MTTED - 13. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Autumn

Město bylo neuvěřitelné. Vypadalo jako každé jiné malé městečko zasazené mezi zelenými kopci, ale téměř každý, s kým Autumn mluvila, byl měnič. Myslela si, že draci jsou největší zvláštností, ale to bylo předtím, než viděla batole opakovaně se měnit tam a zpět mezi svou lidskou podobou a malou chlupatou lištičkou.

Všichni vypadali spokojeni s tím, že jsou měniči, a Autumn tím byla okouzlena. Bylo to město tak rozdílné od všeho, co kdy viděla. Lidé však byli šťastní a přívětiví. A byli stejně tak zvědaví na ni, jako ona na ně.

Jediná otázka, která jí byla kladena nejčastěji, byla samozřejmě ta, zda zůstane … a zda se za Damona provdá.

Páření, připomněla si.

Všechno jí připadalo tak snadné, když byla sama s Damonem, ale s tolika cizinci, kteří se o ni najednou zajímali, to bylo docela zastrašující. Ne že by na tom bylo něco špatného.

Okamžitě se cítila jako doma, když si povídala s Melissou, liščí měničkou, a jejím potomstvem. Nezapomněla si jít popovídat i s medvědí měničkou, která byla znatelně chladnější, ale rychle začala být vstřícnější, když se jí Autumn zeptala, jaký druh dortů dělala Damonova babička.

„Nikdo v tomto městě neví víc než já,“ řekla pyšně medvědice Cynthia. „Narodila jsem se v těchto lesích. Strávila jsem spoustu času na dračím panství… Damonova babička je skvělá a prakticky mě vychovala. Moje vlastní matka byla velmi nemocná… ne že by to před námi dětmi dala nějak najevo, bůh jí žehnej. Damonova babička se však vždycky ujistila, že dostatečně odpočívá. A naučila mě všechny své tajné recepty.“

Cynthia mrkla na Autumn. „Takže jestli chceš na toho chlapce zapůsobit, přijď mě některý den navštívit a já ti pomůžu s několika rodinnými tajemstvími.“

Než se Damon znovu objevil, Autumn už téměř zapomněla na svou plánovanou cestu Islandem. Okamžitě však ztuhla, když uslyšela zazvonit telefon a uviděla Damona vystoupit z davu.

Byli to ti další draci, které zmínil? Postarali se na Islandu o vše?

Během hovoru jí Damon nepatrně přikývnul a jeho ruka vyhledala její. Stiskl jí na uklidnění a vedl ji zpátky na kopec, tentokrát úzkou cestou, která se točila sadem.

„Nemůžu se s vámi setkat,“ řekl do svého telefonu. „Omlouvám se. Už nejsem na Islandu.“

Chvíli poslouchal, pak zavrtěl hlavou. „Timothy … zmlkni. Je mi líto, ale teď se s tebou nebudu hádat. V sázce jsou důležitější věci. Našel jsem na Islandu svou družku. Byli jsme třikrát napadeni. Při každém útoku se objevilo více draků ohně. Vysledovali nás i do chaty u jezera, kterou jsem si pronajal od islandských draků. Ty víš kde-? Dobře. Tam jsme je naposledy viděli. Bylo jich pět a útočili ze vzduchu. Zaútočili na území draka.“

Damon znovu na okamžik ztichl. Zamračil se; nezdál se být spokojený s tím, co slyšel.

„Ne. Jsme teď v Dragon Springs. Je tady v bezpečí. Nebudu-“

Když byl přerušen, zamračil se.

„Ne,“ řekl po chvíli rázně. „Je mi jedno, jestli nenávidíš Island.  Je potřeba, aby někdo pokračoval v hledání. Já se nevrátím, ne se svou družkou, na kterou jsou zaměřeni. Pokračujte v hledání. Sledujte všechny zvěsti. Až budete hotoví, přijdu do Sky Home a pak si budeme moct promluvit.“

Damon zavrtěl hlavou, když ukončil hovor.

