THND - 21. kapitola

Překlad: Lucianna

Birch seděla ve své nové, kancelářské židli, která byla doručena včera, horký hrnek kávy, položený na břiše a nohy v ponožkách, opřené na krásném novém stole, a zírala na ladící, od podlahy ke stropu, vysokou knihovnu na opačné stěně, když se snažila rozhodnot, jestli Niallovi říct o svých podezřeních ohledně nových klientek, nebo ne. Na základě Hazeliny jistoty, že její pokoj byl prohledán, Birch poslední dva dny pozorněji sledovala, Francine a Emily Bezpříjmení, a začala uvažovat, jestli místo útěku o život, nebyly vážně nějak spojené jak s bílým autem, tak vraždou Jacquea Rabideua.

Tři, nebo čtyři rodiny mafie, operují v Kanadě, říkal Claude. A nebyly děti zapojeny do většiny rodinných podniků už od kolébky, přesně jako na rančích a farmách, rybaření a dokonce v cirkusech? Pche, Birch si uvědomila, že v osmi letech, věděla o zbraních víc, než většina dospělých.

Ale co za rodiče, donutí třináctiletou, hrát dceru týrané ženy? Protože pokud tohle byl opravdu ten případ, ta opravdu děsivá – nebo velmi smutná – část byla, že Emily byla zatraceně dobrá herečka. Ale kdo by se lépe dostal do ženského útulku, než matka a dítě? A samozřejmě, že musí být dva lidé, utíkající o život, aby jeden mohl hlídat, nebo dělat rozptýlení, zatímco druhý hledá.

Ale hledá co? Protože někdo rozhodně něco hledal; rozhodující faktor, se objevil dnes ráno, když se Birch proplížila zpátky od Nialla, těsně před východem slunce. S úmyslem popadnout čisté spodní prádlo, cestou do sprchy, se zastavila uprostřed pohybu a začala otevírat zásuvky své toaletky. Pak zkontrolovala šperkovnici, rychle otevřela skříň a pak pomalu couvala zpátky při zjištění, že její pokoj byl systematicky prohledán, někdy během noci.

A ignorovali její šperkovnici, stejně jako u její matky, což ukazovalo, že cokoliv co hledali, nepasovalo do šperkovnice. Birch, skenovala svou kancelář, ale mohla jen předpokládat, že byla taky prohledaná, když tu byl stále nepořádek z nevybalených krabic, což znemožňovalo zjistit, jestli bylo něco narušeno. Ale překvapivě, v tomhle bodě jí to bylo upřímně jedno, když si uvědomila, že je raději, když někdo cizí, se jí hrabe ve věcech, než aby ji vytlačili ze silnice. Merde, pokud by jí řekli, po čem jdou, pomohla by jim hledat.

Ne, jediná věc, která ji zabránila v jejich konfrontaci, nebo dokonce říct Niallovi, co se děje – což se jevilo jako moudré řešení – byla možnost, že by se mohla plést. Vedla bezpečný dům pro ženy, což znamenalo, že musela důvěřovat. A pokud by se rozneslo, že požádala policii, aby prověřila jednu z jejích klientek, jednoduše pro nějaké podezření… no, nové Spellbound Fallské Krizové Centrum, by se potopilo dřív, než za šest týdnů po prvním otevření svých dveří.

Potřebovala Niallovi předat pádné důkazy, nebo aspoň něco hmatatelnějšího, než jen pár přerovnaných šuplíků a oblečení.

Přes skutečnost, že spala s tím mužem jen tři noci – pokud nebude počítat tu noc, kdy se s ní tak úžasně a hravě miloval a pak se příští ráno proměnil v jeskynního muže – Birch, cítila, že začíná Nialla velmi dobře poznávat. A nejen to, jak pracuje jeho úžasné tělo, ale i jeho mysl. Byl to nejspíš ten nejpřirozeněji ochranitelský, staromódní, šlechetný chlap, jakého kdy potkala. Byl také dost chápavý, když ji neodepsal, jako blázna za to, že přiznala, že mluvila se stromem a že se nejspíš stane novou Bottomlesskou Ptačí dámou.

