CL - 15. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

V pondělí ráno Mia opustila místnost, ve které se psala zkouška ze statistiky a měla pocit, jakoby dobyla svět. Na každou otázku věděla odpověď a byla hotová za polovinu stanoveného času. Teď musela odevzdat ještě tři domácí práce a semestr bude oficiálně ukončený.

S úlevou a radostí napsala Jessie zprávu, aby jí dala vědět, že už je hotová a bude na ni čekat. Její spolubydlící ještě seděla u zkoušky z biochemie, a proto se Mia rozhodla jít do parku a zůstat tam tak dlouho, dokud nebude Jessie hotová.

Posadila se na jednu lavičku a vytáhla z kapsy mobil, aby sdělila rodičům, že zkouška dopadla dobře. Ale ještě než stačila stisknout tlačítko, posadil se vedle ní nějaký muž a Mia pohlédla do známých modrých očí.

„Johne! Co tu děláš?“, zeptala se Mia překvapeně. Vždy se s ním setkávala v jejím bytě, a proto bylo trochu zneklidňující, že ho vidí i mimo, navíc takto na veřejnosti.

„Chtěl jsem s tebou mluvit o něčem důležitém, a nebyl jsem si jistý, kdy budeš zase doma,“ odpověděl. „Ale nejdřív bych chtěl vědět… jsi v pořádku?“

„Ehm, ano.“ Mia trochu zrudla. „Proč, mluvila Jessie s Jasonem?“

„Ne, ale slyšeli jsme, co se stalo. Tvá sobotní noc si našla cestu i do lokálních zpráv.“

Mia se zachvěla. To bylo trapné. Napadla ji strašná myšlenka. „Padlo tam mé jméno? Jestli se to dozví mí rodiče…“

„Ne, jen popis. Ale pochybuji, že si to dala tvá rodina do souvislosti.“

Mia úlevou vydechla. „Ano, takže, jak můžeš vidět – daří se mi dobře.“

„Proč na toho chlapíka zaútočil takovým způsobem?“

Mia pokrčila rameny. „Je prostě majetnický. Ale měla jsem strašný strach, protože jsem si myslela, že se dozvěděl, že vám pomáhám. Naštěstí to tak nebylo, ale asi hodinu to byla opravdová noční můra, protože jsem si byla jistá, že mě zabije.“

John na ni pohlédl tím svým klidným, neměnným pohledem. „To je riziko, se kterým musíme žít všichni,“ řekl.

Mia se lehce roztřásla. Nechtěla myslet na ten ochromující pocit strachu, který měla tu noc. Místo toho pronesla vesele: „A, jaký jste měli víkend? To setkání jste posunuli, že ano?“

„Ano. Proto jsem s tebou dnes potřeboval mluvit. Došlo ke změně plánu.“

„Jaká změna? Moment, nejdřív chci vědět – už jste zjistili, jak se mu podařilo vás natočit na to video?“

„Vzpomínáš si na ty Keiths, o kterých jsme mluvili minule?“

Mia přikývla.

„Oni dokázali ty přístroje najít. Byly v závěsech a v potahu sedačky. Šlo o novou technologii, kterou vynalezli teprve nedávno. Měli jsme štěstí, že jeden z Keithů má přístup k oblasti vývoje technologií, a proto se mu podařilo zjistit, na jaké bázi tyto nové nano-signatury pracují.“

Mia mu fascinovaně naslouchala. „A co bude teď?“

„Měli jsme fakt štěstí, že jsi na tu informaci narazila. To si mysleli i Keits…“

„Oni o mně teď vědí?“ Mia si nebyla jistá, jestli ji to nemá znepokojovat.

