THND - 17. kapitola

Překlad: Lucianna

Ačkoliv si užil jízdu po Bottomless, v Nicholasově silném rybářském člunu – a výhru v nevyhlášeném závodě s Duncanem a Alecem, v Duncanově člunu – Niall moc nebyl nadšený z toho, že se museli vylodit dobrou půl míli od jejich cíle, a z jejich následné túry lesem a toho, že se stali zdrojem čerstvé krve pro roje komárů. Niall se plácnul na krku, když se jeho jemné chloupky znovu naježily, a stále si nebyl jistý, proč ten mýtický bojovník cítil potřebu táhnout moderního kouzelníka a dva další smrtelníky, na svou malou špionážní misi. Ale místo aby ležel ve své velké, pohodlné posteli, doufajíc, že ten vášnivý útok Birch, byl předzvěstí tichého zaklepání na jeho dveře, dnes v noci, tak zíral skrz dalekohled, zatímco byl požírán za živa, a sledoval lidi, většinou to myslící dobře, jak tančí, zpívají a hází dokonale dobré jídlo do táborového ohně.

Když byl Sebastian zjevně příliš zaměřený na vyvolání nového Boha, než aby zjistil, že se ten bastard už zjevil před měsícem, Dante poslal zprávu, že vůdce kolonie se do toho chce pustit znovu dnes v noci, a rituál se znovu odehrával na odlehlém ostrově, ve dvou třetinách vnitrozemského moře kousek od neobydleného východní ho pobřeží. A když se Niall zeptal, proč se musí účastnit, když už vědí, že se čestný host neukáže, Nicholas mu vysvětlil, že pokud kolonisté dokázali úspěšně přivést na svět jednoho Boha, je tu dobrá šance, že mohou vyvolat dalšího.

A nebyla to zatraceně úžasná zpráva?

„No, tohle je nové,“ zamumlal Nicholas, jeho starý dalekohled přejel po ostrově a jeho tón donutil Nialla, Duncana a Aleca vzít jejich dalekohledy a vyškrábat se přes spadlou kládu. „Vypadá to, že nejsme jediní, kdo se zajímá o dnešní ceremonii.“ Odfrknul si. „Ačkoliv to nevidím jako příliš fér, přiletět a usadit se přímo na očích.“

„Kde?“ zeptal se Duncan.

„Právě přistál ve vysoké borovici, lehce jižně od středu ostrova, na třetí větvi od vrcholu.“ Válečník se zašklebil. „Jsou to uschlé borůvky, co vidím na jeho peří?“

Niall konečně našel strom a zjistil, že ten, o kterém Nicholas mluví, byl naprosto dospělý, orel bělohlavý. „Ten pták, co dal Birch tu sponku, byl ještě mladý.“

„Před víc jak týdnem,“ namítl Nicholas. „Náš nový úřadující Bůh vypadá, že nabírá síly úžasně rychle.“

„Telos,“ zamumlal Niall, když si přiblížil orla, sledujícího kolonisty pod sebou, připravující dnešní oheň.

Bylo tam jeden úder srdce ticho a pak do něj Nicholas šťouchnul. „Kde jsi slyšel to slovo?“

Niall sklonil svůj dalekohled, aby našel Aleca a Duncana, na něj zírat. Otočil se, aby si sedl, opřený zády o kládu a prsty si hrál s jílcem svého meče, zatímco přemýšlel, jak mužům říct – aniž by porušil svůj slib tím, že by jim to přímo vyprávěl – že ten lesní Bůh, řekl Birch své jméno. „Když jsi vytahoval auto Birch z písku v den její nehody,“ řekl Niall Duncanovi, když on a Alec, se také otočili, aby se opřeli o kládu, „nevšiml sis, že airbagy nevylétly?“

Duncan ho zvědavě sledoval, ačkoliv pokrčil rameny. „Přepokládal jsem, že nezasáhla vodu takovou silou, aby vystřelily.“

„Ne, nezasáhla. To proto, že když opustila silnici, zasáhla, Birch, nejdřív velký dub na břehu řeky, což byl stejný strom, do kterého bylo zamotané auto, když jsem ho našel přišpendlené proti mostu.“

„Ale předek auta neměl žádné poškození,“ řekl Duncan, nyní ho sledujíc podezřívavě. „Kromě toho, že bylo durch mokré, to auto vypadalo nedotčeně. K čertu, nepamatuji se, že bych viděl dokonce nějaký škrábanec.“

Niall se podíval na Nicholase. „Titus říkal, že viděl toho nového Boha, jako nenápadnou trávu nebo keř, aby uniknul démonům, ten den kdy se zjevil, a jsme si dost jistí, že ten pták, co našel Raninu sponku, byl také ten Bůh.“ Niall se znovu podíval dolů na prsty, hrající si s mečem. „Nemohl být také ten dub, který zachránil Birch život tím, že jemně ztlumil její pád a pak držel auto u mostu, dokud nepřišla pomoc?“

„To nevysvětluje, proč jsi ho právě nazval Telos,“ řekl Nicholas.

