taxík. Motor zařval a světla se rozsvítila. Auto se pomalu rozjelo ke mně. Vyrazila jsem k němu, připravená nastoupit a zmizet. Otevřela jsem dveře a zakřičela jméno hotelu. Než jsem však stihla vlézt dovnitř, Montana mě popadl za ruku a zastavil.

Vyškubla jsem se mu a probodla ho pohledem. „Co?“ Vyštěkla jsem. „Co do prdele chceš, Montano?“

Rychle zamrkal, jeho pohled byl poražený. „Jen se s tebou snažím mluvit.“

„Do prdele s tím,“ zamumlala jsem a znovu se pokusila nastoupit.

„Počkej, počkej, počkej,“ řekl rychle a prosebně zvedl ruce. „Jen mi řekni, co jsem udělal špatně.“

Zarazila jsem se a pohlédla na něj, jako by měl dvě hlavy. „Vážně se mě na to ptáš?“

Pokrčil rameny. „Netuším, co jsem udělal tak špatně!“

„Hmmm… podívejme se na to. Tvrdils, že jdeš na záchod a místo toho si skončil u baru, kde sis povídal s jednou ze svých ,fanynek‘,“ vyštěkla jsem. „Šeptals jí do ucha, jako to děláš mě… na tom není nic špatného?“

Vykulil oči a pootevřel rty. „To proto si šla tančit s tím chlapem?“

„Ano!“ Odsekla jsem. „To proto jsem tančila s tím chlapem!“

„Děláš si ze mě prdel, že jo?“ Řekl a suše se zasmál. „Chci říct, musíš, že jo.“

Zavrtěla jsem hlavou, zamračila se a skončila do taxíku. Montana rychle chytil dveře a znovu je otevřel, než mohl řidič vyrazit.

„Hej!“ Zakřičel muž, který se vztekle ohlédl přes rameno.

„Bude to rychlé!“ Vyštěkl Montana, než se na mě podíval. „Celá ses na něj mačkala, Lauren. Já s ní netančil. Ani jsem s ní zatraceně neflirtoval. Viděla si jen to, jak si povídám s fanynkou. Věř mi, byla tam spousta holek, se kterými jsem mohl flirtovat, ale neudělal jsem to, protože jsem byl s tebou. Zeptala se mě, na čem kapela teď pracuje a zda jí to mohu říct. Nemohla mě slyšet přes hudbu, tak jsem jí to řekl do ucha. To by udělal kdokoliv v zatraceném klubu.“

Založila jsem si ruce na hrudi a odmítala podlehnout jeho zjevným lžím.

„Lauren…“ Jeho hlas byl poražený. Chytil mé ruce a já na ně shlédla. Cítila jsem, jak se mi v očích sbíhají slzy. „Nelhal bych ti. Nemám žádný zkurvený důvod lhát. Kdybych s ní flirtoval, nebyl bych tady teď s tebou. Nesnažil bych se hájit, protože by mě to bylo ukradené. Ale já se zajímám. Zajímám!“

Roztřásl se mi spodní ret. Malé auto naplnilo ticho. Stále jsem na sobě cítila Montanův pohled, a s teplem z jeho dlaní, jsem to nezvládla. Věděla jsem, kam tohle vedlo. Věděla jsem, že to vyrostlo v něco, co ani jeden z nás nemohl zvládnout. Montana to pravděpodobně zatím neviděl, ale pro mě to bylo křišťálově jasné. Tohle bylo víc… o tolik víc.

„Montano,“ zašeptala jsem a podívala se mu do očí. V nich měl naději, což mně uvnitř ublížilo o tolik víc vzhlede k tomu, co jsem se mu chystala říct. „Myslím, že tohle je konec. Stačilo.“

Naděje v jeho očích se změnila ve zmatek. Otevřel rty, jako by se chystal promluvit, ale pak je zase zavřel. A poté řekl. „Já… já nevím, co chceš říct…“

„Chci tím říct… tohle je konec,“ řekla jsem tak pevně, jak jen jsem dokázala. „Byla to sranda, ale myslím, že je na čase, abychom to ukončili.“

„Ale… neuběhl ještě ani týden. Proč chceš skončit teď?“ Zeptal se. Sevřela jsem ruce pevněji. Uhnula pohledem. Nebyla jsem si jistá, co jinému mu říct. Jak jsem mu měla vysvětlit, že to začínalo být příliš vážné? Jak jsem mu měla vysvětlit, že to byla od začátku jen chyba? Nakonec jsem nemusela promluvit, protože mě Montana pomalu pustil a ustoupil. Pohlédla jsem na něj ve chvíli, kdy sklonil oči. „Cokoliv chceš, Lauren.“ Znovu ustoupil a narovnal se, zavřel za sebou dveře. Zírala jsem z okýnka a sledovala, jak se k taxíku otočil zády a odešel. Ani jednou se neohlédl, a já netušila proč, ale to mě zabilo. Chtěla jsem vidět jeho tvář, alespoň jedinkrát, než bude po všem.

V očích mě pálily slzy, jak řidič vyrazil, a vzdálenost mezi námi rostla. Než jsem se dokázala zarazit, začaly vytékat, ale potlačila jsem své vzlyky. Žádné slzy, pokárala jsem se. Tohle byla jen zábava. Proč nad tím plakat? Proč se chovat slabě?

