CP - 16. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

JULIANNINA KAPITOLA/ 16

Převzato z Aspeniny tabule citátů:

Prostě tě chci, to je vše. Všechny tvé nedostatky, chyby, úsměvy, chichotání, vtipy, sarkasmus a všechno. Prostě tě chci…

– Autor neznámý

Zatáhl mě o pár kroků dál. „Počkej, Coltone. Počkej!“ zastavila jsem nás.

Zastavil se, otočil na mě a tvářil se, jako kdyby ho něco bolelo. Věděla jsem, jak se cítil, ale jeden z nás musel přemýšlet.

„To je šílené,“ řekla jsem a byla to pravda. Kromě toho… „Rychlovka někde v kampusu nestačí.“

„Kurva,“ zašeptal a vydechl. „Máš pravdu.“ Kousl se do spodního rtu a rozhlédl se okolo. Prakticky jsem viděla, jak přemýšlel nad naším problémem.

Ale já jsem jen sledovala, jak se kousal do toho svého plného spodního rtu.

„Přestaň,“ zaskřehotala jsem a zvedla ruku. „Přestaň se tak kousat do rtu.“

„Co?“

Zarazil se, zmateně nakrčil obočí a řekl: „Je to strašně sexy a vůbec nám to nepomůže.“

Přestal se kousat a otevřel na mě pusu. Pak zavrtěl hlavou. „Jo, určitě nebudu moct čekat do večera, až budu v tobě, sakra.“

Projel si prsty vlasy a vydechl. Stiskla jsem nohy k sobě, abych trochu potlačila takové vzrušení.

„A co předkrm?“ luskl prsty a zakřenil se.

Zamračila jsem se. „Předkrm?“ Neměla jsem hlad. Byla jsem nadržená.

Dychtivě přikývl. „Jo. Rychlovka, která nám pomůže zmírnit touhu, než dostaneš plný servis. A prakticky se to týká úst, takže bychom něco udělali teď a zbytek později. Jednou a dost.“

Ach, předkrm.

To byl úžasný nápad.

Přikývla jsem a souhlasila. Jsem si jistá, že jsme oba tušili, že předkrm byla kravina. Pokud bychom měli mít rychlovku a pak se sejít večer a dělat víc, nebyla by to jen jednorázovka.

Přistihla jsem se říkat: „Miluju předkrmy.“

„Já taky.“ Stiskl mi ruku, než se rozhlédl okolo. „Takže…kam půjdeme?“

„Nemám zatracené ponětí.“ Polkla jsem a trochu panikařila, protože když se nikam brzy nedostaneme, nezvládnu to. Už tak jsem se styděla za to, jak jsem byla vlhká. Potřebovali jsme zatracené soukromí. Hned.

„Sakra,“ zasyčel. „Pojď. Prostě…něco musíme najít, když budeme hledat.“

Přikývla jsem, ale ne protože mi to připadalo jako dobrý nápad, ale protože jakýkoli nápad, jak bychom mohli najít místo, kde bych ho mohla vidět nahého, byl úžasný.

Tak mě zatáhl za roh. Když jsme míjeli nejbližší dveře, kde měla být výuka až v pondělí, zatahala jsem jej za ruku.

Colton se na mě podíval, koukl se na dveře a tiše jsem k nim naklonila hlavu. Zkusil kliku.

Sakra, bylo otevřeno.

Podíval se na mě a tázavě zvedl obočí. Polkla jsem, přikývla a zavedl mě dovnitř. Po obou stranách dveří byla vysoká okna, ale nebylo přes ně vidět do celé místnosti.

Colton zavřel dveře a zašeptal: „Je tady zámek,“ a otočil jím.

Držel mě za ruku a vedl k rohu, kam nikdo nebude moct vidět. Byla tam masivní zeď a na zemi rudý koberec. Přitiskla jsem si ruku na pusu a snažila se nesmát, protože jsem byla tak nervózní. Chichotání byl hodně špatný zvyk, když jsem byla natěšená.

„Coltone,“ zašeptala jsem, dotkla se jeho zad a okamžitě jsem ucítila, jak hřál. Nesnažila jsem se získat jeho pozornost, prostě jsem potřebovala říct jeho jméno.

Ale otočil se ke mně a z jeho úsměvu vyzařovalo takové štěstí a celý zářil. Tak moc jsem se bála jej dotknout, protože byl tak krásný, zatímco jsem si to chtěla i užít.

Natahoval ruku k mé tváři a začala jsem panikařit.

„Počkej, ehm…!“ polkla jsem a zavrtěla hlavou. Achmůjbože, opravdu se to stane.

„Co se děje?“ spustil ruku a nakrčil obočí.

„Nic.“ Nadechla jsem se. „Prostě…musíme si říct podmínky.“

Jo, to znělo dobře.

