THND - 10. kapitola

Překlad: Lucianna

Bylo brzké odpoledne, než se Niall dostal zpátky do Spellbound Falls, aniž se dostal do Turtleback, protože strávil dopoledne na Kentově statku, čekajíc na návrat Silase Frenche – což se nestalo. Niall kráčel uličkou, rozhodnutý zkontrolovat firmu, kde si chce Logan nakoupit včelařské vybavení. Nyní měl v telefonu fotku zadní strany katalogu, který mu Logan přinesl, aby mu ukázal medomet a ochranný oděv, který si chtěl tento týden objednat.

Znepokojený, když viděl dveře stanice otevřené, když došel na konec uličky, Niall vyšel po schodech a vešel dovnitř, kde našel dva muže, držící jeden z psacích stolů několik stop nad podlahou. „Och, Nialle!“ řekla Hazel Callahanová překvapeně, opustila svůj projekt a spěchala k němu. „Myslela jsem, že strávíte celý den v Turtleback Station.“

Niall krátce pohlédl na muže, stále držící stůl, zaregistroval jejich výraz, který přešel z odevzdaného na opatrný, když uslyšeli jeho jméno, a pak se podíval dolů na vzrušenou ženu před sebou. „Co tady děláte, Hazel?“

Ona také pohlédla na muže a pak ho vzala za paži a vedla ho ven na verandu. „Přemluvila jsem Sama, aby odemknul stanici, abych mohla… ach… no, abych uspořádala kancelář,“ zašeptala k jeho hrudi, tváře jí zaplály, když konečně vzhlédla k němu, s nesmělým úsměvem. „Když jsme, Birch a já, dneska narazily na Peg, na pekařském prodeji, zmínila se, že potřebujete sekretářku, tak jsem se rozhodla… myslela jsem, že bych mohla…“ Hazel, narovnala ramena a zhluboka se nadechla. „Chci tu práci.“

„Zatím nemám v rozpočtu plat pro sekretářku.“

Její úsměv se znova stal zářivým. „To je perfektní, protože já nechci být placená.“

„Prosím?“

„Nepotřebuju plat.“ Sevřela předek jeho bundy a naklonila se blíž, vážně stojíc na špičkách. „Já už mám tolik peněz, že nevím, co s nimi, Nialle. Jen nesmíte říct Birch, že jsem vám to řekla, ok?“ Spustila se na paty a znovu se usmála. „Co nemám, je důvod vstát každé ráno z postele.“

„Probrala jste to s Birch?“

Hazel přikývla. „Cestou domů z pekařského prodeje.“

„A ona souhlasila?“ zeptal se Niall, a dal do svého hlasu dost ostří, aby věděla, že očekává pravdivou odpověď.

Hazel přikývla ještě důrazněji. „Birch chápe, jak důležité pro mě je, cítit se potřebná.“ V očích se jí zalesklo. „Zvlášť potom, co jsem poukázala na to, že mě nemůže odtáhnout doprostřed divočiny a čekat, že budu sedět doma a číst romantické romány, celé dny.“ Pak zvážněla. „Nemusíte si dělat starosti, že bych nevěděla, co dělat. Pomáhala jsem založit několik velkých charitativních organizací, takže jsem dost schopná vést kancelář, vypořádávat se s lidmi a řídit rozpočty.“ Záblesk se vrátil, takže si Niall uvědomil, že zírá. „A pokud vám nevadí mé vychloubání, byla jsem nejvyhledávanější pro benefice v Montrealu, což znamená, že jsem také dobrá v tom, jak přimět lidi, aby se zbavili svých peněz.“ Znovu se zhluboka nadechla a vrátila se k zírání do jeho hrudi. „Prosím, nechte mě být vaší sekretářkou.“

„Ujednáno,“ zašeptal, aby nezařval. „Pod podmínkou, že se vypořádáte s mětskou radou,“ dodal, vzal ji za paži a vedl ji zpátky dovnitř, než by mohla změnit názor. „Předpokládám, že vy dva jste ti pánové, co mi poslal Sam,“ řekl mužům, kteří byli nyní opření o stůl, nohy překřížené v kotnících a ruce složené na hrudích, „jsem Niall MacKeage a myslím, že jste se už seznámili s mojí sekretářkou, Hazel Callahanovou.“

Oba muži nic neřekli; ten s tmavou pletí vypadal lehce znuděný a ten blonďatý si ho prohlížel, nic neříkajícíma, modrýma očima – tedy, dokud Shep neproběhl otevřenými dveřmi a ten blonďatý se nenarovnal na nohy.

