MTTED - 21. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Autumn

Síň Rady rudě zářila. Kameny, které se díky útoku ohnivých draků zahřály, tu a tam stále svítily jako obří uhlíky.

Jeden po druhém však pomalu uhasínaly jako svíčky … Autumn předpokládala, že je to díky Damonovi.

Jeho síla všude stále vibrovala. Autumn to cítila přes pouto, které se teď zdálo být ještě silnější.

Nebo možná to byla jen energie, která z Damona vyrazila v nekontrolovaných výbuších. Pulzovala jí na kůži tak silně, až se jí vzadu na krku ježily vlasy.

Bylo to jako elektřina, jen hlubší, starší … a silnější.

Ustaraně se na něj podívala. Teď, když útok skončil a draci ohně ustoupili, mohl si Damon odpočinout?

Díky poutu cítila jeho únavu. Samozřejmě by to nesměl být on, aby se nedržel svého smyslu pro povinnost až do úplného vyčerpání.

Milovala ho za jeho loajalitu k tomu, co považoval za správné, ale to neznamenalo, že by ho nechala pracovat do vyhoření.

Popadla ho za ruku a pevně ji stiskla. „Teď budeme odpočívat. Jsem vyčerpaná, a ty také.“

Překvapeně se na ní podíval, ale v jeho tváři se rychle objevila vděčnost. Teď, když ho držela za ruku, připadalo jí, jako by se náhodné výbuchy energie, které cítila na kůži, trochu oslabily.

„Takže odpočinek,“ souhlasil a pak se otočil k Braedenovi. „Po opravě tvé cely. Nebo tě bude hlídat chiméra.“

Drak ohně se zamračil a Autumn se musela vyčerpaně usmát. Ti dva byli opravdu jako oheň a voda.

Pak se Damon zastavil tak prudce, že do něj Braeden vrazil. Damonův stisk na Autumnině ruce zesílil tak, že v šoku zalapala po dechu a očekávala, že v každém okamžiku zaútočí další nepřítel.

„Co se děje?“ Srdce jí bilo jak o závod, když se rozhlédla po jeskyni.

Damon kývl ke straně obrovské jeskyně.

Autumn se zamračila a následovala jeho pohled. Nic neviděla. Žádní draci ohně … jen kamenné sokly, které tam stály vždy.

Projela je pohledem … pak ztuhla a znovu je zkontrolovala.

Byl tam první podstavec se symbolem vzduchu. Vedle něj podstavec se symbolem země. Třetí podstavec se zářícím symbolem vody.

To bylo vše, co stálo v sále Rady, když poprvé dorazila s Damonem. Byla si tím stoprocentně jistá, protože ta událost byla natolik děsivá, že se jí vpálila do paměti.

Ale teď se z ničeho objevil čtvrtý podstavec.

Vystupoval z kamene jeskyně jako ty ostatní. Byl obrovský. Byl vyrobený pro dospělého draka tak, aby se na něj mohl pohodlně usadit.

Nebyl na něm žádný symbol. Přesto vypadal přesně jako tři ostatní.

„Věci se mění,“ ozval se z temnoty hlas chiméry. „Věci se mění a vůbec se mi to nelíbí. Vězni, víš o tom něco?“

„Počkejte,“ řekla Autumn a srdce jí bušilo v krku, když se otočila a zírala na Braedena. „Země, voda, vzduch … a oheň. Nejsou to čtyři elementy?“

Braeden mlčel, když se zaťatou čelistí zíral na čtvrtý podstavec.

„Ne.“ Damonův hlas byl o něco víc než vrčení. „Je to nějaká záludnost draků ohně, kteří se dostali dovnitř. A nebude tomu tak. Ne, pokud k tomu mám co říct. V Radě není místo pro ty vražedné draky ohně… a nikdy nebude.“

Jak se Autumn ostražitě dívala, Damon sáhl pro svou moc. Prostřednictvím jejich rostoucího pouta mohla cítit, jak se snažil poslat svou energii do velkého podstavce.

Damonův obličej se zalil potem, jak bojoval. Všechny svaly v jeho těle se napjaly a oči mu potemněly jako skála, která vycházela ze země. Autumn v mysli slyšela podivné bzučení, které se ozývalo někde hluboko uvnitř Damona.

„Ach, zastav to dřív, než si ublížíš," zavrčela chiméra ze stínů. „Myslíš si, že jsem se nesnažil, aby to zmizelo?"

