NBT - 10. kapitola

Překlad: Lenuszka

Alice

„Která z vás dvou chce být dneska řidič?“ zeptá se Zoe mě a Dory, když vystupujeme z jejího auta.

Dora a já si vyměníme pohled, který říká udělej to ty a není to proto, že se dnes máme v plánu rozšoupnout, ale protože ani jedna z nás nechce být zodpovědná za řízení auta, které stálo asi jako naše čtyřleté školné.

Podívám se na Blake a ta zvedne zápěstí a prohlíží si svůj zlatý zdravotní náramek. „Já neřídím.“

„Já to udělám,“ pípne Dora a já úlevně vydechnu.

Hudbu jde slyšet i přes čilý dopravní ruch pacifické dálnice. Z domu se ozývají těžké basy a zaplňují vzduch kolem nás, až mi z toho šumí krev. Podél cesty jsou zaparkovaná auta, jedno za druhým, což je signál, že párty je v plném proudu.

Zoe trvala na tom, abychom na tu párty šly. Taky trvala na tom, že to nebude hrotit; prakticky mě a Doru vytáhla ven za vlasy a nacpala nás do auta.

Jediný důvod, proč jsem tady je to, co jsem viděla na konci zápasu vodního póla. V jednu chvíli jsem se smála s holkama, bavila se, a v další bojovala se slzami. Protože ten pohled do jeho tváře, ten čistě zničující, když viděl svého bratra stát u bazénu, obklopeného lidmi, kteří se mu vysmívali… ten pohled mi rozpáral hruď a vyrval srdce z těla.

Mám obavy. Vím, že bych neměla – není můj, abych se o něj bála. Sotva se známe – a přesto si nemůžu pomoct.

Jdeme úzkou ulicí, míjíme domy, které jsou těsně nalepené na sebe a skryté za ochrannými zdmi. Jeden je větší než druhý.

Konečně dorazíme na naše místo a není to dům. Je to šílené sídlo – na pláži. Z každého obrovského okna od země až do stropu s výhledem na cestu je vidět světlo. Lidé se poflakují na předních schodech. Jedna skupinka, kterou matně rozeznávám, postává na malé ploše trávníku.

„Přestaň civět. Je to jen dům,“ nařídí Zoe. To se jí lehko řekne, žije v tom celý život.

Blake mě poplácá po rameni a jemně se usměje. „Na to si zvykneš.“

„O tom pochybuju,“ řeknu jí, když vejdeme do naprosto nacpané haly za Zoe.

„C-co to smrdí?“ chce vědět Dora, tvář se jí zkřiví ve znechucené grimase.

Zoe se okamžitě zastaví na podpatku. Podívá se přes rameno s výrazem čirého šoku. „To nemůžeš myslet vážně?“ Její tvář se změní z pochybující k zmatené. „Že ne?“

„S-smrdí to. Myslím, že někoho postříkal s-skunk. Co je na tom směšného?“

„Vychovali tě v časovém pásmu osmnáctého století? Je to tráva, Ramosová. Nikdy předtím jsi to necítila?“

Doře prakticky vypadnou oči z důlků a okamžitě nasměruje své půjčené podpatky k odchodu. Ale není dost rychlá. Zoe ji chytí za ramena a zastaví, než to stihne ke schodům.

„Můj otec je z protidrogového!“ zasyčí Dora. „Budu mimo jen z těch výparů. My všechny budeme!“

„S trochou štěstí,“ dodá rychle Blake a já se Zoe se zahihňáme.

Za normálních okolností má Zoe tak deset, dvanáct centimetrů na Doru. Dneska má ještě osmicentimetrové podpatky Louboutin, takže ten rozdíl je neskutečný. Zoe se skloní dolů, aby byly tváří v tvář a klidně řekne, „Za prvé, skonči to melodrama. Za druhé, ty nikam nejdeš, zrzko. Nasedneš do toho vlaku odvahy a pojedeš v něm celou tuhle párty.“

Dora se zamračí. Nastane chvíle ticha, ve které má Zoe potřebu dodat, „Chceš být panna až do čtyřiceti? To je tvoje vize?“

Bez dalšího slova se Dora vrátí zpátky, rukou si přikryje pusu a nos.

