THND - 25. kapitola

Překlad: Lucianna

Birch, nevěděla, která z emocí v ní právě nyní vedla – srdce-otupující smutek, nebo mysl-ochromující strach – jen že potřebuje úžasně svalnaté paže, které by jí držely, aby se mohla konečně pořádně vyplakat. A už měla dost poslouchání hloupých stromů, které jí stále říkaly, co má dělat, protože pokud by zůstala schoulená do klubíčka potu, mezi těmi balvany, ještě o chvíli déle, zešílela by ze zatraceného nevědění.

Střelba přestala před celými dvěma minutami a ona slyšela, jak vrtulník přistál na mýtině a jeho motor zhasnul, a ona opravdu, opravdu potřebovala vědět, že žádná z těch stovek létajících kulek, nezasáhla Nialla

Pokud se všechno podělá, slib mi, že poběžíš tak rychle a tak daleko, jak budeš moct, dokud nezkolabuješ a já tě najdu, až bude po všem, řekl jí Niall třikrát, než opustila dům. Jo, no, nemohl by přijít a najít ji, kdyby byl mrtvý, ne?

Mrtvý, jako je právě nyní její matka. Možná. Nejspíš.

Ne, spokojila se s možná, protože možná ti čtyři muži, cválající po staré železnici, dosáhli pily v čas, aby ji zachránili. Nebo její táta a Sam, ji zachránili. Nebo možná Hazel, sama utekla, když byla opravdu dobrá v tom, jak být úskočná.

Birch, prudce zastavila, když obrovský, cválající kůň, najednou vyjel na pahorek svážnice, kterou přecházela, a cítila, jak jí spadla čelist, když zjistila, že nese Nialla, a pak zkusila odklopýtat z cesty, když také zjistila, že zpomaluje. Nestihla ani vykřiknout, než byla sebrána ze země, hozena bokem přes jeho klín a přimáčknutá k jeho dvěma pouzdrům, připevněným k hrudi a sevřená tak pevně, že mohla sotva dýchat.

Birch, omotala paže kolem něj a stiskla ho zpátky, tak zatraceně šťastná, že žádná z kulek ho nezasáhla, že byla v nebezpečí, že propukne v pláč. Vlastně, malý vzlyk unikl, ale změnil se ve výkřik, když pět ostrých střel najednou prolétlo vzduchem, v rychlém sledu. Vykřikla znovu, když sebou Niall trhnul – dvakrát! – a celá váha jeho těla, padla na ni, a jeho zasténání se změnilo ve svist, jak oba pomalu klouzali dolů ze cválajícího koně.

Na cestě dolů se trochu přetahovali, ale ani jeden z nich nedokázal zastavit pád toho druhého a dopadli na zem společně – takže si Birch, vyrazila dech také. Niall se okamžitě snažil ji vytáhnout na nohy, zatímco na ni skuhral, aby utíkala, ale když zjistila, že ji nemůže následovat, protože nemůže dýchat, odhodila jeho ruce stranou a vytáhla jednu z jeho pistolí z pouzdra. Zkontrolovala, že je pojistka vypnutá a opřela si zbraň, mířící na cestu, o jeho břicho, a pak ho rychle zkontrolovala.

„Och, díky Bohu, že máš neprůstřelnou vestu,“ vykřikla tiše, když utrhla knoflík jeho košile a uviděla Kevlar. „Neumřeš, Nialle,“ pokračovala, jak hledala zdroj krve, který promáčel celý pravý rukáv jeho košile. „Je to jen takový pocit, protože síla té kulky ti vyrazí dech. Budeš schopen dýchat dost na to, aby ses pohnul, během pár minut, ale budeš mít hnusnou modřinu, celý příští týden.“

„Dej… zbraň… do mé… levé ruky,“ vysoukal ze sebe, jak se jeho hruď zvedala a klesala a svírala, s každým bolestivým slovem.

Birch, vytáhla zbraň z druhého pouzdra a umístila ji do jeho levé ruky, zatímco pokračovala ve sledování cesty. „Je to Bastard, nebo Trevor, nebo oba?“ zeptala se, když se rychle rozhlédla, aby zjistila jejich situaci. „Kolik?“

„Jen… bas… tard.“

„Potřebuji tě dostat dál od cesty.“

„Uteč,“ zasténal spíš, než zavrčel.

„To se nestane, chlapáku,“ zamumlala a posunula se po kolenou bokem, aby lépe viděla na jeho paži. Ale neviděla nic kvůli krvi a marně zkoušela roztrhnout látku.

„Nůž… v opasku.“

Birch, se podívala dolů a uviděla multifunkční nůž na jeho opasku, otevřela pouzdro a vytáhla ho, zatímco se znovu podívala na cestu a pak ztuhla, aby poslouchala. Niall zjistil, co dělá a přestal bojovat s dechem, který zoufale potřeboval, a Birch pomalu zvedla zbraň z jeho břicha, jen aby ji chytla ruka jeho zraněné pravé paže.