„Ano. Museli jsme jim vysvětlit, odkud jsme vůbec věděli, že jsme byli natáčeni.“

Ve výrazu její tváře musel vidět obavu, protože dodal: „Ale říkal jsem ti, že nejsou všichni stejní. Keiths v naši věc opravdu věří – neudělají nic, co by tě ohrozilo.“

„Je tu něco, čemu nerozumím,“ řekla Mia. „Zastávají Keiths váš názor a skutečnost, že vám chtějí pomoct, veřejně?“

„Samozřejmě, že ne! Kdyby Korum věděl, kdo jsou, tak by je okamžitě neutralizoval. Kdyby byla jejich identita prozrazena dřív, než dojde k realizaci našeho plánu, tak toho mohou hodně ztratit.“

„Oukej,“ řekla Mia. „A jaký je teda ten plán? A opravdu bych o něm měla vědět, když vezmeme v úvahu mou blízkost, však víš ke komu?“

„Bohužel to vědět musíš… protože jsi důležitou částí našeho plánu.“

Mia cítila, jak jí vynechalo srdce. „Oukej,“ pronesla pomalu. „Poslouchám.“

„Vzpomínáš si, jak jsem ti vyprávěl, že Korum je jeden z klíčových důvodů, proč sem Krinar přiletěli? Že jeho firma v podstatě provozuje jejich sídliště?“

Mia přikývla.

„Takže důvod, proč má takovou moc, je ten, že jeho firma vyvinula plno technologií, které jsou tajné a normální Krinar k nim nemají přístup. Moc o jejich vědě nevíme, ale myslíme si, že používají vysoce vyvinutou nanotechnologii…“

„Co znamená vysoce vyvinutá nanotechnologie?“, zeptala se Mia.

„Domníváme se, že dokáží měnit věci na buněčné bázi. Keiths nám vysvětlili, že když použijí technologii, kterou mají doma, tak dokáží vyrobit v podstatě cokoliv – pokud k tomu mají dostatek výchozího materiálu a stavební plán. Jejich vývojáři, kteří jsou něco podobného jako naši inženýři, vyvinuli nanočástice pro všechny věci, které potřebují v běžném životě, včetně jejich zbraní, lodí, domů atd. – chápeš, co tím chci říct?“

Mia to tak úplně nechápala, ale i tak přikývla.

„Korum je jedním z jejich nejbrilantnějších vývojářů. Mnoho stavebních plánů, které on a jeho firma vyvinuli, nejsou pro širokou veřejnost přístupné. To zahrnuje i plány jejich lodí – jsou přísně tajné – a mnoho jiných bezpečnostních detailů, jako jsou jejich štíty a zbraně pro Krinarské sídliště. Pokud bys byla naprosto průměrný Krinar, tak by sis mohla z internetu stáhnout stavební plány jejich zbraní a technologií. Takto nám doteď Keiths pomáhali – obstarali nám všechny základní věci, se kterými se nám dařilo vyhýbat se zatčení a pár jednoduchých zbraní. Původním plánem bylo zaútočit na sídliště Krinar jejich vlastními zbraněmi. Ale jak už jsem říkal, jsou chráněna technologií, ke které má přístup pouze Korum a jeho nejdůvěryhodnější pobočníci. Jeden z Keithů se snažil zmocnit se jeho nákresů několik měsíců… ale bez úspěchu. Mysleli jsme, že už jsme blízko k probourání jejich obrany, ale tento víkend jsme se dozvěděli, že jsme od toho cíle na hony vzdáleni. Korum vyvíjí neustále nové a komplikovanější objekty – přístroje, se kterými nás špehoval, jsou obzvlášť brilantní…“

„Nemohou Keiths jeho vynálezy prostě napodobit?“ Ne, že by Mia rozuměla nějaké technologii, ale znělo to logicky.

„Většina Korumových vynálezů má sebedestrukční mechanismus, který se spustí hned, jakmile dojde k pokusu rozložit přístroj na molekulární úrovni – a to se musí udělat, pokud bychom chtěli pochopit jejich podstatu. Tímto způsobem také získal svůj monopol na tyto věci – patent je zapracován do samotného přístroje.“

„Oukej, teda jestli tě dobře chápu… Keiths jsou ochotní vám pomoci s útokem na jejich vlastní sídliště, ale neumí rozlousknout technologii, která je chrání? Je to správně?“

„Přesně tak. Je tu padesát tisíc Krinar a nás jsou miliony. Mohou být silnější a rychlejší, ale kdyby neměli své technologie, tak bychom je snadno převálcovali. Kdybychom nějak vypnuli jejich štíty a měli pár jejich zbraní, tak bychom mohli dobýt svou planetu zpátky.“