Takže si byla dost jistá, že kdyby zmínila, své podezření ohledně Francine, ale požádala ho, aby nic nedělal, dokud si nebudou jistí, Niall by se nejspíš znovu proměnil v náčelníka Jeskynního muže, přímo před jejíma očima.

Birch, spustila nohy na podlahu, když slyšela svou matku, pohybovat se nahoře, a zjistila, že v dohledné budoucnosti nebude žádné další proklouzávání v noci pryč, jelikož nemohla, dost dobře nechat Hazel samotnou, v domě se dvěmi možnými zločinci, teď když Noreen, Macie a Cassandra, byly pryč.

Macie se přestěhovala včera zpátky do kolonie, aby byla s Johnnym, jelikož jediný důvod, proč odešla, byl Sebastian, který… no, už nebyl problémem. A jelikož se Cassandra spřátelila v nemocnici se zdravotní sestrou ve středních letech – která náhodou byla amatérská umělkyně – stráví příštích pár dní se sestrou Beverly a jejím manželem, aby viděli, jak spolu vyjdou. Všechno díky opravdu ostré sociální pracovnici, která náhodou seděla v nemocniční kavárně a dělala papíry, když zaslechla Cassandru, jak říká Macie, že by se ráda přestěhovala do nějaké pěstounské rodiny, pokud by ten pár byl tak povzbuzující a pozitivní, jako Beverly.

Vážně; jaká byla šance? Někdo to může nazvat vrozeným štěstím, nebo perfektním načasováním, nebo dobrým postavením planet, ale Birch to zařadila do staré dobré kategorie zázraků, když Beverly a John Hallsteadovi, dokončili papírování pro to, stát se pěstouny, před měsícem, a aktivně hledali právě utiskovanou a odrazovanou dívku, jako Cassandra.

Birch byla stále bez dechu z toho, jak rychle ta sociální pracovnice, všechno udělala – což je důvod, proč má nyní tuhle okouzlující a zjevně smělou ženu, na rychlé volbě v mobilu. A ačkoliv byla velmi šťastná, když viděla Noreen, Macie a Cassandru, usadit se ve svých životech, Birch shledávala dům tak nějak děsivě… tichý.

„Birch? Jsi tady?“ zavolala, Hazel, z kuchyně.

„Jsem v kanceláři, mami.“

Birch slyšela otevřít síťové dveře a Miminy drápky, klapat na verandě, a její matka se objevila ve dveřích kanceláře krátce potom.

„Jsou pryč,“ řekla Hazel, a zněla stejně zmateně, jako vypadala. „Musely odjejít někdy v noci. Nespaly vůbec ve svých postelích.“

„No, do prdele,“ zavrčela, Birch, aniž se musela ptát, kdo to byl, když vyběhla z kanceláře a běžela nahoru, její matka jí následovala pomalejším, ale stejně naléhavým tempem. Birch, šla do pokoje, Francine a Emily, zastavila se mezi dvěma postelemi a rozhlédla se po… merde, nevěděla, co vlastně hledá. Došla k toaletce a začala otevírat zásuvky, právě když vešla její máma.

„Všechno je stále tady,“ řekla Hazel, když otevřela skříň. Zamračila se a sundala kabelku, visící na vnitřní straně dveří. „Francine, tu dokonce nechala kabelku, co jí přinesla Rana. Nepoznávám návrháře, ale rozhodně je drahá.“

„V noci prohledávaly můj pokoj,“ přiznala, Birch.

Hazel, zvedla své delikátní obočí. „Zatímco jsi tam byla?“

„Ne, mami. Víš zatraceně dobře, že jsem proklouzávala poslední tři noci k Niallovi.“ Sklopila hlavu. „Omlouvám se. Nikdy jsem tě neměla nechávat samotnou s nimi v domě.“

„Och, bébé,“ řekla Hazel, hodila kabelku na postel a pak přišla a objala, Birch. „Nepřežila jsem čtyři roky v pekle, abych se nechala přeprat ženou a třináctiletým dítětem. Nejsi jediná, kdo vlastní sprej na medvědy.“ Odtáhla se lehce pryč a usmála se. „A nebyla jsem sama. Mimi mohla být okouzlená Emily, ale dala by jim co proto, kdyby mě obtěžovaly.“

