CO - 9. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Když se Mia příštího rána probudila, měla v hlavě ještě stále čerstvé vzpomínky na její sexuální dobrodružství.

Nemohla uvěřit tomu, že jí Korum něco takového provedl – že si myslela, že mají sex na veřejnosti –, a nemohla pochopit, že i přes hanbu na to reagovala takto. Dokonce i teď cítila, jak přitom pomyšlení vlhne, a proklínala samu sebe, že to má na ni takový vliv. Vypadalo to, že Korum zná její sexuální potřeby lépe než ona a neváhal překročit její hranice. Chtěla se na něj zlobit dál. Ale pokud měla být upřímná sama k sobě, tak musela uznat, že si tuto zkušenost na určité úrovni užívala. Bylo to neskutečně vzrušující mít sex na veřejnosti – obzvlášť teď, když věděla, že se nemusí stydět, protože ji tam nikdo nevnímal.

Protáhla se, zívla a vzpomněla si na slíbenou procházku k pláži. Mia vyskočila z postele, oblékla si župan, vyčistila zuby a umyla si obličej. Poté se vydala hledat Koruma. K jejímu velkému překvapení ho nemohla nikde najít. Ale než mohla začít přemýšlet nad tím, kde by mohl být, tak uslyšela něco z obýváku a opustila kuchyň, aby se podívala, co za zvuk to bylo. Byl to Korum, který právě vcházel otvorem ve zdi a Mia při pohledu na něj zděšením vykvikla.

Na rozdíl od jeho obvykle dokonalého vzhledu působil její milenec se svými špinavými a roztrhanými věcmi spíš dojem, že se právě vyválel v bahně. A to na jeho paži a v obličeji, byly to snad… stopy krve?

Když ji tam uviděl stát, tak se na ni Korum krátce zašklebil a v zamazané tváři se mu zablýskly bílé zuby. „Vzbudila ses brzy. Doufal jsem, že budeš ještě spát a než mě takhle uvidíš, tak se stihnu osprchovat.“

Mia konečně našla řeč. „Co se stalo? Jsi v pořádku?“

Korum se zasmál a jeho oči zářily spokojeností. „Se mnou je všechno v pořádku. Jen jsem právě hrál venku Defrebs – to je takový druh sportu, který mě baví.“

„Och…“ Mia si úlevou oddechla. „Je to něco jako hra s míčem nebo tak?“

„Spíš druh bojového umění,“ vysvětlil jí a odešel směrem ke koupelně.

Mia ho zvědavě následovala a sledovala, jak si svléká špinavé oblečení a hází je na podlahu. Jeho nahé, nádherné tělo vonělo mužským pižmem a jeho zlatá pokožka se leskla potem. Vypadal jako bojovník, který se právě vrátil z bitvy, a teď viděla na jeho pažích a nohách i další škrábance a čerstvou krev.

„Děláš to, aby ses udržoval fit? Ten bojový sport?“, zeptala se ho, zatímco se posadila na okraj vířivky. Korum mezitím nastavoval proud vody. Špinavé věci už stačily zmizet v některé ze stěn a země už byla opět dokonale čistá. Další praktická funkce domu, napadlo Miu.

„Přesně tak,“ potvrdil Korum a postavil se pod proud vody. Jeho hlas byl díky tekoucí vodě tlumený a Mia přistoupila blíž, aby mu lépe rozuměla. „Nesportujeme tak, jako většina dnešních lidí někde ve fitness studiích nebo jen určitý druh tělesné aktivity. Místo toho praktikujeme různé druhy sportů. Defrebs je obzvlášť oblíbený, protože je bojům v aréně nejpodobnější…“

„Aréna?“

„Ach, tak daleko ses ještě nedostala…“ Odmlčel se, aby si nalil šampon na vlasy a poté ho opláchl, než zase pokračoval. „Aréna je místo, kde naši spoluobčané řeší obzvlášť nepřekonatelné spory. Takže, pokud si například myslím, že mi někdo způsobil nenapravitelnou škodu, tak ho mohu vyzvat k utkání v aréně – a poté by musel mou výzvu přijmout, jinak by ztratil část své vážnosti.“