„Co to… Sam neříkal nic o K-9 ve službě. Nemám rád psy.“

„Shepa budete mít rád,“ řekl Niall tiše.

Druhý muž se také narovnal. „Ten pes se jmenuje Shep?“

Niall prostě přikývl.

„Moje jméno je Shep.“

„Pak navrhuji, abyste si ho změnil.“

Muž ukázal na K-9 záležitost, která všechny ignorovala a nechala, Hazel obdivovat jeho vestu. „Proč nemůžete změnit jeho jméno?“

„Protože jsem ho najal jako prvního. Takže možná byste si chtěl vybrat jiné jméno, pokud nechcete, abych vám ho vybral já.“

Jayme Sheppard se znova opřel o stůl, s rukama opět zkříženýma na hrudi, jeho ostré hnědé oči už nebyly znuděné, když si dovolil malý úsměv. „Slyším na Jakea.“

Niall se podíval na Colea. „Děkuji za váš zájem o tuto práci, pane Wyatte. Hazel vám napíše šek na letenku domů.“

To přineslo nějaké emoce do jeho pohledu. „Vy mě vyhazujete? Jen proto, že nemám rád psy?“

„Ne. Vyhazuji vás, protože nemám rád muže, kteří nemají rádi psy.“ Niall si také zkřížil ruce na hrudi. „Pokud chcete tu práci, dám vám dva dny, abyste se rozhodnul, jestli chcete pracovat se Shepem – pod podmínkou, že on bude ochotný, pracovat s vámi.“

„Vy necháte rozhodnutí na psovi? Jeho mozek je velký jako basebalový míček.“

„Zatím vypadá chytřeji, než ty,“ zamumlal Jake. „Drž krok s dobou, blbče, nebo tě vyhodím já.“

„Hazel,“ řekl Niall a stoupnul si před ní. „Vím, že to není součást vaší práce a slibuji, že se to nestane zvykem, ale mohla byste mi dojít do Drunken Moose a přinesla mi sendvič? Neobědval jsem.“

Skoro se rozesmál, vypadala tak zklamaně. Ale zjevně také mazaně, mrkla na něj, a zamířila ke dveřím. „Máte rád šunku?“

„Počkejte, dám vám peníze.“

Odmítla jeho nabídku mávnutím ruky, aniž by se zastavila. „Nesmysl. Prostě u Vanetty otevřu účet a zaplatím jednou měsíčně.“

„Shepe, jdi s ní,“ řekl Niall, otočil se k mužům a musel skousnout úsměv, když se Jake Sheppard zastavil v půlce kroku. „Takže pánové, potřebujete víc času, abyste odhadli velikost mého ptáka, nebo jste připraveni si poslechnout moje pravidlo pro zaměstnance?“

„Nemyslíte pravidla, v množném čísle?“ zeptal se Cole.

Niall zavrtěl hlavou. „Pravidlo je, že já jsem jediný, kdo může porušovat pravidla. Vy uděláte všechno podle předpisů, a pokud něco není v předpisech, tak to neuděláte.“

Jake vykulil oči. „Všechno? Sakra, chlape, pokud bychom následovali jen polovinu těch stupidních pravidel, napsaných bandou vládních byrokratů, oba bychom byli doteď už stokrát šest stop pod zemí.“

„Co kdybychom slíbili, že se budeme chovat hezky, místo toho?“ nabídl Cole. „Jake a já jsme inteligentní lidi, podle toho, že jsme stále naživu, a opravdu máme rádi obyčejné lidi.“

„Jen prostě nemáme rádi zlé chlapy,“ vstoupil do toho Jake.

