THND - 6. kapitola

Překlad: Lucianna

Birch, rozepnula batoh, který měla Misty zabalený na útěk, a který našla ukrytý pod postelí, a vytáhla ven boty, porovnala jejich velikost a pak je hodila na zem, když zjistila, že jsou aspoň o dvě velikosti menší. Potom vytáhla džíny a podržela si je u pasu, vzpomínajíc, že ta tichá dívka s vykulenýma očima, se kterou se setkala dnes ráno, byla asi její velikosti, kromě toho, že možná byla trochu užší v bocích.

Ne na dlouho, pomyslela si Birch s povzdechem, když se prohrabávala batohem pro nějaké ponožky. Možná by Krizové Centrum mohlo oficiálně požádat Porodní Kliniku, aby začala rozdávat antikoncepci – ačkoliv byla velká šance, že její žádost by padla na neúrodnou půdu, když viděla, že tři z pěti žen, které byly ve společném výboru, byly těhotné. Zapomeňte na legendu, že je něco ve vodě, tady v okolí; vzhledem k tomu, že jejich manželé jsou zatracené chodící hory testosteronu, ty ženy pravděpodobně otěhotní jen z držení se s nimi za ruce.

Ne, mohla by mít větší štěstí, když si promluví přímo s doktorem Bentleym, když působí jako městský praktický lékař a porodník kliniky. Ačkoliv by možná mohla dostat studenou sprchu od Maude, když zjistila, že je nejen děsivě sladká porodní asistentka, velmi blízká se slavnou pětkou, ale její živobytí více méně závisí na dešti dětí.

Birch, pohlédla k oknu ve chvíli, kdy viděla Nialla odstoupit z cesty, když se několik malých kamenů uvolnilo ze zdi. Zvedla džíny a pospíchala ke skříni, kde se schovala, posadila na dřevěnou truhlu a sundala si vlhké kalhoty. Právě vklouzla do Mistyných džínů, když další kámen – tenhle zněl jako mnohem větší – spadl na podlahu, doprovázený něčím, co předpokládala, že byla kletba, v jazyce, který neznala.

Birch, se znova posadila, stáhla si mokré ponožky, pak na chvíli sevřela ruce kolem svých studených prstů, ačkoliv cítila, jak se jí horko rozlévá ve tvářích. Náčelník MacKeage opravdu neřekl, že jí chce políbit, že ne? Zvlášť, když je naštvaná? Byl to jeden z těch podivínů, které vzruší ženský vztek, nebo jen typický, nadržený žabák, který jde po nové holce ve městě, jelikož už přešel přes všechny místní ženy? Pravděpodobně za sebou už zanechal hromadu zlomených srdcí, protože která dívka by se ráda neviděla jít po ulici po boku vysokého, krásného muže, se zářivým odznakem, připíchnutým na hrudi?

Ne, že by si myslela, že tahle konkrétní hora testosteronu byla krásná, nebo tak něco. Birch, cítila, jak se jí tváře zahřívají ještě víc, vzpomínajíc, jak jí Niall klidně říkal, že zpomaluje a je tišší, čím naléhavější se situace stává, zatímco ona byla právě uprostřed klení na Reggieho. A na něj. A na celou situaci. Ačkoliv, po pravdě, nejvíc byla naštvaná na sebe, že se sama dostala dnes ráno do nebezpečí.

Mon Dieu, Ike Vaughn ji vyděsil, když přišel domů a našel ji mluvit s jeho ženou a dcerou. Zjevně slyšel ve městě, že vede nové Krizové Centrum, takže sotva Birch řekla své jméno, a ten muž vyletěl jako raketa. A ačkoliv Ike Vaughn nebyl úplně obr, neměla by šanci, kdyby se stal fyzicky násilnickým.

Bude muset mít svůj sprej na medvědy připnutý u pásku. Och, a mobil také. Merde; v tom případě bude pobíhat okolo a vypadat jako policajt. Shep strčil hlavu do skříně, jeho tělo se třáslo tak, že Birch, mohla říct, že mává ocasem. „Už jdu,“ řekla, rychle si natáhla ponožky a pak nacpala nohy zpátky do mokrých bot. „Už jdu,“ zopakovala hlasitěji, když Niall zavolal její jméno. „Převlékám se do nějakého Mistyna oblečení.“

Birch, dokončila zavazování bot a vyběhla ze skříně, ale zabrzdila vedle spadlých schodů, když viděla Nialla, že si sundal bundu a vyhrnul rukávy. Nebyla to ani tak potem ztmavlá košile, přilepená k jeho širokým ramenům, co ji chytilo nepřipravenou – přece jen vídala toho muže chodit plavat – ale spíš pistole, nacpaná v zadní části jeho opasku. Vlastně ani nevěděla, proč by ji ten pohled na ni, měl překvapit, když její otec nikdy nepustil dům bez záložní zbraně.

