CO - 18. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

„Tak to vyplivni, sestřičko. Co se ti na jeho návrhu nelíbilo?“ Marisa si lokla svého smoothie a pohlédla na Miu. Procházely se podél vody a jen pár centimetrů od nich narážel do písku příboj oceánu.

Mia kopla do malé mušle, která jí ležela v cestě a nabrala si tak písek do boty. „Právě jsem se dozvěděla, že s Ellet kdysi něco měl,“ vysvětlila Mia nabručeně. „A teď s ní chce zůstat v domě sám. Jak bych na to měla reagovat?“

„Ó jé.“

„No právě.“

Marisa byla chvíli ticho a očividně o tom přemýšlela. „Nevěřím, že s ní ještě něco má…“, pronesla zamyšleně. „Jsem si tím dokonce jistá. Má oči jen pro tebe – je to až strach nahánějící, jak intenzivně tě celou dobu sleduje. Přesto to od něj nebylo milé. Možná si musí promluvit o něčem pracovním?“

„Pravděpodobně,“ souhlasila Mia a pokrčila rameny. „Řekl mi, že už jsou to roky, co s ní chodil, a že to nebylo nic vážného. Přesto nemůžu přestat představovat si je spolu.“

Asi minutu se procházely v příjemném tichu a upíjely ze svých smoothie, zatímco si užívaly pohledu na moře.

Poté Marisa opět promluvila. „Opravdu ho miluješ, že?“, zeptala se a poprvé v jejím hlase zazněla obava.

Mia si povzdechla a upřela zrak do písku. „Víc, než můžu vypovědět,“ přiznala. „Víc, než jsem si kdy dokázala představit.“

„Och, Mio…“

„Já vím, já vím. Nepotřebuji žádnou přednášku. Vůbec to nemůže dopadnout dobře, to vím sama nejlíp, to mi věř.“

Její sestra se k ní natáhla a stiskla jí ruku. „I když ti to nepomůže, vypadá, že je do tebe blázen. Ale úplně. Ještě nikdy jsem něco takového neviděla. Vypadá, jakoby tě nejraději celou zhltnul – a současně, jakoby pro tebe udělal všechno. Vypadá, jakoby byl tebou posedlý, sestřičko…“

Mia se rozesmála a Marisina slova ji z její zádumčivé nálady vytrhla. „Ale no tak, jsem si jistá, že přeháníš. Prostě mezi námi funguje chemie, to je všechno…“

„Ne, Mio,“ Marisa zavrtěla hlavou a tvářila se vážně. „To, co máte vy dva, je víc než to. Ani nevím, jak bych to popsala. Sleduje každý tvůj pohyb. A nevydrží víc než pár minut bez toho, aby se tě dotkl…“

Mia trochu zrudla a ptala se sama sebe, kolik toho její sestra z předešlého rozhovoru mezi ní a Korumem pochytila. Pokud tomu tak bylo, tak Ellet také; Krinar měli mnohem lepší smysly než většina lidí.

„A jak se s ním vůbec seznámila?“, zeptala se Marisa zvědavě. „Nevyprávěla jsi mi celý příběh, jen tu blbost o milenci z Dubaie… Vždycky jsi byla tak opatrná a držela ses pravidel – vůbec si nedokážu představit, jak sis mohla začít aférku s Krinarem.“

Mia zaváhala. Nechtěla své sestře znovu lhát, ale také neměla v úmyslu, říct své rodině celou pravdu. „Taky to pro mě nebylo lehké,“ přiznala. „Ze začátku jsem měla docela strach a Korum umí být někdy dost… děsivý. Ale očividně mě velmi přitahoval a byl velmi tvrdohlavý… a, no, zbytek už znáš.“

Marisa na ni upřeně hleděla. „Chápu. Ale je tam toho víc. Prostě si se mnou, až budeš připravená, promluv. Ano?“

„Děkuji ti, Mariso. Jsi ta nejlepší sestra, jakou si může holka přát,“ řekla jí Mia upřímně.

„Já vím – a navíc skromná.“ Její sestra se zašklebila, když to říkala, a Mia se také usmála.

Ještě chvíli se procházely, ponořené do vlastních myšlenek, dokud Marisa opět nepromluvila. „Je nějaká možnost, jak by to celé s vámi mohlo nějak fungovat?“, zeptala se a opět se tvářila vážně. „Nějak?“

Mia zavrtěla hlavou. „Ne, nevím jak. Jsme doslova ze dvou rozdílných ras – s naprosto odlišnou délkou života. Nakonec mě opustí… a já nevím, jestli to přežiji.“

„Ach, Mio… drahoušku, nevím, co bych na to řekla…“ Na Marisině krásné tváři se zračil obrovský soucit.