„Drak vody,“ řekl na tázavý pohled Autumn. „Nejhorší z party. Drak bouře se usadil, protože našel svou družku, ale voda a já… nikdy jsme si nesedli.“

„Vypořádají se s těmi draky?  Co myslíš?“ Při vzpomínce na draky ohně, kteří se objevují odnikud, Autumn instinktivně zkontrolovat oblohu, přestože už ani nebyli na stejném kontinentu.

„Jestli je najdou.“ Damon ji objal kolem ramen a dál ji vedl nahoru do kopce. „Ale myslím si, že je konec schovávání. Chtějí pomstu. Nebudou schopni odolat šanci napadnout dva draky z Rady.“

„Budou tví přátelé v pořádku?“ zeptala se Autumn. „Žádali o pomoc?“

„Vodní drak si jen stěžoval, protože nenávidí Island. Miluje pláže, párty, plavby. Strávit dny létáním nad ledem a horami není přesně jeho představa o tom, jak trávit čas,“ řekl Damon suše.

„Vyčuránek.“ Autumn se na něj zazubila. „Zní to, jako že ty sis nestěžoval, když jsi musel dělat všechnu tu tvrdou práci.“

„Může si stěžovat, jak chce. Všichni víme, že se někdo musí dozvědět více o těch dracích ohně. A pokud musí strávit týden, aniž by proflámoval noci v barech a nočních klubech, je to jen malá cena, kterou musí obětovat kvůli našim povinnostem.“

„Povinnosti,“ zamumlala Autumn.

Už byli skoro v půli cesty do kopce, když ji najednou Damon místo doprava, cestou k velkému panství, vedl doleva, kde ke skalnímu výchozu vedla alej stromů.

„To je to, co nás odlišuje od těch draků ohně,“ řekl Damon. „Věřím v povinnost. Narodil jsem se s mocí jednoho z elementů země. Draci jsou vzácní… a elementární draci jsou ještě vzácnější. Představ si, jaký by byl svět, kdyby draci jako já vedli proti sobě válku. Zničili bychom vše, co by nám stálo v cestě. Možná bychom zničili všechny lidi, všechny měniče… a nakonec i sebe. To není svět, ve kterém bych chtěl žít. Narodil jsem se s touto mocí, abych chránil to, co miluji. Zemi, toto město, své přátelé a rodinu. Tebe. V to věřím.“

Autumn polkla. Nikdy nepoznala nikoho, kdo by mluvil jako Damon. Ale také nikdy nepoznala žádného draka, že?

A když se pod ní na Islandu země rozpadla, byla to děsivá lekce o síle draků.

„Co bude dál?“ zeptala se tiše.

Tady se zdálo všechno tak klidné… ale tohle bylo město měničů, a tam někde byl velký počet draků ohně. I když se zde cítila okamžitě jako doma, bylo toho mnohem víc.

Damon si povzdechl. „I přesto, že bych tu s tebou rád strávil týden nebo dva, abych ti mohl ukázat všechna svá oblíbená místa v kopcích a na zahradě, musím se nakonec vrátit ke své povinnosti. Budu muset jít do Sky Home. A jako moje družka bys měla jít se mnou. Mistr Rady se s tebou bude chtít setkat.“

„Pán Rady? Další drak?“ zeptala se Autumn, když ji Damon vedl z cesty.

Vedl ji ke stěně kamenů, které vypadaly, jako by je náhodně upustil nějaký obr.

Zamračila se na ně. Bylo to jedno z míst, které chtěl Damon obdivovat? Byly to rozhodně obrovské kameny, ale nedokázala vymyslet nic, co by řekla.

Damon se na ní usmál a zatáhl ji za ruku. Když se k němu otočila, zalapala po dechu.

Tam, co to vypadalo jako masivní stěny skal, se objevil otvor. Skály se rozpadly proti sobě tak, že se otvor stal viditelným, jen když stála přímo před ním.

Zvědavě následovala Damona do úzké chodby. Když se zase vynořili na druhé straně, pohled, který se jí naskytl, jí vzal dech.

Přirozený pramen vyhloubil skálu, čímž vytvořil hluboký bazén… muselo to trvat staletí. Voda byla jasně modrá, odrážející nebe nad nimi. Všude kolem bazénu rostla zelenající se tráva. Nebylo slyšet nic jiného, než zpěv ptáků a v dálce hučící vodu.