„Potřebuju, aby sis stoupla sem,“ řekl a pokývl na svou pravou stranu, kde zaklínil silné prkno, pod balvan přímo pod oknem. Držel prkno na místě a kývl nahoru, kde podlahové trámy, spočívaly na základu. „Sleduj ten překlad a řekni mi, kdyby se začal prohýbat, nebo kdyby se některý z kamenů podél něj, začal uvolňovat.“ Použil rukáv, aby si otřel čelo. „Nejdůležitější slovo je začne; pokud by spadlo moc kamenů okolo okna, celá tahle strana domu by se mohla propadnout.“

„Opravdu víš, co děláš?“ zeptala se Birch, přešla k němu a mračila se na stařičký trám. Když se ohlédla, viděla Nialla, že se mračí na ni, a tak pokrčila rameny. „Tvoje DNA, nebo cokoliv to krouží ve tvé skotské krvi, neobléhala hrad aspoň kolik… několik století?“

Natáhl se, aby popadl krumpáč, ale ne dost rychle na to, aby nezahlédla jeho úsměv. „Možná bys byla překvapená, jak nedávno to bylo, v mém konkrétním rodokmenu,“ řekl, umístil rameno pod prkno, pak se zakroutil, aby upravil svůj postoj. Znovu se na ni podíval, naprosto střízlivě. „Sleduj překlad. Počkat,“ řekl a rozhlédl se. „Shepe, falaich.“

„Co je to za jazyk a co jsi mu to říkal?“

„Je to gaelsky, aby se schoval,“ řekl a použil rameno, aby zatlačil na prkno, pak upravil svůj postoj ještě několikrát. „Sleduj trám.“

Birch, stočila pozornost na trám nad oknem. Tedy, dokud neuslyšela tiché zabručení a podívala se, aby viděla Nialla, pomalu se narovnat, oči zavřené a pot mu znovu tekl po čele, jak se prkno začalo ohýbat náporem.

„Dobré?“ řekl skrz zatnuté zuby.

Dobré co? Och, měla sledovat trám. „Připadá mi to v pořádku,“ řekla, ačkoliv její pohled – samovolně – znovu sklouzl k těm úžasným, napnutým svalům. Jo, možná shledávala muže otravnými, ale rozhodně to nebylo tak, že by je nenáviděla.

„Tady,“ řekl napjatě, držíc krumpáč. „Odstraň víc sutě zpod pravé strany kamene. Stále kontroluj trám,“ řekl, když začala kopat.

Birch, střídavě kopala a dívala se nahoru, a byla opatrná, aby nekopla jeho, druhým koncem krumpáče, jak rozšiřovala a prohlubovala puklinu. „Och, kámen se právě pohnul!“ řekla a zastavila se, když se konec krumpáče zaklínil hluboko v základu.

„Ještě párkrát,“ zavrčel a zatlačil nahoru na prkno. „Ale buď připravená utéct, až ti řeknu.“

Zkusila vytáhnout krumpáč zpátky ven z pukliny, když prkno najednou prasklo se silou výstřelu. Niall popadl Birch kolem pasu, na své cestě pryč, právě když velký balvan spadl na zem, a vzedmul oblak prachu, jak se velká část zdi zbortila spolu s ním.

„Tabernacle!“ vyjekla, Birch. „Málem jsi shodil celý dům na nás!“

Netušila, kde ten muž našel sílu, vzhledem k tomu, jak se celé jeho tělo chvělo od náporu, kterým musel právě projít, ale objal ji tak pevně, že opravdu vyjekla – ne, že by to slyšel, přes svůj smích. „Jo, ale jsme volní,“ řekl, těsně před tím, než ji políbil.

Na mou duši, on ji políbil! A ne jen letmý polibek, ale využil skutečnosti, že otevřela pusu, aby mu vynadala. Birch, se zkoušela rozhodnout, jak reagovat, když prostě najednou odstoupil pryč, ten polibky-kradoucí mizera zjevně necítil, že by situace byla tak naléhavá, aby zpomalil a ztichnul.

Bude si muset kolem něj dávat pozor na své klení.

„Jdeme,“ řekl a vedl ji k zející díře. „Pozor za rozbité sklo,“ dodal, když ji zvedl na hromadu sutin.

Popoháněná velkou rukou na svém zadku – která jí spíš podezřele chlípně plácala, než tlačila – se Birch, vyškrábala na dvůr a jeho smích přehlušil její zalapání po dechu. Sotva se dokázala dostat na nohy, když se Shep procpal ven za ní, a právě si otírala ruce do úzkých džínů, když Niall popadl jednu její ruku a vyrazil směrem k přední části domu.

„Potřebuji, abys zavolala Nicholasovi a vysvětlila mu, co se děje a jak se sem dostane,“ řekl, sáhl do kapsy a vytáhl mobil. „Až dorazí, pošli ho na horu.“ Zastavil, když došli k verandě a podal jí telefon. „Jeho číslo je v něm, takže až zavoláš Nicholasovi, zavolej své mámě a dej jí vědět, že jsi v pořádku,“ dodal a posadil ji na schody.