„Nemusíš říkat nic,“ odpověděla jí Mia tiše. „Je to má vlastní vina, že jsem se do něj zamilovala. Mohla jsem si najít nějakého milého, normálního kluka – někoho jako je Connor –, ale ne, já jsem si musela narazit mimozemšťana. Jsem si jistá, že nakonec se z toho dostanu… a možná se seznámím s nějakým lidským mužem, kterého budu mít časem také ráda.“

„Už jsi s ním o tom všem mluvila?“

„Ne, nemluvila,“ odpověděla jí Mia upřímně. „Právě teď jsem příliš šťastná, než abych o tom začínala. Poprvé za svůj život se snažím užít si dneška, aniž bych si dělala starosti o následky.“

Marie se rozesmála, ale na tváři jí přesto ležel stín obav. „Tak je to správně, Mio. Carpe diem a tak.“

***

KRINAR pozoroval obě dívky, jak se pomalu procházejí po pláži. Obě byly hezké, ale jeho zajímala jen jedna z nich.

Nebyl žádný důvod, proč ji sledoval právě teď, to věděl i on. Měl by se soustředit na svého nepřítele a ne na nějakého malého človíčka, který pro jeho plán nepředstavoval vůbec žádnou hrozbu.

Ale přesto se prostě nedokázal dívat jinam.

Smála se. Její tvář byla otočená ke slunci a on si obraz přiblížil a na moment nahrávku zastavil. Měla otevřené rty a viděl tak její pravidelné, bílé zuby. Její bledá pokožka jakoby zářila.

Vypadala šťastně a on skoro litoval toho, co bude muset udělat. Pokud to zítra bude fungovat, tak bude nějakou dobu otřesená.

Přinejmenším tak dlouho, než dostane příležitost ji té bolesti zbavit.

***

Ten večer Korum vzal do restaurace celou rodinu a vybral podnik, který otevřel teprve nedávno. Ke Conorově radostnému překvapení byly na jídelním lístku nejen opravdové ryby a mořské plody, ale i steaky a kaviár. Ceny za tyto zvířecí produkty byly astronomické, některé z jídel stály jako týdenní učitelský plat. Její rodiče zírali na lístek jako omráčení, dokud jim Korum neřekl, že je zve, a že na to téma nechce slyšet žádné protesty. Teprve po pár minutách váhání její rodina nabídku přijala a Connor si objednal Ribeye steak. Její rodiče se podělili o předkrm v podobě krevetového koktejlu a jako hlavní jídlo zvolili humra. Mia si objednala těstoviny z opravdových vajec, zatímco Marisa ruské bliny s kaviárem. Korum zůstal jako vždy u vegetariánského jídla, i když si grilovanou zeleninu pokapal trochou másla. „To je jedno z nejlépe chutnajících lidských vynálezů,“ poznamenal s mrknutím.

První část jídla proběhla klidně a Korum se ptal Miiných rodičů na jejich práci a poté, jak se jako děti dostaly do Spojených států amerických. Vypadalo to, že obzvlášť ho zajímala jejich imigrační zkušenost a aklimatizační proces lidí. Její rodiče byli víc než šťastní, že o tom mohou povídat, takže rozhovor u stolu nevázl.

O pár skleniček vína později se ale její švagr odvážil na méně komfortní terén. „Proč jste vůbec na Zemi přiletěli?“, chtěl Connor vědět a pohlédl na Koruma s neskrývanou zvědavostí.

Když si Mia vzpomněla na Korumovo špatné mínění o lidské rase a jejím zacházení se Zemí – planetou, na kterou Krinar pohlíželi jako na svůj budoucí domov, strnula.

Ale nemusela si dělat žádné starosti. Korumova „zeťácká“ tvář byla jako vytesaná do kamene. „Naše sluneční soustava je mnohem starší než ta vaše,“ začal uvolněně vysvětlovat. „Naše hvězdy vyhasnou dávno před vaším Sluncem. Takže bylo smysluplné se na tuto možnost připravit. Kromě toho je vždy lepší žít na vícero místech; pokud by nějaká kosmická katastrofa zničila Krinu nebo naši domovskou galaxii, tak by přežili aspoň někteří Krinar.“

„Wow, vy teda umíte plánovat dopředu!“

Connor zněl ohromeně a Korum se na něj krátce usmál, než odklonil hovor na Miino dětství a na to, jaká jako dítě byla.

Zbytek večera utekl jako voda, jak se její rodina doslova předháněla, kdo bude vyprávět o Mie jako malé holčičce tu nejveselejší a nejtrapnější historku – od její zvláštní obliby purpurově zbarveného oblečení, když jí byly tři roky, až po tu, kdy ji v první třídě musela Marisa podplatit sladkostmi, aby si udělala úkol z matematiky.