Mia hleděla překvapeně na skleněnou stěnu sprchy. „A co byste v aréně dělali? Bojovali?“

„Přesně tak. Kromě zbraní je dovolené všechno. Cílem je zvítězit, podrobit si nepřítele, zatímco všichni přihlížejí…“

Mia se nevěřícně rozesmála. „Co? Jako gladiátoři ve Starém Římě?“

„A kde myslíš, že tu myšlenku staří Římané vzali?“

„Co prosím? Fakt?“

Korum vypnul vodu a otevřel dveře, aby se natáhl pro ručník na blízké poličce. „Je to pravda. Ta samá skupina vědců, o které jsem ti už jednou vyprávěl – ta, která je zodpovědná za všechny ty řecké a římské mýty – zavedla i boje v aréně. Některým se po této části krinarského života stýskalo tak moc, že tuto krok za krokem oživili tuto tradici i v římské kultuře, kde si ovšem žila dál svým vlastním životem. Opravdu nás překvapilo, když jsme zjistili, jak dlouho tyto hry existovaly a jak byly oblíbené.“

Mia nemohla uvěřit svým uším. „A vy tyhle hry ještě stále provozujete? V této moderní době?“

„Samozřejmě,“ odvětil Korum a jeho oči se zlatě zableskly. „Pro nás je to cesta, jak uspokojit… určité… potřeby, jinak by stály v cestě naší jinak mírumilovné a vzkvétající společnosti.“

Potřeby? Zamrkala a nedůvěřivě přihlížela, jak se otírá ručníkem. Takže měli Krinar ještě stále násilnické sklony, o kterých právě četla v knize o historii. Nebylo divu, že se během Velké Paniky vyrojilo tolik historek o jejich brutalitě…

Než mohla myšlenku dovést do konce, přistoupil k ní a zvedl ji za pas do výšky. Když ji prudce a agresivně políbil, Mia ho překvapeně chytila za ramena. Ten bojový sport ho očividně vzrušil, protože i přes tlustý župan cítila, jak mu tvrdne penis a tlačí se jí na nohu. Její tělo okamžitě zareagovalo: podbřišek se jí stáhl očekáváním a bradavky napřímily.

Když ucítil její vzrušení, hrdelně zavrčel a přitiskl ji proti stěně, zatímco rukama zatahal za pásek od županu. Pokrčil koleno a posadil ji na něj, takže se jí pohlaví otíralo o jeho nohu. Mia mu zasténala do úst a tlak na jejím klitorisu ji vzrušoval víc a víc. Jeho ruce putovaly dál dolů, chytily ji za stehna a do široka ji otevřely. A najednou byl v ní a bez přípravy ji na sebe nabodl.

Mia z drsného průniku vykřikla. I když byla vzrušená, byl prostě příliš velký, než aby ho mohla do sebe pojmout lehce a její citlivý vnitřní kanálek se musel roztáhnout tak, že to hraničilo s bolestí. Na chvíli se zarazil, aby si na něj mohla zvyknout, a zatímco ji držel takto roztaženou a tím jí bránil v jakékoliv kontrole nad sexuálním aktem, pomalu se v ní začal pohybovat. Tlustá hlavička jeho pohlaví se jí každým přírazem dotkla bodu G a díky této otevřené poloze pokaždé narazil na její klitoris a tím zvyšoval její napětí.

Konec s výkřikem vyvrcholila a bezmocně sebou v jeho pažích cukala. Korum už nedokázal vydržet rytmické stahy kolem svého naběhlého penisu a jeho vyvrcholení doprovázelo hrdelní zasténání.

Mia dýchala přerušovaně a visela mu přitom v náruči, dokud ji jemně nepostavil na zem. Na chvíli se stáhl, aby jí podal ručník.

