THND - 20. kapitola

Překlad: Lucianna

Birch se probudila, ležící tváří na staré dobré, obyčejné matraci, a vystřelila na všechny čtyři, když zjistila, že světlo procházející oknem, svítí dolů, místo z boku – což znamenalo, že slunce vyšlo už před víc, jak hodinou!

„Merde. Proč jsi mě nevzbudil?“ zavrčela, když slyšela Nialla, pohybovat se v kuchyni. Vyškrábala se z postele, sebrala cestou župan z podlahy a rázovala do chodby. „Všichni v domě jsou už nejspíš vzhůru.“

„Budil jsem tě,“ řekl ten, úplně oblečený muž, když naléval kávu do dvou hrnků. „Třikrát, vlastně. Poprvé, jediné co jsem dostal, bylo zabručení, a když jsem to zkusil znova, o pár minut později, nazvala jsi mě ošklivým jménem.“ Přestal nalévat a usmál se přes rameno. „Přestal jsem to zkoušet potom, co ses po mě ohnala.“

„To jsem neudělala,“ řekla se zalapáním po dechu. „Nikdy v životě, jsem se po nikom neohnala. Nejsem násilná osoba.“

Pokrčil rameny a vrátil se k nalévání kávy.

Birch, přešla k oknu a podívala se směrem k hlavní budově, když se snažila rozbalit župan a najít otvory rukávů. „Zadní dveře jsou stále zavřené a nevidím Mimi, takže máma možná ještě nevstala.“

Niall přešel vedle ní a napil se ze svého hrnku, když se taky podíval oknem. „Spíš obvykle se zavřenými dveřmi ložnice? Mohl bych tě vysadit do koupelnového okna, takže kdyby byl někdo v kuchyni, ne…“

Něco dopadlo na podlahu z tvrdého dřeva a Birch, se podívala dolů, aby viděla prsten, který jí dal orel, kutálet se a zastavit u jedné z Niallovy nohy v ponožce.

Zvedl ho dřív, než mohla ona, držel ho mezi nimi a zamračil se, pak zvedl obočí, když mu ho vyškubla z ruky. „Och, promiň,“ řekl a položil hrnek na parapet. Projel si prsty vlasy, narovnal si límec košile, pak sevřel ruce za zády a zhluboka se nadechnul. „Okej, jsem připravený. Ne, počkej; neklekneš si aspoň na koleno?“

„Huh?“

„Ačkoliv vím, že nejsi zrovna tradiční žena, přiznávám, že jsem překvapený, že jsi přinesla svůj vlastní prsten. Ale předpokládám, že budeš trochu vybíravá v tom, co bys měla nosit každý den a nejspíš ses chtěla ujistit, že ti bude dobře sedět.“

„O čem to mluvíš?“

Znovu zvedl obočí. „Chceš říct, že jsi nestrčila ten prsten do kapsy, než jsi sem včera večer šla, se záměrem požádat mě o ruku?“

Birch, cítila, že jí čelist spadla, nespíš až na hruď, ačkoliv se snažila rozhodnout, jestli to ten chlap myslí vážně, nebo ne. Rozhodně vypadal vážně. Ne, počkat. Tam; musel to být smích, který změnil jeho nádherné oči, na jestě hlubší odstín zelené.

„Ne, co si to myslím,“ řekl se zasténáním, když zvedl svou kávu a zamířil zpátky do kuchyně. „Řekla jsi mi to tu první noc, co jsi zaklepala na mé dveře, že nehledáš manželství. Nebo těhotenství.“

„Buď vážný,“ řekla a pospíchala za ním. „Tohle je ten prsten, který měla ta ženská v tom bílém autě na prstu, když mi ukázala prostředníček, zatímco jsem byla vytlačena ze silnice. Nebo pokud to není ten samý prsten, je to identické dvojče.“