„A jelikož oni nikdy nedodržují pravidla,“ dodal Cole, „jak zatraceně očekáváte, že je chytneme, pokud my, to budeme dělat? Přísaháme, že nezastřelíme nikoho nevinného.“

„Ujednáno,“ řekl Niall s přikývnutím a otočil se, aby zakryl svůj úsměv.

„No, do prdele,“ zamumlal Cole. „Myslím, že jsem právě ucítil, jak se můj pták zmenšil.“

„Jak vám máme říkat?“ zeptal se Jake.

„Niall stačí,“ řekl a rozhlédl se po místnosti. „Neviděl někdo z vás náhodou, co udělala, Hazel, s mou krabicí papírů a vybavení?“

„Když jsme se objevili, dávala prázdnou krabici na verandu,“ řekl Cole.

„Dostaneme uniformy, že jo?“ zeptal se Jake.

Niall přestal otevírat šuplíky většího stolu. „Líbí se mi přirozenost džínů a zapnuté košile. Jsme pro Spellbound a Turtleback  prvním pokusem mít policisty, takže jsem raději, když splyneme a budeme vypadat jako jedni z nich.“

„Možná jste si toho nevšiml,“ řekl Jake protáhle, „ale já nevypadám úplně jako místní. Sakra, sotva jsem tady zahlédl nějaké černé turisty.“

„O to větší důvod, oblékat se jako místní,“ upozornil Niall.

„Ale já si myslel, že budeme nosit uniformy,“ namítl Jake. „Nažehlené modré, s velkým koženým opaskem, naloženým slzným plynem, paralyzérem a pouty a náboji navíc a tak. Chcete říct, že nedostaneme ani klobouky?“ Narovnal se od stolu a zlostně se díval na Colea. „Jediný důvod, proč jsi mě přemluvil do téhle hry, byla uniforma.“ Otočil se k Niallovi, jeho výraz byl zoufalý. „Právě jsem strávil jedenáct let splýváním s každou smradlavou dírou na planetě, a nyní chci vyniknout na ulicích staré dobré Ameriky.“

„Ne, chceš uniformu, abys skóroval u nějakých starých dobrých, amerických kalhotek.“ Podíval se na Nialla, jeho výraz byl posměšný. „Vlastně, já to podepsal ze stejného důvodu. A není nic neobvyklého v malém městě, že důstojníci nosí uniformy a šéf jen odznak.“

Niall usoudil, že pohovor je u konce. Na základě toho, co strávil půl noci čtením složek, které mu Sam dal – které, jak nepochyboval, uváděly jen zlomek jejich skutečných… schopností – Jake Sheppard a Cole Wyatt, byli muži, které by chtěl po svém boku v boji. A teď, když se s nimi setkal osobně, mohl vidět, že oni tři, by mohli tvořit dobrý tým. Ne; oni čtyři, když Shep byl taky dobrý soudce charakteru a nešel ani po jednom z jejich krků.

„Ujednáno,“ řekl Niall s přikývnutím. „Řekněte Hazel, jaké chcete uniformy.“

Vrátil se k otevírání zásuvek, ale zastavil se, když jeho mobil začal zvonit tónem, který mu říkal, že jde o dispečink 911. „MacKeage,“ řekl, aby odpověděl, ale ztuhnul, když mu žena sdělovala detaily automobilové nehody. „Kde přesně?“ zeptal se, když otevřel dalších pár zásuvek a z posledního popadl policejní vysílačku. „A říkáte, že řidička sama volala a tvrdila, že je nezraněná?“ pokračoval a pokynul Jakeovi a Coleovi, aby ho následovali, když zamířil ven. „Je stále s vámi na lince? Řekněte jí, aby seděla, že pomoc tam bude za deset minut. Zavolám vám zpátky z vysílačky v autě.“ Cestou ze schodů si uklidil mobil do kapsy a podal vysílačku Coleovi. „Jak jste se sem dostali?“

„V mé nové dodávce,“ řekl Jake, když šli po úzké cestě. „Coleova dodávka bude doručena zítra.“

