CP - 15. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

JULIANNINA KAPITOLA/ 15

Převzato z Aspeniny tabule citátů:

Neopustím tě a ty to zatraceně víš, že za tebe budu bojovat.

– Autor neznámý

Pořád jsem byla mimo, když jsem viděla Coltona odcházet ze třídy.

Nevěřila jsem, že jsem to udělala, ale nelitovala jsem. Ve chvíli, kdy se naše vyděšené pohledy střetly; poté, co si můj jazyk nárokoval jeho kůži, jsem byla nabuzená energií. Díval se na mě, jako kdyby se bál, jako kdyby spatřil svou budoucnost. Jako kdyby si uvědomil, že byl můj.

Bylo to silné, skoro ohromující. Seděla jsem šokovaně celou půlhodinu. Pak jsem se opovážila na něj podívat a zjistila jsem, že pořád ztuhle seděl na židli. Z nějakého důvodu se mi ulevilo. Nebyla jsem jediná, komu se to stalo. Ale najednou jsem byla jediná, kdo potřeboval vědět, co to znamenalo.

Nemyslím si, že jsem někdy viděla kluka utíkat tak rychle. Asi bych si měla dělat starosti, že tomu odolal, ale nevím. Prostě nevím. Chtěla jsem s ním o tom mluvit. Hned.

Tak jsem si vzala věci. Vyběhl rychle a všichni, které jsem míjela, se mračili. Panikařila jsem, když jsem dorazila ke dveřím budovy, vyšla ven a neviděla jej. Otočila jsem se a hledala jej ve vřavě studentů.

Sakra. Ztratila jsem jej. Šla jsem dál a nebyla si jistá, kudy se vydal. Měla jsem štěstí, když jsem jej spatřila před sebou stát na kraji dvoru. Stál zády ke mně.

Když jsem se k němu blížila, zavolala jsem: „Coltone!“

Ignoroval mě, ale určitě mě musel slyšet. Místo abych na něj znova několikrát volala, a on by mě dál ignoroval – znova – přiběhla jsem blíž a dala si ruce v bok.

„Coltone, sakra. Snažila jsem se s tebou mluvit.“

To nebyl nejlepší začátek, ale chtěla jsem se dostat k tomu hlavnímu. Potřebovala jsem si to vyjasnit, protože to běhání dokola mě nebavilo.

Neotočil se ke mně a dál se díval přes dvůr, ale odpověděl mi: „Pokud se mi, kurva, omlouváš, já ti nikdy neodpustím.“

Okamžitě se mi ulevilo. Pokud nechtěl, abych se mu omluvila, tak to muselo znamenat, že mu nevadilo to, co jsem udělala. Pokud mu to nevadilo, se zbytkem jsem se mohla vypořádat.

Zvedla jsem obočí a řekla: „Ach, o tom jsem ani nesnila. Nikdy jsi mi neprominul žádnou omluvu, kterou jsem ti řekla.“ Odmlčela jsem se, protože jsem si uvědomila, jak pravdivé to bylo. Bodlo mě to u srdce a řekla jsem: „Sakra, neodpustíš mi, že? To, co jsem řekla na té svatbě?“

Nakonec se na mě podíval, v očích se mu zračilo tolik pocitů. Nevím, jestli to bylo ano, nebo ne.

Místo aby mi odpověděl, ukázal směrem, kterým se díval. „Vidíš támhle tu holku?“

„Co?“ mrkla jsem a podívala se tam.

„Tu zrzku, která sedí na lavičce u stromu a dělá si úkoly.“

„Jo…“ řekla jsem pomalu a nakrčila obočí, když jsem se na něj podívala. „Co je s ní?“

„První měsíc posledního semestru v srpnu,“ zamumlal a hloubavě se na ni díval. „Potkali jsme se na párty. Mluvili jsme a něco vypili.“

Polkla jsem a nelíbilo se mi, kam to mířilo.

