JON - 13. kapitola

Překlad: Kerris
Kor.: Tahiti

Riley něco plánovala.

Sam jen nevěděl s jistotou co.

Ale poprvé za celé měsíce – roky? – bylo Samovi ukradené, že netuší, co se jí honí v té úchvatné hlavě.

Alespoň dokud se na něj bude takhle usmívat – jako by s ním byla ráda – hodlal dál hrát roli v té její naprosté ignoranci.

Nemluvě o tom, že díky tomu, že ho začala brát jako „jednoho z kluků“, se přestal neustále ohlížet přes rameno, zda se k němu neřítí Liam, aby mu dal co proto, že okukuje jeho malou sestřičku.

Škoda, že Rileyina rutina ala kamarádi nebyla tak efektivní jako poslední obvinění jeho matky. Myslíš si, že pseudo celebrita jako je Riley McKenna tě chce pro víc než další příběh? A i kdyby ne, pravděpodobně bys to taky podělal.

Nikdy to nepřiznal, ale byl rád za matčino načasování. Aniž by tušila, zabránila mu v tom, aby udělal chybu, které by s Riley oba litovali.

Ohlédl se přes rameno na ženu, která ho poslední dvě hodiny představovala svým kolegům jako „prakticky bratra.“

Neexistovala šance, že by večer viděl její spodní prádlo.

Perfektní. To bylo to, co vždycky chtěl.

To. Je. Ale. Zatracený. Kec.

Fajn, rozhodně chtěl vidět, co měla pod tou sexy růžovou baseballovou košilí.

Ale to i ostatní chlapi v baru.

Sam na to měl být připraven. Byla to přece Riley. Ale když chtěla tuhle softballovou „laskavost“, příliš se snažil zjistit, o co jí jde, že mu ušlo pár klíčových detailů.

Jmenovitě, velmi mužský tým, proti kterému hráli.

Četl Oxford jen párkrát, ale Sam nebyl zrovna potěšen, když viděl, že polovina zaměstnanců vypadala jako modelové na obálce a ne jen pisálci.

A že ta polovina rádoby modelů byla svobodná a velmi všímavá vůči Rileyině padnoucímu oblečení.

Nějaký poměrně milý chlap jménem Jason přehodil nezávazně ruku přes Rileynu židli, zatímco si povídala s Julií. Jason si všiml Samova pohledu a na okamžik zaváhal, než dal ruku pryč.

Pokud to, že ho představovala jako prakticky bratra mělo nějaké výhody, bylo to to, že jeho pohledy pokládali za bratrskou starostlivost.

Což přesně i měly být.

A poté Riley zaklonila hlavu a zasmála se něčemu, co Julie řekla, tak spontánním gestem, že se mu žaludek sevřel touhou. A ne jen touhou přejet rty přes odhalenou část jejího krku. Byla to hlubší touha – touha s ní strávit čas, jen aby ji viděl smát se.

Jo, jeho city k Riley byly méně než bratrské, a byl už zatraceně unavený ze snahy přesvědčit sám sebe o opaku.

Problémem bylo, že jí se zjevně sakra dařilo přesvědčit samu sebe a všechny okolo, že mezi nimi není žádná chemie.

Ale to objetí vyřklo vše. Ujelo jí to, stejně jako jemu. Obvykle nebyl tak hloupý, aby se jí dotýkal, ale potřeboval je otestovat.

A oba dva selhali.

Ale na druhé straně, dělala vše, za co se modlil, aby dělala. Sdíleli mnoho úsměvů, ale ne těch tajných. Jen přátelských ala „Není tohle sranda?“

A rozhodně se ho nesnažila dotýkat tak jako ostatních chlapů z Oxfordu. Na rozdíl od té noci s kreténem Brentem si nemyslel, že se v něm snažila probrat žárlivost. Ani jednou se na něj nepodívala, aby viděla, jak reaguje. Bylo to, jako by si ho vůbec nevšímala, dokud nepromluvil přímo na ni, či se před ni nepostavil.

A byla to jeho chyba.

Odešel od ní.