„Tak jeďte spolu za mnou.“

„Co Shep?“ zeptal se Cole. „Chcete, abych ho vyzvednul?“

„Už je na cestě,“ řekl Niall, a došel ke své dodávce, která byla zaparkovaná na hlavní silnici, právě když Shep přiběhl po chodníku. „Jedná se jen o jedno auto, ale zřejmě vlétlo do řeky a je zaklíněné u mostu. Vyprošťování bylo zavoláno, ale nejbližší celodenní hasičská stanice je dalších třicet mil jižně od Turtleback, takže jim to chvíli bude trvat, než se sem dostanou.“ Otevřel dveře a nechal Shepa naskočit dovnitř, pak nasednul za volant. „Jelikož ještě nemáte sirény a maják, zkuste se držet za mnou.“

„Měl jsem dodávku už vybavenou, když jsem ji vyzvednul v Bangoru,“ řekl Jake a zamířil přes silnici k zářivě modré, čtyř-dvéřové dodávce, pokryté takovým množstvím chromu a nouzových světel, že by to oslnilo slunce.

„Budeme se vás držet,“ řekl Cole, když sprintoval za svým přítelem. Niall zapnul svou sirénu a maják, zkontroloval provoz a otočil se do protisměru před těmi muži, pak stiskl mikrofon u rádia. „Tady MacKeage. Jste stále v kontaktu s tou ženou? Říkáte, že tvrdí, že se auto nepotápí?“

„Je stále na lince,“ ujistila ho dispečerka. „Řekla mi, že auto je zapletené do velkého stromu, který vypadá, že ho drží, a říční proud ji přitiskl proti mostnímu pilíři.“

„A je sama? Bez pasažérů?“

„Jen ona. Říkala, že se jmenuje Birch Callahanová. Auto je poslední model, červený Lexus crossover, s Quebeckými poznávacími značkami, ale nemůže si vzpomenout na čísla, protože ho koupila jen před pár měsíci,“ pokračovala dispečerka, když Niall přestal klást otázky, aby si uklidnil dýchání.

Svatý Kriste, to byla Birch. „Může vylézt na pilíř?“ zeptal se.

„Vydržte,“ řekla dispečerka, což bylo následováno tichem, které vypadalo, že bude trvat věčně. „Tvrdí, že jí muž řekl, že má zůstat ve vozidle.“

„Někdo tam je?“

Další ticho a pak, „Birch říká, že nikoho ve skutečnosti nevidí; prostě jen slyšela mužský hlas, který jí řekl, že má zůstat v autě, když se zkusila vyškrábat ven.“

„Jsem už jen dvě míle od místa. Řekněte, ať zůstane na místě.“

„Deset-čtyři. Hasiči a sanitka z Millinocket jsou na cestě a Turtleback Station dokázali dát dohromady pětičlennou posádku a posílají auto se žebříkem.“

„Budu mimo vysílačku, ale mí dva noví důstojníci jsou se mnou; Cole Wyatt a Jake Sheppard. Budou vám předávat informace. Zůstaňte na lince s Birch.“

„Rozumím, MacKeage. Hodně štěstí.“

Niall pustil mikrofon na konsol, když se blížil k mostu, právě když prázdný těžařský náklaďák přes něj přejel, a jel jeho směrem. Řidič zjevně netušil, že je něco špatně, ani nezpomalil, dokud neviděl dvě dodávky, jedoucí proti němu se zapnutými majáky a sirénami. Ne, že by Niall viděl nějaké stopy po nehodě, dokud nespatřil rozrytý štěrk, téměř na konci mostu. Sakra, na silnici nebyly téměř žádné stopy po pneumatikách, což značilo, že Birch dokonce ani nedupla na brzdy, až do poslední minuty.

