ATSOM - 5. kapitola

Překlad: Wikča
Kor.: Klára

Moje oblíbená kapitola. Doufám, že si ji užijete taky J

SUNDEJ SI TO!

„Věděly jste, že Sněhurka nebyla první princezna, která byla v animovaném filmu? Byla to vlastně Persephone, hlavní postava Silly Symphony 1937, sloužila jako zkouška pro Sněhurku,“ řekne Isabelle ze zadního sedadla, naklání se dopředu, pokládá si ruce na opěradlo mezi Ariel a mě.

Nadšení v jejím hlase je nakažlivé a já si nemůžu pomoc a otočím se v sedadle a usměji se na ni, jak Ariel zatočí autem na ulici, kde se koná párty. Hned, jak jsme souhlasily, že to pro Johna uděláme, okamžitě mi poslal textovku s adresou oslavy. Byla to jednoduchá patnáctiminutová jízda z města.

„Uklidni se tam, encyklopedie, a zírej na ty domy,“ řekne Ariel s nízkým zapískáním, když přijedeme k obrubníku před domem Johnova kamaráda, jelikož nájezd je již plný aut.

„Vypadá jak zámek,“ zašeptá Isabelle, když Ariel zaparkuje a všechny se nakloníme doprava, abychom se podívaly z okýnka a měly lepší výhled.

Je to dvoupatrové panství s bílým obložením a černými okenicemi, doplněná opravdovou věžičkou v levém rohu, která dosahuje vysoko nad střechu.

„Věděly jste, že Sněhurka byla nejmladší princeznou ve věku čtrnácti let a Mulan nejstarší ve věku sedmnácti? Toto vypadá jako dům, ve kterém by žily šťastně až do smrti s jejich princi. Je to vše tak romantický,“ tvrdí Isabelle se zasněným povzdechem.

„Čtrnáct? Ježíši, není divu, že my jako pohlaví, jsme tak posraní. Už od narození nám cpali dolů krkem, že je naprosto normální najít si muže snů, když jsi dítě a že jsi celkem hříčka přírody a stará panna, jestli jsi ho nenašla do sedmnácti,“ stěžuje si Ariel, zatímco si odepíná pás. Isabelle a já ji následujeme, vystupujeme z auta a jdeme na verandu.

„Buď milá. Udělala si průzkum o princeznách, stejně jako jsem řekla tobě, aby sis ho udělala, aby ses připravila na oslavu,“ připomenu Ariel.

„Připravila jsem se hodně. Oblékla jsem si své triko, které říká SERU NA BYTÍ PRINCEZNOU, JÁ CHCI BÝT UPÍR, vypila spoustu vodky a udělala seznam všech různých způsobů, jak zabít mého ex tak, aby to vypadalo jako nehoda.“

Zavrtím na ni hlavou, když se zastavíme před dveřmi.

„Jak je to jakýmkoliv způsobem romantické nebo princeznovské?“ zeptám se, když se Ariel natáhne a zazvoní na zvonek.

„Nakonec jsem ho nezabila a neudělala to tak, aby to vypadalo jako nehoda, nebo snad jo?“

Než jsem ji mohla znovu napomenout a připomenout, že musí být ta nejlepší princezna, jak jen může, abychom mohly udělat na všechny v tomto domě dojem a možná byly najaty na více oslav, dveře se otevřou. Uvědomím si, že stojím tak blízko vchodu, že je můj nos pouze palec daleko od něčí hrudi.

Něčí velmi svalnaté hrudi, podle šedého hodícího se trička s dlouhým rukávem, které má na sobě. Zvednu hlavu a očima se střetnu s tím samým párem pozoruhodných světle modrých očí, díky kterým na chvíli zapomenu, že mě urážel na Halloweenské párty. Zmateně se dívají dolů na mě.

„Do prdele. Děláš si ze mě srandu?“ muž zamumlá, jeho hluboký chraplavý hlas mi způsobí motýlky v břiše, i když nevypadá moc potěšeně, že tu stojíme.

I přes jeho nezdvořilost, selhání přivítat nás nebo i podržet nám dveře, abychom mohly vstoupit, nemůžu na něj přestat koukat.