Mia si masírovala spánky. „Ale proč vám Keiths pomáhají bojovat proti své vlastní rase? Chápu, že si myslí, že se s lidmi zachází špatně… Ale ohrozit život padesáti tisíc Krinar, jen aby nám pomohli? To mi nedává smysl…“

„Slíbili jsme omezit ztráty Krinarů na minimum a garantovali jsme jejich bezpečný návrat na Krinu. Kromě toho jsme Keithům – a těm, o kterých si myslíme, že jim můžeme důvěřovat – slíbili, že mohou tady na Zemi zůstat a žít mezi lidmi, pokud budou dodržovat naše zákony. Mio, stanou se z nich naši učitelé a naši mentoři… povedou nás do nové technologické éry a urychlí tak náš přirozený pokrok. Budou z nich hrdinové lidstva a jejich jména se budou uctívat po staletí. Pomohou nám vyléčit rakovinu a jiné nemoci a ukážou nám cestu, jak prodloužit naši délku života.“ Jeho tvář zářila entuziasmem.

„Mio… jakmile ostatní Krinar odejdou, stanou se tu na Zemi bohy. Proč by tomu neměli dát přednost před normálním životem, který žili už tisíce let?“

Mia došla ke svým vlastním závěrům. „Takže se nudili a chtěli udělat něco hrdinského?“

„Když to tak vidíš. Myslím, že nám chtějí opravdu pomoct pozdvihnout naši rasu na vyšší úroveň.“

„Oukej, trochu se nad tím zamysleme. Jestliže se jim nepodaří dostat se do jeho nákresů, tak co uděláte? Pro mě to zní tak, že Korum vyhrál válku ještě dřív, než jste vůbec dostali šanci na boj.“

„Ne tak úplně,“ řekl John a jeho oči zářily vzrušením. „Sice se nedokážeme dostat do jeho databáze – ale můžeme ty informace ukrást jiným způsobem.“

Mie se směr, kterým se to celé ubíralo, nelíbil. „Jak je chcete ukrást?“, zeptala se pomalu.

„Takže, říká se, že Korum mnoho svých obzvlášť důležitých vynálezů nosí pořád u sebe. Viděla jsi někdy, že by se díval na svou dlaň nebo zápěstí?“

„Viděla jsem, jak se dívá na svou dlaň,“ pronesla Mia váhavě a začínala mít opravdu špatný pocit.

„Tak v ní má implantovaný svůj počítač. Počítač tomu budeme říkat jen pro zjednodušení. Má to co do činění s lidskými počítači asi tak, jako naše počítače s prapůvodním počitadlem. V každém případě tam jsou uloženy informace – v jeho dlani. Nikdy jsme si nedělali naději, že bychom se k nim dostali, ani kdybychom ho zajali a znehybněli – což by bylo skoro nemožné – protože by byl schopný ta data během sekundy zničit.“

„A co můžete udělat teď?“, zeptala se Mia zmateně.

„My nemůžeme dělat nic… ale ty můžeš. Jsi jediná, kdo se k němu dostane dostatečně blízko, aby získala k těmto informacím přístup…“

„Co? Jsi normální? Jsou v jeho dlani – jak bych se k nim mohla dostat? Není to tak, že by mi je jen tak dal!“

„Samozřejmě, že ne,“ povzdechl si John. „Ale my máme tohle…“

Ukázal jí stříbrný prsten.

„Co to je?“, zeptala se Mia opatrně.

„To je přístroj, který dokáže naskenovat data. Keithové mu dali extra vzhled prstenu, abys ho mohla nosit, aniž by přitáhl pozornost. Pokud by se ti ho podařilo alespoň minutu přidržet na Korumově dlani, tak by to mělo stačit k tomu, abychom se dostali k jeho plánům.“

„Držet ho minutu u jeho dlaně? Jakoby mu to nebylo podezřelé!“

„Ne, pokud bude rozptýlen…“ Narážku nechal viset ve vzduchu.

„Proboha, to myslíš vážně? Očekáváš ode mě, že mu ukradnu data během sexu?“ Mie se při tom pomyšlení udělalo špatně.

