HFTH - 11. kapitola

Překlad: Lucianna

Jessie pomalu otevřela oči, s bolestným zasténáním, a snahou zjistit, proč je jí taková zima, až zjistila, že leží na sněhu a Toby byl – místo aby byl přitulený k ní, jako obvykle, mohla cítit spodek jeho břicha, přitisknutý k jejímu boku. Jessie velmi pomalu otočila hlavu, aby viděla, že stojí nad ní a naprosto ztuhla, když si všimla, že má zježenou srst a jeho pysky byly ohrnuté dost na to, aby odhalily jeho zuby, a jeho pozornost byla nasměrována na místo za ní.

„Můžeš odvolat svého psa, slečinko, páč já nejsem ten, kdo tě napadl.“

Jessie se s výkřikem přetočila a hrabala se pozadu pryč, s pohledem na Rogera, sedícího na pařezu, jen pár yardů daleko. Toby se pohnul zároveň s ní, jeho pohled zůstával přilepený na starém poustevníkovi, dokud se Jessie neopřela o strom a Toby se postavil přes její nohy.

„To je ale paličatý pes, co sis přivedla, slečinko. Ten velký chlapec mě nenechal se dostat nikam blíž k tobě, ačkoliv jsem ho zkoušel ujistit, že chci jen pomoct.“ Roger se rozhlédl po lese a pak se podíval zpátky na ni. „Neviděl jsem nikoho ani nic, co tě napadlo, ale bylo to dávno pryč, když jsem se sem dostal. Ačkoliv bych řekl, že to byl muž, podle těch věcí, co jsi mumlala. Akorát že sis ani nevšimla, že ten bastard je už pryč a stále jsi pokračovala v tom usilovném boji.“ Přikývl. „Už jsi teď v bezpečí. Chceš, abych došel pro svůj stroj a vzal tě k náčelníkovi Stoneovi, abys nahlásila ten zločin?“

Och Bože; on byl svědkem, jak měla flashback? Jessie si přitiskla ruce k hrudi, v marném pokusu, zpomalit své bušící srdce. „T-tady nebyl žádný útočník – alespoň ne dnes. Měla jsem… flashback něčeho, co se stalo, když jsem byla napadena dřív.“

„I tak můžeme podat oznámení Stoneovi, pro případ, že by se ten bastard vrátil.“

Jessie dala nejistou ruku na Tobyho, když se napjal při jejím, lehce hysterickém smíchu. „On se nevrátí zpátky, protože jsem toho bastarda zastřelila.“

Starý poustevník se překvapeně narovnal a zvedl své husté obočí. „No, pokud je mrtvý, proč pak s ním pořád bojuješ?“

Jessie si odfrkla, a zavrtěla se ve sněhu, aby se opřela o strom, ke kterému doběhla. „Přestaňte, Rogere; my oba víme, že nejste žádný osamělý, starý poustevník.“

„Určitě z větší části jsem,“ řekl a jeho ostře zelené oči se v koutcích nakrčily. „No, ok, možná nejsem tak úplně osamělý, ale jsem poustevník.“

„Kdo přesně jste, Rogere AuClair de Keage? Nebo se mám zeptat co jste?“

Pokývl k Tobymu. „Dej svého mazlíčka dolů, lass, a já ti za to dám další náznak toho, kdo a co, opravdu jsem.“

Jessie postrčila Tobyho vedle sebe, pak ho objala, když se k ní naklonil a očichával jí s obavou tvář. „Ok, začněme s tím kdo, a chci víc, než jen náznak.“

Roger narovnal ramen a uhladil si předek své košile. „Jsem Roger de Keage, první laird klanu MacKeageů. Nebo, přesněji, Ianův předek,“ ujasnil, když si odfrkla. Přikývl a jeho oči se leskly tichým smíchem. „A to co, jsem napsal ve svém dopise, že jsem tvůj největší spojenec a pokorný sluha.“ Zvedl ruku, když chtěla něco říct. „A abych odpověděl na tvou další otázku, jsem tady, abych se ujistil, že bude spravedlnosti učiněno za dost a že se stanou dva zázraky.“