Sám dupnul na brzdy, zastavil přímo uprostřed cesty a vyskočil ven. „Zablokujte opačný konec mostu,“ řekl mužům, když zastavili vedle něj. „Ale nechte místo pro záchranáře, aby projeli.“

Niall šel směrem k stopám rozrytého štěrku, aby viděl tam, kde to vypadalo jako velký strom, vyvrácený ze břehu, pak pozoroval dolní stranu mostu, až uviděl auto Birch, skutečně zapletené ve velkém stromu, zachycené proti středu žulového pilíře. Vrátil se ke své dodávce a popadl a vyhodil batoh s provazem z nákladového prostoru a rozběhl se. Cole a Jake se s ním potkali uprostřed mostu a všichni tři se podívali přes zábradlí, aby viděli Birch, nakloněnou na dveře spolujezdce auta, které bylo opřené o stranu, asi dvacet stop pod nimi, telefon přitisknutý k uchu.

„Slyšela jsem sirény, ale projeli kolem. Och, už jsou tady!“ vykřikla otevřeným oknem – její bledá tvář zaplála, když pustila telefon a popadla volant, aby se ustálila. „Nialle, pomoz mi. Potápí se to!“

„Nehýbej se,“ zavolal dolů a narovnal se, jakmile viděl, že zmrzla. Sundal si bundu a odepnul své pouzdro. „Pusť ten provaz,“ řekl Jakeovi, položil zbraň na bundu na zemi. Vytáhl svou druhou zbraň z opasku a hodil ji dolů, spolu s mobilem, pak se natáhl pro konec provazu.“

„Nechte mě jít,“ řekl Jake. „Mám odborné lezecké zkušenosti.“

„Ne, tohle je osobní,“ namítl Niall tiše, uvazujíc si provaz kolem hrudi. „A mám dostatek lezeckých zkušeností, některé zrovna ze včerejška.“

„Jo, slyšeli jsme,“ řekl Cole, vytáhl zbytek provazu z batohu, když se naklonil a podíval dolů. „Příliv musí odcházet a proud dává tomu stromu dost zabrat. Možná bychom měli začít tím, že to uvážeme.“

Niall přelezl zábradlí. „Ne, mohli bychom mít větší problémy, kdyby se ten strom uvolnil.“ Postavil se na kraj a podíval se na oba muže. „Pokud se to stane, odřízněte mě taky. Zůstanu s autem a vytáhnu Birch ven, jakmile opustíme most. V mém autě je další záchranný vak, takže zamiřte za námi po proudu, pokud se to stane. Shepe,“ řekl psovi, stojícímu s hlavou prostrčenou skrz zábradlí a dívající se dolů na Birch. „Běž pro ten další batoh s vakem a s provazem. Ukaž mu prázdný batoh, Jakeu.“

Přes nevěřícný pohled, Jake zvedl záchranný vak a podal mu ho.

„Fetch,“ řekl Niall. „Na korbě dodávky, Shepe. Přines batoh. Thoir leat.“

„Kurva,“ zamumlal Cole, sledujíc Shepa, uhánějícího k autu.

Niall počkal, dokud neměl Jake provaz přehozený za zády a nohy zapřené o betonový obrubník mostu, pak mužům přikývl a začal slézat dolů po kovové konstrukci. „Budete mě muset spustit poslední čtyři stopy na vrchol pilíře,“ zavolal nahoru.

„Jsme připravení, pokud i vy.“

Niall přenesl svou váhu na provaz a použil ruce k ustálení svého sestupu, až znovu našel rovnováhu na vrcholu starého žulového pilíře. „Trochu povolit,“ zavolal nahoru, popadl jednu z větví stromu a sestoupil o několik dalších bloků, než se otočil směrem k Birch. Pak si přehnaně povzdechl, skrz otevřené okno. „Jsem už dost unavený z neustálého zachraňování žen z říms,“ řekl přes svůj úsměv. „Jsi si jistá, že nejsi zraněná, Birch?“ pokračoval, když neviděl ani náznak úsměvu. „Tvůj krk, záda a žebra se cítí fajn?“

Zavrtěla hlavou a pak to rychle změnila na přikývnutí. „Jsem si jistá,“ řekla, natáhla se k němu – jen aby vystřelila na nohy, když jedna velká větev najednou praskla, takže auto spadlo o dobrou stopu a ona narazila na volant. „Nenech mě spadnout, Nialle! Neumím plavat!“