„Z cesty, prochází berle,“ zaječí Blake, když se vydá do davu. Dlouhé copy se jí houpou na zádech. Má na sobě těsné bílé šaty, které jí končí v půli stehen a hnědé sandálky na vysokém podpatku. Ta výrazná bílá na její opálené kůži působí dojmem živoucí sochy. Příliš dobrá, aby to byla pravda. Jak procházíme přes obývák, lidé se po ní otáčejí. Ona má tolik přirozeného, neúmyslného sex appealu, že je nemožné na ni nezírat.

Je tu toho tolik k vidění, nevím, kam se podívat dřív. Tohle místo je tak velké, že byste tu mohli přistát s malým letadlem. Tohle je dům přímo určený k pořádání akcí. Otevřené prostory. Nábytku tu není moc, zato je nadrozměrný, aby se přizpůsobil velikosti chlapů, co tu bydlí. Zoe říkala, že to patří jednomu z hráčů vodního póla. Ať už je to kdokoli, určitě to není zadarmo.

Celou zadní část domu zakrývají skleněné panely s vyhlídkou na patio. Všechny jsou otevřené. Davy proudí k bazénu, který je podsvícený oranžově, což je jedna z našich vysokoškolských barev.

Já nestačím zírat. Plně to přiznávám. Už jsem viděla směšné důkazy bohatství. Když žijete blízko New York City, není to těžké. Ale tohle je neskutečné.

Ze zvukové aparatury hlasitě duní Goat od Lil Tjay. Lidé tancují, hýbou se do rytmu. Mávají pažemi ve vzduchu. Všechny kelímky jsou plné alkoholu, který se vylévá a stéká po oblečení. Holky se smějí. Kluci křičí na obrovskou televizi, kde se hraje basketbal.

„Tahle párty je super! Pojďme dozadu,“ ječí Zoe přes hudbu. Sotva ji slyším. Naznačí směrem k patiu a ponoří se hlouběji do davu.

Najdeme volný prostor velikosti poštovní známky a tam se usadíme. Dora si hraje s krátkou sukní, kterou jí půjčila Zoe, tahá za její lem, zatímco těká očima kolem, taky neví, co si prohlížet dřív. Jsem skoro stejně omráčená. I když odvádím lepší práci v tom to zakrýt.

„Přicházející mýtická příšera,“ zamumlá Zoe přes nacvičený úsměv, poprvé ji vidím se známkou určitého nepohodlí.

„Mýtická příšera?“ zopakuju se zvědavým pohledem na Blake.

„Je veřejně známý fakt, že Brock Peterman je panic,“ odpoví, zvedne jeden koutek rtů. „Každá holka v kampusu po něm jde.“

Blíží se k nám nějaký kluk, o hlavu vyšší než všichni ostatní, proto je snadné si ho všimnout. Má na sobě vybledlé modré tričko Žraloci Vodní Pólo, tmavé šortky a žabky.

Začínám tu pociťovat určitý trend. Nosí tihle kluci i něco jiného? Takhle to dělají bohatí kluci, nebo je to místní záležitost?

„No, já ne,“ objasním. Bez ohledu na to, jak je hezký. A to teda je – s pronikavýma tmavě modrýma očima a plnými rty, které zjemňují příliš tvrdé rysy.

„A-ani já ne,“ doplní Dora.

„To jsme tři,“ dodá Blake.

Jediný podivně tichý objekt je Zoe, která momentálně projíždí očima dav v pokusu předstírat, že nás neslyšela. Tvář má napjatější, čím víc se on přibližuje.

„Zoe--“ zavolá Peterman a ona se otočí, její stydliví úsměv se naplno rozzáří. Nikdy jsem ji neviděla vypadat tak… zranitelně. Nebo vlastně i tak šťastně. Což mi odpoví na několik mých otázek a vyprodukuje sto dalších.