„Může… to být… Nicholas,“ naznačil rty, spíš než zašeptal. „Slyšel… výstřely.“

„Nezastřelím ho,“ zašeptala zpátky, těsně předtím, než se odtáhla pryč. Zvedla se do polo-klečící pozice a namířila zbraň na konec cesty, napůl cesty k pahorku.

„Dostat se… ke stromům.“

„Odkul se k nim a já tě budu krýt,“ řekla, palcem uvolnila pojistku a vystřelila pět střel ve dvou-vteřinových intervalech, každá z nich zasáhla velkou borovici ve výšce hlavy a vyslala kousky kůry a dřeva, do všech směrů.

Niallovi trvalo dva výstřely, než si uvědomil, že to myslí vážně a všechny zbývající tři, aby se dostal až do mělkého příkopu. Po kolenou k němu přišla. „Možná si teď myslí, že jsi stále na živu a nakopne ho to, aby to vzdal a zmizel.“

„Š-šel kam?“ zachraptěl Niall. „Nemá… auto.“

Birch si odfrkla, oči stále namířené na cestu. „Pokud bych zjistila, že bych měla sama, čelit mužům ve Spellbound Falls, zatraceně bych šla pěšky do Kanady.“

„Nebo tam můžeš jet, a držet zbraň u hlavy rukojmí,“ řekl známý, ošklivý hlas, takže Birch vzhlédla, aby uviděla Bastarda, stát vedle stromu, padesát stop od nich, se zbraní na mířenou na Niallovu hlavu. „Hoď tu zbraň do lesa, slečno Callahanová. A teď jeho,“ dodal ve chvíli, kdy svou hodila přes cestu.

Naklonila se přes Nialla, ale právě když se natáhla pro zbraň, pohlédla k pahorku za Leopoldem a vykulila oči překvapením, než rychle uhnula pohledem, což donutilo toho idiota, aby sebou okamžitě cuknul a přikrčeně se otočil, aby viděl, co tam viděla ona. Ale než mohla, Birch, vyškubnout pistoli Niallovi z ruky, posadil se a hodil ji za sebe, jedním bleskovým pohybem, a zvedl paži. Leopold se právě obracel zpátky k nim, když se mu na čele objevila malá dírka, půl vteřiny předtím, než prásknutí velmi silné pušky, otřáslo vzduchem.

Stál nehybně, jeho tmavé oči se rozšířily a jeho výraz byl prázdný, ale místo aby se sesunul na zem, Bastard se překotil dopředu, jako strom, vyvrácený silným větrem.

Niall stočil pohled za, Birch, když se také otočila, aby se podívala za ně, a viděla muže, stojícího uprostřed cesty, na vrcholu pahorku, aspoň čtvrt míle daleko – příliš daleko, aby rozeznala jeho rysy. Všechno, co Birch, mohla vidět, bylo, že byl rozkročený v širokém postoji a jeho puška, kterou držel u boku, měla nadměrný dosah. Očividně pokývl – byla si dost jistá, že Niallovi – pak se otočil a jednoduše odešel pryč.

„Um… on nebyl jeden z tvých mužů, že ne?“ zašeptala Birch, když mužův lehký krok způsobil, že pomalu mizel za kopcem.

„Ne.“

„K-kdo myslíš, že to byl?“

„Nemám ponětí.“

Podívala se na Nialla. „Když ti řeknu tajemství, slíbíš mi, že to nikomu neřekneš?“

„Jo,“ řekl s lehkým přikývnutím a sklouzl pohledem od kopce k ní.

„Eh… další strom na mě dneska mluvil. Když jsem se zastavila v běhu pryč a začala utíkat zpátky k mýtině, zakopla jsem a spada,“ pokračovala rychle a tiše. „Ale než jsem se mohla zvednout, mužský hlas, který vypadal, že přichází odnikud, mi řekl, že jdu špatnou cestou. A pak řekl, abych následovala…“ Sklopila pohled k jednomu z pouzder na Niallově hrudi. „Ptáka,“ zašeptala. Vzhlédla. „Kanadskou sojku. Ten hlas řekl, že mě zavede na dobré místo k ukrytí.“

„A ty jsi následovala tu sojku?“ zeptal se tiše.