„Podmínky?“ zeptal se a zúžil oči. „Jaké podmínky?“

„Jako třeba…“ kousla jsem se do rtu a zašklebila se. „Nejsem si jistá, jak to vysvětlit.“ Protože jsem si nebyla jistá, jak co říct. Najednou jsem se začala bát.

„To je v pořádku. Prostě to řekni. Co mi nedovolíš?“ Svěsil ramena, jako kdyby se bál, že nedodržím dohodu.

Nechtěla jsem jej zklamat, i já jsem se na to těšila, jen jsem se toho děsila a chytila jej za ruku. „Ne, nic takového. Prostě…je to úplně naopak,“ dodala jsem, když jsem si uvědomila, že bych chtěla k naší dohodě dodat podmínku. „Chci…chci…“

Zvedl obočí. „Co chceš?“

„Ne, asi je to něco, co nechci. Nechci, aby ani jeden z nás,“ myslela jsem tím jej: „ihned bez přemýšlení odmítl nové nápady, jako třeba…já nevím. Chci, abychom byli otevření novým nápadům, které nejsou obvyklé a možná je zkusili, než je zamítneme.“

„Ach, jsem otevřený nápadům.“ Zakýval na mě nezbedně obočím. „Ale teď chci vědět, jaké ujeté nápady jsou v té tvé hlavičce.“

Zamračila jsem se při úsměvu, který u něj následoval. „Neřekla jsem, že mám ujetý nápad.“

Přestal se usmívat.

Frustrovaně vydechl. „Nechci si představovat, že jsi jen na misionáře.“

Naklonil hlavu na stranu a zamyslel se. „Nemáš ráda misionáře?“

Zrudla jsem. „Ne. Teda, nemám nic proti němu. Prostě –“

Zakřenil se a položil mi prst na ústa. „panenko, vypadám, že mám rád nevinný sex?“

„Ne,“ přiznala jsem a připadala si jako blbec, že jsem to nadnesla. Uvolnila jsem ramena.

Široce se usmál a jeho krása mě pohltila. „Věř mi,“ ujistil mě. „Když bude můj pták v tobě, můžeš mě „kamasutrovat“, jak budeš chtít.“

Přikývla jsem a vydechla. „Dobře.“

Přistoupil blíž a zadrhl se mi dech. Proč mi tak bušilo srdce a ztěžka se mi dýchalo?

„Teď jsem na řadě já. Podmínka číslo jedna –“

„Počkat. Co?“ podívala jsem se na něj. „Máš podmínky?“

Pokrčil rameny. „Proč ne? Měla jsi je i ty.“

„Ale já…dobře…asi.“ Ztuhla jsem a obávala jsem se, co na mě vybalí.

„Nemůžeš se kousat do rtu, když se tentokrát uděláš.“

Mrkla jsem. „Cože?“

„Na svatbě, když ses udělala…“ zrudla jsem, protože jsem nikdy tak otevřeně s klukem nemluvila o sexu. Ale…většina věcí, o kterých jsem mluvila s Coltonem, bylo důvěrných. Výjimečně – pokud vůbec – jsem o takových věcech s někým měla mluvit, asi dávalo smysl, abych o tom mluvila s ním. „Celou dobu jsi to potlačovala.“

„Ne, to ne.“

„Ano, to ano. Celá ses napjala, schovala sis obličej a vím, že ses kousala do rtu.“ Pohladil mě prstem po spodním rtu, jako kdybych si jej kousala. Aniž bych o tom přemýšlela, přejela jsem jazykem po jeho prstu.

Usmál se na mě a pohladil po tváři. „Jen mi slib, že se budeš snažit uvolnit, dobře?“

„Dobře, fajn.“ Převrátila jsem oči a pořád se přesvědčovala, že jsem nic nezadržovala. Byl to dost mocný orgasmus. Pamatuju si, jak jsem se ho skoro bála, protože začal silněji, než jsem byla zvyklá. A pak…sakra, snažila jsem se jej skrýt, protože byl ohromující.

Ale neřekla jsem Coltonovi, že měl pravdu, tak jsem si povzdychla a snažila se znít klidně. „Pokud mě uděláš znova, slibuju, že se to nebudu snažit tentokrát zadržovat.“

Zasmál se a políbil mě na nos. „Ach, uděláš se znova. Plánuju, že to bude hodně krát.“ Naklonil bradu, jako kdyby mě chtěl políbit na rty. V tu chvíli jsem zvedla ústa a zamumlal: „Podmínka číslo dvě.“

„No, mám dvě. A nechci, aby o tomhle Brandt věděl.“ Najednou mě neškádlil. Vypadal připravený odejít ze dveří, kdybych nesouhlasila.

Polkla jsem. „Fajn.“ Nechtěla jsem, aby o tomhle věděl. Bylo to divné, že? I tak…proč proti tomu Colton něco měl?