Kolena měla trochu rosolovitá a Korum ji s trochu zmateným pohledem v očích podepíral. „I když mi to teď možná nebudeš věřit, ale opravdu jsem to nezamýšlel,“ řekl Korum a na rtech mu pohrával sebeironický úsměv. „Vážně nechápu, proč se s tebou nejsem schopný kontrolovat. Je to, jako bych musel pokaždé, když se mi naskytne příležitost, do tebe proniknout…“

Mia, jejíž pochva ještě stále pulsovala zažitým orgasmem, se cítila tímto přiznáním absurdním způsobem polichocená. Olízla si rty a lehce pokrčila rameny. „To je v pořádku… Není to tak, že bych si to neužila…“

„Ach, opravdu?“, utahoval si z ní a na obličeji se mu roztáhl široký úsměv. „Užila sis to? No, na to bych nepřišel…“

Mia na něj vrhla rozzlobený pohled a otřela se ručníkem. „Ale slíbil jsi mi výlet na pláž,“ připomněla mu, aby změnila téma. Síla její sexuální reakce na něj – její pocity k němu – to všechno jí bylo stále nepříjemné. Proč jen se nemohla zamilovat do nějakého nekomplikovaného muže? Proč to musel být ten tvrdý, nekompromisní exemplář se svou dominantní osobností? Dokonce i Arman by byl pro vztah jednodušším partnerem; u někoho, jako byl on, by se spíš cítila, že má aspoň trochu kontrolu nad sebou a touto situací, místo toho pocitu naprostého vykolejení.

„To bychom měli ještě stihnout,“ prohlásil Korum a pomocí nanostrojů vytvořil oblečení, které si hned nato oblékl. „Udělám ti snídani a poté můžeme jít.“

„Oukej,“ odvětila Mia. „Rychle se osprchuji a hned budu u tebe.“

***

O sedm minut později vstoupila Mia do kuchyně a uviděla, jak Korum připravuje v lidském mixéru něco zeleného.

„Co to je?“, zeptala se ho a zvědavě sledovala, jak připravuje tuto zvláštní kreaci.

Korum se usmál a při pohledu na ni se mu rozzářila tvář. „Doufal jsem, že budeš rychlá.“ Udělal dva kroky k ní a něžně ji políbil na čelo. Poté se opět věnoval svému úkolu. „To je směs z manga, banánu, špenátu a bowitu – to je druh sladkého ořechu z Kriny. Máš hlad?“

„Vždycky,“ přiznala Mia s rozpačitým úsměvem. Smoothie znělo slibně. „Máme ještě dost času, abychom si mohli před soudním jednáním zaplavat?“

„Určitě,“ odpověděl a zapnul mixér. Mia si zakryla rukama uši, aby se před kraválem, který trval naštěstí jen pár sekund, zaštítila. Když opět zavládlo ticho, Korum dodal: „Máme ještě asi dvě hodiny čas, takže než si půjdeme zaplavat, měl bych ti stihnout ukázat i pár zajímavých míst, která jsou nejblíž.“

„To by bylo skvělé,“ řekla Mia, která se nemohla dočkat, až bude moci zkoumat okolí. „Včera jsem si přišla jak uvězněná…“

„Samozřejmě,“ odvětil a nalil zelenou tekutinu do vysokého průhledného poháru, který jí poté podal. „Nechtěl bych, aby ses tak cítila. Ochutnej – prý je velmi chutný.“

Mia se napila husté směsi a na jazyku jí explodovala příjemná chuť. Nic, co doposud v životě okusila, se této kreaci ani vzdáleně nepodobalo. Chutnalo to lehce po čokoládě, smetaně a vedle známého ovocného aroma tam bylo ještě něco, co nedokázala identifikovat. „Wow.“ Polkla a olízla si rty. „Ať už je ta věc na „b“ cokoliv, je to absolutně fantastické.“

Korum se rozesmál, potěšený její reakcí. „Ano, je to můj oblíbený druh ořechů. Rostlina Bowit potřebuje pět let, aby dostatečně vyrostla, a proto je to letos první rok, když jsme mohli na Zemi tyto ořechy sklízet. Jsou opravdu chutné a hodí se do mnoha pokrmů.“

„Můžu si vzít svůj smoothie s sebou?“, zeptala se Mia, která chtěla konečně vyrazit. „Pak bych se totiž rychle oblékla a mohli bychom…“

No jasně, proč ne?“ Korum naplnil jeden pohár i pro sebe. „Ukáži ti naše plavky.“

Vzal jeden shake s sebou a odešel do ložnice. Mia šla za ním, zvědavá na krinarskou verzi plavek.