Přikývla. „Vedla mě k malému útesu, nedaleko odtud, kde obrovské balvany, vytvořily síť jeskyní a skulin. Ten pták si sedl na… na větev dubu, která byla nad jednou skulinou, která vypadala dost velká, abych se v ní ukryla.“

Rychle pohlédla směrem k Leopoldovu mrtvému tělu a pak se znovu podívala na Niallovu hruď a zhluboka se nadecha. „Schoulila jsem se dovnitř a zůstala stočená v klubíčku a poslouchala vrtulník a střelbu, ale když jsem začala vylézat ven, potom co střílení přestalo a vrtulník přistál, ten samý hlas – který tentokrát přicházel ze stromu – mi řekl, abych zůstala na místě a ty že budeš schopný mě najít, díky vysílači.“

„Ok, tedy,“ řekl Niall tiše. „Pokud jsi poslechla radu stromu, abys zůstala v autě, ten den v řece, můžu se zeptat, proč jsi nedala na radu stormu dnes, abys zůstala, kde jsi byla?“

„Stromy nemluví,“ zavrčela a vyškrávala se na kolena, aby se mu dívala přímo do očí. „A i kdyby mohly, proč si myslí, že vědí, co je pro někoho nejlepší, líp, než on sám? Zůstanu někde, kde mi řekne strom, že mám zůstat, když byla velká šance, že moje matka je stále naživu a můžeme se k ní dostat včas. A rozhodně bych tu neseděla, při pomyšlení, že jsi mohl být zraněný jednou z těch stovek létajících kulek a někde krvácíš k smrti.“

„Myslíš, jako právě teď?“

„Och. Och, merde!“

Niall zachytil její ruku, natahující se k jeho krvácející paži a zvedl si ji k tváři. „Tvoje mamka je v pohodě, Birch.“ Usmál se. „Nebo jak řekl Micah Nicholasovi, ´Je živá a zdravá a naparuje se jako pávice, že se zachránila sama.´“ Jeho úsměv povadl, ale nezmizel úplně. „Má pár vykloubených prstů a zlomený prst na noze, zjevně od mlácení a kopání do muže, který ji hlídal v té opuštěné pile.“ Vystřízlivěl, sklouzl její rukou ke svým rtům a políbil jí do dlaně. „Je mi líto, miláčku; ale žádná stopa po Mimi. Ale máme v úmyslu shromáždit tolik Leopoldových, co budeme moct, než opustí město a pošleme zprávu pohraniční hlídce, aby hledala ženu, přecházející hranici s malým bílým pejskem. Najdeme tvého mazlíčka.“

„Och, Nialle,“ řekla se zadržovaným vzlykem, když se naklonila přes něj a zvedla nůž, a pak se natáhla po jeho zakrváceném rukávu, „je mi tak líto, že jsem zatáhla všechny do tohohle, a že tě střelili. Byla jsem si jistá, že přestěhování se doprostřed divočiny, zastaví to bláznovství a místo toho jsem to přivezla sebou sem.“

„Raději to vidím tak, že to bláznovství, přivedlo tebe, ke mně,“ řekl chraplavě, když odřezávala jeho rukáv, „protože jsem před lety rezignoval na skutečnost, že už nikdy nepoznám, jaké to je, být zamilovaný.“

Birch, ztuhla s nožem napůl cesty k rukávu, a podívala se na něj, aby viděla, jak se na ni usmívá. Merde, kolik krve ztratil? „Já… ach… já…“

Dotkl se prsty jejích rtů. „Spokojím se s tím, když přiznáš, že jsem tvůj přítel,“ zašeptal, ale pak mrknul a dodal, „prozatím.“

Musel být omámený, nebo opilý, nebo něco od ztráty krve, protože přece právě nemohl říct, že ji miluje… že ne?

Jeho úsměv se rozšířil. „Podívej, dávno jsme se začali navzájem podobat, jako staří manželé.“

„J-jak?“

„Začínáš zpomalovat a být tichá, přesně jako já, když cítíš, že se děje něco důležitého.“

„Říkal jsi, že to je, když je něco naléhavého.“

„A já zjišťuji, že teď kleju ve francouzštině, stejně jako v gaelštině.“

Birch, se vrátila k řezání jeho rukávu, ale znovu se zastavila, když Niall najednou ožil a ona také vzhlédla na svážnici, směrem, kde ten záhadný muž stál, aby viděli čtyři muže na koních, na vrcholku kopce, v klusu, následované jejím krásným, zářivě červeným SUV, následovaným Leopoldovým čtyřdveřovým pickupem.

*****

Během deseti minut, co to převzali, Nicholas nechal nějakého muže, jménem Rowan, zavázat Niallovu paži, Duncana posbírat zbraně, Danteho a muže jménem Micah, zakrýt tělo Bastarda, jedlovými větvemi, aby se havěť a supi, drželi dál, než přijede státní policie, a Sam dohlížel na koně – z nichž jeden byl ten kůň, ze kterého ona a Niall spadli, a kterého Niallovi muži, museli hledat, toulajícího se po cestě.