Hlas chiméry najednou zesílil. „Jsem pán Rady,“ zařval. „Nedovolím, aby jakákoli zrada podrývala Radu elementů. Snažíte se vládnout Zemi a podrobit si všechny lidi. Oheň nebude mít v Radě místo!“

V tu chvíli začal čtvrtý podstavec zářit. Autumn cítila, jak se jí šokem stáhnul žaludek, když spatřila symbol, který se náhle rozzářil do jasného světla.

Oheň.

Byl to obrys plamene, který nyní zářil ve skále nového podstavce.

Braeden se někde za ní začal smát.

„Ty,“ zavrčel Damon, otočil se a natáhl se, aby chytil draka ohně za paže. „Víš, co se děje!"

„Nemám ani sebemenší představu," řekl Braeden a stále se chechtal. „Jak bych já mohl vědět o něčem důležitém! Ale vím, že máte problém.“

„Je toho víc,“ řekl Damon a zamračil se na zajatce. „Jsi také ohněm. Musíš vědět, jestli je mezi vámi nový mistr tohoto elementu. Nikdo takový tu nebyl tak dlouho, co Rada existuje.“

„Vypadá to, že se to změnilo.“ Braeden pokrčil rameny. „Nevím nic o mistru ohně. Nikdo z nás s tímto jménem není, pokud vím.“

„Ale je mezi vámi vůdce?“ zeptala se Autumn. „Musíte mít někoho, kdo to všechno naplánoval."

Braeden zmlknul. Dlouhou chvíli na ni zíral a pak se provinile odvrátil. „Nikdy se nenazýval mistrem ohně. Ale… je mocný. Silnější než já, nebo kdokoli jiný, koho jsem znal.“

„Takže to přiznáváš," řekl Damon. „Jaké je jeho jméno? Kde se schovává?“

Braeden mlčel.

„Chtěli tě zabít," řekla Autumn tiše. „Opravdu si myslíš, že si zaslouží tvou loajalitu?"

Braeden se jí konečně podíval do očí. „Zabít mě znamená osvobodit mě. Je lepší být mrtvý, než být zrádcem.“

„Ale nesouhlasíš ani s tím, co chtějí! Mohl jsi mě ve své cele zabít, ale místo toho ses mě před nimi snažil chránit!“

„Už s nimi nesouhlasím,“ řekl Braeden pomalu. „A už bych jim nepomohl, i kdybych byl volný. Kdybych byl volný, chtěl bych prozkoumat Zemi a učit se. Ale stále nejsem zrádce. Jsou to moji příbuzní.“

Autumn vzdychla, když si Damon Braedena přitáhl.

„Vrátíš se do cely," řekl Damon pevně. „Nedovolíme ti, abys lítal kolem a vytvářel spoušť po celé zemi."

„To bych neudělal," řekl Braeden tiše a díval se na zem.

Ale nebránil se, když chiméra ukončila audienci a Damon ho vzal zpátky do tunelů, aby ho opět zapečetil do cely.

  ***

O půl hodiny později konečně našli Damon a Autumn útočiště v malé jeskyni, která byla zařízena jako ložnice. Nebylo to tak luxusní jako Damonův zámek, ale bylo to jasně určeno pro dračí měniče v lidské podobě. Stěny tam byly staré s draze vyhlížejícími obrazy. Byly tam také tapiserie zobrazující draky a jiná mýtická zvířata, která jak Autumn předpokládala, jsou skutečně středověká. Lampy a zrcadla byly vyrobeny ze skutečného zlata a stříbra.

Bylo to útulné útočiště pro draka. Ale právě teď byla Autumn velmi vděčná za měkké těžké přikrývky a velkou postel, díky níž se cítila, jako by spala na obláčku.

„Skoro jsem tě ztratil," zašeptal jí Damon na krku.

Přitáhnul si jí k sobě. Ruce pevně ovinul kolem ní, aby si ji držel blízko. Pocit jeho horkého dechu na krku ji rozechvěl. I teď ho cítila na stehně, horký a napůl tvrdý, navzdory vyčerpání, které pulzovalo skrze jejich pouto a způsobovalo, že chtěla spát celé dny.

„Spánek,“ řekla jemně a položila ruku na jeho.

Proti zádům cítila uklidňující pocit silného tepu.

Damon byl naživu. Byla v bezpečí. Všechno bylo v pořádku.

A se vším ostatním se mohli vypořádat ráno.

Damon si do jejích vlasů povzdechl a ten zvuk se změnil v zazívání.

Autumn potlačila úsměv a soustředila se na zlatou záři pouta, která zahřívala celé její tělo, když se teď dotýkali.

Všechno bylo, jak má být.

„Miluju tě,“ zamumlal Damon, než upadl do spánku.

Autumn se usmála.