Když vstoupil do místnosti, nejdřív postavil pohár na komodu a poté přešel k šatní skříni, aby vytáhl maličký kousek látky. Ten položil na postel. „Normálně nosí naše ženy tohle.“

Mia zírala na cár látky. „Och… Nedokážu si představit, že by mi to sedělo.“ Možná by se do toho mohla nasoukat čivava jejích rodičů, ale cokoliv většího určitě ne.

Korum se začal smát. „Materiál je pružný. Vyzkoušej si to.“

Rozhodně nepřesvědčená odložila Mia svůj pohár a váhavě se blížila k posteli. Uchopila látku do ruky a zkoumala ji.

„Musíš si to přetáhnout přes hlavu,“ instruoval ji Korum. „Svlékni si župan a já ti ukážu, jak si to máš obléci.“

„Oukej,“ odpověděla Mia a odhodila župan na postel. Pod ním byla kompletně nahá a okamžitě na sobě ucítila Korumův pohled. Když svůj pohled opět namířil k její tváři, jeho oči měly barvu zlata. Mii se zrychlil dech a cítila, jak jí ztvrdly bradavky, jak její tělo zareagovalo na jeho touhu.

Uslyšela, jak se zhluboka nadechl, jakoby inhaloval její vůni a poté drsným hlasem pokračoval: „Tady, takto se to obléká.“ Látku na jednom konci roztáhl, přetáhl jí to přes hlavu až k bokům, kde to pustil. Prsty se jí dotkl břicha a okamžitě jí bylo o něco tepleji.

Mia na něj zírala s lehce pootevřenými rty a nemohla uvěřit tomu, že po něm už zase toužila.

„Nedívej se tak na mě,“ zavrčel Korum. „Slíbil jsem ti, že tě dnes ráno provedu po okolí a to také udělám.“

Mia se začervenala. „Samozřejmě.“ To bylo směšné. Dělal z ní nymfomanku. Zcela určitě nebylo normální, aby po něm celou dobu takhle toužila.

Snažila se rozptýlit a pohlédla na plavky podobné bandáži. K jejímu překvapení se látka roztáhla přes celý její trup a proměnila se v neobvyklé plavky. Mezi jejíma nohama se spojila a zakryla tak její pohlaví a zadek. Odtud se jí ovíjela po stranách hrudníku nahoru, kde zakryla její prsa tak, že jí nebyly vidět bradavky. Jako každé krinarské oblečení jí perfektně sedělo, a i když to nemělo žádná ramínka nebo něco jiného, ani se to nepohnulo.

Výsledek vypadal neuvěřitelně sexy, pomyslela si Mia a tváře jí při pomyšlení, že by měla takto opustit dům, zrudly. „To je všechno, co si obléknu?“, zeptala se Koruma a vzhlédla.

Zavrtěl hlavou. „Ne, přes to by sis měla přehodit tady tohle,“ odpověděl a podával jí něco, co vypadalo jako jednoduchá, bílá hadice. „Až budeme na pláži, tak si to můžeš svléknout.“

Mia se nasoukala do látky a přešla k zrcadlu, aby se na sebe podívala. Vypadalo to jako normální pouzdrové šaty z tenkého splývavého materiálu. Vůbec se to plážovým šatům, na jaké byla zvyklá z Floridy, nepodobalo.

„Mohla by sis k nim vzít tyto boty,“ pokračoval Korum a podával jí pár šedých vysokých bot po kolena. „Protože půjdeme pěšky a ty se tak děsíš hmyzu, budou pro tebe vysoké boty nejlepší volbou.“

Protože by Mia snesla cokoliv, aby se vyhnula jakémukoliv tělesnému styku s brouky, vděčně si kozačky nazula. Vrhla na sebe poslední pohled a natáhla se po poháru se smoothiem. „Jsem hotová.“

„Tak můžeme vyrazit.“ Korum si také vzal svůj pohár a vedla ji ven z domu přímo do džungle, která se rozprostírala kolem jejich domu.