„On s ní ve skutečnosti mluvil,“ usoudil zjevně Alec, když Niall neodpověděl. „Ten lesní Bůh řekl Birch své jméno.“

„Co dalšího jí řekl?“ zeptal se Duncan. Kopnul Nialla do nohy, když Niall zůstával potichu. „Nezmínil náhodou, jaké jsou jeho úmysly?“

„Mě víc zajímá,“ řekl Nicholas protáhle, „poslechnout si reakci slečny Callahanové, že na ni mluvil strom.“

„Proč neodpovídáš?“ zeptal se Duncan.

Alec se ušklíbl. „Můj odhad je, že Birch, ho donutila slíbit, že nikomu neřekne, že měla rozhovor se stromem. Ta lass mu odpovídala, že ano?“

Duncan kopl Niall znovu do nohy, když stále nic neřekl. „Zatraceně, chlape, nehrajem tady dvacet otázek. Prostě nám řekni, co ten bastard Birch řekl.“

„Všechno co vím,“ odeskl Niall a postavil se, než ho mohl Duncan znovu kopnout, „je, že dub zastavil Birchin pád, pak ji držel, aby se nepotopila, dokud jsem se tam nedostal.“ Zlostně zíral dolů na ty tři šklebící se muže. „Voda ženoucí se skrz větve nadělala tolik hluku, že jsem si možná jen myslel, že řekla Telos. Zatraceně, možná ten bastard to řekl mě, abych věděl, komu jsem zavázaný za záchranu jejího života.“

„Ok tedy,“ řekl Duncan suše. „Řekl ti ten strom, proč je tady?“

Konečně; že jim to ale trvalo. „Ne,“ řekl Niall s povzdechem, když se znovu posadil, tentokrát se opřel o cedr, mimo dosah jejich kopání do nohou. „Ale potom co jsem přemýšlel o jeho zjevení Birch v podobě orla i stromu, myslím, že Telos schválně ukazuje, že na rozdíl od Tita a Maca, má v úmyslu být více… osobní, když přijde na používání magie. Více praktický.“

„Titus zmínil, že si myslí, že ten nový Bůh, má osobní zájem o slečnu Callahanovou,“ řekl Nicholas protáhle.

„Jo,“ řekl Alec. „Věnovat ženě šperk, je rozhodně osobní.“

„Stejně tak záchrana jejího života,“ dodal Duncan.

Ačkoliv nebyl schopný přečíst jejich výrazy, když byl tváří k zapadajícímu slunci, Niall neměl problém slyšet pobavení v jejich hlasech. „Birch možná není jediný člověk, jehož život zachránil,“ řekl, rozhodnutý změnit téma zpátky k věci. „Asi před měsícem jsem při své cestě z Turtleback, narazil na člověka, co šel po silnici, a nejdřív jsem si myslel, že je opilý, protože se víc potácel, než šel. Ale když jsem se přiblížil, mohl jsem vidět, jak je nahrbený, protože si drží žebra a to, co jsem pokládal za červené tričko, se ukázalo zakrvácené, od jeho rány na hlavě.“

„Byl to Foster Graves a je to opilec,“ řekl Duncan. „Slyšel jsem, že jsi mu zavázal hlavu svým trikem a odvezl ho na kliniku.“

„Jo,“ řekl Niall a přikývl. „Bál jsem se, že by mohl vykrvácet dřív, než by dorazila sanitka. Mezitím, vhledem k tomu, že byl cítit whisky stejně jako krví, bral jsem ten příběh, který mi vyprávěl o tom, co se stalo, jako nic víc, než blábolení podnapilého člověka se zraněním hlavy.“ Pokrčil rameny „Ale později jsem přemýšlel, že to, co Foster stále nazýval jako ´božský zásah´byl ve skutečnosti Telos.“

„Slyšel jsem, že říká každému, kdo je ochotný naslouchat,“ řekl Alec, „že velký, černý medvěd, se přiloudal k autu a prostě ho z něj zvedl. Ale stejně jako ty, všichni si myslí, že mu ta rána do hlavy, způsobila halucinace.“

„Jo, tenhle příběh mi vyprávěl. Takže potom, co jsem ho nechal v péči Bentleyho,“ pokračoval Niall, „jel jsem zpátky a našel to auto. Dalo mi to zabrat, jelikož to vypadalo, že Foster jel dost rychle, když nezvládl zatáčku a skončil hluboko mezi stromy v příkrém příkopu. Pokud by se nedostal zpátky na silnici, ten muž by nejspíš vykrvácel během hodiny a jeho tělo by se nenašlo několik dní.“

„A viděl jsi nějaké známky po božském medvědovi?“ zeptal se Nicholas.

