BP - 20. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Tampa, 78 mil. Brian přesunul pohled ze zelené značky na hodinky na ruce. Jedenáct dopoledne.

„Máme ještě čas, než musíme být v Tampě,“ řekl. „Projedeme se.“

Myrna se chvilku dívala na cestu, než se na něj podívala. „Na jakou projížďku?“

„Nevím. Spontánní nápad.“

„Mám ráda nečekané projížďky. Přesto si musíme dát pozor, abychom se neztratili. Bez Mistra Sinclaira nejsou Sinners nic.“

„Neztratíme se. A než se zeptáš, tak míříme na západ.“

„To není daleko. Mexický záliv je na západě.“

„Přesně.“

Usmála se. „Jedeme na západ.“

Během deseti minut sjeli z hlavní silnice a vydali se směrem na západ. „Vypadá to, že bude pršet,“ komentovala výhled na obzor.

Brian se zamračil na tmavé mraky, které se rýsovaly v dálce. Vypadá to, že počasí na jejich prvním rande nebude spolupracovat. Doufal, že si ji mohl držet blízko u sebe, dokud se do něj trochu nezamiluje. Měl deset dní na to, aby ji přesvědčil, že s ním má zůstat v L.A.

„Bože, to je nádhera,“ řekla. „Koukni se na vodu. To je překrásné!“

„Není to špatné,“ řekl. „Kalifornie má velkolepé pláže.“

Úkosem se na něj podívala. „Předpokládám, že tím myslíš L.A.“

Zaměřila se na něj.

„San Diego je sice lepší, ale jo, Los Angeles taky není k zahození.“

„Aha. Myslela jsem, že pláže v Kalifornii byly zamořené.“

„Ne všechny. Už jsi někdy byla v Kalifornii?“

Povzdechla si. „Ještě ne, ale určitě tam jednou zajedu.“

Znamenalo to, že by se k němu připojila? To pochybuje.

Vjeli do malého zálivu. Všechny cedule měli ve znaku škebli. Brianovi zakručelo v žaludku. „Máš ráda mořské plody?“

„Docela jo. Nejsem moc na ryby, ale miluju škeble.“

„Manhattan nebo Nová Anglie?“

„Nová Anglie. Čím silnější, tím lepší.“

„Máš hlad?“ zeptal se a sledoval malé restaurace, které míjeli.

„Jsem hladová. Jako vždy.“

„Něco najdeme.“

„Jenom ne rychlé občerstvení. Myslím, že raději umřu, než si dát další hranolky.“

„Zaparkuj tady.“ Ukázal na místo na konci ulice. „Projdeme se kolem, než narazíme na něco pěkného.“

„A jak to zjistíme?“

„Napodobíme místní.“

„Skvělý plán.“

Jakmile zaparkovala na nejbližším parkovišti, tak Brian vyskočil z auta, aby jí mohl otevřít dveře. Sledoval, jak se snaží upravit vlasy ve zpětném zrcátku. Líbilo se mu, když vypadala ´jako by se vyválela v seně´. Hodilo se to k ní. I k němu.

Otevřel dveře, vzhlédla k němu.

„Vypadám jako sračka,“ řekla.

„Matka tě neučila, že lhát se nemá?“

„Nikdy nelžu.“

„Jenom teď.“ Vzal ji za ruku a pomohl jí vystoupit.

„Nezapomeň, že mám dobrý zrak.“

„Asi ne moc dobrý. Ty vypadáš skvěle. Vždycky ti to sluší.“ Přitáhl si její ruku ke rtům a něžně ji políbil.

Překvapila ho, že místo, aby se hádala, tak se usmála. „Děkuji. Děláš dobře mému egu.“ Zírala na zem, když kráčela vedle něj. „Dokonce, i když jsi slepý.“

„Vyžaduješ další poklony, profesorko Evansová?“

Ukázala na sebe. „Vypadám snad na to, že to potřebuju?“

Pokrčil rameny. „Ne, jsi jenom trochu opotřebovaná.“

Spadla jí brada. „Vážně?“

„Ne, vážně ne. Už jsem ti říkal, že jsi nádherná. Všichni kolem se budou divit, proč se potloukáš s takovým gaunerem, jako jsem já.“