„Byl jsem z ní hotový,“ řekl. „Samozřejmě, že byl. Byla s ní sranda, byla chytrá, krásná, dobře jsme si rozuměli. Tak jsme skončili v nějakém pokoji a víš…“ pokrčil rameny. „Byli jsme spolu.“

Otočila jsem se na tu zrzku. „Měl jsi s ní sex? S ní?“

Žaludek se mi stáhl a viděla jsem rozmazaně. Musela jsem několikrát mrknout, abych viděla jasně, a najednou jsem ji nenáviděla. Tahala se za pramínek vlasů za uchem, zatímco otočila stránku. Bylo mi jedno, co se stalo před měsíci, když jsme se sotva znali a jen se mnou flirtoval. Ani jsme si tehdy nepředstavovala, že bych mohla být s ním. Nesnášela jsem ji, protože jej měla a já ne.

Takže, proč mi to řekl? Chtěl, abych žárlila?

„Jo,“ zamumlal vyhýbavě. Pak dodal: „Museli jsme usnout, protože další ráno jsem se probudil a ona hystericky plakala. Pobíhala po místnosti, rychle se oblékala a mumlala něco o tom, jak naše společná noc byla ta největší chyba, kterou kdy udělala.“

Otočila jsem se k němu a zamračila se, když jsem si všimla, že se tvářil lítostivě.

„Já…“ Zavrtěl hlavou, než se mi podíval do očí. „Nikdy předtím žádná nelitovala, že byla se mnou. Bylo to na hovno. Opravdu bylo. Byla tak rozrušená a nic, co jsem řekl, to nezlepšilo. Nezapomněl jsem její jméno, ani jsem nehledal jednorázovku. Chtěl jsem ji vidět zase a možná si i něco začít, kdybych ji zajímal. Ale prostě vyběhla ven. Nepromluvila na mě, ani mi nedala číslo. Nic mi nevysvětlila. A pokaždé, když jsme se potkali, otočila se jiným směrem, jako bych, já nevím, byl kus hovna. Jako bych využil příležitosti, když byla opilá, ale to jsem neudělal. Nebyl jsem ani střízlivý. Ale…“ Bezmocně na ni ukázal. „Pak jsem viděl, že byla s tím klukem.“

Viděla jsem k ní přicházet kluka a sedl si vedle ní. Když jej spatřila, usmála se a políbila jej na rty.

„A pak mě zajímalo,“ pokračoval Colton: „měla přítele? Nikdy se o něm nezmínila a to ona naznačila, že bychom mohli jít do pokoje. Věděla, kam mě má vzít. Dokonce mě jako první políbila. Takže jej podvedla? Udělala ze mě zatraceného chlapa, který podvádí?“

„Ne,“ řekla jsem přísně a zavrtěla hlavou. „Když za tebou přišla a neřekla ti o něm, tak je to jen na ní. Ty s tím nemáš nic společného.“

Zavtěl hlavou. „Ale ani tak se necítím líp. Je kvůli tomu tak rozrušená, že se mi vyhýbá. A je to moje vina, sakra.“ Zavrtěl hlavou. „Nesnáším ten pocit. Řekl jsem si, že nebudu šukat s žádnou opilou holkou. Už nechci, aby někdo litoval toho, co jsme udělali v opilosti.“ Najednou se podíval na mě. „Ale pak ses objevila ty.“

Šokovaně jsem otevřela pusu. „Co?“

„Kurva, lhala jsi mi,“ řekl mi. „Řekla jsi, že toho nebudeš litovat. Řekla jsi, že mě chceš. Dokonce jsi přísahala na své srdce. Ale co jsi udělala, když jsem přišel do Forbidden další den? Kurva, schovávala ses za barem.“

Do prdele. Celou dobu jsem si myslela, že byl naštvaný kvůli tomu, co jsem mu řekla tu noc. Ale ne. To nebyl důvod.

Neměla jsem ponětí, co cítil kvůli mé reakci.

„Ach můj bože, Coltone. Ne.“ Začala jsem vrtět hlavou, protože to nebyl ten důvod, proč jsem se schovávala. To vůbec ne. Ale jen na mě zvedl obočí.