Niall přikývl. „Stopy byly nezaměnitelné. A z velikosti a hloubky otisků jeho pacek, bych toho méďu odhadoval tak na šest nebo sedm set liber.“

„To je zatraceně velké na Mainského černého medvěda,“ řekl Alec.

„Jen říkám, co jsem našel. Byla tam kaluž krve, kde Foster ležel nějaký čas, spolu s otiskem, kde jeho auto, které bylo na boku, zakrývalo velkou část jeho těla.“

„Možná na něj to auto lehlo,“ spekuloval Duncan, „ale setrvačností se překulilo na bok, než se nakonec zastavilo. A ty otisky pacek mohly vzniknout, zatímco jsi ho vezl na kliniku. Zatraceně, nikdo neříká, že se nemohl ten podivný medvěd objevit, zatímco tam Foster ležel, očuchat ho a nechat toho muže v klidu zemřít.“

„Jo,“ řekl Niall klidně. „Všechno to jsou akceptovatelná vysvětlení, kromě stop, které taky indikovaly, že ten medvěd táhnul Fostera nahoru, z příkopu na silnici.“

Všichni ztichli, zjevně ve snaze se rozhodnout sami v sobě, co se opravdu stalo – tedy, dokud se Alec najednou neusmál.

„Co?“ zeptal se Nicholas.

„Vypadá to, že jsem možná taky zažil božský zásah.“ Alec se podíval na Duncana. „Pamatuješ si na mou zmínku před několika týdny, jak jsem se vydal hledat tůň, o které jsem slyšel, že jsou tam pstruzi velikosti lososa, asi dvacet mil od města?“

Duncan se usmál. „Co si pamatuji je, žes to schytal od manželky za to, že jsi jel celou cestu až na fjord, než jsi zjistil, že jsi vyložil ji a tvého syna u své tchýně, to ráno.“

„Moc mi to nepřemýšlelo,“ zamumlal Alec. „Prostě jsem se chtěl dostat domů, protože jsem byl promrzlý, jak mě zastihla bouřka, a zapomněl jsem si vzít náhradní oblečení.“

„Co má co dělat tvůj rybářský výlet s Telosem?“ zeptal se Nicholas.

„Ta bouřka – ne, byl to spíš příval – která přišla odnikud. Nechal jsem svou dodávku zaparkovanou asi míli od tůně a šel pěšky, ale když jsem vyrazil zpět, potom co jsem byl promočený, ani ne čtvrt míle od toho, kde jsem byl rybařit, jsem přišel do malé části spáleného lesa, která tam nebyla, na mé cestě tam.“

„Chceš říct, že si myslíš, že lesní Bůh uhasil ten oheň?“ zeptal se Duncan.

„Máš lepší vysvětlení pro bouřku, zjevujíc se odnikud ve slunečném odpoledni a která zasáhne jen malé území? Moje dodávka nebyla vůbec dotčená.“

„No, pánové,“ řekl Nicholas tiše, „z toho jak… altruistický Telos vypadá, by mohl být vážně problémem.“

„Jak to?“ zeptal se Niall.

„Používání magie k zásahu, nebo interferenci ve prospěch lidí – nebo hůř, přímo je ovlivňovat, jako to udělal s Birch a Fosterem Gravesem – je věc, před kterou Titus ochraňuje lidstvo všechna ta tisíciletí. Titus vypěstoval Stromy Života zvlášť proto, aby udržel bohy od toho, aby využívali smrtelníky jako pouhé pěšáky a někdy dokonce měnu, ve svých malých válkách jeden proti druhému. Proč myslíte, že Maximilian praktikuje ruce-pryč přístup, když přijde na člověkem způsobené katastrofy?“

Duncan si odfrknul. „Oni oba zasahují neustále.“

„Nepřímo,“ namítl Nicholas. „Mac nemohl donutit rybáře na celém světě, aby přestali používat pasti a sítě, které pokračují v lovu i léta po jejich ztrátě v moři. Ale mohl přitáhnout pozornost k problému a pobídnout změnu v rybářských praktikách, vyplavením útočného vybavení, naplněného mrtvými a umírajícími mořskými živočichy a ptáky na pláže, ve všech pobřežních státech.“ Usmál se na Duncana. „A Mac nemohl donutit tebe a Peg, abyste se zamilovali, ačkoliv věděl, že patříte k sobě, ale mohl vytvořit situaci, kde jste se vy dva rozhodli, o své vlastní vůli, že nemůžete žít jeden bez druhého. A pokud si pamatuji dobře,“ zavrčel válečník, jemuž zmizel úsměv, když se podíval na Aleca, „počítal jsi se skutečností, že se Mac a Titus nemohou pomstít za to, že jsi držel Carolinin pobyt před nimi v tajnosti.“

Alec se zašklebil zpátky a Niall potlačil svůj vlastní úšklebek, když si vzpomněl, jak jeho bratranec chodil dovnitř a ven z  Nova Mare, chráněného magií, přímo pod Nicholasovým nosem, nekonečně ho tím frustrujíc.