Nevysvětlil mi to. Prostě dodal: „Vlastně ani nechci, aby se mezi námi zmínilo jeho jméno. Nikdy.“

Byla jsem neklidná. Chtěla jsem se mu znova omluvit za to, co jsem řekla tu noc. Muselo mu to strašně ublížit. Vlastně víc, než jsem si uvědomovala.

Najednou ta naše dohoda zněla jako špatný nápad.

„Jen jsem zvědavá, ale…proč…“ olízla jsem si suché rty. „Proč nechceš, aby o tom věděl?“

„Protože by se mu to nelíbilo,“ řekl. „Ví, že ho pořád chceš a myslel by si to nejhorší. Nechci, aby si myslel –“

„Počkat!“ zvedla jsem ruce, tu poslední větu jsem od něj nečekala. „Co myslíš tím, že ví, že ho chci?“

Colton zavřel oči. Zhluboka se nadechl, otevřel oči a řekl: „Kdo si myslíš, že mě poslal, abych tě na svatbě rozptýlil? Nechtěl, aby si jeho žena dělala starosti, protože jsi ho pořád sledovala.“

„Ach můj bože,“ zašeptala jsem. Zakryla jsem si ústa, než jsem se objala rukama. „Poslal tě?“

Uvědomil si, že mi řekl něco, co neměl. Tak ztuhl, jako kdybych ho přistihla s rukou na sklenici se sušenkami. „Já…“

„Takže co…?“ chtěla jsem vědět, cítila jsem se…opravdu hrozně. „Takže mi hodil podělanou kost? Jako že mě nechtěl, tak mi poslal svého malého bratra? Užij si to? Byl jsi má cena útěchy? Děláš si ze mě zasranou prdel?“

„Ne, tak to vůbec nebylo.“ Chytil mě za ramena a podíval se mi do očí. „Ježíši, panenko. Tak to nebylo. Řekl mi, abych se tě nedotkl. Ne, vlastně tak to neřekl. Co řekl?“ Zašklebil se a snažil se vzpomenout, než odpověděl: „Řekl, že bych u tebe neměl šanci.“

„Ach.“ Odstrčila jsem ze sebe jeho ruce, abych mohla vycouvat a mračit se na něj. „Takže ses rozhodl mu dokázat, že neměl pravdu?“

„Ne.“ Tentokrát si nebyl tak jistý. Skoro jakoby se bránil, když vysvětloval: „Nemyslel jsem si, že dostanu šanci. Ale vypadala jsi zoufale a chtěl jsem ti pomoci. Myslel jsem si, že bych tě mohl naštvat flirtováním, jako obvykle a tak by ses přestala mučit. Ale pak…pak jsem se dozvěděl, co znamenají tvé podělané náušnice a…Ježíši, Juli. Byla jsi tam. Víš, co se stalo, se stalo. Neplánoval jsem to.“

Věřila jsem mu. Nemyslím si, že bych věřila někomu jinému, kdo by mi něco v tuto chvíli vysvětloval, ale Coltonovi jsem věřila. Protože jsem tam byla. Nic jsme neplánovali.“

Ale i tak bylo vše špatně.

„Možná bychom to neměli dělat,“ zašeptala jsem, zavrtěla hlavou a skoro se rozbrečela, protože to jsem říct nechtěla. „Začíná to být komplikované.“

Zavrtěl hlavou. „Vůbec to není komplikované, panenko. Chceš mě, nebo ne?“

Vše ve mně křičelo ano, ale polkla jsem to. „Ale co ten…jehož jméno nechceš slyšet?“

„Proto trvám na tomto bodu, protože je to mezi námi a jeho se to netýká. Nepatří tady a nechci, aby se ho to týkalo. Pokud by o tom věděl, zapojil by se do toho.“

Přikývla jsem. „Dobře, ale jen tak mimochodem, nechci ho.“

„Cokoli.“ přistoupil ke mně blíž a pohladil mě prstem po krku. Byl to…úžasný pocit, ale myslím, že se mě snažil rozptýlit, protože mi nevěřil a nechtěl ode mě slyšet lež.

Chytila jsem ho za zápěstí a podívala se mu do očí.

„Myslím to vážně, Coltone. Už jsem se přes něj dostala tu noc. Jen jsem si to neuvědomila. Byl jsi tam. Prostě jsem tě ochutnala a zapomněla na tvého velkého bratra.“

Položil mi ruku na tvář a zašeptal: „Dobře.“ Tentokrát si myslím, že to pochopil a uvěřil mi.

Ulevilo se mi a usmála jsem se. Pak se usmál on. A naklonili jsme se k polibku. Nejdříve jsme jen přitiskli rty. Musela jsem zavřít oči. Ale když otevřel ústa a ucítila jsem jeho jazyk, udělala jsem to samé.