Vyčistím si krk, podám mu ruku a usměji se, jelikož Ariel a Isabelle se zdají být ve stejném omámení plného chtíče jako já, obě stojí vedle mě bez hnutí s otevřenými pusami a zírají na muže ve dveřích. Není to, jakoby ho ještě nepotkaly, ale očividně bytí v jeho těsné blízkosti znovu, je přeměnilo na němé.  A jelikož jsem díky němu zapomněla na své vlastní způsoby v noc oslavy, přišla jsem na to, že teď je dobrý čas být slušná, poněvadž jsme pozvané do jeho domu.

„Nikdy jsme neměli příležitost představit se. Mé jméno je Cynthia, toto je Ariel a Isabelle a jsme vaše zábava na narozeninovou oslavu!“ Zacvrlikám vesele, přeji si, aby můj hlas nebyl tak vysoký a nervózní.

„JOHNE! OKAMŽITĚ SEM DOSTAŇ TEN SVŮJ ZADEK!“ zakřičí muž přes rameno, jeho oči stále střílí dýky do těch mých, zatímco pomalu klesám natáhnutou rukou.

„Víš, je hrozně neslušné nepotřást někomu rukou, když ti ji nabízí,“ informuji ho, čímž si vysloužím ránu do ruky od Ariel, která se konečně rozhodne přestat být ztuhlá.

„Tyč. V zadku,“ zamumlá.

„To mě nezajímá. Je neslušný,“ řeknu jí potichu, zužuji oči na muže, než ho oslovím znovu normálním hlasem. „Jsi neslušný.“

Otevře pusu, aby něco řekl, pravděpodobně další ponižující výkřik, když John vyběhne kolem rohu a zastaví se u vchodu.

„Díky bohu, že jste tady! Začíná to tam být bláznivé,“ řekne mi John, než poplácá muže vedle sebe po zádech. „Vidím, že jste už poznaly mého kamaráda, PJ, o kterém jsem vám říkal. Teď oslava může opravdu začít!“

John vyhodí ruce do vzduchu s pokřikem, láhev piva, jenž držel v ruce, které jsem si ani nevšimla, vystříkla na něj a na podlahu, když se otočil a zamířil dovnitř, křičel z plných plic, že zábava je tady.

Hlasitý sbor křiků a pískotu vycházel z jiného pokoje, zatímco PJ vydal dlouhý útrpný povzdech a konečně ucouvl ode dveří a pokynul nám rukou, abychom vstoupily.

„Nabízejí pivo na dětské oslavě?“ zašeptám k Ariel, když vejdeme do domu a stojíme ve vstupní hale, zatímco PJ za námi zavírá dveře. „To není moc vhodné.“

Ariel pokrčí rameny, když PJ projde kolem nás a zamíří po hale směrem, kterým John zmizel. Zatímco ho potichu následujeme, hluk je hlasitější a hlasitější. Vezmu příležitost rozhlédnout se po domě tohoto muže, jsem více než trochu překvapená, že tam nejsou žádné prázdné plechovky od piva pokrývající každý povrch a obaly na zemi, vzhledem k tomu, že se chová jako neandrtálec. Stěny jsou vymalované světle šedou, hodně jako tričko, co má na sobě, s černým dřevem, které zdůrazňuje každé dveře, které mineme, naše podpatky klapají po černé dřevěné podlaze, když jdeme. Stěny v předsíni jsou nazdobeny náhodnými kousky umění v černých rámech, které vyčnívají barvou, dávají domu krásný moderní nádech.

„Je mi jedno, jestli tady na té dětské párty podávají pervitin, bude to stát za to koukání na zadek toho chlapa celý večer,“ zamumlá si Ariel s povzdechem, je pro mne nemožné udělat cokoliv jiného, než následovat její směr pohledu, přímo na… přednosti PJe, které pěkně objímají obnošené džíny nízko na bocích stejně jako na Halloweenské párty.

PJ se najednou zastaví a otočí tváří k nám, mé tváře se okamžitě zčervenají trapností, když mě nachytá koukat na jeho pozadí a uculí se na mě.

„Vstupte, dámy,“ řekne s pokývnutím hlavy k místnosti vedle něj.