První místo, které jí Korum ukázal, byla jeskyně se dvěma středně velkými vodopády. Voda padala z výšky asi šesti metrů do malého, mělkého jezírka a pokračovala dál jako malý potok. Na břehu řeky bylo několik velkých skalisek a tráva byla krásně měkká a zelená. To by bylo krásné místo na relaxování u knížky, pomyslela si Mia a snažila si zapamatovat cestu k jeskyni.

Po vodopádech došli k další, mnohem větší řece – která ústila do moře. Podle Koruma to bylo vynikající místo k pozorování místní divočiny, která zahrnovala různé druhy ptáků a opic. „To zní zajímavě,“ poznamenala Mia a Korum jí slíbil, že druhý den ráno podniknou výlet lodí.

Když sledovali říčku směrem na západ, došli až na pláž. Korum ji varoval, že je příboj dost silný a jsou tu opravdu vysoké vlny. Mia z dálky uviděla několik osob – pravděpodobně Krinar – jak plavou v moři, ale kolem nich byla pláž prázdná.

„Ještě máme třicet minut času,“ řekl jí Korum. „Poté musím k soudu.“

„Samozřejmě,“ ušklíbla se Mia. „Mohli bychom si teda jít zaplavat?“ A aniž by čekala na jeho odpověď, vyzula si boty, vysoukala se z šatů a rozběhla se k oceánu.

Během chvilky ji dohonil a zvedl ji do náruče dřív, než si stihla namočit třeba jen palec. „Mám tě,“ řekl a jeho oči zářily potěšením.

Mia se smála a cítila se nejuvolněněji za posledních pár týdnů. Pažemi ho objala kolem krku a řekla mu: „Oukej, ale teď musíš jít se mnou. A jestli bude voda na tebe moc studená, tak nechci slyšet žádné stížnosti.“

„Och, takže výzva, ano?“, zeptal se a zvedl obočí. „Tak to se podíváme, kdo si bude stěžovat jako první…“ A poté odhodlaně vyrazil s Miou v náruči k oceánu.

Mia při náhle chladném doteku vody vyjekla, a když se přes ně přelila obrovská vlna, zadržela dech. Cítila tah spodních proudů a došlo jí, že měl Korum s potencionálním nebezpečím, pokud by šla plavat sama, zřejmě pravdu. S ním se cítila mnohem bezpečněji, protože jeho krinarská síla si s mořským živlem poradí mnohem lépe než ona.

Vlna ustoupila a Mia si rukou otřela oči, aby se zbavila slané vody. Když je konečně otevřela, uviděla Koruma, jak na ni hledí se zvláštním úsměvem na rtech.

„Co je?“, zeptala se trochu nejistě.

„Nic,“ zamumlal a stále se usmíval. „Prostě vypadáš tak rozkošně s těmi mokrými řasami a vlasy. Připomíná mi to ten den, kdy jsi zmokla.“

„Ty myslíš tenkrát, jak jsme se potkali podruhé? Tenkrát, jak jsem tě celého poprskala?“, zeptala se Mia nedůvěřivě a ještě stále se při té vzpomínce zastyděla.

Přikývl. „Byla jsi tou nejsladší věcičkou, co jsem kdy viděl. Ty mokré kudrlinky a ty obrovské modré oči… sotva jsem se ovládl, abych tě nepolíbil už tenkrát.“

Mia na něj vrhla nevěřící pohled. „Opravdu? Myslela jsem, že jsem vypadala příšerně, jako utopená krysa.“

Korum se začal smát ještě víc. „Spíš jako utopená kočka, když už chceš použít zvířecí přirovnání. Nebo jako Fregu – to je tako miloučký, plyšový savec, který žije na Krině.“

„Máte ho i tady?“, zeptala se Mia a najednou byla celá nadšená z myšlenky, že uvidí mimozemská zvířata. „Myslím, v Lenkardě…“

Korum zavrtěl hlavou. „Ne, Fregu nejsou vůbec domestikovaní a my nepřemisťujeme divoká zvířata z jejich přirozeného prostředí. My vůbec zvířata nekrotíme.“

„Takže nemáte žádné domácí mazlíčky?“, zeptala se Mia překvapeně.