„Řeknu jim, že jsem byla unesena.“

„Nejspíš tomu budou věřit.“

Vzala ho za ruku. Usmál se, zahřálo ho u srdce. Mohla to popírat, jak chtěla, ale věděl, že se o něj zajímala. „Přece se netrápíš kvůli tomu policajtovi, že ne?“

Popravdě na toho poldu ani nepomyslel, protože používal prsty u nohou způsobem, který předtím nikdy nevyzkoušel. Pokrčil rameny. „Ach, už jsem si zvyknul.“

Stiskla mu ruku. „Mrzí mě, že jsi to musel slyšet. Nikdo by neměl být diskriminován jenom kvůli tomu, jak vypadá.“

Zastavili se na rohu ulice a čekali, až se uklidní provoz, aby mohli přejít. Sledoval, jak stálí zákazníci vstupují do restaurací kolem. Stavební dělníci, několik kancelářských pracovníků a tři manažeři v drahém obleku vstoupili do malé restaurace uprostřed ulice. Moc ho to nezaujalo, ale museli tam vařit dobře. Pam´s Clams. Myrna se nedívala na své okolí. Sledovala jeho. Líbilo se mu, když z něj nemohla spustit pohled. Předstíral, že si toho nevšímal, ale často na něj zírala.

„Pam´s Clams?“ zeptal se.

„Promiň?“

„Chceš se najíst tady?“ Přitáhl ji k cestě a společně přešli.

„Proč ne.“

Ve chvíli, kdy se usazovali, tak se každý alespoň jednou podíval na Briana. Bylo to maloměsto, očividně tady nebylo běžné, aby se tady objevil chlap s řetězy, tetováním, odbarvenými vlasy a koženým oblečením. Ještě, že na sobě neměl svůj make-up na vystoupení. Jestli by se opil, tak by ho pravděpodobně vyhodili, ale Myrnina přítomnost je trochu uklidňovala.

„Na co máš chuť?“ Brian si prohlížel malý, laminovaný jídelníček. On by si dal pivo. Pivo a pečené škeble s hranolky. Na rozdíl od Myrny, se jemu hranolky nikdy nepřejí.

„Mají polívku s mořskými plody v čerstvém chlebu.“ Vypadala nadšeně.

„Tohle si dáš?“

„Jo a salát. Velký salát. Chybí mi zelenina.“

Objevila se servírka. „Co si dáte k pití?“

„Máte limonádu?“ Myrna přetočila lístek, aby si vybrala pití.

„Jo.“ Načmárala si něco do bloku „A co pro tebe, panáčku?“ zeptala se a ukázala tužkou na Briana.

„Coronu. A už si můžeme i objednat.“

Oběma objednal a pak servírka sebrala jejich jídelníčky a odkráčela do kuchyně.

„Měly bychom jezdit na vyjížďky častěji.“ Myrna se natáhla přes stůl a lehce ho pohladila po ruce.

Usmál se. „V našem autobuse na turné bývá trochu nuda.“

„To jsem ještě nepoznala. S tebou nemám příležitost se nudit.“

„To byl od začátku můj plán.“

„Budu mít pak problém, až tě přestanu bavit.“

„Myslím, že pro toto století jsi v bezpečí.“ Propletl si s ní prsty a palcem ji pak hladil po dlani.

„Jsi pořád tak milý?“

Obočí mu vystřelilo vzhůru. „Milý? To je něco, z čeho jsem nikdy dříve obviněn nebyl.“

„Vážně? To mě překvapuje. Jsi tak ohleduplný a šlechetný.“

„Vlastně se tak normálně nechovám. Je to, protože tě mi-“ Rychle se zarazil a přesunul pohled na červený ubrus. „Protože mám rád tvůj úsměv.“ Málem řekl ty zakázané slova. Všimla si toho? Když se na chvilku odmlčela, tak zvednul pohled a očekával, že bude mít vlhké oči, protože si vybavila vzpomínky na toho druhého. Ten bastard, kterým pohrdal. Jak jen se jmenoval? Jeremy. Myrna však neměla v očích slzy, ale zadumaně sledovala jejich spojené ruce.