A zatímco Sam, povoloval koním pásy, nebo jak tomu říkali, dal Birch zevrubný popis jeho verze toho, co se stalo na pile. Bude si ovšem muset počkat, než uslyší tátovu verzi, protože Claude vyhrál hod mincí a vezl Hazel, aby se doktor Bentley podíval na její oteklé klouby a prsty. Když dokončil svůj hrůzný příběh, požádal ji Sam, aby mu vrátila jeho vysílač.

„Přinesu ho zítra do Trading Post, ok?“ řekla Birch, a dala si práci s pečlivým složením dvou Niallových pouzder do jeho Kevlarové vesty.

„Proč mi ho prostě nemůžeš dát teď?“ zeptal se Sam, což z nějakého důvodu, přimělo všechny muže, aby přestali dělat svou práci a podívali se na ni.

Merde, co jim měla říct?

„To je pravda,“ pípnul Niall a zachránil ji o toho, aby musela odpovědět, ale jen tím prohloubil její trapnou chvíli. „Chtěl jsem se zeptat, kam jsi ho schovala.“

„Viděl někdo Shepa?“ zeptala se a pohlédla na všechny, stále zírající muže. „Jak dlouho to muže trvat psovi, uběhnout… kolik, možná devět, nebo deset mil?“

Niall se natáhl a chytil její ruku, hrající si s nití na jeho Kevlarové vestě, pak pomalu přitáhl Birch směrem k sobě a přitiskl si ji pod svou zdravou paži, takže byla opřená o strom s ním. Pak přesunul svůj pohled – zlostný pohled, vážně – na všechny muže, a oni všichni, se najednou vrátili zpátky k práci.

„Řekni mi to, lass,“ řekl tiše, s tváří jen pár centimetrů od její.

Birch, si začala pohrávat s utrženým knoflíkem na jeho košili. „Řekl jsi, abych se ujistila, že ho ukryju někam, kde ho nikdo neuvidí,“ zašeptala, „a… a tak jsem…“

Povzdechl si tak silně, až se jí pohnuly vlasy. „A tak jsi co?“

Vykroutila se mu, aby si klekla na kolena vedle něj, sevřela rukama jeho hlavu a naklonila se, aby přitiskla ústa k jeho uchu. „Řekněme, že jsem zjistila, že ten vysílač je asi tak velký jako… jako tampon, ok? A jelikož to bylo tvé, opakované varování, abych ho ukryla někde v bezpečí, co mě přimělo k tomu, být kreativní, řekni Samovi, že ho dostane zpátky zítra.“

Ale hej, aspoň to nejdřív zabalila do plastového sáčku.

Niall vzhlédl na Sama. „Páska se uvolnila, protože byla zpocená a myslí si, že to spadlo do potoka, který přecházela. Zkontroluj to a uvidíš, jestli nepřišli s vylepšeným modelem a já ti nahradím ten starý.“

„Ale stále bliká,“ řekl Sam a zvedl svůj telefon, aby to Niall viděl. „A říká to, že přímo tady,“ dodal, ukazujíc na jejich skupinu.

Niall po něm střelil úsměvem. „Tak hádám, že je voděodolný. Neříkal jsi, odchylka v přesnosti, může být několik yardů všemi směry, a že někdy hory,“ dodal a mávnul na tu za Samem, „ho můžou odchýlit ještě víc?“

„Ale tenhle vysílač používá WAAS technologii, která je nejnovější a nejlepší.“

Birch, viděla, jak Niall sklopil na několik vteřin hlavu, s povzdechem a pak konečně pohlédl na ni. „Říkala jsi, že potřebuješ… poslechnout volání přírody, takže teď je vhodný čas, lass, než odjedeme.“ Přitáhl ji blíž a políbil na tvář. „Vyndej to, vypni a zahrabej to,“ zašeptal jí do ucha a dál ji držel, když se snažila přikývnout a odtáhnout se pryč. „A pokud nenajdeš vypínač, prašť s tou zatracenou věcí o kámen. Prostě ať to přestane vysílat,“dodal, a jeho šepot byl tak trochu přiškrcený, jako by bojoval se smíchem, když ji znovu políbil na tvář a pustil ji.

Birch, vyskočila na nohy a běžela kolem vozidel, jen aby prudce zastavila, vedle černého pickupu, když spatřila tři muže, svázané a nacpané v nákladovém prostoru – dva z nich vypadali, že si dávají šlofíka a třetí zíral ven jedním svým, neoteklým okem. „Vsadím se, že si přejete, abyste se místo toho, přihlásili na sledování velryb, co?“ řekla jim francouzsky, těsně předtím, než se znovu rozběhla po cestě. Birch to zvládla napůl cesty na pahorek, než zahnula do lesa, klesla na kolena, zatímco si objímala břicho a propukla naráz ve vzlyky a smích.