„Těžko se mi chce uvěřit, že by Mia musela být někdy nucena k domácím úkolům,“ přidal se k nim Korum a vřele se na ni usmál. „Skoro ji od nich nemůžu dostat. Její přístup k práci je neuvěřitelný – dokonce i na Sareta udělala dojem a ten už měl opravdu hodně talentovaných asistentů nadšených pro svou práci.“

Její rodiče to velmi potěšilo a pyšně se na Miu usmáli. Mia si znovu uvědomila, jaký je Korum skvělý manipulátor. Její rodina mu zobala z ruky. Rodiče už ho dokonce požádali, aby jim říkal Dan a Ella, i když by měli být spíš znepokojeni tím, že jejich dcera měla vztah s mimozemským dravcem. Ne, že by jí to vadilo, naopak. Její milenec dělal přesně to, co si Mia přála – její rodiče uklidnil – a za to mu byla velmi vděčná.

Kolem desíti hodin byli všichni najezení a pomalu začali vstávat. Poté, co se s rodinou rozloučila, nastoupila Mia, šťastná a plná tím úžasným jídlem, do Korumova Ferrari a odjeli domů.

***

Když se Mira druhý den ráno probudila, vyskočila plná energie z postele. Rychle si vyčistila zuby, oblékla si bikiny, které jí Korum nachystal a vydala se ho hledat.

Našla ho ležet jako velkou, zlatou kočku, která se vyhřívá na sluníčku, u bazénu. Na rozdíl od lidí se Korum nikdy nespálil, jeho kůže měla stále stejný lehce bronzový odstín. Když nad tím přemýšlela, tak Miu napadlo, že ani ona se vůbec nespálila, a to i když nepoužila žádný ochranný krém. Chvíli přemýšlela, jestli jí Korum nedal něco na ochranu pokožky bez jejího vědomí, ale poté se jí myšlenky rozutekly, protože byla zvědavá, co budou dělat dnes.

Když ji Korum uviděl zahýbat k bazénu, věnoval jí pomalý, smyslný úsměv, který Mii připomněl ty úžasně hříšné věci, které s ní prováděl v noci. Při tom pomyšlení se jí opět stáhl podbřišek touhou. Vypadal, jakoby nikdy neměl dost – a ona jeho také ne –, a to až k bodu, kdy se Mia ptala sama sebe, jestli na sobě nejsou závislí. Samozřejmě ji Korum před závislostí na krvi varoval, ale ne před sexuální – ale nedokázala si představit, že by po něm toužila ještě víc, než teď.

Vysoké keře a pevný bílý plot, který obklopoval bazén, poskytoval obyvatelům vily soukromí a chránil je tak před nechtěnými pohledy návštěvníků pláže. To Miu podnítilo k tomu, aby ho rukou pohladila po hrudi a užívala si doteku jeho hladké, sluncem vyhřáté pokožky.

Korum se zašklebil, vzal ji za ruku a přitáhl si ji k ústům, aby ji mohl políbit. „Ach, má paní se probudila,“ dobíral si ji a jeho měkké rty ji jemně laskaly po dlani.

Při jeho doteku se roztřásla a najednou jí bylo mnohem tepleji. Bojovala se začervenáním se a zeptala se: „Máš chuť jít dnes ráno na pláž?“

Dnes se setkají s rodiči na oběd a poté odjedou do St. Augustine, aby si prohlédli krokodýlí farmu, jednu z Miiných nejoblíbenějších zajímavostí v této oblasti. Ale protože bylo teprve devět hodin, měli do odjezdu ještě hodně času.

„Jak to vypadá se snídaní?“, zeptal se jí. „Copak nemáš hlad?“

„Můžu po cestě sníst banán,“ odpověděla mu Mia, která si chtěla zaplavat v oceánu. „Ještě jsem plná od včerejší večeře.“

„No tak vyrazíme.“

Pláž před jejich domem byla překrásná a skoro úplně prázdná. I když to nebyla soukromá pláž, nebyly tu v blízkosti žádné hotely a také žádná možnost parkování pro potencionální návštěvníky. Z těchto důvodů tu byly jen bohatí obyvatelé vil z první řady u pláže a pár turistů, kterým nebylo zatěžko jít dlouhou cestu pěšky až sem.

Opustili vilu brankou, která se nacházela v plotě kousek od bazénu a vydali se po úzkém, dřevěném chodníku, vedoucím přes duny od jejich domu k pláži.