V tom okamžiku se přiblížila další vlna a Korum Miu zvedl, aby měla tentokrát hlavu nad vodou. „Žádné mazlíčky,“ potvrdil, když vlna přešla. „Něco takového je zvykem jen a jen u lidí.“

„Opravdu. To bych si nikdy nepomyslela. Mí rodiče mají psa,“ přiznala Mia. „Malou čivavu. Je velmi milá.“

„Já vím,“ odpověděl Korum. „Viděl jsem videozáznam.“

Z nějakého důvodu to Miu nešokovalo. „Samozřejmě, že ano,“ povzdechla si. Věděla, že by měla být naštvaná, že narušil soukromí jejích rodičů, ale místo toho se tak nějak smířila s osudem. Její milenec očividně neměl žádný smysl pro dodržování určitých hranic a Mia byla v tomto okamžiku příliš spokojená, než aby ho pokazila nějakou další hádkou. Přesto si neodpustila poznámku: „Je vůbec něco, co o mě nebo o mé rodině ještě nevíš?“

„Pravděpodobně moc ne,“ přiznal bez okolků. „Tvá rodina mě fascinuje.“

Její rodina? „Proč?“, zeptala se Mia překvapeně. „Jsme jen úplně normální průměrná americká rodina…“

„Protože mě fascinuješ ty,“ odpověděl jí Korum a hleděl na ni tím svým nečitelným, jantarově zbarveným pohledem. „A já bych ti chtěl lépe porozumět, to, kým jsi a odkud pocházíš.“

Mia na něj jen zírala. „Chápu,“ zamumlal, i když to nebyla pravda. Ne opravdu. Proč by se někdo jako on – brilantní Krinar s tak vysokým postavením ve společnosti – zajímal o normální lidskou dívku, to bylo nad její chápání.

Najednou se zašklebil a to zvláštní napětí pominulo. „Proč mi neukážeš, jaká jsi skvělá plavkyně?“, navrhl jí hravě a pustil ji.

Mia se také ušklíbla a najednou se cítila skoro nesnesitelně šťastně. „Dívej se a uč,“ prohlásila namyšleně a silnými, pravidelnými tempy začala plavat ven na otevřené moře, protože s jistotou věděla, že s Korumem byla v hluboké vodě mnohem bezpečnější než s jakýmkoliv plavčíkem v dětském bazénu.

***

KRINAR pozoroval, jak jeho nepřítel vesele dovádí ve vodě se svým charlem.

Nejdřív nechápal, co Koruma na té dívce tak přitahuje; přišla mu jako typický člověk. Pěkný, malý človíček, ale opravdu nic zvláštního. Ale když je sledoval delší dobu, tak i on si všiml jemnosti jejích rysů a měkkosti její bledé pokožky. Její tělo bylo malé a křehké, ale mělo perfektní křivky na těch správných místech, a když se pohybovala a při rozhovoru nakláněla hlavu, tak z ní zářila nevinná smyslnost.

KRINAR si zděšeně uvědomil, že zatoužil zabořit své prsty do jejích hustých, kudrnatých vlasů a nadechnout se její vůně, olízat jí krk a pocítit teplý proud její krve pod tenkou kůží. To bylo na sexu s lidskými ženami to nejlepší – vědomí, že ráj čekal jen jedno malé kousnutí daleko.

Touha ho přepadla zcela nečekaně. To k jeho plánu nepatřilo. Myslel, že je nad takovým nesmyslem, tak primitivním pudem povznesen. Momentálně se svým potřebám neoddával, nemohl si takové rozptýlení dovolit. Příliš mnoho bylo v sázce, než aby to zahodil kvůli krátkodobému tělesnému potěšení.

S nadlidskou vůlí tuto fantazii potlačil a soustředil se na úkol, který ležel před ním.