Sakra. Dal by cokoliv, aby ji měl znovu pod sebou. Cítil její rty na svých. Aby mohl spolknout ty její sladké steny a najít místa, která ji rozvášní.

Všechno tohle mohl mít.

Bylo na čase spokojit se s jejich kamarádstvím, protože to bylo to jediné, co nabízela.

„Zíráš,“ ozval se chraplavý hlas zpoza něj.

Ohlédl se, aby viděl, jak si vedle něj sedla Emma Sinclairová a dolila mu sklenku ze své flašky s pivem Brooklyn Lager.

Nesnažils se hrát hloupého. Znal Emmu asi hodinu, ale bylo zjevné, že ta žena viděla a věděla vše. Připomínala mu tak trochu sexy mudrce.

A ten nenápadný jižanský přízvuk jí jen dodával na kouzle. Kdysi by se o ni možná pokusil, kdyby nebyl zaseknutý u vysoké irské brunetky, co měla skvělé křivky.

„Všichni s ptákem zírají,“ řekl a napil se piva.

Přikývla. „Jo, Riley to má v sobě.“

Sam zabručel.

„Šušká se, že jsi ji viděl nahou a odešel.“

Sam se málem zadusil pivem a rozhlédl se, zda ji nikdo neslyšel. „Ježíši.“

Emma opatrně olízla pěnu ze svého spodního, plného rtu. „Jak moc se za to nenávidíš?“

Sam se zamračil. „Hele, dokážu respektovat, že jste si promluvily, ale nejsem zrovna typ chlapa, co by sdílel své city.“

Ignorovala ho. „Lituješ toho?“

Každý den.

„Nejsme pro sebe dobří,“ řekl. Sám sebe překvapil tím, že mluví se ženou, kterou sotva zná. Překvapil se ještě víc, když mu ta slova přišla jako lež ve chvíli, kdy opustila jeho rty.

„Jako bych nevěděla, jaké to je,“ zamumlala Emma a na okamžik měla vzdálený pohled, jak pohlédla na druhou stranu stolu. Sam se snažil její pohled sledovat, ale otočila se zpět než stihl pochopit, proč vypadala tak toužebně.

„Není taková, jak si myslíš, víš,“ řekla Emma a držela jeho pohled.

Sam přimhouřil oči. „Znám Riley od sedmnácti. Myslím, že vím kdo a co je.“

Emma mu to přimhouření oplatila. „Vážně?“

Samovo sebevědomí zavrávoralo, protože bylo zjevné, že mu tahle chytrá žena zkoušela něco napovědět.

„Ahoj, vy dva!“

Oba vzhlédli, jen aby spatřili Riley, která se na ně usmívala. Byla to jeho představivost, nebo zatnula zuby, když pohlédla na svou kamarádku?

„Grace tě hledá, Em.“

„Grace!“ Zavolala Emma, která se opřela do židle, jak křikla na svou kamarádku. „Hledalas mě?“

Graceiny sladké, perfektní rysy se na okamžik sevřely, pohledem přelétala mezi Emminým pobaveným pohledem a Rileyiným významným, než se váhavě usmála. „Um. Ano?“

„Říkala jsem ti to,“ řekla Riley, která Emmu prakticky vyhodila ze židle.

Sam rozumně zadržel úsměv. I svůj strach.

Měl pravdu. Riley rozhodně něco plánovala a její kamarádky věděly co. Pokud se Sam naučil něco ze svého příšerně krátkého manželství, bylo to to, že jediná věc horší než vypočítavá žena je skupina žen.

Ale v tuhle chvíli mu stačilo, že má Riley vedle sebe a že kouká na něj, místo na chlapy kolem.

„Zvvětšuješ svou skupinu fanoušků, co,“ řekl, zvedl flašku s pivem, kterou tam Emma nechala, a dolil Riley sklenici.

„Ani ne,“ řekla a jen tak přejela pohledem stůl. „Většina z nich jsou dlouholetí členové klubu zbožňujeme Riley. Dnes jsem viděla jen jednoho či dva nováčky.“

Sam sledoval její pohled a snažil se vyhodnotit, zda na někom utkvěla déle. Přemítal, zda některý z těch chlapů bude jeho náhradou v její posteli pro ten zatracený příběh.