„Mimi nic neslyšela?“

Hazel, odstoupila a zavrtěla hlavou. „Pokud ano, neprobudila mě. Ale tak, nejspíš je zvyklá, že tu lidí chodí v každou denní a noční hodinu okolo,“ řekla suše. Zvážněla, když se rozhlédla po místnosti. „Myslíš, že konečně našly to, co hledaly?“ Obrátila se k Birch, s nadějným výrazem. „Pokud měl Claude pravdu v předpokladu, že jsme stále měly něco, co patřilo Leo-Jacqueovi Rabideumu, a Francine to našla, to by znamenalo, že celé to martirium je u konce. Není tu další důvod pro nikoho, aby tě chtěl odstranit z cesty, a Sam si může přestat hrát na bodyguarda, pod rouškou předstírání, že se o mě romanticky zajímá.“

„Cože?“ řekla Birch a prudce se nadechla. „Myslíš si, že Sam tě vodí okolo, aby tě chránil?“ Řekla mámě všechno, co jí Claude a Niall řekl o Jacqueovi Rabideu, ale žádný z mužů nezmínil Samovu roli v celém tom zmatku.

„Vážně, Birch,“ řekla Hazel a protočila oči, když vyšla z pokoje a šla po schodech dolů. „Dokonce i já vím, že zapřisáhlý starý mládenec, se nezačne najednou zajímat o ženu, která mění manžele tak často, jako většina lidí auta.“ Zastavila se na vrcholu schodů a střelila po Birch úsměvem. „Vlastně dva zapřisáhlí staří mládenci, jelikož Claudeův náhlý zájem je ještě více podezřelý.“

„Ale jak to, že jsem si nevšimla, co dělají?“

„Pravděpodobně proto, že jsi byla poněkud zaneprázdněná tím, být svedená,“ řekla Hazel protáhle a její zamumlané „a že bylo zatraceně načase“ se za ní táhlo, jak scházela dolů po schodech, s veškerou vyrovnaností Shakespearové herečky, opouštějící scénu.

*****

Niall seděl u svého stolu, s prsty spojenými za hlavou, houpající se na židli a usmívající se jako vesnický idiot, s velmi příjemným pocitem, jak se jeho dvoření vyvíjí – ačkoliv slečna Callahanová nemá nejspíš ponětí, že se jí dvoří. Sakra, z toho, jak ji zná, ta lass si myslí, že se dvoří ona jemu – jenže jen jako dlouhodobému milenci, ne jako manželovi. Ale opravdu si nemyslel, že by Birch, změnila svůj pohled na manželství, někdy v blízké době, s ohledem na méně než hvězdné příklady, které měla od… no, od narození, zjevně.

Ale na rozdíl od jeho moderních příbuzných, z nichž několik dalo svým ženám jen dny na to, aby si zvykly na přestavu, že budou manželkami, Niall byl naštěstí trpělivý muž. Že náhodou žije v jednadvacátém století, určitě pomáhá, když je vidět, že se už nemračili – a ani to nepovažovali za zločin – na muže a ženu, žijící společně bez manželství. Ale i když by otevřené společné žití s Birch, byl jediný způsob, jak by ji mohl mít, Niall věděl, že stále měl myšlení horala dvanáctého století, což ho nutilo cítit se vinným, že chce její úplnou kapitulaci.

Když slyšel toporné kroky, doprovázené zvukem skákajících drápů na verandě, Niall se s odfrknutím narovnal, přemýšlejíc, že kromě požadované trpělivosti v čekání na to, až Birch přijme závazek slibu-a-prstenu, bude taky potřebovat nervy z ocele.

„Krmíš vůbec někdy svého psa, MacKeage?“ zeptal se Sam, když vstoupil a nesl krabici s logem Drunken Moose. Niall si povzdechl, když uslyšel hlasité zabručení, jak Sam rychle zavřel dveře a nechal Shepa na té jejich špatné straně. „Víš, že prodáváme u nás v obchodě krmení pro psy, že jo?“

„I přesto, jak rychle zlikviduje padesáti-librový pytel granulí, stále je to nejlevnější důstojník na mé výplatní listině,“ řekl Niall s úšklebkem, jen aby vystřízlivěl, když si všimnul velké obálky, nacpané pod Samovou paží. „Ozval se ti tvůj kontakt.“

„Po pořadě,“ řekl ten muž, položil krabici na stůl a odklopil víko, aby odhalil to, co bývalo půl tuctu teplých skořicových rolek, ale kde byly teď jen čtyři – jedna nejspíš v Samově břiše a ta druhá v břiše toho nenasytného žebráka, stále bručícího na verandě. „Ty jez, já budu mluvit,“ pokračoval Sam, když si vytáhl židli od stolu a posadil se. Dal si brýle na čtení z hlavy na nos, vytáhl obálku zpod paže a vytáhl hrst papírů.

