CL - 16. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Jessie dorazila o pár minut později a posadila se k Mii na lavičku.

„Nenávidím biochemii,“ řekla a nakrčila nos. „Jsem tak ráda, že už je to utrpení konečně za mnou.“

Mia se na ni usmála. „Nikdo nikdy netvrdil, že je studium medicíny lehké.“

„Ano, ale ne všichni si zvolili tu jednodušší cestu a studují psychologii…“

„Hej, uklidni se! Ve čtvrtek musím odevzdat ještě tři domácí práce a mám hotovou teprve jednu!“

„Ty chudáčku! Ano, opravdu jsi chudáček…“

„Ach, dej mi svátek,“ řekla Mia a obě se na sebe zašklebily.

„Takže, co budeš dělat teď? Půjdeš do knihovny?“, zeptala se Jessie a protáhla obličej.

„Ne, myslím, že půjdu zpátky ke Korumovi. Všechny mé knihy a zbytek věcí je teď tam…“

Jessiina tvář okamžitě potemněla. „Samozřejmě. To jsem si mohla myslet.“

„Jessie,“ pronesla Mia unaveně, „nedělej mi tu teď kvůli tomu scénu. Jsem si jistá, že ten vztah brzy skončí…“

„Mio, je tu něco, co bys mi chtěla říct?“ Jessie na ni pohlédla s obavami v očích.

„Ne! Jen si myslím, že stejně pojedu domů na Floridu – a možná mě pak už nebude chtít vidět, až se vrátím, to je všechno!“

„Už jsi s ním o tom mluvila?“

Mia zavrtěla hlavou. „To udělám dnes večer.“

„Oukej, tak hodně štěstí! Dej mi vědět, jak to dopadlo.“ Na chvíli se odmlčela a pak dodala: „Ach a Edgar říkal, že se po tobě ptal Peter.“

„Co? Proč?“

Jessie pokrčila rameny. „Myslím, že má sebevražedné sklony. To, nebo tě má opravdu rád. Těžko říct…“

„Už je mu líp?“

Jessie přikývla. „Vypadá opět v pořádku, má jen pár modřin.“

„To jsem ráda. Ale řekni, prosím tě, Edgarovi, ať Peter zapomene, že vůbec existuji. Až to bude někdy bezpečnější, tak ho sama zkontaktuji. Hned, jak ta věc s Korumem skončí.“

Jessie jí slíbila, že to vyřídí a chvíli ještě mluvili o Edgarovi. Jessie se s ním měla večer sejít a Mia lehkost a jednoduchost života své spolubydlící trochu záviděla.

Mia měla na svém prstě doslova osud lidstva a ta odpovědnost byla těžší, než vážil obyčejný stříbrný prstýnek.

***

Ten večer pro ni Korum opět vařil. Poté, co se celou věčnost trápila nad způsobem, jak by měla začít o svých letních plánech, rozhodla se Mia říct mu to přímo. Ale nejdřív se chtěla ujistit, že má dobrou náladu.

Jídlo bylo jako vždy skvělé. Mia spokojeně spořádala další salátovou kreaci – rozhodně v nich našla zalíbení – a fazolový karbanátek s mořskými řasami v ostré žampionové omáčce.

Pokud bude mít se svým úkolem úspěch, tak už nebudou žádná další jídla jako tohle, protože Korum bude přinucen vrátit se zpátky na Krinu – pokud by vůbec útok na sídliště přežil.

Při tom pomyšlení se jí sevřela hruď. Nechtěla, aby zemřel. Sice mohl být nepřítel, ale přesto nechtěla, aby mu bylo jakýmkoliv způsobem ublíženo.

Zoufale o tom přemýšlela a rozhodla se, že požádá Johna, aby Korumovi garantoval bezpečný návrat na Krinu. Samozřejmě už jen myšlenka na to, že by planetu opustil, ji zabolela. Ty hloupá krávo, konečně se mu podařilo dostat se ti pod kůži.

„Penny za tvé myšlenky,“ zavtipkoval Korum, který si očividně jejího zamyšleného výrazu všiml.

„Prostě teď přemýšlím nad plno věcmi, které ještě musím udělat do konce týdne – všechny ty domácí úkoly a pak začnu balit…“ Mia větu ani nedořekla do konce. To vypadalo jako dobrý začátek pro to, co chtěla ve skutečnosti probrat.

„Balit?“ Jeho hladké čelo se lehce nakrčilo.

„No ano, však víš, že semestr brzy skončí,“ pronesla Mia opatrně, zatímco se jí rozbušilo srdce. „Po zkouškách pojedu na Floridu ke svým rodičům a poté mám domluvenou praxi v Orlandu…“

Výraz jeho tváře hrozivě potemněl. „A kdy jsi mi o tom chtěla říct?“ Jeho hlas zněl nebezpečně klidně.

Mia pomalu pokousala poslední sousto a spolkla ho. „Myslela jsem, že o mě víš všechno, včetně mých plánů na léto.“ Vyrovnanost jejího hlasu se hodil k tomu jeho, bez ohledu na to, jak jí bušilo srdce.

„Informace o tvé osobě, které jsem shromáždil před měsícem, zřejmě nebyly dost důkladné,“ řekl stejným tónem.

Mia pokrčila rameny. „Asi máš pravdu.“ Byla hrdá na to, jak suverénně tuto diskuzi vedla. Možná, že z ní bude nakonec velmi ucházející špión.

„Nechci, abys šla,“ řekl klidně. Jeho oči nabraly zlatý odstín, který si u něj začala spojovat s emočním vzrušením.