„Vypadá to, že když jsem s tebou, tak se usmívám pořád,“ řekla a jako obvykle se usmála. „Myslím, že to znamená, že jsi taky i okouzlující.“

Zasmál se. „Vynechala jsi mužný a sexy.“

„Ne, nevynechala.“

„Chceš tím říct, že nejsem-“

Koukla na něj. „Chci tím říct, že jsem to nevynechala. Je to jasné, víš. Bijící do očí.“

„Ale mohla jsi to říct.“

„Mohla.“

Servírka se vrátila s jejich pitím a s Myrniným salátem. Zatímco Brian popíjel pivo, tak sledoval, jak začala dávat bokem rajčata a červenou cibuli.

„Myslel jsem, že ti zelenina chyběla.“

„Nemám ráda syrová rajčata. A myslela jsem, že cibuli raději vynechám, protože se chci po obědě muchlovat s nejpřitažlivějším chlapem na světě a nechci ho svým dechem zabít.“

Zazubil se nad jejím komplimentem. Byl zvyklý na holky, které hýčkaly jeho ego, ale když to udělala Myrna, tak byl šťastný. Měla na něj neobvyklý vliv. Nezkoušel se to pochopit. Byl na to připraven a doufal, že i ona brzy bude. Věděl, že tyhle emoce musel od ní držet dál. Poslední věc, kterou by si přál, bylo ji vyděsit.

„Chceš to?“ Napíchla rajče na vidličku a nabídla mu ho.

 „Jenom když na něj naliješ dresink.“ Nemohl jíst zeleninu bez dresinku.

Namočila rajče do malé misky a nabídla mu ho. Pomalu žvýkal a sledoval, jak jedla svůj salát.

„Takže, jak velké množství dat budeš potřebovat zpracovat?“ zeptal se. Podívala se na něj s vidličkou, která byla na cestě k puse. „Proč se ptáš?“

Přemýšlel, kolik času ještě bude muset strávit prací. „Jsem jen zvědavý.“

„To se ještě uvidí. Dělám kolem dvaceti rozhovorů za noc, pokládám čtyřicet dva otázek. Před sebou máte ještě osm vystoupení, takže to je tak 6.500 údajů, které budu muset zpracovat. Plus mínus.“

„To je moc!“ zakoktal. „Musíš tohle všechno zadat manuálně?“

„Jo. Nemám v kapse schovaného asistenta.“ Zasmála se. „A kromě toho, zadat data není ta těžká část. Ale jsou to statistické analýzy a prezentace výsledků v odborných časopisech, co trvá tak dlouho.“

„Takže budeš opravdu hodně zaneprázdněná, co?“

„Tohle jsem se ti snažila vysvětlit už dřív. Jenže to vypadá, že si myslíš, že nechci jet do L.A., protože s tebou nechci trávit čas.“

Pokrčil rameny. To byl tak snadno čitelný?

„Věř mi, chci s tebou jet do L.A., protože chci s tebou trávit více času. Ale skutečně nemůžu.“

Když se pokusil odpovědět, tak mu do pusy strčila vidličku.

„Takže doufám, že na mě nebudeš dál zkoušet pana uraženého.“

Polknul. „Nejsem uražený. A co bys dělala, kdybys měla práci hotovou dříve? Potom bys se mnou jela?“

„Budu o tom přemýšlet, ale moc si od toho neslibuj.“

„Nechceš se seznámit s mými rodiči?“

Zbledla. „S tvými rodiči?“

„Uvědomuješ si přece, kdo je můj táta, ne? Sbíráš kytarové písně a to všechno kolem.“

„Ehm.“ Odmlčela se. „Neznám žádného jiného kytaristu, který by se jmenoval Sinclair.“

„Používá svoje umělecké jméno. Nemůžu uvěřit tomu, že tohle nevíš.“ Zazubil se. „Dám ti tři nápovědy.“

Zamyšleně nakrčila obočí. „Je stejně tak dobrý, jako ty?“

Brian se tomu vysmál. „Lepší. Mnohem lepší.“

Zavrtěla hlavou. „Tak teď už vím, že si vymýšlíš.“

Těmi slovy se zadusí, až na to přijde. Celou svoji kariéru strávil Brian ve stínu legendy.