„Edward Leopold,“ začal číst, takže se Niall zarazil, když se natahoval pro rolku a opřel se v židli, „je nedávno ustanovený patriarcha dynastie Leopoldů, která podle posledních počtů, sestává ze sto sedmdesáti třech dospělých a padesáti osmi děti, to vše ze čtyř generací. Seriózní stránka rodinného podnikání, zahrnuje pozemní dopravu, jak náklaďáky, tak železnicí, stejně jako kontrolní podíly v několika společnostech vodních elektráren a velkém ranči na hovězí, v Sasketchewanu.“

„To jsi všechno zjistil z prstenu?“ zeptal se Niall, když Sam vzhlédl.

Sam se usmál a probíral se papíry, pak jeden položil na stůl před Nialla – fotku prstenu s připojeným popisem. „Vypadá to, že Birch ví pár věcí o špercích,“ pokračoval Sam, „protože to, co řekla, dost přesně sedí. Ten prsten na fotce, je rozhodně starý a z východní Evropy, a tohle je rozhodně rodinný znak. Ale ten muž z Kanady, kterému jsem poslal obrázky prstenu, který jsi mi dal, říkal, že náš je vysoce kvalitní, exkluzivní reprodukcí, originálního prstenu, který Ivan Leopold, nosil, když vystoupil z lodi v Novém Skotsku, před devadesáti třemi lety. Existují dvě verze, které jsou dodnes reprodukovány v omezeném množství; jedna velikost pro muže a jedna velikost pro ženy. Každý Leopold dostane jeho, nebo její prsten, potom co projde rituálem a, podle mého kontaktu, se vždycky nosí na… ach, pravém prostředníčku.“ Sam se znovu usmál. „Takže hádám, že to, co viděla, Birch, v den nehody, odpovídá tradici.“

„A ta neseriózní stránka jejich rodinného podnikání?“ zeptal se Niall, netušíc, co ho ohromilo víc: že Sam dostal tyhle informace z prstenu, nebo že to získal během dvou dní.

Sakra, jeho dluh vůči Telovi, rostl s každým slovem, které Sam řekl.

„Další Leopoldovská tradice, která zřejmě překročila Atlantik s Ivanem,“ pokračoval Sam, „je doplňování rodinného bohatství, zbavováním majetku, nic netušících hňupů. Zmínil jsem ten rituál? To je, když člen rodiny uspěje ve svém prvním milionovém podvodu.“

Niall cítil, jak mu padla čelist. „Co za podvod přinese milion dolarů?“

Sam znovu prošel papíry, zastavil se na jednom, a pak pokrčil rameny. „Hlavně podvodné obchody a charita, manželství, jako měla, Hazel, s Rabideuem – kromě toho, že to vypadá, že spíš mladší Leopoldovy ženy, se zaměřují na bohaté, osamělé, staré muže – a jeden pozoruhodný plán, který zatraceně téměř zničil penzijní fond jedné ropné společnosti.“

„A celá rodina dokázala zůstat ve hře a obírat lidi o peníze, celých devadesát tři let, aniž by byli chyceni?“ zeptal se Niall.

„Většinou,“ řekl Sam s přikývnutím. „Ale tak, několik Leopoldů, je v Kanadské federální vládě; někteří volení úředníci a nějací vedoucí oddělení, jmenovaní těmi úředníky. A pokud média začnou spojovat jméno Leopoldových s korupcí, nebo špatnými obchodními praktikami, nějaký starší člen vezme vinu na sebe a dokonce i nějaký čas ve vězení – bohatě kompenzovaný, samozřejmě – pro dobro rodiny.“ Sam si odfrknul. „Zjevně vy Skotové nemáte monopol na definici klanu.“