To byl tvůj nápad, Comptone. Tvůj úchvatný nápad, který zahrnuje zmodralé koule.

„Jason je roztomilý, nemyslíš?“ Zeptala se.

Pích. „Oh, přímo snový.“

„Nikdy předtím jsem s ním moc nemluvila, ale je sladší než bych čekala pod vší tou mužnou přetvářkou.“

Dvojité pích.

„Mám pro tebe novinku, Ri. Tři tvé nejlepší kamarádky jsou přímo v téhle místnosti, a tvé dvě sestry máš na telefonu, což znamená… bubny, prosím… že to nemusím poslouchat.“

Věděl, že má v hlase žárlivost – ukázal jí ji – ale když se k němu otočila, v těch modrých očích byla jen přátelskost, ne triumf. Ať už měla za lubem cokoliv, nebyla to typická rutina ala ať-Sam-žárlí.

Tenhle krok už zahrála a byla příliš chytrá, než aby to přehnala.

Přimhouřil oči. Nebo ne?

Aby ji otestoval, pomalu přehodil ruku přes opěradlo její židle a hledal v jejích očích ten nával uvědomění. Toho, které viděl – ne, cítil – během objetí na hřišti.

Sam nechtěně a vlastně chtěně přejel palcem lehce přes její lopatku, zatímco mluvila se ženou po její levici. A jak čekal, páteř jí na okamžik ztuhla, téměř nepozorovatelně, jako by bojovala s nechtěnou reakcí.

Bojovala s tím, to ano.

Znovu pohnul rukou, prsty našel konečky jejího culíku a na okamžik si užil ty jemné vlasy, než lehce otočila hlavou a zvědavě na něj pohlédla.

Zvedl své pivo a předstíral, že si toho „nechtěného“ dotyku ani nevšiml.

Tuhle hru mohli hrát dva.

Až na to, že si nebyl jistý, že chce hrát nějakou hru. Ne teď. Chtěl ji ve své posteli, ale také chtěl znovu to přátelství, které bylo poslední dobou pohřbeno pod sexuálním napětím.

Chyběla mu. Ne jen její úsměv a humor, a to, jak ho nenechala se z ničeho vykecat. Chyběla mu hlubokým, neúprosným způsobem, který nedokázal popsat pouhým přátelstvím.

A za boha netušil, jak udržet to bezstarostné kamarádství s nějakým hlubším, větším spojením.

Ale chtěl to zkusit.

„Máš svou práci u Stiletta ráda,“ řekl a doufal, že ji zaujme nenucenou konverzací. „Je to zjevné z toho, jak v klidu jsi kolem svých kolegů, a faktu, že jsi z pondělků stejně nadšená jako z pátků.“

V obličeji se jí objevilo zmatení, a pocítil drobné bodnutí lítosti, že byla překvapena, že se zajímá o její život. Ne, že by ji mohl vinit. Provokovali se a odstrkovali tolik let, že málem zapomněli, jaké to je být společně v přítomnosti.

Bylo na čase to změnit.

„Samozřejmě, že ji mám ráda,“ řekla.

Sam zavrtěl hlavou. „To není samozřejmé. Věř mi, mít rád svou práci je v dnešních dnech vzácnost.“

Napila se piva a sledovala ho. „Mluvíš z vlastní zkušenosti.“

„K čertu, jo. Otevřít a vést lihovar, to je víc než práce na plný úvazek. Neudělal bych to, kdybych nenáviděl alternativy.“

„Investiční bankovnictví nebylo pro tebe? Jsem šokována.“

Smutně se na ni usmál. „Překlad: Sam Compton nemá to, co je potřeba, aby uspěl ve skutečném světě.“

Riley se posunula, aby na něj lépe viděla. Musel odolat touze se ošít. „Proč to děláš? Počkej. Vím proč. Tvá matka ti naplnila hlavu blbostmi o tom, jak nejsi dost dobrý. Ale proč tomu věříš?“

Sakra. Sakra. Nechtěl, aby konverzace zašla sem. Co se stalo se starými dobrými dny, kdy na jeho přeřeky odpověděla vtipem a nechala je být? Proč se teď rozhodla tlačit?