Zamračil se na prsten a pak na ni. „Jak to můžeš vůbec vědět? Měl jsem pocit, že jsi byla dost zaneprázdněná tím, nenechat se zabít. Nevzpomínáš si, jak ta ženská vypadala, ale poznáš prsten, který jsi viděla sotva pár vteřin?“

„Podívej, mám smysl pro šperky, okej? Jako policajt víš, že když se zeptáš deseti lidí, aby popsali stejnou událost, každý zmíní jiné detaily, na základě jejich konkrétních zájmů a životního stylu. A jelikož jsem se vždycky zajímala o šperky, tenhle prsten je ten detail, který pro mě vyniknul,“ řekla, a zvedla ho znovu mezi ně. „A nemůžu si vzpomenout, jak vypadala, protože její ruka blokovala můj výhled na její obličej. Ale můžu ti říct, že ta ruka patřila ženě přes třicet, možná lehce kolem čtyřicítky, že měla prsten, přesně jako tenhle, a že lak na nehty, na jejím prostředníčku, byl velmi ošklivě rudý.“

„Okej,“ řekl pomalu, „předpokládejme, že tohle je ten prsten, který měla, můžu se zeptat, jak jsi k němu přišla?“

Ukázala ke dveřím. „Orel bělohlavý, mi ho dal minulou noc, když jsem byla na cestě sem. Seděl na světlech, na střeše tvé dodávky.“

Viděla, jak ztuhnul, jeho pohled přejel ke dveřím, pak zpátky k ní. „Dospělý orel bělohlavý, nebo ten mladý, co jsi ho nakrmila koláčem?“

Birch, trochu zneklidněla, když si uvědomila, že má v očích stejně soustředěný výraz, jako měl ten orel, včera v noci. „Tenhle měl bílou hlavu a ocasní pera,“ řekla tiše. „Jen byl pokrytý uschlým blátem, nebo něčím. Vypadal trochu potlučeně a jedno křídlo trochu svěšené, takže jsem si říkala, že ho asi zastihla stejná bouře, jako tebe.“ Věnovala mu váhavý úsměv, když nic neřekl, protože opravdu, opravdu nechtěla, aby si myslel, že je blázen. „Myslíš, že orli mohou komunikovat s ostatními; jako když najdou zdroj potravy, že se mohou vrátit a říct svým kamarádům, kde je? Viděla jsem na Discovery Channel dokument, kde ukazovali, jak se včely vrací do úlu a dělají takový tanec, aby… Každopádně,“ pokračovala, když přimhouřil oči. „Tenhle mohl být matka, nebo otec toho, co tu byl minulý týden… ne?“

„Přiblížila ses tak, aby ses ho dotkla?“

„Ne,“ ujistila ho a zavrtěla hlavou. „Seděl na střeše tvé dodávky. Oklepal se a prsten spadnul na okno, skutálel se dolů na kapotu a spadnul na zem přede mě.“

„Řekl ti ten orel něco?“

Stále neschopná přečíst jeho výraz, Birch sklopila pohled k jeho nohám v ponožkách. „Já nejsem blázen, Nialle. Vím, že jsem ti řekla tam u řeky, že se mnou mluvil strom, ale to bylo… byl to prostě můj způsob, jak se vypořádat se strachem z utopení.“ Vzhlédla. „Můj táta mě zkoušel naučit plavat, když jsem s ním žila, ale pokaždé, když se mi hlava dostala pod vodu, měla jsem pocit, jako by mě voda svírala k smrti. Takže když jsem o tom přemýšlela později, usoudila jsem, že zatímco jsem byla namáčknutá k mostu, mluvila jsem s jedinou věcí, která mě držela od pádu do té chladné, tmavé řeky. A představovala si, že ten strom mluví ke mně, protože to…“ Podívala se znovu na jeho ponožky a objala se s pokrčením ramen. „Protože to bylo lepší, než křičet a křičet a nemít nikoho, kdo by mě slyšel,“ dokončila šeptem.