„Kdy to uděláš, je tvé rozhodnutí. Možná, když bude spát…“

„Spí jen pár hodin a během toho času spím jako beton já.“

„Oukej, tak chodíte někdy za ručičky na procházku?“

Mia se nad tím zamyslela. Když spolu někam šli, tak se Mia většinou zavěsila za jeho paži. Někdy jí položil ruku na záda. Když ji někdy držel za ruku, tak to bylo jen na chvíli. „Vlastně ne.“

„Každopádně se to musí stát tak, aby to vypadalo přirozeně, když se ho dotýkáš…“

„Takže si přece jen myslíš, zatímco budeme mít sex?“

„Pokud to je jediná možnost, pak ano.“

Mia na Johna šokovaně zírala a nemohla uvěřit, že to po ní opravdu požaduje. „Johne,“ řekla, „já nejsem žádná Femme fatale, která dělá takové věci jen tak mimochodem. Naposledy, když jsem si myslela, že mě Korum přistihl, jsem byla úplně bez sebe. Nejsem stvořená na to být špionkou, to v žádném případě. A Korum mě teď zná – jestli se najednou začnu chovat podivně, tak si toho okamžitě všimne…“

„Já vím, že to nebude jednoduché. A máš pravdu – nejsi žádný zkušený agent. Ale jsi opravdu naše poslední naděje. Keiths si myslí, že jim je Korum na stopě. Ví, že nám pomáhají a Keiths nepředpokládají, že by jejich Rada měla slitování s někým, kdo by ohrožoval jejich sídliště. V lepším případě je čeká deportace na Krinu s následným uvězněním. V tom horším případě, no…“

„Johne,“ pronesla Mia unaveně a všimla si, že ji začala bolet hlava, „já prostě nemůžu jen tak…“

„Mio, jen si vezmi ten prsten. Když se najde dobrá příležitost – skvělé. Pokud ne, tak ses o to aspoň pokusila.“

„A když mě při tom přistihne? Pokud je Korum tak brilantní, jak říkáš, copak nepozná svou technologii už na tisíc metrů?“

„Nemá důvod tě podezřívat. Jsi přece jen jeho charl. Nečeká, že bys pro něj představovala nějakou hrozbu. A ten prsten vypadá docela pěkně. Mohla bys tvrdit, že je to dárek od tvé sestry, pokud by se zeptal.“

Mia zírala na tu věc. Malý, stříbrný prstýnek byl tenký a moderní a pravděpodobně nebude na jejím prstě vypadat nijak podezřele. Aby si potvrdila svou teorii, natáhla před sebe ruku. „No dobře, vyzkouším si ho – uvidíme, jestli má mou velikost.“

John jí podal prstýnek s úlevným úsměvem. Mia si ho natáhla na prostředníček své pravé ruky. Seděl perfektně. Pokud by neznala jeho funkci, tak by ji nikdy nenapadlo, že by to mohlo být něco jiného, než jednoduchý šperk. Doufala, že to Koruma oklame stejně jako ji.

Jelikož byl jeho úkol splněn, John vstal. „Mio,“ řekl, „doufám, že víš, že pokud to bude všechno fungovat a ty budeš mít úspěch, tak pro naši rasu nastane úplně nové období. Dostaneme zpátky svou planetu a svou svobodu. A také získáme znalosti, technologie, které bychom neměli ještě dalších několik set let. Budeš hrdinkou a příští generace budou o tobě číst v knihách dějepisu…“

Mia cítila, jak jí přeběhl mráz po zádech.

„…a už se od něj nebudeš muset ničeho obávat, nikdy. Dívky, jako byla má sestra, se konečně setkají se svými rodinami a budou moci vést normální život – stejně jako ty.“

To byly lákavé vyhlídky, ale Mia si vůbec nedokázala představit, jak by k něčemu takovému mohlo vůbec dojít. „Johne,“ řekla, „pokusím se o to. To je vše, co ti mohu slíbit.“

„To je všechno, co chci.“ Položil jí ruku na rameno a povzbudivě ho stiskl. „Hodně štěstí.“

A poté odešel a nechal tam Miu s tím zvláštním zařízením na prstě, které mohlo rozhodnout o budoucnosti lidstva.