„Ale…“

Roger se vytáhl a nohy s hlasitým zavrčením, po němž následoval dlouhý povzdech. „Obávám se, že musím teď jít. Ale nejdřív, můžeš mi říct, proč nemáš u sebe svou berlu? Myslel jsem si, že jsem to ujasnil v dopise, že ji potřebuješ mít stále po ruce.“ Najednou se usmál. „Udělala dobrou práci ve tvém vzpomínání, ne?“ Přikývl, když Jessie překvapeně zalapala po dechu. „Ptej se na své otázky, Jess, a ona ti stále bude dávat odpovědi. Protože na rozdíl od toho, co si někteří lidé myslí, je důležité, aby sis vzpomněla na detaily té noci.“ Ale pak se na ni zamračil, takže Jessie naprosto ztuhla, když na ni ukázal. „A nezahrávej si s energií té hole, slyšíš? Není to hračka, víš; je to mocná berla, vyrobená pro vážnou magii.“

Jessie se narovnala se zalapáním po dechu, když uslyšela někoho volat její jméno na cestě. „Och, to je Ian,“ řekla a ohlédla se na Rogera, ale viděla, jak míří do lesa. „Počkat, musíte mi pomoct. Nemůžu ho nechat, aby mě viděl takhle.“

Roger se zastavil a otočil k ní. „Musíš mu říct všechno, Jess, protože je zatraceně těžké pro muže, bojovat s nepřítelem, kterého nezná, nebo nevidí.“

„Jessie?“ vykřikl Ian znovu, jeho hlas se blížil.

„A Jess,“ řekl Roger a přitáhl tak znovu její pozornost. „Neobjednávej pro něj nic ze svých katalogů, k vánocům. Řekl jsem ti v dopise, že mám pro něj perfektní věc, kterou bude potřebovat,“ řekl a pak, se ten vyměňující poustevník vrátil s krákoravým smíchem, ačkoliv na ni znovu ukázal výhrůžně prstem. „Ale nech ji schovanou ve skříni, slečinko, a nedotýkej se jí, dokud nepřijde čas,“ dodal tajemně, „nebo si budeš přát, abys tu brožuru spálila.“

„Jess, kde jsi?“ zakřičel Ian znovu. „Odpověz mi!“

Jessie se podívala zpátky na Rogera, ale zmizel. Dala si ruce k ústům, směrem k cestě. „Jsem tady, Iane?“ vykřikla. Zkusila se postavit, ale spadla se zalapáním po dechu zpátky, když ostrá bolest vystřelila jejím křížem a chytla Tobyho čumák, aby ho zastavila v jejím olizování. „Jsem ok. Už jsme v pohodě, Toby. Ian nás jde zachránit. Znovu,“ dodala s odfrknutím.

Toby se najednou odtáhl, ale místo šel zadržet Iana, strčil nos do sněhu, hned u její nohy a pak zvedl hlavu s něčím v tlamě a přišel zpátky k ní. „Och můj Bože,“ řekla Jessie se zalapáním po dechu, když vyškubla z jeho tlamy svou protézu. „Jak mohla vyklouznout? Ian je skoro tady!“ vykřikla tiše, když slyšela blízko praskání větví. Strčila prso do kapsy kabátu a podívala se dolů a nadechla se pro uklidnění. Neměl by si všimnout, že je nesouměrná, díky kabátu, a mimo to, měla rolák a silnou mikinu pod ním. Tak jak mohla ta zatracená věc vypadnout? Nikdy s tím neměla problém v teplém, vlhkém počasí. Bude to muset začít přilepovat do podprsenky?

Obalila paži znovu kolem Tobyho, když Ian přišel na dohled.

„Ach, Jess,“ zamumlal, a klesl na kolena vedle ní. Hodil na zem její kabelku a vycházkovou hůl, pak se natáhl, aby Tobyho rychle poplácal, než ho odstrčil z cesty. Chytil ji za kabát na obou ramenech, a jeho oči bloudily po jejím těle. „Jsi zraněná? Co se stalo? Ty jsi…“ Rychle pohlédl na Tobyho, pak se soustředil znova na ni. „Měla jsi další epizodu?“ zeptal se tiše, a sevřel ji pevněji, když se překvapeně chtěla odtáhnout pryč.