„Ach, lass,“ zamumlala a vtáhl ji do náruče, a přitisknul si její hlavu k hrudi. „No tak, neplač.“

„Já nikdy nepláču,“ zamumlala mu do košile.

Pustil ji jen natolik, aby ji zvedl ze země, pak došel do obývací místnosti, posadil se na gauč, s ní na klíně a vklouznul jí prsty do vlasů, když si schovala tvář do jeho košile. „Jo,“ řekl napjatě, „slunce, které se odráželo ve tvých krásných očích, mě muselo přimět myslet si, že vidím slzu.“ Jemně jí naklonil hlavu, aby se na něj podívala, jeho vlastní pohled zjemnělý obavami. „Takže jsi našla dospělého orla bělohlavého, sedět na mé dodávce a on ti dal ten prsten a pak… co?“

„Já, um, šla jsem trochu dál po cestě a dal mu jeden z tvých sendvičů.“ Opřela se o něj s těžkým povzdechem. „Posilnila jsem jeho víru, že ta naivní dáma, která tady žije, dává jídlo výměnou za tretky, že jo?“

Niall vzal prsten z její ruky a taky si povzdechl. „Obávám se, že ano. Ale v tomhle případě, bych řekl, že to byl férový obchod. Jen bych si přál, abychom mohli zjistit, jak k němu ten orel přišel.“ Zvedl prsten před ní. „Pokud víš něco o špercích, mohla bys mi říct něco o tomhle kousku? Vypadá staře.“

Šťastná, že jsou pryč od tématu orlů, Birch, otočila kámen směrem k němu tím, že otočila jeho ruku. „Jsem si na devadestá procent jistá, že ten rubín a diamanty, jsou pravé, a zasazení, je dost staré. Ten znak na téhle straně,“ pokračovala a otočila jeho ruku znovu, „vypadá, že je to nějaký rodový znak, a to na druhé straně, by mohlo být rodinné motto, ale nepoznávám ten jazyk. Můj nejlepší odhad je, že ten prsten je někde z východní Evropy, nebo možná dokonce z Ruska.“

„Nevadilo by ti, kdybych si ho chvíli nechal?“ zeptal se. „Znám někoho, kdo by mohl být schopný vystopovat původ toho prstenu, což by mohlo pomoct, zavést nás ke komukoliv, kdo po tobě jde.“

„Můžeš si ho klidně nechat.“ Zaklonila hlavu. „Táta mi řekl o tom, že Leonard Struthers – nebo spíš, Jacues Rabideu – byl nalezen mrtvý ten samý den, kdy jsem byla vytlačena ze silnice,“ přiznala tiše, nenávist k tomu muži nebyla tak velká, aby ho chtěla vidět zavražděného. „A že možná naštval rodinu profesionálních podvodníků. Táta říkal, že je opravdu několik rodin, operujících v Kanadě.“

„Jo, řekl mi to samé, když přišel na mou stanici, ten den, co přijel. A jelikož se cítíš jistá, že tenhle prsten je ten, co měla ta žena v bílém autě,“ řekl a zvedl ho, aby si ho znovu prohlédl, „možná nám řekne, se kterou z rodin, se Rabideu zapletl. Takže,“ pokračoval, zvedl boky tak, aby ho strčil do kapsy, a pak ji vzal za bradu, aby se na něj podívala. „Uslyším dnes večer další zaklepání na dveře, a možná budu mít tentokrát to potěšení, milovat se s probuzenou ženou?“ zeptal se, jeho úsměv rozzářil jeho oči.

Birch, naprosto ztuhla. „O čem to mluvíš? Ty a já… my jsme se v noci nemilovali.“

„Ne? Chceš říct, že obvykle nosíš své pyžamo naruby?“

Birch si odtáhla velký top od hrudi, jen aby zalapala po dechu, když viděla cedulku vpředu, místo na zádech, stejně jako zvenku. Zvedla nohu, aby se podívala na kalhoty, ale viděla, že jsou správně, takže se vrátila k zírání na cedulku na triku, ve snaze vpomenout si, jestli neměla erotický sen. Lidi mohou být náměsíční, ale může někdo vážně mít sex-ve-spánku?