„Čau, P.K.“

Z vážné linky se jeho rty oddělí a ukáže bílý úsměv, zatímco se jeho vřelý pohled zaměří na její tvář. „Chceš si zítra projít poznámky?“

Jeho hluboký, jemný hlas udělá z něčeho tak nudného jako je studium, něco velmi sexy. A podle pohledu na Zoeině tváři, jsem si jistá, že jí právě vzplály její kalhotky od návrháře.

O zlomek vteřiny později se zdá, že si chlapec uvědomí, že nejsou v žádné bublině. Jeho tmavě modré oči se pohnou směrem ke mně a Doře, vidím v nich jasnou otázku. Na kterou Zoe rychle odpoví. „Brocku, tohle je Dora a Alice. Blake už znáš.“

On zvedne bradu. „Dámy.“ Jeho pozornost se okamžitě vrátí k Zoe. „Co zítra odpoledne? Můžeme se setkat v knihovně?“

Zoe k němu vzhlédne s tak neskrývanou úctou, že se skoro cítím, jako bychom rušily intimní chvilku.

„Brocku--“ zamumlá další hluboký hlas.

Přijde k nám vysoký černoch a já jsem okamžitě ohromená jeho očima. Velké, zlaté, a lemované něčím tmavším. Nemůžu dost dobře rozeznat tu barvu, protože se zdá, že se s každým odleskem světla mění. Ale ty oči jsou úchvatné. A právě mě přistihl, jak zírám. Super.

„Shane – Zoe, Dora, Blake, a…“

„Alice,“ doplním za něj.

Shaneův tázavý výraz míří k Brockovi. „Holka ze seznamu?“

Holka ze seznamu? Jsem zmatená.

Koutek Brockových rtů se zvedne a on přikývne. Což mě zmate ještě víc. Shane se usměje. Je to krátké a úžasné, a tak vzácné, že chápu, proč ho rozdává jen v malých dávkách. „Jak to jde, dámy.“ Jeho pozornost se vrátí k Brockovi, výraz se zachmuří. „Načapal jsem v koupelně nějaké lidi.“

Brockova tvář potemní. „Naše?“

Shane zavrtí hlavou. „Nikdy jsem je neviděl.“

„Prokaž mi laskavost a vyhoď je.“ Shane se vydá pryč a Brock ho chytí za rameno. „Vezmi s sebou Quinna a Colea.“

Shane přikývne a o vteřinu později zmizí v davu.

„Jsem zlatý bůh!“ zakřičí někdo z balkónu v druhém patře.

Všechny hlavy se zvednou, aby se podívaly na týpka, který stojí na zábradlí. Má divoké kudrnaté vlasy. Nahou hruď a široce roztažené paže. Jeho tělo je dílem vyrýsovaných svalů, které se svažují do hlubokého véčka v jeho nízko posazených šortkách. Na levém prsním svalu má tetování, hada, který se mu táhne až na paži.

„Způsob, jak být skoro slavný, kámo,“ ozve se mužský hlas z davu.

„Já tyhle pařby nenávidím,“ zavrčí Brock.

„Skoč, skoč, skoč,“ začne pokřikování.

Brock se zamračí, udělá si z dlaní tlampač a zakřičí zpátky. „NESKÁKEJ. Jinak tě zabiju, kreténe.“ Podívá se zpátky na Zoe a řekne, „Budu hned zpátky,“ než odejde, aby se vypořádal se svým kámošem.

„Dallas Van Zant je fakt idiot,“ zamumlá Zoe.

„Není tak špatný,“ odporuje Dora.

No, tohle je zajímavé. Všechny tři se na ni zadíváme. Její velké hnědé oči, doširoka otevřené a nevinné, těkají mezi námi všemi.

„Co? Máme spolu angličtinu.“ Pokrčí rameny. „Je mnohem chytřejší, než si lidé myslí.“

Bez koktání. To, jak ho brání, je taky zajímavé. Hmm.

Poznamenám si to a nechám si otázky na později, protože Dallas (chytřejší, než si lidé myslí) skočí bombu do bazénu a rozstříkne většinu vody na přihlížející dav. My se včas přesuneme, aby nás to taky nezasáhlo. Skupinka holek poblíž ale takové štěstí nemá. Zaječí, když je to osprchuje.