„J-jak víš, že mívám flashbacky?“

Jeho pohled ji znovu přejížděl, zjevně se více obával o její fyzický stav, než emocionální kodici, v tuhle chvíli, a Jessie viděla, jak Ianova tvář ztmavla. „Viděl jsem ten, co jsi měla tu první noc, když jsem tě následoval z Peteova baru, abych zjistil, co tě tak naštvalo.“ Pokývl k Tobymu, nyní stojícímu u jejích nohou. „Toby mě viděl, ale vypadal, že mu nevadí, že tam jsem, pokud jsem nešel blízko k tobě.“

„Lhal jsi mi! Řekl jsi, že jsi právě vyšel z baru, podívat se po mně.“

„Jo, lhal.“ Konečně ji pustil a posadil se vedle ní do sněhu. „Někdy umím být takový bastard.“ Usmál se na ni, ačkoliv úsměv nedosáhl jeho očí. „Ale dávám přednost tomu, vidět naše vzájemné lhaní jako něco, co máme společného.“

Jessie se podívala na své ruce, a cítila, jak se jí zahřívají tváře, při pomyšlení, že byl svědkem jednoho z jejích flashbacků. „Ok, hádám, že si nemáme co vyčítat. Jak jsi věděl, že mě máš hledat v lese tentokrát?“

Ukázal jí k nohám. „Viděl jsem tvou kabelku na cestě a hůl stála v závěji, uprostřed stop po rolbě.“

Jessie pohlédla do lesa, kde zmizel Roger a pak zpátky na Iana. „Já… Je tady něco, co musím… Chci ti říct, že…“ Poraženě jí klesla ramena a objala se.

„Cokoliv to je, může to počkat, dokud tě nedostanu někam do tepla,“ řekl a vytáhl se na nohy. „Víš, jak dlouho jsi tu ležela ve sněhu, Jess? Deset minut? Půl hodiny? Jak dlouho?“

„Opravdu nevím. Ale bylo mi řečeno, že moje flashbacky můžou trvat tři nebo čtyři minuty… až půl hodiny.“ Zavrtěla hlavou, když k ní natáhl ruku. „Zkoušela jsem se zvednout, když jsem tě slyšela volat, ale musela jsem se nějak špatně otočit během mého… Nemůžu vstát. Znovu mě bolí záda. Roger byl tady,“ řekla a způsobila tak, že se Ian odtáhl nahoru, právě když se shýbal k ní. „Seděl támhle na tom pařezu, když jsem se probudila,“ řekla a ukázala přes stopy staré rolby. „A Toby stál na stráži nade mnou a nepustil ho nikam blíž.“

Ian jen rychle pohlédl tam, kam ukazovala, pak se znovu sehnul, vklouznul jednou paží pod její kolena a druhou kolem zad. „Řekni mi, kdyby to bolelo, až tě zvednu,“ řekl a jeho svaly se napjaly v přípravě.

„Počkej. Nemůžeš mě odtud nést,“ řekla, ve snaze ho odstrčit. „Sníh je moc hluboký a já jsem moc těžká.“

Opatrně ji zvednul a usadil si ji s úsměvem na hrudi. „Až budu pod kytkami, pak možná budeš moc těžká,“ řekl a zamířil ve stopách.

„Počkej – moje kabelka a hůl.“

Zastavil se, povzdechl si a otočil se. „Toby, přines mi kabelku,“ řekl a kývl tam, kde ležela ve sněhu.

„Och, nemůžu uvěřit, že tomu rozuměl,“ řekla, když Toby chytil popruh kabelky a táhnul ji k nim.

„Zvedni to, chlape,“ řekl Ian a lehce se sehnul. Chytil popruh prsty a narovnal se, a Jessie ji okamžitě od něj vzala a dala si ji na klín, než se znovu chytla kolem jeho krku. „Teď hůl, Toby,“ řekl Ian a znovu kývl k tomu místu. „Ale můžeš ji nést.“

Jessie se podívala přes Ianovo rameno, když se znovu rozešel a viděla Tobyho, následovat je s holí, sevřenou mezi zuby. „Jak jsi ho donutil to udělat? Za prvé, nemá poslouchat nikoho jiného, než mě, a za druhé, i když jsem ho zkoušela přimět, aby něco přinesl, dalo mi to věčnost, než jsem si prosadila svůj názor.“