Nakonec zjistila, že ta hora, na které sedí, se otřásá tichým smíchem, takže se, Birch, vyškrábala z jeho klína a otočila se na něj. „Neměli jsme sex včera v noci. Chci, abys hned teď přiznal, že si děláš srandu.“

„Jo,“ řekl, vytáhl se na nohy a vtáhl ji znovu do náruče. „Ale jen proto, že jsem nemohl odolat, vidět tvé oči, plné ohně,“ zamumlal, když se sehnul a políbil její ústa, lapající po dechu.

Birch, se nemohla zastavit v tom, aby se k tomu muži přitulila a políbila ho zpátky, ačkoliv se snažila vzpomenout, kdy naposledy si ji někdo dobíral. Nejdřív předstírá, že si myslí, že si přinesla prsten, aby ho požádala o ruku. A pak naznačuje, že měli sex, ale ona ho celý prospala.

Jako by mohla někdy spát, během milování s ním.

Lehce se zaklonila. „Já… ach, právě teď jsem vzhůru.“

Dotkl se svým čelem jejího, se zasténáním. „A stejně jak tvoje matka. Myslím, že jsem ji slyšel tě volat.“

Birch, se od něj odstrčila pryč se zalapáním po dechu a sebrala župan z podlahy. „Zatraceně, já zapomněla.“ Zastavila se, ve snaze najít otvor rukávu a zlostně se na něj podívala. „Tohle celé, je tvoje chyba. Co jí zatraceně řeknu?“

Přešel k lince, zvedl košík, přišel zpátky a podal jí ho. „Řekni jí, že sis dělala obavy, že bych mohl mít hlad, potom co jsem spal čtyřiadvacet hodin a jako dobrá sousedka, jsi mi přinesla snídani.“

„Jo. Okej. To by mohlo fungovat,“ řekla, a konečně si oblékla župan. Utáhla si pásek, projela prsty skrz vlasy, aby uhladila zacuchání, pak si od něj vzala košík, právě když slyšela svou matku, volat její jméno. „Tak, jak vypadám?“

„Je mi líto to říct, ale mnohem méně rozcuchaná, než když jsi v pyžamu odešla naposledy,“ řekl suše. Otevřel dveře, jen musel nechat Shepa vběhnout dovnitř, pak ji následoval ven. „Je tady, Hazel,“ řekl a vážně mávnul na tu ženu a pak spustil ruku a podal ji Birch.

A jako idiot, ona automaticky natáhla svou a potřásla si s ním.

„Děkuji, slečno Callahanová,“ řekl trochu víc nahlas, pokračujíc pumpováním její rukou, když její máma šla přes dvůr směrem k nim. „Potom, co jsem prospal celý den a noc, vaše sendviče byly přesně to, co jsem potřeboval, abych se konečně cítil sám sebou. Dobré ráno, Hazel. Můžu se zeptat, jestli máte nějaké zprávy o Johnnym?“

Birch, sledovala matčiny oči, jak se lehce podezřívavě přimhouřily, jak těkala mezi nimi, než se konečně usadily na Niallovi. „Zůstala jsem v nemocnici, dokud Johnnyho nepustili z chirurgie. Doktor řekl Macie, že všechno bude v pořádku, a že by mohl být schopný jít domů zítra. Tak jsem zaplatila Macie a Cassandře pokoj v motelu, do té doby.“

Birch, si dala košík na paži, druhou rukou vklouzla do matčiny a vyrazila směrem k domu. „Pojď, mami; necháme náčelníka MacKeage, aby si mohl sníst v klidu snídani.“ Ale zastavila se před Niallovou dodávkou, když spatřila uschlý ptačí trus, rozprostřený po celé střeše a předním skle. „Vypadá to, že budeš potřebovat další kýbl horké, mýdlové vody,“ řekla, a potlačila zahihňání, když viděla, že se Niall taky dívá na svou dodávku a neměla problém číst v jeho očích, když perfektně odrážely jeho zamračení. Nemohla každopádně, zadržet smích, když zamumlal pěkně ošklivou keltbu ve francouzštině – a naprosto zničil to slovo svým skotským přízvukem.