Olízla jsem si rty, nadechla se a rozhlédla se okolo, jestli mi něco pomůže vysvětlit, co jsem udělala, ale ne. Míjela nás banda lidí a někteří se na nás zvědavě dívali, jako kdybychom vedli velmi soukromý rozhovor.

„Pojď se mnou,“ trvala jsem na svém. Vzala jsem ho za ruku a šla k nejbližší budově, kde bychom si mohli promluvit bez milionu lidí okolo.

Ale šel se mnou. Tak jsem se na něj podívala, ale netušila jsem, co se mu honilo hlavou. Když se mi podíval do očí, překvapil mě podezíravý pohled.

„Kde je můj hrnek?“ Co jsem jej doběhla, měl prázdné ruce.

Na chvíli jsem si myslela, že jej zahodil do prvního koše, co míjel, protože na mě byl naštvaný, ale řekl: „Můj hrnek. Dal jsem si jej do zadní kapsy batohu. Proč?“

Chtěla jsem, aby si jej nechal, ale nemohla jsem to přiznat. Tak jsem se dívala na prosklené dveře a táhla jej dovnitř.

Stěny byly taky prosklené. Schody vedoucí do druhého patra, se chromově leskly, ale obešla jsem je a šla ke společenským prostorům, kde byly gauče.

Ale zatahal mě za ruku. Pořád jsme byli ostatním na očích a přes zdi jsme je mohli vidět. Ale nebyli jsme už tak na ráně. A kromě toho jsem si byla jistá, že jsem jej nepřinutila jít se mnou.

Zvedl obočí, abych začala mluvit.

Zatáhla jsem jej pod schody, kde bylo trochu víc soukromí a pak jsem se zhluboka nadechla.

„Dobře, styděla jsem se,“ přiznala jsem nakonec a podívala se do jeho skeptických očí. „Styděla jsem se kvůli tomu, co se stalo – co jsem řekla – na svatbě a moc jsem se bála omluvit se ti, když jsi přišel do baru.“

„Styděla ses,“ zamumlal. „Byla jsi zahanbená.“ Pak zavrtěl hlavou. „Jo, to mi připadá, jako bys toho litovala.“

„Ne,“ zavrčela jsem a zvýšila hlas. „Nelitovala jsem toho, co jsem s tebou dělala, ty idiote. Litovala jsem toho, co jsem řekla, protože tě to přimělo přestat. Litovala jsem těch hrozných a nepravdivých slov, kvůli kterým jsi vyběhl tak, jak jsi to udělal.“

„Nepravdivých?“ řekl tiše a přistoupil ke mně.

Otevřela jsem pusu, když jsem si to uvědomila. Páni. Nelitovala jsem toho, že jsem se muchlovala s Coltonem, co? A nemyslím si, že bych litovala, kdyby se toho odehrálo víc. Jen jsem litovala toho, že jsem mezi nás zatáhla jeho bratra, protože jsem si byla 100% jistá, že jsem se přes něj dostala.

Ale Colton si nebyl tak jistý. Hořce se zasmál a zavrtěl hlavou. „No jasně.“

Otočil se, ale nechtěla jsem jej nechat odejít. Chytila jsem jej za paži. „Coltone –“

„Co? Co?“ Otočil se ke mně tak rychle, že jsem uhnula a pustila jej. Držel se za hlavu a zatínal zuby. „Kurva, co ode mě chceš? Od první chvíle, co jsme se potkali, jsem líbal zem, po které jsi chodila, ale nikdy jsi mi nevěnovala pozornost a chovala ses jako rozmazlený spratek. Tak jsem ti dal prostor a teď se chováš, jako bys mě chtěla. Nechápu tě. Nechápu, co tady dělám, nebo co ode mě chceš. Nevím –“

„Pst, pst.“ Přitiskla jsem mu prsty na rty, protože jsem to nemohla poslouchat. Bolelo mě, jak jsem se k němu chovala. Musela jsem ale přiznat: „Nevím… nevím, co dělám. Nevím, co chci.“

Dobře, to byla lež.