„A ty, Nialle,“ pokračoval Nicholas. „Titus tě mohl jen pozvat, abys přišel do tohoto století s výhledem na manželství s Carolinou. Že jsi to přijal, bylo tvé rozhodnutí.“

Niall zvedl obočí. „Předpokládáš, že jsem mohl odmítnout, osobně doručenou pozvánku od Tita Oceana?“

Válečník se znovu zašklebil. „Nevypadal jsi, že necháš to, kdo je, vstoupit ti do cesty, abys tu zůstal.“

„A co to hýbání horami a změna sladkovodního jezeza na vnitrozemské moře?“ zeptal se Alec, než mohl Niall zformovat odpověď. „Nepokládáš to za zásah do lidských životů?“

„Mac manipuloval planetou, ne lidstvem,“ vysvětlil Nicholas, „což jsou dvě rozdílné energie. Lidé na ten kousek, který udělal před čtyřmi lety a na tím způsobené změny, mohli reagovat, jakkoliv chtěli. A co se týká všech těch přirozených fenoménů – bouří, zemětřesení, sopečné erupce – lidé mají volnost v tom, jestli je vidí jako neštěstí, nebo požehnání v přestrojení.“

„A Mac přivedl zpět sestru Matta Gregora, Fionu, ze smrti a hodil ji do tohoto století,“ řekl Duncan, „stejně jako sestru Williama Killkennyho, Gabriellu; jakto, že tohle není přímé zasahování do jejich životů?“

Nicholas si složil paže na hrudi. „Obě ženy se tvrdohlavě, i po své smrti, držely své identity, takže Mac jednoduše vyslyšel jejich hlubokou touhu, pokračovat v životech, které jim byly tak krutě odebrány, jako ony samé.“

Znovu se rozhostilo zamyšlené ticho, s tím, že Alec a Duncan se přetočili na kolena a zaměřili své dalekohledy na ostrov a Niall, jednoduše zíral na vodu.

„Víš, co znamená Telos, Nialle?“ zeptal se tiše Nicholas do ticha.

„Trochu jsem hledal, po té nehodě Birch,“ přiznal Niall. „A pokud mohu říct, je to základ slova teleologie, což odkazuje na víru, že všechno v přírodě, má nějaký účel, a zároveň podporuje existenci… Návrháře, nebo to, čemu říkáme Prozřetelnost.“ Pokrčil rameny. „Některé filozofické prameny tvrdí, že všechno – rostliny, zvířata, lidé, a dokonce i planeta – tady hledají seberealizaci.“

„Télos je řecký výraz pro cíl, nebo konečnou příčinu,“ rozvinul to Nicholas, „z čehož vyplývá, že dokonce i samotný vesmír, hledá svůj konečný účel.“ Ukázal k místu, kde vykukoval Telos. „A přesto, že tento směr myšlenek, běží pararelně s Titovými a Maximiliánovými, vypadá to, že nový pozemský bůh, se rozhodl, že jeho účelem tady, je posunout lidstvo na jeho cestě.“ Nicholas se otočil a zvednul dalekohled k oku, s tichým odfrknutím. „Jako osoba, rostlina a zvíře najednou, zřejmě.“

„Takže to znamená, že Mac a Titus se zapojí, pokud bude Telos pokračovat v zaujímání přímé a aktivní role v lidských životech?“ zeptal se Niall.

Alec a Duncan se taky podívali na Nicholase, když válečník pohlédl přes rameno. „Nedovedu si představit, že by stáli stranou s rukama v kapsách, zatímco by se jejich božský kolega, snažil vnutit lidstvu svou definici záměru.“ Do jeho hlubokých modrých očí vstoupil nebezpečný pohled. „Protože kdyby měl Telos překročit hranici, kterou vidí jen Oceanové,“ řekl tiše a otočil se pryč, aby zvedl svůj starodávný dalekohled znovu k ostrovu, „obávám se, že přemístění hor a stvoření vnitrozemského moře, by rozhodně vypadalo jako požehnání, ve srovnání se spouští, kterou by mohl způsobit v téhle oblasti střet dvou božstev.“

„Svatý Kriste,“ zašeptal Niall. „Chceš říct, že se můžeme ocitnout uprostřed mytologické války?“

Nicholas pokrčil rameny, když pokračoval v zírání skrz svůj dalekohled. „To, pánové, je otázka, kterou, obávám se, může zodpovědět jen čas.“