Když otočila hlavu, spatřila, že na dolním konci vodní nádrže začínal téct malý potůček. Tvořil maličkou řeku, která se točila kolem skal, a podle zvuku tvořila z kopce malý vodopád.

„Vtéká do jezera, které jsme viděli, když jsme dorazili,“ zamumlal Damon. „Ale pro koupel dávám přednost tomuto místu. Toto je pramen (org.-spring), po kterém bylo město pojmenováno.“

„Dragon Springs,“ vydechla Autumn. „Je to překrásné!“

„Proto se zde usadil první drak mé linie. Sladká voda, nádherné údolí… a jeskyně ukrytá v kopcích, kde mohl skrýt svůj poklad.“

„Poklad,“ opakovala tiše Autumn a přemýšlela o filmech, které viděla.

Hromady zlata tak velké jako drak… byly to věci, které vytvořily filmy, nebo to bylo skutečné?

Damon vážně přikývl, i když se mu teď v očích objevil záblesk. Jeho oči neměly barvu kovu, ale byla v nich vidět síla draka.

„Každý drak má poklad,“ zamumlal. „Poklad bychom chránili i za cenu našich životů. Nikdo nikdy můj poklad neviděl. A nikdo ho nikdy neuvidí. Kromě mé družky.“

Autumn se šokovaně nadechla, jak jeho hlas přešel na temný a zastřený.

V jejím nitru začala pulzovat potřeba… nebo to byla jeho potřeba, kterou mohla cítit skrze neviditelné spojení mezi nimi?

Téměř bez dechu natáhla ruku, aby se ho dotkla. Potřebovala se ho dotknout, cítit ho… síle, která ji poháněla, nemohla odolat. Bylo to silnější než cokoliv, co kdy předtím cítila.

Damon po jejím doteku zalapal po dechu, zorničky se mu rozšířily tak, až jeho oči vypadaly téměř černé. Viděla, jak se mu oči zaplňují teplem a mění se do odstínu roztaveného zlata… a jeho silné srdce jí bušilo do dlaně.

„Promiň,“ zalapal po dechu. „Nevěděl jsem, že to bude tak ohromující…“

Bylo to to samé, co cítila předtím. Táhlo ji to k němu od chvíle, kdy ho poprvé spatřila vystupovat z Modré laguny… lesklý a mokrý, jako prastarý vikingský válečník.

I když byl ten pocit povědomý, náhle získal svou sílu… a to takovou, že se téměř zdálo, že je k němu přitahována jako magnet. Nemohla by z něj dát ruce pryč, i kdyby chtěla.

Samozřejmě, že se ho nechtěla přestat dotýkat. Chtěla ho svléknout a přitisknout rty ke každému z těch zajímavých vrcholů jeho břišáků.

Ale také chtěla vědět, co se to sakra děje.

„Dračí kouzlo?“ zeptala se a polkla, když sledovala, jak její palec směřuje k jednomu z knoflíků jeho košile.

Damon zavrtěl hlavou. „Ne tak docela. Nemyslím si… Je to tím místem. Jsem vázán k půdě a jsem vázán k této zemi. Mezi drakem a pozemky, které prohlásí za své, je silné pouto. Myslím, že země cítí pouto mezi námi. Je to křehká vazba. A země chce plnou vazbu páření. Zavři oči; poslouchej. Jsi moje družka. Uslyšíš to taky.“

Autumn polkla, tělo jí žhnulo potřebou po něm.

Nebylo to děsivé, protože věděla, že to jsou její vlastní emoce. Už ho takhle chtěla i před tím. Ale teď bylo všechno tak intenzivní, že se i jeho srdce proti její dlani chvělo ohromující potřebou.

Když zavřela oči, bylo to trochu snesitelnější.

Na okamžik byla všude tma. Pak se objevil zlatý záblesk. V temnotě zasvítilo světlo, které ji spojovalo s Damonem. Najednou prudce vyrazil a přitáhl si ji k sobě.