Birch, vyskočila ve chvíli, kdy odstoupil pryč. „Jdu s tebou,“ řekla a hodila po něm telefon. „Nicholasovi můžeš zavolat cestou.“

„Zpomalovala bys mě.“

„Budu držet krok.“

„Tvoje boty jsou promočené a otečou ti nohy během pár minut.“

„Když bych zaostávala, tak můžeš pokračovat a já tě doženu,“ odsekla zpátky a strčila si telefon do kapsy, když si ho nevzal a vyrazil k lesu. „Musím tam být pro Misty a Sally.“

Byla zastavena ani ne po dvou krocích a on ji chytil za ramena znovu a pak prostě jen stál a zíral na ni. „K čertu,“ zamumlal najednou a vedl ji zpátky k domu. „Běž dovnitř a najdi si nějaké boty,“ řekl přes její protesty – které přestaly, když jeho slova k ní pronikla. „A vezmi si svou bundu.“

Birch, vyběhla dva schody a otočila se, aby se mu dívala do očí. „Zmizíš ve chvíli, kdy vejdu dovnitř.“

Natáhl ruku. „Zavolám Nicholasovi. Máš dvě minuty.“

Ona ho na oplátku sledovala několik vteřin, pak mu vrazila mobil do ruky, přeběhla přes verandu a prolétla dveřmi. Našla boty, srovnané pod věšákem v kuchyni a popadla ty, o kterých předpokládala, že jsou to Sallyiny boty na zahradu – ne, že by na nich bylo smítko špíny.

Birch, vytáhla židli od stolu, posadila se a pohlédla otevřenými dveřmi, aby viděla Nialla, mluvit do telefonu, jak kráčel ke stodole, pak rozvázala znovu své boty. Skopla je, nacpala nohy do gumáků, zadupala a spěchala k věšáku, aby si vzala bundu. Rozhlédla se po kuchyni, když poplácala kapsy, aby se ujistila, že má svůj telefon a sprej na medvědy, pak přeběhla k umyvadlu, našla sklenici v blízké skříňce a naplnila ji vodou, pak se dlouze napila. Potom doplnila sklenici, uvědomujíc si, že Niall vypotil galon potu, když je vykopával ze sklepa, a vyběhla na verandu.

Jenže když se dostala ven, ten muž nebyl nikde v dohledu. Běžela ke stodole a zastavila se přímo ve velkých otevřených dveřích, jestli neuslyší pohyb, nebo hlas, pak vyběhla ven a oběhla budovu. „Ty prolhaný mizero!“ vykřikla a skenovala pohledem konec lesa, jestli neuvidí jeho, Shepa, nebo aspoň stopy po Reggieho čtyřkolce.

„Máš v úmyslu se tu potloukat celý den?“

Birch, se otočila, aby viděla Nialla, jak vede obrovského koně z pastviny. „Přinesla jsem ti vodu,“ křikla a běžela k němu.

„Napil jsem se z hadice ve stodole,“ řekl, když připnul druhý provaz na ohlávku. Pak naskočil na koňský hřbet a natáhl k ní dolu ruku. „Naskoč za mě a drž se.“

Udělala krok zpět a rozhlédla se, pak vodou ukázala na pickup vedle stodoly. „Možná jsou klíče v dodávce.“

Niall vytáhl sklenici z její ruky a odhodil ji pryč, pak se k ní natáhl znovu. „Nemyslíš si, že by si ho vzal Vaughn sám, kdyby mohl dojet k pramenům autem?“

„Není tam sedlo.“

„My Skotové se učíme jezdit dřív, než umíme chodit.“ Zahýbal prsty. „Teď nebuď srab, lass. Můžu se vypořádat s Vaughnem a Reggiem, ale ženy potřebují tebe.“

„Merde,“ zamumlala, Birch a natáhla se k jeho ruce.

„Vyskoč,“ řekl s úšklebkem, a vytáhl ji za sebe. „Drž se,“ dodal, právě když se kůň dal do těžkého cvalu, skoku, nebo jakkoliv se to nazývalo, ještě než se dostala do rovnováhy.

Držíc se Nialla, jakoby na tom závisel její život – což si byla jistá, že ano – Birch, přitiskla tvář do jeho bundy, aby nepropukla v hysterický smích, když se zkoušela rozhodnout, kdo z nich je větší blázen. Protože na mou duši, kdo se zdravým rozumem pronásleduje utíkající teenagery na tažném koni?

Zapomeňme, že nemá sedlo; dokonce i ona věděla, že Niall potřebuje uzdu k řízení. A co bylo vůbec všechno to „Jsem Skot“? Četl ten chlap historické romance její matky, nebo něco takového a měl dojem, že jen proto, že je potomek skotských horalů, může bořit zdi hradu, ukrást polibek od osvobozené dívky a naskočit na mohutného oře, aby zachránil rodinu před ďábelským zlobrem?

No, ok; možná zvládl dvě ze tří, dnes ráno. Ne, dvě a půl, když rozhodně někam vyrazili.

Jenže pokud náčelník MacKeage, byl ten blázen, co ji donutilo uhánět k záchraně s ním?