Niall se naklonil dopředu a opřel si paže o stůl. „Existuje nějaký způsob, jak bychom mohli zjistit, jestli někdo z nich, překročil nedávno hranice do Maine?“

„No tak,“ řekl Sam, když znovu procházel papíry a ztuhle zvážněl, když vytáhl stránku. „Počínaje tři dny předtím, než se Birch potkala s bílým autem, Leopoldovy muži, ženy a teenageři, začali vstupovat do Států. V rozpětí jednoho týdne, překročili hranici v Houltonu a Jackmanu, Maine a pár aut přišlo přes stát New York, a dvě skupiny jely trajektem do Portlandu z Nového Skotska. A tohle jsou jen ti, kteří mají pas na jméno Leopold.“ Pokrčil rameny. „Potřebuji víc času, zjistit jména vdaných žen.“

„Svatý Kriste,“ zašeptal Niall, a padnul zpátky dozadu do židle. „Mluvíš tady o malé armádě.“

Sam přikývl. „Vypadá to, že to je promyšlená a záměrná operace, a vsadil bych svou polovinu obchodu, že Spellbound Falls je nejen jejich cílem, ale že už tady všichni jsou.“

„Co ta auta, ve kterých přijeli? Můžeme se dostat k informacím?“

Sam zavrtěl hlavou. „Tihle lidé nepřežili skoro století tím, že by byli hloupí. Rychle si určitě pronajali auta a dodávky s americkými značkami.“

„Co zatraceně mohl Rabideu mít, že to je důvodem takové invaze?“

„Něco dost zničující pro rodinu, aby toho idiota mučili a zavraždili. Můj kontakt říkal, že se říká, že Edward Leopold, plánuje kandidovat do parlamentu, v příštích volbách, se zrakem upřeným k tomu, stát se nakonec premiérem Kanady. Je možné, že Rabideu měl v rukou informace, které by mohly zabít Edwardovy šance, být zvolen dokonce i městským rasem.“

Niall se postavil a přešel k oknu, pak zíral na Bottomless, několik minut tiše, než se otočil zpátky k Samovi. „Jak mám zatraceně bojovat s nepřítelem, když ho ani nepoznám, když kolem mě projde na chodníku? Kromě toho, že bych je zavřel s čtyřiadvaceti hodinovou, ozbrojenou ostrahou,“ zavrčel a ukázal k zadržovací cele, „není způsob, jak bych mohl ochránit Birch a Hazel, před odhodlanou armádou Leopoldových.“

„Není to zase tak přitažené za vlasy, jak to zní,“ řekl Sam, a uvolnil se ve své židli a zkřížil si ruce na hrudi, s úsměvem. „Jen místo tvé zadržovací cely, proč jim nerezervovat pobyt v nejbezpečnějším místě na planetě?“

„Nova Mare?“ zeptal se Niall překvapeně. Ale pak se taky usmál. „To by mohlo fungovat.“

„No, kromě dvou možných problémů; první je to, že nevěřím, že bys donutil Birch, opustit její klientky, nebo že by Hazel souhlasila, opustit Birch.“

„To je snadné,“ namítl Niall. „Obě jsou tak ochranitelské jedna k druhé, že prostě musím přesvědčit, Birch, že musí jít pro dobro své matky, a pak říct Hazel, že je to jediný způsob, jak udržet její dceru v bezpečí. Co ten druhý problém?“

„Čas,“ řekl Sam. „Jako, jak dlouho bys je mohl držet v té pozlacené kleci. Pokud to, co Rabideu měl, je dost mocné, aby to přivedlo tolik Leopoldových přes hranice, nevzdají se, dokud to nedostanou, i kdyby to mělo trvat měsíce.“

Niall si protřel obličej, tak zatraceně frustrovaný, že se mu chtělo řvát. Najednou spustil ruce, aby se podíval na Sama. „Potom my, najdeme to, po čem jdou. Je jasné, že Rabideu to musel schovat u Hazel doma, takže všechno, co musíme udělat, je najít tu prokletou věc a předat ji Kanadským úřadům.“

„Cokoliv to je, přestěhovalo se to s Hazel a Birch, protože Leopoldovi by se s nimi neobtěžovali, pokud by jejich dům – který je nyní prázdný a s cedulí Na prodej – nebyl prohledán jemným hřebenem.“

„Pak musí Birch a Hazel prohledat všechno, co si sem přestěhovaly.“

Sam o tom chvíli přemýšlel, pak zavrtěl hlavou. „Zjevně si nepřivezly celé své vybavení, takže je velká šance, že spousta jejich věcí, leží někde v úložném skladu v Montrealu.“

Niall si strčil ruce do kapes a stočil znovu pohled na Bottomless.