Neodporovala. Dovolila, aby byla tažena k Damonovi. Dokonce, i když ji objal kolem ramen, aby ji k sobě přitiskl. S horkým dechem na citlivé pokožce hrdla cítila, jak ten zlatý záblesk upevňuje jejich pouto.

V tom, co si myslela, že je pouze tma, teď viděla víření zelené. Čím více se uvolnila do Damonova objetí a zlatá vazba mezi nimi pulzovala, tím snadněji bylo vidět barvy, které kolem nich začaly v temnotě vířit.

Byla tu jasně zelená tráva, tmavě zelená jedle, hnědá úrodná půda a šedý kámen a skála. Byl tam lesk jantaru, ryzost kaštanů a stříbro břízy.

Bylo to kolem nich, vířilo to jako v nějakém krásném tanci. Přibližovalo se to k nim stále více, jako by to upevňovalo křehké spojení mezi nimi.

A pak, když se ponořila hlouběji a hlouběji do barev země, začala cítit, co Damon musel cítit po celou dobu.

Emoce. Nebo to, co se mohlo považovat jako emoce, které přicházeli ze země, na které stáli.

Cítila to jako nával zeleného porostu, který jí zaplavil, když konečně cítila, co cítí Damon. Řekl, že země zpívá píseň, kterou jeho drak slyšel… a teď to konečně slyšela také i Autumn.

Růst. Ochrana. Výživa. Láska.

Kousek po kousku kolem nich vířící barvy vytvořily obraz. Autumn zalapala po dechu, když dokázala rozeznat okolí pramene v malé dutině, nyní tvořené třpytivými prameny světla.

A tam - byl tu další tvar. Dráček, mávající křídly a vznášející se nad pramenem, kulaté malé tělo téměř příliš těžké na drobná křídla, která ještě nevyrostla.

„Rodina. Země chce další dračí rodinu,“ vydechla.

Ani si neuvědomila, že to řekla nahlas, dokud Damon nezasténal a neobjal jí kolem ramen, jeho rty našly citlivé místo hned za uchem, což jí přimělo se zachvět.

„Je to cesta přírody,“ řekl chraptivě. „Život. Růst. Dokonce i pouto mezi námi. Nevěděl jsem však, že by země měla takový zájem o naše pouto…“

Autumn zasténala, když se rty znovu dotknul jejího krku. Připadalo jí, že jí kůže hoří všude, kde se jí dotkl. Vzrušení mezi jejími stehny jí promáčelo kalhotky, když celé její tělo pulzovalo potřebou cítit ho.

„Chci tě,“ vydechla bezhlavě, když na stehně ucítila jeho skálo-tvrdou erekci. „Ale - ale tohle je jako by nás někdo sledoval!“

Damon se chraptivě zasmál a rty hledal její. „To proto, že to tak je. Ale já jsem mistr svého elementu. Mohl bych to rozptýlit -“

„Ano,“ sténala dychtivě Autumn, když palcem přejel po její tvrdé bradavce. I přes tkaninu košile skrze ni poslal jeho dotek elektrický výboj.

Byla v plamenech. Chtěla ho víc, než kohokoliv nebo cokoliv jiného.

A chtěla ho mít podle svých vlastních podmínek… aby se chtěli navzájem… ne aby se duch země nebo jakákoliv podivná moc rozhodla, že je čas, aby drak založil rodinu.

Její odpovědi se Damon usmál.

Jemně, navzdory vířící touze, která se stále valila a řvala kolem nich jako řeka, ji přitlačil do trávy, a položil se na ní.

Autumn zasténala a objala ho kolem ramen. Pak mu rukama sjela dolů po silných zádech.

Damon se vyklenul, tvrdou hřídelí se jí tlačil na stehno… a pak se jeho oči znovu rozzářily.

Vyzařovala z něj vlna moci. Byli tak blízko, že Autumn mohla cítit, že ji rozpaluje… nebo už teď je tak naladěná tou podivnou energií, která mu velí, a ona může cítit, jak ji ovládá.