Ariel a Isabelle ho okamžitě obejdou a vejdou do místnosti, kde fandění a křik dosáhnou ohlušující úrovně hned, jak vejdou, že jsem překvapena, že sousedi nezavolali policii, přemítám, proč jsem neviděla děti utíkat kolem. Jediné zvuky, co jsem slyšela, zněly od skupiny nadšených dospělých. PJ obalí ruku okolo mé paže, když začnu procházet kolem něj, zastavuje mě.

„Nemůžu uvěřit, že jste se oblékly jako zatracené princezny,“ řekne se zatřesením hlavy, teplo z jeho ruky zmizí, když ji spustí a překříží si ruce na jeho působivé hrudi.

„Ovšemže ano. Je to princeznovská oslava,“ odpovím rozhořčeně se zvednutím brady. „Co přesně znamená PJ?“

Zvedám jednu ruku, uhladím si vršek mých blond vlasů, které mám učesané do nádherného francouzského copu s třpytící se korunkou, chci se ujistit, že vypadám jako role, jak jen můžu, poněvadž je to ta placená část práce a ne jen nějaká pouliční oslava se sousedy.

„PJ znamená PJ. Myslím tím, nemůžu uvěřit, že opravdu máte oblečené princeznovské kostýmy z halloweenského obchodu, ty samé, co jste měly na té nudné-jak-prase párty. Celá saténová, krajková a panenská. Tohle nebyl můj nápad a jsem nasraný na Johna za to, že najal vás tři. Ale aspoň se vynasnaž a ukaž nějaké kozy,“ zareptá, dívá se na mou hruď, která je úplně zakrytá saténem a krajkou.

Úplně zapomenu na to, jak hezky vyplňuje džíny a tričko, které má na sobě a zalapám po dechu v znechuceném zděšení.

„Co jsi to za zvrhlíka?! Toto je dětská oslava!“ zakřičím, rychle se kolem něho prostrčím do pokoje, abych popadla moje kamarádky a dostala se sakra pryč odtud.

Hlasitý sbor výkřiků a pískotu mi pronikne do uší hned, jak vstoupím do místnosti, moje nohy náhle zastaví a oči rozšíří šokem, když zahlédnu, co je přede mnou.

Jeden muž leží na gauči, zatímco další muž drží nějaký druh trychtýře nad jeho hlavou s trubicí v puse, nalévají pivo do zařízení. Další tři muži jim fandí. Muž nalevo ode mě na mně mrkne a pak si hlasitě říhne, následuje malé dávení nasucho, které zakryje pěstí přitlačenou na pusu. Ve vzdáleném koutě je další pán v současné době ohnutý nad fíkusem a zvrací do kmenu. Konečně spatřím své kamarádky u obrovského kamenného krbu. Stojí před aspoň dvaceti muži, kteří na ně pískají a hází na ně dolarové bankovky, zatímco na ně Ariel kleje a Isabelle boří hlavu do ramene Ariel a odmítá vzhlédnout.

„Rozhodně se chovají jako děti, ale ujišťuji tě, jsou dospělí,“ řekne PJ měkce, nutí mě vyskočit překvapením, když ucítím jeho teplý dech oproti straně mého krku, jak se předklání a mluví mi zblízka do ucha.

Aniž bych se k němu otočila, napochoduji ke krbu, prostrkuji se skrz opilé a neukázněné muže, dokud se nedostanu k Ariel.

„Nemyslím si, že je to dětská oslava!“ zařvu přes hluk odporných mužů, když sprcha dolarových bankovek mi přistane u nohou. Jeden z mužů křičí „SUNDEJ SI TO!“

„Wow, myslíš?!“ zakřičí Ariel nazpět. „Nějaký chlap si právě rozepl kalhoty a vytáhl ptáka ven!“

Isabelle zakňučí, strká si obličej do Arieliny ruky tvrději.