„Pokud skončíš ve vodě,“ řekl klidně, odtrhávajíc její prsty z rukávu své košile, „půjdu s tebou. Teď se natáhni a obejmi mě rukama kolem krku, pak se pomalu narovnej. Tak je to správně, pořádně pevně mě obejmi,“ řekl a natáhl se dolů, aby chytil pas jejích kalhot. „Potřebuji napnout lano,“ zavolal přes rameno a pomalu se narovnával, když cítil, jak se lano napnulo. „Jakmile budeš venku z auta, obtoč kolem mě nohy,“ nakázal jí, sevřel její zadek a zvedl ji ven, pak se zaklonil k hornímu bloku a s úlevou si vydechl, když držel její třesoucí se tělo.

„Och, mon Dieu,“ šeptala opakovaně proti jeho krku, když se přimkla k němu, jen aby najednou zakřičela, když se několik větví zlomilo v rychlém sledu.

„Podívej se!“ zakřičel jeden z mužů nahoře. „Uvolňuje se to!“

Niall roztáhl ruku přes hlavu Birch a otočil se, aby zbránil zachycení větvemi, když se strom pomalu překulil a otočil kolem pilíře, se skřípějícím zaúpěním kovu a dřeva, drhnoucího o žulu. Zůstal otočený, sledoval, jak proud vytrhl auto od stromu, když oba plavali pod mostem, směrem k Bottomless, auto poskakovalo a naráželo do kamenů, těsně pod hladinou.

Niall otočil hlavu a usmál se do vřesově-modrých očí Birch, když jí přejel palcem po tváři. „Rozhodně se musíme přestávat setkávat tímhle způsobem, slečno Callahanová.“

Celé její tělo se zachvělo, když vypustila dech, který zadržovala, zatímco sledovala, jak její auto plave pryč, a zabořila tvář do jeho ramene a začala se znova třást. „M-můžeš mě prostě minutu držet?“

„Tak dlouho, jak potřebuješ, lass,“ zamumlal a opřel se zády o žulu.

„Všichni v pořádku?“ zavolal Jake dolů.

Niall zaklonil hlavu. „Jsme dobří. Dejte nám minutu.“

„Kdo to je?“ zašeptala, aniž by se pohnula.

„Moji dva noví důstojníci, Jake Sheppard a Cole Wyatt. Můžeš mi říct, jak jsi skončila v řece, Birch? Vyhýbala ses zvířeti?“

„Ne,“ řekla, stále se nehýbajíc, kromě jejího třasu. „Auto mě vytlačilo ze silnice.“ Konečně vzhlédla, kůže na její bledé tváři stažená napětím a oči vzdálené přetrvávající – nebo připomenutou – hrůzou. „Viděla jsem ho ve svém zpětném zrcátku a myslela jsem si, že řidič chce mermo mocí předjíždět ještě před mostem, ale když přejel vedle mě…“ podívala se směrem k říčnímu břehu a znovu se otřásla. „Chtěla jsem zpomalit a nechat ho předjet, když ta žena na sedadle spolujezdce, mi ukázala prostředníček, právě když mi auto narazilo do předního blatníku. Vylétla jsem do vzduchu,“ zašeptala a její pohled byl znovu vzdálený, „a viděla jsem, jak mířím na velký strom. Zasáhla jsem ho a mělo mě to… ale ne…“

„Ne, co?“

Podívala se znovu směrem ke břehu, ale Niall věděl, že se ve skutečnosti dívá předním sklem. „Bylo to, jako bych narazila do koule vlny. Dokonce nevyletěl ani airbag. A přísahám, že jsem slyšela hlasité zabručení a větve objaly auto a ten strom spadl pozadu do řeky. A pak jsme prostě plavali, dokud jsme se nezachytili u mostu,“ dokončila s dalším, tělem-otřásajícím pokrčením ramen.

Niall zavřel oči s tichým zavrčením, nejistý, které části měl větší problémy uvěřit – že ji někdo záměrně vytlačil ze silnice, nebo že ten nový Bůh, zachránil její život. „Řekla jsi dispečerce, že tě muž instruoval, abys zůstala v autě, když ses zkusila dostat ven, ale že jsi ho neviděla. Je to tak správně?“

Jednoduše přikývla do jeho hrudi.