Když jsem se dostala do hotelového pokoje, stále jsem si pokládala stejnou otázku. Proč plakat nad něčím, co měl být pouhý románek? Proč plakat nad jiným mužem? Osprchovala jsem se a snažila se smýt i pocity, ale když jsem se natáhla pro ručník, došlo mi, proč chci plakat. Montana byl hodný chlap. Byl sladký, okouzlující a byla s ním větší zábava než jsem si myslela, že v Cali zažiju. Nemyslela jsem si, že nám to spolu tak půjde, ale šlo. Nějak jsme se propojili. A i když byl sex naprosto úchvatný, nezničil to pouto, co se mezi námi vytvořili. Ta konstantní, šílená intimita byla bonusem k tomu, co jsme vytvořili. Ať už to bylo cokoliv.

Od začátku jsem věděla, že je Montana vzrušující, a i když se uměl chovat jako zvíře pokud šlo o ženy, byl to v srdci dobrák. To jsem mohla dosvědčit. K čertu, byla jsem toho svědkem tu noc, kdy mě konečně pustil. Nechtěl, ale pustil… pro mě. Udělal to kvůli mně.

Zasténala jsem, jak jsem padla na kraj postele a zabořila tvář do dlaní. Celou noc jsem dokázala myslet jen na to, že za ním půjdu a omluvím se, ale pak jsem zase něco namítla a myslela si, že není třeba se omlouvat.

Uběhly celé hodiny.

V klubu jsem si myslela, že flirtoval. Nechala jsem se přemoci emocemi a nejistotou, jako vždycky. To já se zachovala špatně. To já se musela omluvit a to bylo přesně to, co udělám.

Hodila jsem na sebe tílko, tepláky a žabky. Popadla jsem klíč a vyrazila k výtahu, kde jsem stiskla tlačítko. K mému překvapení se otevřel poměrně rychle. Vyjela jsem až nahoru, rozběhla se k jeho dveřím a zaklepala.

„Montano,“ zavolala jsem skrz dveře.“

Žádná odpověď.

„Montano,“ zakřičela jsem znovu. „Prosím, pusť mě dovnitř. Já… je mi líto to, jak jsem se dnes chovala. Můžeme si promluvit?“

Stále ticho. Přitiskla jsem ucho ke dveřím s nadějí, že ho uslyším chrápat – s nadějí, že uslyším cokoliv. Nechtěla jsem myslet na nejhorší… ale nejspíš už se to stalo.

Poté, co jsem další dvě minuty klepala na dveře bez odpovědi, mi došlo, že se ještě nevrátil. Zamířila jsem do svého pokoje a poslala mu smsku. Čekala jsem tak dlouho, jak jen jsem mohla, ale vyčerpanost mě přemohla. Usnula jsem a prožívala sny plné pochyb a lítosti.

Další ráno jsem se probudila se vzpomínkou na to, co se večer vstalo. Rychle jsem se napřímila a zkontrolovala telefon. Nic.

Vylezla jsem z postele, šla do koupelny a rychle si vyčistila zuby a rozčesala vlasy. Musela jsem ho vidět. Musela jsem to napravit.

Vyrazila jsem nahoru, ale jak jsem se blížila k jeho dveří, jako by se mi sevřelo hrdlo. Dveře byly dokořán a uprostřed byl vozík s uklízecím náčiním. Obešla jsem ho a u postele stála žena v uniformě pokojské.

Zaslechla mě, zarazila se uprostřed převlékání postele a usmála se na mě. Rozhlédla jsem se, ale neviděla jsem tam žádné jeho věci. Ne… Bože, ne.

„Mohu vám pomoci?“ Zeptala se, čímž mě vrátila do reality.

„Uh… vlastně ano,“ řekla jsem. „Je osoba, co tu byla ubytovaná, stále tady?“

„Oh… ne. Řekli mi, že tu mám uklidit, což znamená, že se host musel odhlásit ráno či někdy v noci.“

„Vážně?“ Vydechla jsem. Bolela mě hruď.

Usmála se a přikývla. „Ano.“

Přikývla jsem a pomalu začala couvat. „Okej. Děkuji vám.“ Otočila jsem se, než mohla spatřit mé slzy a strčila do jejího vozíku. Vrátila jsem k výtahu a zadržovala své emoce, když se otevřely dveře a za nimi bylo pár dalších hostů. Když jsem se konečně dostala na svůj pokoj, zabouchla jsem za sebou dveře a přecházela po místnosti. V očích mě pálily slzy. Nemohla jsem plakat… nechtěla jsem… odmítala jsem… no, alespoň to jsem si namlouvala.

Jak jsem si znovu a znovu přehrávala včerejší večer, slzy přišly v plné síle. Nesložila jsem se, ne doslova, ale rozhodně jsem zavrávorala.

Odešel bez rozloučení, a byla to má chyba. I když jsem na něj chtěla být naštvaný, nemohla jsem, protože udělal to samé, co bych udělala i já. Respektoval mé přání. Řekla jsem mu, že mi to stačilo. Odešel, protože jsem ho odstrčila… vlastně, donutila ho. Doslova jsem ho kopnula do zadku. Zranila jeho city. Uvidím ho znovu, ale věděla jsem, že to nebude stejné. Bude mezi námi napětí.

Wow. Nemohla jsem věřit sama sobě. Nebylo divu, že jsem nebyla šťastná. Holka tak sobecká a nejistá sama sebou si to ani nezasloužila.