„Také tě miluju,“ řekla a pak zavřela oči. Úsměv měla stále na rtech, když se vydávala do zlatého světla pouta, které ji vtáhlo do spánku.

***

„Do prdele!"

Autumn se díky Damonově hlasitému zaklení náhle probudila.

Když se posadila a zamrkala poslední vizi šťastného snu o tropické dovolené na pláži, zjistila, že se na ni Damon rozpačitě dívá. Byl obklopen pozůstatky pěkného zlatého zrcadla, které obdivovala den předtím.

Právě teď ležely všechny střepy na zemi, zatímco zlatý rám visel z hrotu skály, která vyčnívala z toho, co byly v noci hladké zdi.

„Co se stalo?“ zeptala se bezvýrazně a mnula si oči.

„Um,“ řekl Damon. „Zdá se, že mám malý problém."

„Ach, nenazývala bych ho malým.“ Autumn se zazubila, když si bezostyšně prohlížela jeho nahé tělo. Ve světle, které na něj dopadalo přes okno v protější stěně jeskyně, byl nádherný. Na jeho vyrýsovaných svalech se leskly kapičky potu, jako by před tím, než se probudila, pracoval … a co bylo nejdůležitější, že po probuzení jeho tělo volalo po jejím dotyku.

„Ale je to určitě problém, kterému můžu pomoct. Proč se nevrátíš zpátky do postele?“ Autumn poodtáhla přikrývku, trochu sebou zavrtěla a doufala, že vypadá sexy.

Damon polkl a oči se mu rozšířily.

„Ne … mám na mysli ano… myslím … není to tak," řekl rychle zhrublým hlasem, když na ni se zjevnou touhou zíral.

O chvíli později se zašklebil a chytil se za hlavu.

„Sakra,“ zamumlal.

Tentokrát Autumn cítila vlnu moci, která se z něj valila a ozývala se v místnosti jako zbloudilá kulka.

V blízkosti okna praskla zeď. Naštěstí v tom místě nevisel žádný obraz, protože o chvíli později z trhliny začalo něco klíčit … drobné úponky, které rychle rostly do větví, a pak náhle propukly do květu.

„Um,“ vydala ze sebe Autumn a zírala na zeď, která byla náhle napůl pokrytá voňavými bílými květy.

„Jo." Nepatrně se na ní usmál. „Omlouvám se za to."

„Co se děje?" Tentokrát si deku kolem sebe silně přitáhla a posadila se.

Nebyl to útok draka ohně, takže to bylo dobré. Ale ať už to bylo cokoliv, Damona to zneklidňovalo … a taky ho to bolelo. Skrze pouto cítila napětí, když se z něj vyvalila další náhodná vlna divoké energie.

Ušklíbl se a sevřel čelist, když se mu napjaly svaly. Pak ze země vyrašily zářící krystaly, třpytící se na slunci v zářivých odstínech růžové a modré barvy.

„Whoops," řekl Damon. „Alespoň to nic nezničilo."

„Něco se děje,“ řekla Autumn. „Něco se s tebou děje."

Najednou pochopila, proč vypadal, jako by pracoval. Jak dlouho byl vzhůru a snažil se zadržet, co mu ta síla dělá?

„Není to tak špatné, jak to vypadá," řekl s grimasou. „Jen to, že když jsem si myslel, že tě ztratím, můj drak vstoupil do své plné moci."

„Co přesně to znamená?“ zeptala se podezíravě. „Že bez ohledu na to, kam půjdeme, budeme mít kolem sebe krystaly a květiny?"

Damon sebou trhl, když ze zdi vyrazila druhá krystalická struktura.

„Spářený alfa drak může ovládat své síly," řekl tiše. „Spáření ji vyrovnává.“

„Ach,“ vypustila Autumn a ústa jí náhle vyschla, když na něj zírala. Olízla si rty a snažila se nedívat na to, kde už byl nádherně vztyčen vzrušením a potřebou. Potřebuje ji. „Takže myslím, že to znamená, že nemáme jinou možnost než se spářit? Nebo proměníš síň Rady v květinářství?“

„Možná si vytvořím novou žílu zlata,“ žertoval slabě Damon. „Mohl bych ho použít na vymalování."

Pak se zhluboka nadechl a natáhl ruku, aby uchopil její. Autumn ucítila teplo a klitoris jí začal brnět stejnou nepřekonatelnou touhou, jakou cítil Damon.

Tentokrát to ale nebyl drak, který by ji ovlivňoval. Tentokrát to bylo její vlastní tělo hořící potřebou po jeho dotyku … chtěla ho. Protože ho milovala…svého věrného, sexy ochranářského draka Země.