Než jsem tušila, co dělám, tiskli jsme se na sebe. Chytila jsem ho za tričko oběma rukama a on mi sundal ze zad batoh. Udělala jsem to samé. Když byly naše batohy na zemi, pohladil mě po zádech, chytil za zadek a nadzvedl mě. Objala jsem ho nohama okolo pasu, otočil nás a přitiskl mě zády ke zdi.

Když se přitiskl jeho tvrdý pták mezi mé nohy, nadechla jsem se, pevně jej chytila, otírala se o něj skoro jako kočka. Možná jsem i vrněla, když mě začal líbat na krku.

„Ano.“

Přitlačil se na mě ještě víc a sklouzl na citlivé místo. „Sakra, Coltone. Udělám se dřív, než se dostaneme k tomu nejlepšímu. Prosím, řekni mi, že u sebe něco máš.“

Ztuhl, přitiskl mi tvář na krk a skoro zašeptal. „Ach můj bože, to si ze mě děláš prdel.“

Podíval se mi do očí a vytřeštil je. „Zapomněl jsem si ho dát do peněženky po svatbě.“

Svatba…tam odhodil nepoužitý kondom na druhou stranu místnosti.

Kurva.

Asi to znamenalo, že nebyl s jinou ženou, což jsem ráda zjistila, ale kuuuurva…kondom mi připadal jako kyslík, který jsem najednou potřebovala.

„My, ehm…můžeme jít ke mně. Spolubydlící mají dost kondomů v koupelně. Můžeme jít k mému autu a –“

„To zní dobře,“ řekl a postavil mě na zem. „Ale neodejdeme dřív, než se jeden z nás udělá. A vybírám tebe.“

Vklouzl rukou do mých kalhot, sundal je i s kalhotkami a překvapeně jsem vyjekla. Pak jsem si přitiskla ruce na pusu a doufala jsem, že mě nikdo neslyšel. Colton si ihned klekl a chytil mě za stehna teplými prsty.

„Sakra,“ polkla jsem, zatímco jsem se podívala ke dveřím. Doufala jsem, že nikdo neměl další klíč.

Když se mě dotkl jazykem, přitiskla jsem se víc ke zdi. Snažila jsem se o něco zapřít rukama, ale nic jsem nenašla.

„Achmůjbože, achmůjbože, ach…bože.“ Zaklonila jsem hlavu a oči se mi převrátily. Uvolnila jsem svaly v nohách, Colton toho využil a víc je rozevřel, aby se dostal dál.

Zatřepotala jsem víčky a nakonec se podívala dolů. Zatímco jsem sledovala jeho úžasné vlasy, kroutil jazykem. Nedokázala jsem si pomoci a dál jsem se snažila opírat rukou o zeď, zatímco jsem druhou spustila a chytila ho za hebké vlasy.

Hladově zavrčel, takže se mu to líbilo. Pevně jsem ho chytila a přitiskla si jeho hlavu víc ke klínu.

„Kurva,“ zasyčel, vklouzl do mě prstem a kroužil jazykem rychleji. Něco zamumlal – ale jen jednomu slovu jsem rozuměla, nebo jsem si to myslela, řekl „oholená“ – a pak do mě vklouzl ještě jedním prstem, jako kdyby sám byl dost blízko.

Zastavil kmitání jazykem, přitiskl se k mému klitorisu a pak bum, kroužil jím a pak se to stalo.

„Ach můj bože.“ Zachvěla jsem se, jako bych se vznášela nad svou kůží, jako kdyby někdo obsadil mé tělo, než, kurva, udělala jsem se.

Pustila jsem se zdi, přitiskla jsem si ruku na ústa, aby mě nikdo neslyšel a podívala jsem se ke dveřím. Doufala jsem, že nikdo nepřijde, zatímco se mé tělo snažilo přeměnit na něco jiného. Bylo to tak silné a bojovala jsem s tím. Nechtěla jsem, ale sakra…nebylo to přirozené. Orgasmus by neměl být jako zemětřesení, nebo hurikán. Že? Mělo by to být jen menší uspokojení.

Ale nic takového to nebylo, tak jsem ztuhla, bojovala s tím a kousala se do kloubů, než jsem si povzdychla…začalo to polevovat. Přílivové vlny se vracely zpět do oceánu a přehnaly se přese mě jako tsunami.

Podívala jsem se dolů, Colton seděl na patách a díval se na mě. „Znova jsi s tím bojovala.“

Polkla jsem. „Nemohla jsem si pomoct. Bylo to…tak silné. Nemyslela jsem si, že by někdo mohl přežít plnou intenzitu.“

Zakřenil se, postavil a podíval se mi do očí. „Výzva přijata. Půjdeme k vám. Pořádně tě naučím, jak zvládat orgasmus.“