Chtěla jsem ho. Prostě jsem si to nemohla přiznat.

Styděla jsem se, pustila jeho ústa a přitiskla si ruce na tváře. „Ach Bože, tak moc mě mrzí, že jsem ti popletla hlavu. Upřímně nemám zatracené ponětí, co dělám. Prostě vím, že nikdy bych se nechovala k někomu tak zle, jako k tobě a já… stydím se a cítím se provinile. Ale pokaždé, když tě vidím, já prostě… chci na tebe zaútočit místo omluvy a vrhnout se na tebe jako zvíře. Což je špatně, protože bych měla litovat a cítit se špatně za to, co jsem provedla. Ale… jako bys mě nutil… abych si představovala, jak tě někde přitisknu ke zdi, líbám tě a tak tvrdě při tom saju tvůj jazyk, že se mi z toho kroutí prsty na rukách i nohách. Ale taky se s tebou chci hádat, zatímco s tebou šukám.“

Couvala jsem od něj, zakrývala si obličej a pak vytřeštila oči. „A proč ti to, sakra, říkám? Prosím, bože, řekni, že jsi mě posledních 30 sekund neposlouchal a nic neslyšel.“

Chytil mě za ramena a zastavil. „Ach, slyšel jsem každé slovo.“

„Do prdele.“ Zavřela jsem oči a přála si propadnout se do země. „Kurva, kurva, kur –“

Najednou mě políbil.

Chvíli mi trvalo uvědomit si, že se líbáme a už se odtahoval.

Otevřela jsem pusu a vydechla. Pomalu jsem otevřela oči. Colton se na mě upřeně díval. Pak si olízl rty. „Dobře, takže… jo. Taky tě chci ošukat. A hádat se s tebou. Hodně. Je jedno, co mi řekneš, uděláš, jak mi ublížíš, nebo mě nasereš; pokaždé jsem tvrdý, když jsi nablízku. Pokaždé, když se mnou nesouhlasíš, chci tě nasrat, dokud mě nepolíbíš a nestrhneš ze mě oblečení. A pokaždé v tobě chci být hluboko, až zapomenu své zatracené jméno. A pak zapomeneš to svoje.“

Polkla jsem, couvala a zakrývala si obličej. „Takže jsem ti ublížila?“

Chytil mě za zápěstí a přitáhl si mé ruce na tváře. „Zapomeň na to a poslouchej mě. Pokud chceme mít naději, že dokážeme utéct před touto chemickou nerovnováhou, než se zblázníme, musíme mít sex. Mluvím o zvířecím sexu a strhávání oblečení z toho druhého.“

Jeho úžasný popis mě strhl jako hurikán. Mé tělo se probralo k životu, olízly si rty, které byly připravené to rozjet.

Ale…

„Já nevím. Nepřipadá ti to… špatné?“ mé hloupé svědomí mě přimělo to vyslovit, zatímco jsem si přitiskla ruku na čelo.

Colton se zakřenil svým typickým úsměvem, ze kterého holkám padají kalhotky. „Ach, panenko. Tak to mám rád.“

„Vidíš…“ ukázala jsem na něj a zamračila se. „Říkáš takové kraviny a vím, že bych měla být naštvaná a praštit tě do tvého arogantního ksichtu, ale ne… ne. Jsem blbá, protože na tebe chci skočit jako zatracená striptérka a shodit ze sebe oblečení.“

„To kvůli té chemické –“

„Nerovnováze,“ odsekla jsem a zamračila se. „Jo, chápu to.“

„To proto jsem navrhl vyšukat si to z hlavy, abychom to měli za sebou.“ Zase mě tímto proslovem naštval, ale něco na tom bylo.