„Až do doby před rokem, kdy mu jeho otec předal otěže,“ pokračoval Sam tiše, „Edward Leopold byl rodinný… vymahač. Ale staré zvyky těžko mizí a nebyl bych překvapený, kdybych zjistil, že on osobně, vyřízl Rabideuovo srdce a nacpal ho tomu idiotovi do krku. A i když mi můj kontakt poslal Edwardovu fotku, nejspíš nám je k ničemu. Muž, plánující kandovat do veřejného úřadu, nebude riskovat to, že bude chycen v jiné zemi za spáchání trestného činu, takže Edward mohl poslat svého, osobně vybraného zástupce, aby se vypořádal s problémem. Ale můj kontakt nedokázal zjistit, kdo přebral tuhle významnou pozici. A Nialle?“

Niall se otočil, aby se na něj podíval.

„Ani ty nejsi bez své osobní malé armády; náhodou znáš bojovníka se staletými bojovými zkušenostmi, několik moderních horalů, kteří neradi prohrávají, pár čarodějů s hromadou magickýh triků v rukávech a dvě – ne, tři – vysoce účinné, vládní zbraně, které se specializovaly na svržení malých dynastií. A nezapomeň na otce Birch; bývalého policajta, odhodlaného udržet svou dceru v bezpečí i před kýchnutím na ni.“

Niall zavrtěl hlavou. „Šel jsem včera za Titem a požádal ho o pomoc, zjistit, co se děje, ale on mi vysvětlil, že není na něm, aby zasahoval. Také mě požádal, abych chápal, že muset se jen dívat na bojující lidstvo, je pro něj mnohem těžší, než to je pro toho, kdo bojuje.“

„Tak požádej o pomoc Maca.“

„Udělal jsem to,“ řekl Niall tiše, „a vyslechl jsem si stejnou odpověď. Stejně jako pro Tita, Macova povinnost je ochraňovat lidské právo na vypořádávání se mezi sebou, bez božského zásahu.“ Pokrčil rameny. „Nepochybuji, že by otevřel Nova Mare pro Birch a Hazel, ale invaze Leopoldových, je moje odpovědnost.“

„Duncan má magické schopnosti.“

Niall se trochu usmál. „Má omezenou moc nad přírodou, ale i to je nám k ničemu proti nepříteli, kterého ani nemůžeme poznat.“

„A Nicholas?“ zavrčel Sam.

Niall přikývl. „Určitě nám poskytne svou paži s mečem, až budeme mít něco hmatatelného k boji.“

Sam si opřel lokty o kolena a dal si hlavu do dlaní. „K čemu je do háje dobrá, všechna ta hokus-pokus sračka,“ zamumlal do podlahy, „když je použitá jen k přerovnání hor, kterým bylo naprosto dobře tam, kde byly?“

Niall přešel ke svému stolu, popadl skořicovou rolku z krabice a posadil se. „Vsadil bych svou vlastní paži s mečem, že ne všichni naši úřadující kouzelníci, zůstanou stát stranou a jednoduše se budou dívat – zvlášť, když jde o mou, slečnu Callahanovou.“

Sam se narovnal. „Ten nový Bůh.“ Přimhouřil oči. „Olivie řekla tátovi, že nějaký dub ti řekl, že jeho jméno je Telos. Myslíš, že pomůže?“

Niall ukázal na fotku na stole. „Kdo myslíš, že dal Birch, ten prsten?“

„Ptal jsem se tě,“ odsekl Sam. „A ty jsi řekl, že to byl pták.“

„Jo,“ souhlasil Niall s úšklebkem. „Telos.“

„Kde ho pak ale vzal on?“

„Můj odhad je, že ho stáhnul z prostředníčku pravé ruky turistky, spolu s nechutnou chutí laku na nehty,“ řekl Niall, těsně předtím, než se zakousnul do rolky.“