Jelikož se chtěla vyhnout otázkám o tom, proč nesla svému sousedovi snídani v pyžamu, Birch, se rozhodla zeptat sama jako první. „Takže, mami,“ začala, když vykročily znovu přes dvůr, „jaké máš plány na dnešek? Protože jsem si myslela, že bychom mohly dojít do toho krásného, řemeslného krámku ve městě a mohla bys mi říct názor na kabelku, kterou si chci koupit.“

„Och, promiň, ale obávám se, že už mám plány.“

Birch, se zastavila, když došly k chodníku a uvolnila si ruku. „Jaké plány?“

„Prostě plány. Takže mi řekni, kdy sis začala stlát postel jako první věc ráno, než se vůbec oblékneš?“

Sakra, měla rozházet přikrývku a polštář, včera večer. Pche, možná by se mohla zeptat Cassandry, na nějaké tipy na proklouzávání pryč. Ne, počkat; prostě se může zeptat své mámy. „Teď, když tady už není Noreen, snažím se být o krok napřed, před nepořádkem. Když o tom mluvíme,“ pokračovala, Birch, rychle, rozhodnutá přesměrovat konverzaci, „svolám domácí poradu, abychom probraly rozdělení povinností. A abys věděla, zahrnu i Emily, aby se cítila jako platný člen domácnosti. Může luxovat a utírat prach a dokonce pomáhat s jídlem tím, že bude prostírat stůl.“

Birch, zjistila, že její plán fungoval až příliš dobře, když viděla, jak oči její mámy, poteměly smutkem. „To ubohé dítě; neřekla ani slovo za celou včerejší večeři. Opravdu nerozumím tomu, proč někteří muži cítí potřebu, dokazovat si své mužství terorizováním žen a dětí.“

„No tak, mami,“ řekla Birch jemně a dotkla se její paže. „Měli jsme tuhle diskuzi, když jsme souhlasily, že vezmu tuhle práci, ačkoliv je to místo se společným bydlením. Pamatuješ si, že jsem ti říkala, abys byla opatrná, aby ti okolnosti těch žen, nezlomily srdce? Děti jsou mnohem odolnější, než si většina lidí dovede představit. Co je opravdu důležité, že Emily se naučí, spolu se svou matkou, že nejen že mají na výběr, ale že je tady spousta lidí, kteří jsou ochotní jim pomoct.“

„Ale já si nejsem jistá, jak se chovat kolem Emily,“ zašeptala, Hazel. „Nechci vypadat, jako bych ji litovala. Nebo Francine, například; mám strach, že řeknu něco špatně.“

„Prostě buď svým šťastným já, mami. Emily je jen o pár let mladší, než Cassandra a vy dvě jste se staly dobrými přítelkyněmi. Udělej to samé s Emily; zjisti, jaké má zájmy a podporuj ji, aby je následovala.“

„Cassandra je úžasná umělkyně,“ řekla Hazel, a její úsměv se vrátil. „Ukázala mi nějaké kresby a já jí říkala, aby je ukázala v řemeslných obchodech, a uvidí, jestli by neměly zájem, je vzít do komisního prodeje. Jsem šťastná, že jsi nebyla naštvaná, když jsem ji nechala v Millinocket s Macie; Cassandra může být vyspělou, mladou dámou, pokud dostane šanci, cítit se potřebná.“

„Myslím, že to byl skvělý nápad, nechat ji tam s Macie, a souhlasím, že je v Cassandře mnohem víc, než se zdá z prvního dojmu,“ řekla Birch, když vyrazila po chodníku.