Naklonila jsem hlavu na stranu a řekla: „Dostat to z hlavy?“ a dívala jsem se při tom na něj. Pak řekl: Aby to bylo za námi, jako kdyby neplánoval vztah, ani chození… Sakra, znělo to jako –

„Naznačuješ, že chceš jednorázovku, jako kdyby sis myslel, že by se to pak všechno vyjasnilo a už to nikdy znova neuděláme? Myslíš, že na to jednorázovka bude stačit?“

Pokrčil rameny. „Nevím, proč by neměla. Všechna ta přitažlivost a další kraviny mezi námi jsou jen ze zvědavosti. Dostaneme to ze sebe a bum. Žádné další erekce ve třídě, zatímco se budu snažit poslouchat výklad.“

„Nejsem holka na jednu noc,“ řekla jsem a dodala: „Ale…“

Zakřenil se, debil. „Ale…?“

Chtěla jsem zavrtět hlavou. Nikdy jsem neměla někoho na jednu noc. Ohrnovala jsem nad tím nos. Ale…

„Když se to stane jednou, v podstatě to znamená, jako kdyby se to nestalo,“ snažila jsem se přesvědčit samu sebe.

„V podstatě,“ souhlasil, přistoupil blíž a tvářil se nadšeně. „Bude to jen pár minut tvého života. Ani bys to nezpozorovala na svém radaru. Zapomeneš na to a budeme se moct posunout dál a už se nebudeme chtít.“

Ano.

Ano, to znělo perfektně. Z toho trýznivého pocitu, ať to bylo cokoli, jsem šílela. Potřebovala jsem to ze sebe dostat.

Kromě toho, nepovzbuzovaly mě kamarádky, abych si užila? Tohle bude perfektní.

A bude to jen chvilka.

Zvedla jsem obočí a řekla: „Takže to bude jen pár hodin? Nechci ledabylých pět minut, chlapečku. Chci plný servis: předehru, oral, hluboký průnik a pak možná hladit na zádech.“ Jo, hlazení na zádech znělo dobře, takže bych měla důvod přestat jej škádlit ve vlasech, jako to bylo naposledy, než jsem promluvila.

Ušklíbl se. „Věř mi, nedělám nic napůl. Zvláště u tohohle.“

„No, pokud jsi si jistý, že to dodržíš, tak fajn.“

„Fajn,“ řekl. „Udělám to.“

A pak jsme se na sebe dívali a uvědomila jsem si, na čem jsme se domluvili.

Do prdele.

Colton zavrtěl hlavou. Pak zamžoural a váhavě se zeptal: „Takže… budeme mít sex? Budeme mít sex?“

Vydechla jsem a omráčeně řekla: „Jo.“ Panebože, co jsem to právě řekla? A pak jsem dodala: „Asi.“

„Tak dobře,“ hrudník mu ztěžkl a znova zavrtěl hlavou, jako kdyby se to snažil pochopit. „My, ehm, no, budeme se muset domluvit, kdy a kde, že?“

Přikývla jsem a pořád byla šokovaná z toho, co jsme si domluvili. „Jo. Asi.“

Bylo to tak divné. Mluvili jsme o tom, jako kdybychom si domlouvali společné učení. A když jsem se na něj podívala, skoro jsem se udělala. Byla jsem tak nadržená a celé tělo mě brnělo a bylo strašně citlivé. A toužila jsem po něm ještě víc, když jsem viděla, jak hladově a nedočkavě vypadal.

„Dneska nejdu do práce,“ vyhrkla jsem.

Přikývl. „Dneska mám taky čas.“

„Pokud,“ začala jsem a kousla jsem se do jazyka kvůli nedočkavosti. Chtěla jsem jej co nejdříve.

„Pokud co?“ tlačil na mě a vypadal nedočkavě, nadrženě.

Zavrtěla jsem hlavou. „Nic. Mám za pět minut hodinu. Nemůžu ji vynechat.“

„Jo.“ Projel si prsty vlasy. „Taky mám hodinu. Taky bych neměl přijít později.“

Ale zatnul bradu a sledoval mě, jak jsem očima obtěžovala jeho vlasy. O chvíli později mě chytil za ruku a zatlačil mě dál do místnosti. „Sakra. Nejdeme tam.“