„Budete tam dole ještě dlouho, vy dva?“ zavolal Jake dolů, takže Niall znovu zaklonil hlavu, aby viděl, jak se přehýbá přes zábradlí. „Protože můžu poslat pro pizzu, jestli chcete,“ nabídl ten smějící se idiot. „Máte radši salámovou, nebo vegetariánskou?“

„Ignoruj ho,“ řekl Niall, přitiskl si její hlavu zpátky na hruď, kdy se Birch, zkusila narovnat. „Půjdeme nahoru, jakmile se uklidníš natolik, abys zvládla vylézt.“

„Jsem klidná,“ řekla mu do košile.

Jo, to byl ten problém; ta Birch, kterou začínal poznávat, by se narovnala a za tu poznámku, by se po něm ohnala. Ale byl to její naprostý nedostatek emocí ve vyprávění toho, jak skončila v řece, co ho opravdu děsilo. Sakra, ani jednou nezaklela. „Poznala jsi tu ženu v autě?“ zeptal se, udržujíc hovor.

„Ne.“

„Dokázala bys říct, jestli to byl muž, nebo žena, kdo řídil?“

„Ne.“

„Poznala jsi to auto?“

Zvedla hlavu a zamračila se. „Myslím, že jsem ho viděla parkovat u silnice, nedaleko odtud, když jsem mířila domů.“

„Mířila jsi na sever, když jsi ho tam viděla parkovat?“ chtěl si vyjasnit, jelikož jela na jih, když opustila silnici.

Sklopila své zamračení k jeho rameni. „Byla jsem možná čtyři, nebo pět mil od Spellbound, když mi zazvonil mobil. Byla to Noreen a říkala, že do útulku volal nějaký muž, který říkal, že právě minul mladou ženu, která nese dítě a táhne kufr na kolečkách a že si ten chlap dělal starosti, protože si myslel, že ta dívka pláče a je míle od nějakého domu.“

„Ale ty jsi žádnou dívku na cestě zpátky z Turtleback nepotkala?“

„Ne, ale myslela jsem si, že mohla přijít z nějaké kempové cesty.“

„Ale viděla jsi auto, které tě srazilo, parkovat u silnice?“

Znovu přikývla.

„Jakou mělo barvu?“

„Bílou. Bylo velké. Nějaký starší model.“

„Byl v něm někdo?“

„Nikoho jsem neviděla,“ řekla a přitulila se znovu k němu, její povzdech mu dával naději, že se začíná uvolňovat.

Stále se však nehýbal, dokud se nepřestala třást.

„Můžu ti říct tajemství?“ zašeptala mu do košile.

„Jo.“

„Ten strom se mnou mluvil.“

„Říkala jsi, že ti řekl, abys zůstala v autě.“

Znovu se zaklonila, tentokrát se dívala přímo na něj. „Taky mi řekl, abych nepanikařila, že mě udrží, dokud nepřijede pomoc,“ pokračovala, její oči hledaly jeho. „Jenže nikdo tam nebyl, Nialle. Ten hlas nekřičel dolů z mostu; byl tichý a klidný a… a tak blízko, jako jsme teď ty a já.“ Zaváhala, pak si opřela čelo o jeho hrudník. „Ptal se mě, co si myslím o jménu Kci-skitap´cey Kcihq nebo něco takového,“ pokračovala a její hlas znovu postrádal emoce. „Zeptala jsem se ho, jak se to hláskuje, a on vychrlil pár písmen a řekl, že je to v jazyku Maliseet (nějaký starý kmen z Kanady), Velký Muž z Lesa. Řekla jsem mu, že je to moc komplikované, takže se mě zeptal, co si myslím o jménu Telos, a já řekla… řekla jsem mu, že se mi líbí.“ Cítil, jak ta žena zadržela dech, na jeden úder srdce. „Nejsem hysterická, Nialle. Vím, že stromy neumí mluvit.“ Znovu se narovnala. „Prosím, neříkej nikomu, že tenhle na mě mluvil, nebo… nebo že jsem mu odpovídala.“