„Nemusíš to dělat." Damon zaťal zuby, když jím projela nová vlna síly a jeden roh jeskyně se začal třpytit, jako by se skála změnila ve stříbro. „Není to správně. Není to tak, jak bych to chtěl … obětovat se, abys mě před tím zachránila. Chci tě požádat doma. Chci, aby se ti to líbilo. Chci tě zahrnout drahokamy a ozdobit tě zlatými náhrdelníky a perlami…“

Autumn se zasmála. O něco později se ocitla v jeho náručí a pevně se přitiskla k jeho horkému tělu.

„Nebuď hloupý,“ zamumlala zuřivě. „Myslíš, že mi na tom záleží? Na tobě záleží. Jsi všechno, co chci … ne tvé drahokamy nebo perly. Myslíš si, že budu šťastná, když budeš trpět, protože si myslíš, že chci luxusní svatbu, nebo páření nebo co?“

„Ještě bychom měli obřad," řekl Damon chraplavě. „Chci tě vidět v bílých šatech s diamanty ve vlasech -"

„To můžeš mít,“ slíbila Autumn a jemně vzala jeho obličej do dlaní. Přitáhla si ho k sobě a políbila ho. Vybouchla z něj divoká síla a mezi nimi vzrostla zlatá záře.

„Nárokuj si mě,“ zašeptala mu do rtů a celé tělo jí pulzovalo potřebou. „Spáruj se se mnou. Bez ohledu na to, kde nebo jak … chci tě, jen tebe.“

Damon zasténal. Později ji vzal do náručí a přenesl jí do postele.

Náhle se ozvalo podivné rachocení a sladká vůně květin byla intenzivnější. Když otočila hlavu, uviděla, že malé okno ve zdi jeskyně se natolik rozšířilo, že měli dokonalý panoramatický výhled na nekonečný úsek mraků obklopujících horu. Slunce jasně svítilo a osvětlovalo mraky, takže se zdálo, že jsou obklopeni oceánem zlata.

Skrze velké okno vyrašily další popínavé rostliny, které se rozvily do nádherných květin. Růže, zimolez a šeříky, v brilantních odstínech červené, žluté, fialové a bílé, pokrývaly téměř celou stěnu jeskyně.

Ten pohled byl ohromující … a v tu chvíli to bylo všechno, co Autumn chtěla. Proč by chtěla čekat na perly a zlato, když už měla všechno, co potřebovala? Měla sluneční světlo, krásu přírody … a měla svého druha.

Damonovi zářily oči jako zlato, když se na ni podíval. Natáhla ruku, aby mu přejela po rozcuchaných vlasech. Usmívala se, když si vzpomněla na okamžik, kdy ho poprvé spatřila, jak vystupuje z laguny na Islandu jako vikingský bůh.

Tehdy o tom nic nevěděla … ale opravdu viděla válečníka. Dračího válečníka.

„Tvůj dračí válečník. Navždy,“ zašeptal chraptivě. Pak sklonil hlavu a teplá ústa si našla bradavku, přičemž jí rukama jemně hladil prsa.

Jazyk měl horký a ona sténala, když jím projížděl kolem bolavého napjatého pupence. Mezi nohama jí pulzoval klitoris. Už byla mokrá. Když pokračoval v dráždění bradavky, natáhl ruku a prsty jemně prozkoumával její mokré záhyby.

Ten dotyk jí donutil zalapat po dechu. Už byla tak citlivá, že nechtěla nic víc než ho cítit v sobě … ale on si dal na čas, jazykem jí škádlil bradavku, až se třásla. Musela se kousnout do rtů, aby zadržela sténání.

Pak ji konečně pustil … ale jen proto, aby si prolíbal cestu dolů.

Rychle dýchajíc si uvědomila, co se bude opakovat. Všechno v ní se napjalo, když vzpomínala na to, jak ohromeně se cítila poprvé.

Pak ji zakryl svými ústy. Líbal ji mezi nohama a zkoumal jí horkým jazykem, jako by byla tím nejvzácnějším pokladem. Rukou ji jemně šťouchl do stehna a ona ochotně ještě více roztáhla nohy. Třásla se, když jí lízal, a pak znovu kroužil kolem klitorisu.

Bylo to tak dobré. Jako poprvé … nikdy nic takového předtím necítila. Rozkoš jí pulzovala celým tělem. Teplo ji naplňovalo od hlavy až k prstům na nohách. Rozšiřovalo se jako vlnky vody a přesto se nezastavilo. Hladil ji jazykem, když do ní vklouzl prvním prstem a trochu jím otočil, aby ji třel na tom správném místě. Jako na povel v ní díky jeho dotyku explodovalo teplo a celé její tělo se kolem něj napjalo, když do ní narazil orgazmus.