Řev všude kolem nich se postupně snižoval. Vířivé barvy země zbledly a pak zmizely. Ta síla kolem nich stále hučela, ale divný pocit, že je někdo sleduje, byl pryč.

Místo toho se soustředila na změnu okolí.

Autumn zalapala po dechu, když vedle její tváře vyrostla ze země sedmikráska. Pak další a další. V blízkosti její ruky z trávy vystřelovaly hyacinty. Když otočila hlavu, viděla shluky máku, které rychle pronikaly z půdy a rozkvétaly do zářivě červených skvrn.

Všude kam se podívala, rostly květy. Maličký skrytý palouček se během chvilky naplnil květinami. Vzduch jimi byl provoněný a energie, která kolem nich vířila, se nyní vrátila zpět do země a nechala vše rozkvést.

Pak ucítila Damonovi rty na svých. Když se ponořila do polibku, cítila stejnou potřebu, která ji předtím zaplavila.

Tohle jí nikdy neomrzí. Byla toho součástí. Jediným dotykem ji dokázal nažhavit tak jako nikdo před ním… a ona pro něj byla nažhavená pořád, dokonce i s duchem země kolem.

Vydechla, když se odtáhl. Pak natáhla ruku, aby mu prsty vjela do vlasů. V tu chvíli sáhl do kapsy džínů a vytáhl malý čtvercový balíček.

„Přišel jsi připravený,“ řekla a srdce jí rychleji bušilo, když sledovala, jak si na vteřinu vložil fólii mezi zuby, aby měl ruce volné.

Rozepnul si knoflíky džínů. Pak se na ni zazubil a znovu sebral kondom. „To je důvod, proč jsem tě nejdříve provedl panstvím než zahradou.“

„Naplánoval jsi to,“ obvinila ho hravě, i když mu strčila ruce pod triko, aby mu ho pomohla vytáhnout.

Damon se tiše smál a zavrtěl hlavou. Pak jí rukama sklouzl po bocích a rozepnul jí kalhoty.

Dychtivě se z nich vysoukala. Pod nohama jí kvetly další sedmikrásky, drobné zelené pupeny se rozlévaly do bílých a žlutých květů. Když jí však Damonovy ruce vklouzly pod triko, pomalu ho tlačily nahoru a odhalovaly její kůži kousek po kousku, zapomněla na celé okolí.

Damonovy vlasy jí přejely po tváři. „Neplánoval jsem to. Jen jsem doufal, že dříve nebo později nastane okamžik klidu. A budeme jen my dva.“

„Jen já a ty,“ vydechla a objala ho kolem krku.

Tráva byla měkká, ohřátá sluncem. Stébla trávy ji trochu lechtala na kůži tak, že se zachichotala, když ji jemně přitlačil dolů.

Natáhla se dozadu, aby si rozepnula podprsenku. Jakmile byla její prsa odhalena na slunci, jeho ústa našla jednu z bradavek, což způsobilo, že zalapala po dechu.

O chvíli později jí strhl kalhotky. Zahryzla se do rtu, aby umlčela své sténání a kroutila se pod ním, aby se zbavila spodního prádla.

Konečně byli jen kůže na kůži… nic mezi nimi nepřekáželo.

Přejela mu prsty po paži a cítila, jak se mu pod kůží napínají svaly. Každý dotek jeho jazyka na bradavce a horký dech vysílal energii, která jí jiskřila po páteři.

Mokro už z ní kapalo; Cítila i jeho hladkost mezi svými stehny.

A také mohla cítit, jak je horký a tvrdý… jeho tělo po ní toužilo jako její po něm.

Přejela mu prsty po zádech a obdivovala vytvarované svaly, když roztrhl malý balíček. Jazykem stále škádlil její bolavou bradavku, když na svůj penis nasunul kondom.

Toužila po něm každým kouskem svého těla. Takhle dobře se necítila nikdy v životě.

Bylo to perfektní… ale necítila ho tam, kde ho chtěla nejvíce.

Její potřeba znovu vzplanula a tělo jí pulzovalo touhou. Chtěla, aby si ji nárokoval. Chtěla ho držet v náručí, až se udělá. Chtěla cítit to neuvěřitelně sexy tělo, jak se v extázi napíná, až se udělají společně.