Jakmile vstoupili na chodník, odkopla Mia žabky a rozběhla se k vodě, protože se nemohla dočkat, až otestuje teplotu. V tomto ročním období nebyl Atlantik ještě tak teplý, jako bude na konci léta, ale to jí bylo jedno. I když bylo ještě relativně brzy, už bylo dost horko a Mia se těšila na ochlazení v oceánu.

Plavali asi hodinu, dokud se Mia necítila příjemně unavená a svaly ji nezvyklou námahou nebolely. Byla překvapená, že vydržela tak dlouho, protože toho pro svou výdrž za poslední měsíc mnoho neudělala. Kromě toho, že večer chodívala trochu plavat. Možná, že měla kondici ještě z minulého roku, kdy je Jessie přihlásila na charitativní pětikilometrový běh a Mia propadla šílenému tréninkovému tempu, aby se na něj připravila. Nebo bylo to výživné jídlo, které jí Korum připravoval, pro její tělo opravdovým požehnáním.

Když konečně vylezli z moře, natáhla se Mia na velkém ručníku, který vzali s sebou z domu a Korum si lehl vedle ní. Zavřela oči, a pod teplými slunečními paprsky se uvolnila. Na chvíli ji napadlo, že by se měla natřít, ale na to, aby se hýbala, byla příliš líná. Jen pár minut, řekla si, dostatečně dlouho na to, abych nabrala trochu toho vitamínu D…

Za nějakou dobu ji probudilo příjemné lechtání.

Otevřela oči, otočila hlavu na stranu a kvůli jasnému světlu oči přimhouřila. Korum ležel vedle ní a opíral se o loket. Usmíval se na ni a něžně ji prsty hladil po žebrech. Jeho tmavé vlasy se leskly na slunci. Hleděl na ni jantarově zbarvenýma očima.

„Co je?“, zamumlala Mia a trochu znejistěla. Bikiny, které měla na sobě, toho moc nezakrývaly a způsob, jakým na ni právě zíral, ji trochu zastrašoval.

„Nic,“ odpověděl jemně. „Tvá kůže vypadá v tomto světle tak překrásně. Nikdy předtím jsem si nevšiml, že by bledá pokožka mohla být tak krásná.“

„Ehm, děkuji…“

„A také se tak krásně červenáš,“ popíchl ji a prsty ji pohladil po náhle příliš teplých tvářích.

Mia se stydlivě usmála. To všechno bylo pro ni stále ještě nové. Mít někoho, kdo se jí dotýkal a obdivoval její tělo takovým způsobem. A že ten někdo byla navíc tato nádherná bytost, která právě ležela vedle ní, o tom by Mia nikdy nesnila.

„Jak dlouho jsem byla mimo?“, zeptala se, když si vzpomněla na svůj spontánní šlofíček. „Opravdu jsem nechtěla usnout…“

„Ne moc dlouho. Asi dvacet minut nebo tak nějak.“

Mia se zahanbením zívla a přitom si držela ruku před pusou. „Promiň… Určitě ses nudil…“

„S tebou se nikdy nenudím,“ řekl a stále na ni upřeně hleděl. „Rád tě pozoruji, zatímco spíš. Vypadáš vždycky tak sladce a spokojeně… jako tmavovlasý anděl. Hrozně mě to uspokojuje, když tě takhle vidím.“

Mia se na něj ušklíbla. Korum byl někdy opravdu zvláštní. „To je jen dobře, když uvážíme, kolik toho naspím.“

Jeho odpovědí byl úsměv, a to, že jí zastrčil vlasy za ucho. „Už máš hlad? Nebo ještě ne?“

Mia zapřemýšlela. „Něco bych si dala. Ale nejsme za chvíli domluveni s rodiči na oběd?“

„Až za dvě hodiny. Do té doby pravděpodobně umřeš hlady.“

„Hmm, okej. Ale nejdřív si chci ještě chvíli zaplavat.“

„Souhlasím. Chceš jít hned?“

„Vlastně bych si nejdřív potřebovala odskočit na toaletu,“ přiznala se Mia. „Počkáš tu na mě? Jsem hned zpátky.“

„Pospěš si,“ odpověděl jí Korum s úsměvem. „Počkám.“

Mia vyskočila a rozběhla se k domu. Prošla kolem oploceného bazénu a použila jednu z toalet v prvním poschodí. Poté pospíchala zpátky na pláž, protože se nemohla dočkat, až ucítí na své rozpálené kůži chladnou vodu.

Když došla k plotu, otevřela branku na pláž… a strnula.

Hned za plotem, tak, aby ji z pláže nebylo vidět, stála Leslie – jedna z členek hnutí odporu, se kterou Mia spolupracovala.

A v jejích štíhlých, svalnatých pažích se nacházela zbraň, která mířila Mie přímo na hruď.