Hazel, chytila její rukáv, aby ji zastavila, pohlédla směrem k domu a pak přistoupila blíž a ztišila hlas. „Můžu se tě zeptat na tvůj první dojem z Francine a Emily?“

„Velmi vyděšená matka a dcera. Proč? Jaký je tvůj první dojem z nich?“

„To je přesně to, co jsem si myslela taky – nejdřív,“ řekla Hazel tiše. „Ale když jsem se vrátila z Millinocket a šla do mého pokoje, já… no, zjistila jsem, že tam někdo slídil. Byla jsi včera v mém pokoji a hledala něco?“

„Ne. Strávila jsem ráno čištěním kuchyně a vypořádáváním se, se všemi těmi věcmi, které přinesly ženy z výboru. Co tě nutí si myslet, že někdo byl ve tvém pokoji?“

Hazel, zavrtěla hlavou. „Všechno v zásuvkách v mé toaletce, bylo tam, kde mělo být, ale… rozházené, jakoby oblečení a věci, byly strkané sem a tam, jakoby někdo něco hledal. Nechci nikoho obviňovat,“ řekla její matka rychle, „a nikdy by mě nenapadlo, že bychom si měly zamykat dveře ložnice. Ale když o tom tak přemýšlím, Birch, bereme sem naprosté cizince, o kterých nic nevíme.“

„No, do prdele,“ zamumlala, Birch. „Jelikož je to moje první taková práce, se společným bydlením, nepředpokládala jsem, že to bude problém. Pokud budeme dveře zamykat, vytvoří to atmosféru nedůvěry. Ale také chci, aby se všichni cítili v bezpečí.“ Naklonila hlavu. „Všimla sis, že by něco chybělo?“

„Ne, nevšimla jsem si. Zkontrolovala jsem svou šperkovnici a nevypadalo to, že by se tam někdo díval. Byla to jen toaletka, a vypadalo to, že se dotkly všech zásuvek. Taky to vypadalo, jako by některé krabice na dně skříně, byly vytaženy ven a prohledány a pak strčeny zpátky.“

„Ale tvoji šperkovnici naprosto ignorovali?“

Hazel, přikývla, pak zavrtěla hlavou. „Já neříkám, že Francine, nebo Emily, byly v mém pokoji, ale pokud jsi nic nehledala ty… no, nevím co si o tom myslet.“

„To ani já ne, v tuhle chvíli,“ řekla Birch a rychle ji objala, pak ustoupila s úsměvem. „Nech mě, abych si to nechala chvíli projít hlavou, a uvidíme, jestli nepřijdu na nějaké řešení.“

Její matka se usmála zpátky. „Možná by bylo nejjednodušší, poskytnout každé klientce zamykací schránku, na jejich nejcennější věci. Myslím, že od tebe bylo moudré, nechat naše nejdražší šperky v bance, ačkoliv bych si přála, abych tu měla svůj smaragdový náhrdelník a náušnice.“

„Tohle nosíš jen s tvými, béžovými šaty,“ řekla Birch překvapeně. „A oboje je trochu moc elegantní, pro Spellbound Falls, nemyslíš?“

„Nejsou moc elegantní pro Aeolus´s Whisper.“

„Půjdeš do Nova Mare? S kým?“

„Já neříkám, že jdu,“ řekla Hazel rychle, míříc k domu. „Jednoduše si přeju, abych měla své smaragdy, pro případ, že bych tam chtěla večeřet. A pokud mohu navrhnout, chére,“ pokračovala, když šla po schodech nahoru, „příště, až budeš cítit potřebu, zavolat na souseda dřív, než se oblékneš, možná by sis chtěla vzít něco jiného, než ošuntělé, staré pyžamo, pod ten župan.“ Otevřela síťové dveře, aby pustila Mimi do domu, pak se ohlédla a mrkla na Birch. „A zkus si pamatovat, že cedulka patří dozadu a dovnitř,“ řekla protáhle a zmizela v kuchyni.