Vklouzl jí mezi stehna. Jeho rty opustily bradavku a jazykem se přesunul k druhému prsu. Pak jí nasál do úst. Jeho jazyk narážel na napjatý pupen, právě když se tlačil do ní a jeho tvrdá hřídel klouzala proti mokrým záhybům.

Unikl jí sotva slyšitelný výkřik, když vyklenula boky v pobídce … a pak byl v ní.

Ten pocit mít ho v sobě jí vyrazil dech z plic. Na okamžik všechno, co cítila, byl jen pocit, že ji roztahuje. Navzdory své velikosti to nebylo vůbec bolestivé… byl to neuvěřitelný pocit plnosti a tepla.

Třásla se kolem něj a sténala, když se její vnitřní stěny sevřely kolem jeho erekce.

Pak posunul boky. Když jí stále hladil bradavku jazykem, znovu a znovu do ní přirážel. Pokaždé, když ji naplnil, se kolem něj sevřela a chtěla víc. Její prsty sklouzly po jeho zpocené kůži a ona jen lapala po dechu. Ten pocit byl neuvěřitelný.

Pak mezi jejich těla proklouzl rukou a prsty zamířil přímo na klitoris.

Při prvním dotyku se celé její tělo otřáslo, projela skrze ni vlna tepla. Orgasmus byl prudký a náhlý, puls po pulsu se kolem něj stahovala, jak zasténala jeho jméno.

Nepřestal se jí dotýkat.

Stále do ní přirážel a každým tahem ji naplnil jádrem svého bytí. Ještě než dozněl její orgasmus, znovu jemně kroužil po klitorisu, tentokrát jemněji, ale ne méně naléhavě.

Téměř zoufale zasténala, její tělo následovalo jeho velení a budovalo v ní další orgasmus.

Zaryla mu nehty do kůže a znovu sténala jeho jméno. Stehna sevřela kolem jeho boků a celá se třásla, když ji držel přímo na vrcholu … pak se do ní znovu vrhl, palcem přejel po klitorisu a jí zalila vlna potěšení.

Jiskření jí odnášelo do výšin, když cítila, že i on dosahuje svého vrcholu. Pulsoval v ní a sten zadusil o její kůži. Damonovo silné tělo se napjalo, svaly měl tvrdé jako kámen a ona se stále kolem něj svírala.

Pak se od ní jemně odtáhl. Objal ji kolem ramen, aby si ji přitáhl k sobě, a ona zhluboka vydechla.

Byla naprosto vyčerpaná a plná náhlé ohromující radosti. Nikdy předtím se necítila tak dobře … tak živá, jako by jeho dotek naplnil každou buňku v jejím těle energií, která v ní stále zářila.

Spokojeně se dotkla jeho tváře a přivřela oči, když vdechla vůni jeho vlasů. Ta se smíchala s vůní drcené trávy a květin, které zaplňovaly palouk.

A pak, za zavřenýma očima, znovu uviděla to spojení mezi nimi, řetězec šumivého zlata, který je pevně svázal. Tam, kde předtím byl svazek křehký, se zdálo, že se teď zdvojnásobil … jako by ho kolem dokola omotal řetěz světla.

Když znovu otevřela oči, usmál se na ni.

Pomalu se natáhla, aby mu špičkou prstu přejížděla po rtu. Poté se naklonil a začal jí líbat.

Prstem jí jemně hladil po páteři. Někde v dálce zpívali ptáci. Tady na slunci bylo tak teplo, že ani nechtěla přemýšlet o vstávání a oblékání.

A jaký by to mělo smysl zamilovat se do dračího měniče s jeho vlastním panstvím, pokud nemůžete být pro jednou nezodpovědní?

Jeho rty se jí zachvěly na ústech, jako by věděl, o čem přemýšlí.

Znovu zvedl ruku, aby ji pohladila prsa a palcem něžně kroužil po bradavce. S tichým zasténáním nechala hlavu klesnout zpět do trávy a květin, a radostně se ponořila do jeho dračího dotyku.