Přitáhl ji znovu k sobě, takže nemohla vidět jeho zamračení. „Neřeknu. Kdybys řekla, že ten pták, co ti včera večer přinesl tu sponku, s tebou mluvil, pak bychom měli problém,“ řekl protáhle, když zjistil, že znovu zadržuje dech. „Takže, cítíš se na to, dát si malý výstup?“

„Měl jsi pro mě poslat dolů jednoho ze svých nových důstojníků,“ řekla, aniž by se pohnula, ale znovu si ztěžka vzdechla, když se u něj uvolnila ještě více. „Ať to přiznáš, nebo ne, včera sis zranil rameno.“

Zvedl svou pravou paži a zamával s ní a natáhl ji, když se překvapeně narovnala, a pak jemně poklepal na její spadlou bradu. Ani píchnutí,“ řekl a mrknul na ni. „My Skotové, se taky rychle uzdravujeme.“

„Už přijíždí kavalérie,“ zavolal Jake dolů, právě když Niall zachytil vzdálený zvuk sirén. „Tak do toho, chlape, nech nás ji vytáhnout nahoru dřív, než ti slávu-beroucí hasiči, nám vypálí rybník. Protože doufám, že víte, že jen chlapi nosící uniformy, vždy zaplňují titulní stránky novin.“

„Nevypadá jako místní,“ řekla Birch, a sklopila pohled zpátky k Niallovi – konečně se jí vrátila barva do tváří, což velmi rád viděl.

„Jo. Jake je z daleka. Připravená lézt?“ zeptal se, stojíc na žulovém bloku vedle něj, když přikývla, a pak odvázal provaz ze své hrudi.

„Stromy nemluví, Nialle,“ zašeptala, když upevňoval provaz kolem ní.

„Nevadí, já si myslím, že jsi byla moudrá, když jsi tenhle poslechla. Bloky pilíře jsou pokryté vlhkým mechem a kloužou, a pokud neumíš plavat, tvoje šance byly větší se stromem, který by tě držel, kdybys skončila v řece dřív, než bychom se sem dostali.“ Usmál se. „Auta moc dlouho neplavou, ale stromy ano.“

„To je to, co říkal,“ zamumlala a její tváře zrudly jasnou červení, když převzala úkol, posunout si uzel pod prsa. Podívala se nahoru na ty dva muže a psa, dívající se dolů na ni, když sirény byly slyšet hlasitěji, a pak zpátky na Nialla, její oči se varovně zúžily. „Jestli někomu řekneš, že jsem mluvila se stromem, budeš mít víc toho fialového trusu na svém předním skle, než co jsem tam viděla dnes ráno.“

„Skotové drží své slovo.“ Otočil ji okolo a zvedl na další blok, a její varovné zavrčení, mu konečně dovolilo se poprvé pořádně nadechnout od té doby, co dispečerka řekla její jméno. „A mimochodem,“ pokračoval, ji když zvedal na další blok, „orli jedí malé psy ke snídani.“ Vyšplhal vedle ní, sklonil se, dokud se jejich nosy skoro nedotýkaly a usmál se na její zalapání po dechu. „Takže když uvidíš znovu svého opeřeného kámoše, navrhuji, abys mu dala pořádnou dávku svého pepřového spreje, než zjistíš, že musíš Mimi zachraňovat doopravdy.“

Na další blok se vyškrábala sama. „Co vy, chlapi, čekáte na pozvání?“ zavolala nahoru na ty dva křenící se idioty. „Protože možná mě budete chtít vytáhnout nahoru dřív, než hodím vašeho šéfa do řeky!“

Jo, tohle byla jeho malá ďáblice, pomyslel si Niall se smíchem, vyskočil na další blok a sevřel její zadek, aby ji přidržel, když ji Jake a Cole, tahali nahoru – její opravdu žhavé kletby se málem ztratily v jejich smíchu a siréně přijíždějícího vyprošťovacího auta. Tu maudit homme; bude si muset najít, jak se to hláskuje, aby to mohl dát do své nové jazykové aplikace.