Pokrčil rameny, i s ní. „Vypadá to, že jsem schopný přimět zvířata ke spolupráci.“

„To je pravda, ten den v bazénu, Duncan řekl Merisse, že máš svůj způsob se zvířaty.“ Podezřívavě se na něj podívala. „Dělal sis legraci, když ji mi nabídl, že pošleš všechny ptáky a moje nové krmítko, že jo? Jo?“

„Ano, žertoval jsem.“

Přimhouřila na něj oči. „Zvedl se ti právě koutek rtů?“

Zvedl se do plného úsměvu, a poposadil si ji výš na hruď, aby upravil držení. „Víš, že si myslím, že jsi ztěžkla?“

„Iane?“

„Ano, Jess?“

„Chceš se, se mnou milovat?“

Málem ji pustil, když prudce zastavil. „Prosím?“

Och Bože, její flashback ji popletl mozek? Nebo skutečnost, že začínala věřit, že Roger není blázen, nakonec udělala blázna z ní?

„Jessie.“

Přitiskla si hlavu k jeho rameni a povzdechla si. „Omlouvám se. Flashbacky mě někdy nechají trochu omámenou.“

Znovu vykročil.

„Ale chtěl bys?“

Zastavil se. „Teď?“ zavrčel.

„Ne!“ Znovu se mu opřela o rameno, s dalším povzdechem a poklepala mu na záda, aby se znovu pohnul. „Ale možná bychom mohli brzy?“

Místo aby zastavil, přidal do kroku.

„Jako možná dnes večer. Nebo zítra. Nebo někdy do čtvrtka.“

To ho přimělo zastavit a Jessie se odtáhla od jeho výrazu. „Co se děje ve čtvrtek?“ zeptal se až příliš tiše.

Studovala chybějící knoflík na jeho košili, vykukující z lyžařských kalhot. „Brad přijede ve čtvrtek odpoledne, nebo v pátek. A já… um… chci být schopná mu říct, že mám přítele, a kdybychom se milovali, tak by to nebyla lež.“

„Brad, tvůj švagr?“

Přikývla, stále držící pohled na chybějícím knoflíku.

„On je ženatý s tvou sestrou?“

Zavrtěla hlavou. „Ne, je to bratr mého mrtvého manžela.“

„Je Brad ženatý?“

Znovu zavrtěla hlavou. „Jeho žena zemřela při nehodě na člunu v Nassau, pár měsíců potom co byl Eric zabit. Um… Eric byl můj manžel.“

„Tvůj mrtvý manžel,“ řekl, dal si ji výš v náruči a znovu vyrazil po stopách. „Takže proč je tak důležité, aby Brad věřil, že máš přítele?“ zeptal se, očividně s většími obavami o žijícího Dixona, než o toho zavražděného.

„Aby přestal doufat, že ho uvidím romantickým způsobem.“ Položila si znovu hlavu na jeho rameno. „Brad je opravdu dobrý chlap, který je bohatý, krásný a civilizovaný a všechno, ale já ne… nemůžu proti němu nic říct, ale něco není tak docela…“ zvedla hlavu. „Víš, jak někdy se někdo zdá až příliš perfektním?“

„Co si o Bradovi myslí Toby?“ zeptal se Ian a zastavil se na vrchu závěje, když se dostali k cestě.

Jessie se tiše zasmála. „Brad si vždycky stěžuje, že ho Toby nemá rád, ale myslím, že ho jen Toby děsí k smrti.“

„A nemá ho Toby rád?“

Pokrčila ramenem, které neměla přimáčknuté k jeho hrudi. „Myslím, že Toby Brada jen toleruje, protože ví, že ho mám ráda.“

„Jo, máš ho ráda tak moc, že mu nechceš lhát.“ Ian opatrně sešel závěj a zamířil po cestě, místo aby ji dal do – dobrý Bože, on ji přijel vyzvednout sněžným skútrem?

„Nemáš normální auto?“ odsekla, ale pak si všimla, že jdou špatným směrem. „Hej, můj dům je támhle tím směrem,“ ukázala za něj.

„Zjistil jsem, že jsem trochu zeslábl v kolenou a můj dům je blíž.“

„Možná můžu dojít domů, když jsme teď na upravené cestě. Mám hůl.“

„Ale moje kondomy jsou u mě.“