„Pořád profesionálně vystupuje?“ zeptala se.

„Vystupuje už jen příležitostně, jinak ne.“

„Leftie?“

„Ne.“

„Malcolm O´Neil.“

„Tak jsi to uhodla. Pořád přemýšlím nad tím, jak to, že jsi něco takového nevěděla.“

Odhodila vidličku a šokovaně na něj zírala. „Malcolm O´Neil je tvůj otec? Ach můj bože!“

Kdyby na ně už lidi předtím nezírali, tak teď by začali.

Zmateně se zamračil. „Opravdu jsi to nevěděla.“

„Žertovala jsem, když jsem řekla Malcolm O´Neil. Byl jediným klasickým rockovým kytaristou, kterého znám a který byl lepší, než ty.“ Popadla ho za ruku. „Bez urážky.“ Pustila mu ruku a položila si ji na čelo. „Chci tím říct, že jsi lepší, než on, ale…“

Brian se zasmál. „Uklidni se, Myrno. Je to dostatečné lákadlo, abych tě přesvědčil odjet do L.A.? No, vlastně žijí v Beverly Hills.“

„Nemůžu,“ řekla. „Udělala bych ze sebe totálního blbce.“

„Jako právě teď?“ Škádlil ji, ale ona se rozhlídla kolem a pak zrudla.

Servírka jim přinesla obědy. „Můžu vám ještě něco přinést?“

Myrně se sevřela hruď. „Defibrilátor.“

Žena vykulila oči. „Máte infarkt?“

„Jenom žertuje,“ uklidnil ji Brian. „Myrno?“

„Žertuju,“ souhlasila, pořád lapala po dechu. „Nemůžu uvěřit tomu, že jsi mi neřekl, že jsi syn Malcolma O´Neila.“

„Vy jste syn Malcolma O´Neila?“ zeptala se servírka. „Hlavního kytaristy Winged Faith?“

„Nebuďte směšná,“ řekl Brian.

„Kdybyste měl baculatější tvář a kotlety, tak vypadáte jako on,“ řekla servírka. „Viděla jsem ho na Woodstocku. Bylo to ještě předtím, než se stali slavnými. Taky hrajete na kytaru, panáčku? Vypadáte jako rocková hvězda.“

„Trochu hraju,“ přiznal se Brian. Doufal, že nebude dělat scénu. Užíval si svoji anonymitu, dokonce i přesto, že byl terčem zvědavých pohledů.

„Ráda bych tu zůstala a povídala si, ale mám práci,“ řekla servírka. „Chcete další pivo?“

Pohlédl na Myrnu, která opatrně jedla horkou polévku. „Jenom vodu.“

Když servírka odešla, tak se pustil do svého jídla. Bylo to lahodné. Křehké a ne gumové. Do křupava opečené a ne přesmažené. Dokonale ochucené. „Zkus jeden kousek, Myrno.“ Položil jí ho na kraj její chlebové misky.

Kousla si do jedné smažené škeble. „Je to dobré.“ Nabrala na lžíci trochu polévky a natáhla ruku přes stůl. „Pozor, je to horké.“ Její rybí polévka byla taky skvělá. „Dám si pozor,“ řekl a usmál se pod nosem.

„Takže teď skončíme s rychlým občerstvením?“

„Je to rychlé.“

„Od toho je odvozeno jméno.“ Ukradla si od něj jednu hranolku. „No a tohle je hranolek.“

Po obědě odešel Brian na záchod. Cestou zpět odchytil servírku, aby mu poradila cestu na nějakou pěknou a opuštěnou pláž. Nechal jí štědré spropitné, za jídlo zaplatil dvakrát a doprovodil svoje krásné rande do auta.

„Budu řídit,“ řekl a podržel pro ni otevřené dveře.

Myrna natáhla ruku a zajela mu do vlasů. Postavila se na špičky a políbila ho. Rozbušilo se mu srdce, když mu přejela jazykem po rtech. Věděla, jak mu rozproudit krev, ale on měl v hlavě jinou představu o jejich romantické návštěvě pláže.

„Děkuji za oběd,“ zašeptala. „Jedeme teď do Tampy?“

„Ještě ne.“