Nezastavil se, ani když zalapala po dechu. Jeho jazyk stále rozdmýchával plameny, až byla bez dechu, pohlcená ohněm, svíjející se pod ním, když ji zaplavoval jeden orgasmus za druhým. Ani nevěděla, že je možné se tolikrát udělat, ale on uměl na její tělo hrát, jako by bylo vynikajícím nástrojem. Pokaždé, když začal teplý puls potěšení ustupovat, znovu ji zahnal přes okraj.

Nakonec natáhla ruku, aby mu pohřbila ruce ve vlasech. Smyslů zbavená zasténala jeho jméno, když mu zvedla hlavu.

„Nárokuj si mě,“ zalapala po dechu. „Nárokuj si mě. Musím tě cítit.“

Přesunul se nad ní, ukazujíc jí tak každičký svůj nádherný sval. Pak natáhl ruku, aby ji silnými prsty chytil za zápěstí. Na okamžik se kovový lesk jeho očí zintenzivnil, když z něj vylétla další vlna síly.

Pak dal ruku pryč a Autumn zalapala po dechu, když viděla šperky, které se z ničeho nic objevily. Náramky z čistého zlata nyní obepínaly její zápěstí, kov v jemných vířících liniích tvořil složitý vzor, zdobený malými diamanty zářícími jako hvězdy.

„S mým zlatem si tě nárokuju jako svou družku,“ řekl Damon chraplavě. „Můj poklad je tvůj. Mé srdce je tvé. Od teď až na věky věků.“

„Navždy,“ vydechla Autumn, hruď se jí zvedla a prudce klesala, jak se zlato kolem jejího zápěstí rozechvělo.

A pak … konečně … Damonovy boky vyrazily vpřed. Jeho skálo-tvrdá erekce do ní pomalu vklouzla a naplnila ji tak dokonale, že se kolem něj třásla a svírala ho za ramena.

Damon ji s každým přírazem prohlašoval za svou. S každým vniknutím jeho tvrdé hřídele se kolem něj sevřela a cítila se úžasně.

Ten pocit byl neuvěřitelný. Nebyl to jen dotek jeho kůže na jejím příliš citlivém těle. Bylo tam také zlaté světlo pouta druhů, které vypadalo, že získává na intenzitě.

Nakonec bylo tak jasné, že Autumn musela zavřít oči. Cítila jen váhu Damona a ohýbání svalů jeho rukou. S ním v sobě se cítila tak dobře, že chtěla, aby to trvalo navždy. Rukama ho hladila po zádech, když sevřela stehna kolem jeho boků, a povzbudila ho, aby si ji vzal tvrději a hlouběji, aby si ji nárokoval a nikdy ji nenechal odejít.

Pak ucítila na kůži jeho horký dech. Damon zašeptal její jméno. Jeho silné tělo se napjalo, když jeho boky vyrazily dvakrát, třikrát a pak ucítila horký nával jeho uvolnění.

Do Autumn se rozlévalo teplo jako sprcha zlatého světla.

Skrze pouto cítila jeho potěšení stejně jako své vlastní. Pak dosáhla vlastního vyvrcholení silného jak bouře. Sotva slyšela, jak křičí jeho jméno, zatímco její klitoris pulsoval znovu a znovu.

Potěšení bylo neuvěřitelné. Byla unášena jako loď v bouři. Světlo Damonovy lásky ji naplňovalo, dokud nic jiného neexistovalo.

Pomalu se vracela k sobě. Damon se odvalil a pevně si ji přitáhl do náruče. Cítila na rtech jeho horký dech, a když otevřela oči, uviděla, jak se usmívá.

Na jejím zápěstí byly nové náramky stále teplé, jako by je naplnila malá část Damonovy podstaty.

Po jednom zvědavě přejížděla prstem a sledovala víry zlata.

„Pořád tě chci ozdobit všemi svými poklady,“ zamumlal, „ale máš pravdu. Ty jsi vše, co potřebuji. Můj nejvzácnější poklad.“

Cítila, jak se jí úsměv rozšiřuje. „Takže jsme teď spáření?"

Damon přikývl. „Navždy,“ řekl vážně.

Pak se naklonil dopředu, aby ji políbil. Vzdychla mu do rtů, naprosto vyčerpaná a spokojená.

Možná, že lovit draky ohně nebylo dobrodružstvím, ve které doufala, když si rezervovala cestu na Island. Ale právě teď by tím klidně znovu prošla stokrát, kdyby to znamenalo, že by se mohla každý den po zbytek života probudit v posteli vedle tohoto sexy měniče.