„Teda většinou,“ dodá Dora.

„Zo-ho, navnaděná na ptáky jako obvykle,“ zavolá mužský hlas, dost hlasitě na to, aby to všichni kolem slyšeli.

Zoe ztuhne. Její tvrdý pohled zamíří ke klukovi, který se pomalu blíží se dvěma dalšími.

Je podsaditý. Má tmavé vlasy a ještě tmavší oči pod plochým kšiltem baseballového týmu malibské univerzity. Všichni tři mají trička s nápisem Under Armour a hedvábné šortky visící ke kolenům.

Téměř současně se vrátí Brock a stoupne si mezi Zoe a to trio, doslova vytvoří lidskou zeď.

Zoe tomu potížistovi ukáže prostředník a ten jí vrátí potměšilý úsměv. Ale prázdný. Tenhle kluk je očividně atraktivní, ale se vší tou pózou vypadá spíš jako křivák z kresleného seriálu.

„Prostředník? Zo-ho, to je všechno, na co se zmůžeš?“ řekne s uchechtnutím, které vůbec není směšné.

Zoe zvedne hlavu a nahrbí se. Což je znakem lhostejnosti. „Já jsem ti neukazovala prostředník, Kellane. Jen jsem holkám ukazovala velikost tvého péra.“ Když si prohlédne naše zamrzlé výrazy, ukáže svůj prst. „Takhle vypadá, když je tvrdý. Rozhodně nedoporučuji.“

Kellanův doprovod se snaží zadržet výbuch smíchu a ten náznak úsměv, který měl, se rychle změní na výraz těžko potlačovaného hněvu. Udělá krok blíž a Brock se napne, podívá se na Kellana s jasným varováním v očích.

„Udělej ještě jeden krok a dostaneš tím přímo do svěrače,“ prohlásí Zoe klidně. Ukáže na své Louboutinky, které má na nohou, ty s těmi malými cvočky. „I když by se ti to mohlo líbit, oba víme, co tím myslím.“ Pak zvedne ruce, jako by se vzdávala. „Bez urážky.“

Kellan zrudne jako rajče.

„Pokračuj, Blythe,“ nařídí Brock. Ve stejnou chvíli uzemní Zoe tichým příkazem k tomu, aby přestala, planoucí hněv mu na ostrých hranách lícních kostí vytvoří růžové skvrnky pod tmavým opálením. „Sud je tímhle směrem.“ Ukáže na zadní stranu patia. „Padej nebo tě vyvedu ven.“

Kellanovo naštvané zamračení těká mezi Zoe a Brockem. Zamumlá, „Děvko,“, jak odchází se svými přáteli. Tohle jasně přebije celou sérii Gigolů.

Brock zůstává zamračený a míří tím na Zoe.

„Co?“ řekne ona, nejistota se jí zračí v tváři.

On zavrtí hlavou. „To bylo kruté.“

Zoe teatrálně vykulí oči. „Slyšel jsi, jak mi řekl?“

„Je to debil,“ prakticky zavrčí Brock. „Všichni to ví. Proč ho nemůžeš ignorovat?“

I já cítím váhu jeho úsudku a to ani nemíří na mě. Zoein výraz opadne, její sebevědomí je pryč.

„Já jsem to nezačala--“ tiše se hájí.

„Ty´s ho popíchla.“

„Brocku…“

On hlasitě vydechne a zatáhne se za lem trička. „Máš na víc.“

Otočí se k odchodu a Zoe zbledne.

„Brocku…“

Věnuje jí poslední zklamaný pohled a odejde. A nechá za sebou prázdnotu. To ticho je dusivé. Vyměníme si pohledy, zatímco Zoe zírá na vzdalující se široká záda. Tělo má napjaté, ruce zaťaté do pěstí a skelné oči.

„Ty jsi dneska řidič, Ramosová.“ Její hlas zní ploše. Žádná památka po té drsňácké Zoe, která se nám líbí a ceníme si jí. Nerada ji takhle vidím.

„Jasně… j-jo.“

Zvedne své klíče od auta. Dora je vezme a Zoe se otočí na Blake. „Jdeme pařit.“