„Cos udělala?!“

„Co myslíš, že jsem udělala? Podívala jsem se na něj. Byl to dost dobrý pták. Pěkná délka, výborný obvod. Dávám mu osm a půl bodů na stupnici ptáků,“ řekne s pokrčením ramen. „Ztratil bod a půl za nazvání svého ptáka Sanford a informováním mě, že Sanford plive, když je vzrušený. Jako bych ten vtip už předtím neslyšela. Chabý.“

Pohnu se na druhou stranu Ariel a ona okolo mě ochranitelsky obtočí volnou ruku, zatímco muži dál fandí a prosí nás, abychom si začaly odstraňovat šaty.

„Věděly jste, že sedm z deseti mužů pojmenuje své penisy a varlata a často k nim mluví, pobízejí je pokračovat a lichotí jim?“ řekne nám Isabelle, konečně odtahuje hlavu pryč od Arieliny ruky, aby na nás pohlédla.

„Co uděláme?“ zeptám se nervózně Ariel, usmívám se a mávám na muže.

„Pro začátek na ně přestaň princeznovsky mávat!“ zakřičí Ariel, pouští ruku kolem mě, aby mně plácla po mé stále mávající ruce.

Nevím, proč stále cítím potřebu zůstat ve své roli, i když naše plány pro dnešní večer byly obráceny vzhůru nohama. Tento kostým mě přirozeně přeměňuje do chodící mluvící princezny. Do takové, která se usmívá a mává zdvořile, i když opilí muži na nás hází peníze a zvrací do květináče.

„Tady, udělejte něco s nimi!“ řekne John, přichází k nám s kbelíkem dlouhých nafouknutých balonků různých barev, pokládá nám s úsměvem kbelík k nohám.

„Oooooh, zvířata z balonků!“ řekne Isabelle vzrušeně, natahuje se dolů a popadá červený balonek.

„Četla jsem knihu o zvířátkách z balonků, abych se pro případ připravila na tuto oslavu,“ informuje nás, než věnuje Johnovi obří úsměv. „Dokážu psa, hada, opičku nebo rybu. Co z toho bys chtěl?“

John se na ni zmateně podívá.

„Máš je spolknout. Myslím tím, striptérka na minulé oslavě to dělala. Bylo to úžasné!  Strčila celou tu zatracenou věc dolů krkem a ani se u toho nedávila,“ řekne pyšně.

Balonek v Isabelliných rukách najednou exploduje s hlasitým prásk, když to zmáčkne příliš pevně, rozbitá a vypuštěná guma jí z rukou padá na zem.

„Myslím, že mi bude špatně,“ zamumlám.

„Tiffany se nepozvracela. Vzala celou tu věc dolů krkem jako šampión,“ informuje nás John, předtím než se odvrátí a začne skandovat se skupinou mužů, kteří stojí před námi s penězi v rukou, čekají, až něco uděláme.

„SUNDAT! SUNDAT! SUNDAT!“

„Co uděláme?!“ zeptám se zoufale Ariel.

„Máme dvě možnosti. Začneme si sundávat svršky, nebo utíkat, jako by nám šlo o duši.“

Myslím na ty tři tisíce dolarů, které nás čekají na konci noci. Myslím na ty zpožděné účty naskládané na pultu. Myslím na ty tři nové hlasové zprávy, které jsem dnes obdržela od mého tchána a tchýně, každý naštvanější a domáhající se než ten předchozí. Myslím na to, jak je načase, abych si stála za svým a udělala něco s lítostivým stavem svého života.

Dívám se po pokoji na všechny ty muže, mé oči se setkají s nádhernýma modrýma, které patří neslušnému majiteli tohoto domu. Stále je ve dveřích, opírá se o futra s rukama v předních kapsách jeho džínů a znuděným výrazem na tváři. Najednou nechci nic jiného, než sledovat jeho oči rozsvítit se něčím jiným než nezdvořilostí a podrážděností. Možná třeba šokem, že tato princezna není tak panenská, jak si myslí.

A pak pomyslím na fakt, že jediný muž, který mě kdy viděl nahou, je Brian.

Zvedám bradu do vzduchu, usměji se na muže stojícího před námi, jejich fandění je hlasitější a hlasitější. Chytnu Ariel a Isabelle obě za ruce, což je ještě víc vzruší.

Svírám pevně mé kamarádky, vím, že je to teď nebo nikdy, otevřu pusu a zařvu z plných plic.

„ÚTĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚK!“