Možná proto, že jí strčil jazyk do krku a dal jí ruce na prsa. Možná proto, že nechtěně pootevřel dvířka a teď za to platil.

„Můžeme to nechat být?“ Zeptal se a přinutil se k úsměvu.

Otevřela ústa, aby protestovala, ale rychle dodal: „Mluvíme tu o tobě. A o tom, jaké máš štěstí, že sis našla kariéru, co ti sedí.“

Její úsměv trochu ochabl. „Chceš tím říct, protože píšu o sexu.“

Emmina tajemná slova se mu rozezněla v hlavě. Není taková, jak si myslíš.

„Nejsem si jistý, co jsem tím myslel,“ řekl nonšalantně. „Jen jsem chtěl říct, že je zjevné, že jsi přesně tam, kam patříš.“

„A ty ne?“

Nech to být, Riley. Ale nebyl fér. Měl vědět, že jeho touha po přátelství bude oplacena. Měl vědět, že když po ní bude chtít, aby se svěřila, bude muset taky.

„ROON je pro mě vším,“ řekl a konečně se přidal k jejímu přímému, upřímnému přístupu.

Přes tvář jí přejel smutek, ale úsměv nikdy nezmizel. „Tak to nevypadá.“

To byl komentář velmi blízký tomu, co by řekla i jeho matka. Okamžitě se napjal. „Co tím myslíš?“

„To, že všichni, co ochutnali tvou whisky si myslí, že je nejlepší z těch, co kdy měli, přesto ji ochutnal málokdo.“

Sam přimhouřil oči. „Upravuji recept.“

„Kecy. Schováváš se.“

Chtěl kolem sebe vztyčit zeď. Zvednout se a odejít, než to stihne rozvést. Ale už začala. A i když to bylo podivné, nechtěl mít před Riley nějaké zdi.

„Chci, aby to bylo správně,“ řekl a setkal se s jejím pohledem. Potřebuji, aby to bylo správné.

Prsty se mu otřela o paži, jen lehce, a ačkoliv to byl víc sesterský dotyk, než chtěla jeho temnější část, uklidnila ho.

„Nemusíš nikomu nic dokazovat, Same. Minimálně ne nám McKennům.“

Věděl, že měla pravdu.

A také věděl, že není McKenna. Toho si byl vždy vědom. Byl Compton a Comptonové snadno neuspěli.

„Chceš odtud zmizet?“ Slyšel, jak se ptá. „Na desáté ulici je whisky bar.“

Pokrčila rameny. „Fajn. Ale už mě neosahávej jako na tom hřišti.“

„Nevím, o čem to mluvíš,“ řekl a postavil se, aby jí odtáhl židli, lehce překvapen tím, že to zmínila.

Možná nehrála žádné hry. A pokud ne… znamenalo to, že s ním skončila?

Ta myšlenka byla víc depresivní, než byl ochoten přiznat.

„Řekněme jen, že Liamova objetí nejsou taková,“ řekla a významně na něj pohlédla.

Sam čekal na to známé bodnutí viny při zmínce jména jeho nejlepšího kamaráda, a také přišla, rychle a silně. Ale zajímavé bylo to, že dávno složená přísaha Liamovi o tom, že se jeho sestry nedotkne, byla najednou mnohem méně důležitá než přísahy, které chtěl složit Riley.

Do jakého nového pekla jsem se to dostal?

„Nechal jsem se zmást,“ řekl nakonec, rozhodnutý ponechat tu žertovnou náladu. „Na vteřinu mě napadlo, že jsi atraktivní.“

Riley se zasmála, jak ho přátelsky chytila za ruku. „To se stává pořád. Naštěstí máme ten mizerný pokus o sex, který dva lidi dokáže navždy vhodit do permanentního přátelství.“

Přátelství ať jde do prdele, napadlo Sama, když jí otevřel dveře. To nestačilo.

Přátelství nikdy nebude stačit. Ne s Riley.