„Korume, já musím.“ Mia přemýšlela, jak by ho mohla přesvědčit. „Musím vidět své rodiče a svou sestru – je těhotná –, a také jsem získala opravdu skvělou praxi v místním táboře, kde bych dělala poradkyni dětem, které mají za sebou těžké období…“

Prostě na ni jen hleděl a absence jakéhokoliv výrazu v ní vzbuzoval stále větší strach.

„Oukej,“ řekl. „Odvezu tě toto léto k tvým rodičům… ale ne příští týden. Ještě nemůžu New York opustit. A pokud bys chtěla, tak bych ti mohl nějakou praxi zajistit. Něco v tvém oboru, co tě bude bavit.“

Mia cítila, jak se jí tělem šíří chlad. Do teď, i když věděla, že v ní vidí jen svou oblíbenou hračku, měl jejich vztah aspoň náznak normality. Možná v ní spatřoval jen svého lidského mazlíčka, ale stále se mohla tvářit, že je její přítel – arogantní a dominantní, to bylo jasné… ale stále ještě její přítel. Teď byla tato iluze zničená. Pokud by zašel opravdu tak daleko, že by ignoroval její plány na léto, které měla už několik měsíců, tak ji zřejmě vůbec jako osobu nerespektoval – a neměl žádné skrupule držet si ji jako charla, dokud ho nezačne nudit.

Všimla si, že pod stolem zaťala ruce v pěst a přinutila své prsty, aby se uvolnily. Poté pokračovala. „A až budeš se svými obchody v New Yorku hotový,“ zeptala se klidně, „co se stane pak?“

Hleděl na ni s nezměněným výrazem ve tváři. „Proč bychom měli mluvit o něčem, co ještě nenastalo?“, zeptal se. „To může ještě nějakou chvíli trvat.“

„Ne,“ řekla Mia, které už bylo všechno jedno, „ráda bych si o tom promluvila teď. Až budou tvé obchody příští týden uzavřené, co bude pak?“

Neodpověděl.

Mia mohla cítit, jak její nitro chladne víc a víc. Pomalu vstala od stolu a zoufale přemýšlela, co by mohla ještě říct. Vlastně se k tomu nic říct nedalo. Chtěla křičet a řvát a něco po něm hodit, ale ani to by nic nezměnilo. Nic netušící Mia, kterou by měla být, by z tohoto zvláštního ticha nevyvozovala nic zlého, jenže Mia-špiónka ano, protože věděla, co se mohlo stát dívce, kterou Krinar považoval za svého charla.

Zachovala se tak, jak by se zachovala normální dívka, jejíž přítel je neústupný. „Korume,“ řekla mu s tvrdohlavým výrazem ve tváři, „toto léto pojedu na Floridu a basta. Mám život, který se netočí jen kolem tebe. Naplánovala jsem to ještě dřív, než jsem tě poznala a teď nemůžu všechno změnit jen proto, že si to přeješ.“

„Mio,“ pronesl jemně, „můžeš se pokusit věci změnit a také to uděláš. Pokud se ale pokusíš mě na konci týdne opustit, pak tě zastavím. Rozuměla jsi mi?“

Rozuměla. Rozuměla mu zcela. Ale Mia, kterou předstírala, že je, by tomu nerozuměla.

„Co, ty mi chceš zabránit nastoupit do letadla? To je směšné,“ řekla, i když se jí žaludek stáhl strachem.

„Samozřejmě,“ odpověděl. „Všechno, co bych musel udělat, je jeden telefonát a poté bude tvé jméno viset na seznamu zakázaných osob ve všech vašich lidských letištích.“

Mia na něj šokovaně zírala. Nějak nepočítala s tím, že by zašel tak daleko, aby ji zastavil. Představila si, že ji zavře ve svém apartmánu nebo tak něco. Ale to se hodilo… Proč by měl dělat něco tak hrubého jako ji zadržet fyzicky, když stačilo, aby použil svůj vliv na americkou vládu?

Cítila, jak jí do očí stoupají slzy a potlačila jen silou vůle.

„Nenávidím tě,“ řekla a sotva mohla mluvit, jak měla stažené hrdlo. A v tomto okamžiku to byla pravda. Pokud měla kdy pochybnosti, tak se právě rozplynuly, když pohlédla na jeho odhodlaný výraz. Neměl právo jí něco takového udělat, jednoduše převzít její život – jeho rasa dostane přesně to, co si zaslouží. Pokud pro to mohla Mia něco udělat, tak měla povinnost to udělat – i kdyby to mělo znamenat, že ohrozí svůj život.

Korum vstal a šel k ní. „To není pravda, že mě nenávidíš,“ řekl hedvábným hlasem. „Můžeš si to přát, ale to se ti nepodaří…“ Zvedl jí bradu nahoru a přinutil ji, aby mu pohlédla do očí. Jeho oči byly momentálně skoro žluté. „Patříš mě,“ pronesl klidně, „a beze mě nikam nepůjdeš. Čím dřív to akceptuješ, drahoušku, tím snazší to pro tebe bude.“

Tak. Očividně si sundal rukavice. Už svou pravou tvář neschovával.

Mia sevřela ruce v pěst. Vzteky skoro neviděla.

„Nebudu si na nic zvykat,“ zasyčela na něj. „Jsem člověk. Mám práva. Nemůžeš mě jen tak komandovat…“

„To je pravda, Mio,“ řekl tím samým nebezpečně měkkým hlasem. „Jsi člověk – dílo mé rasy. To my jsme vás stvořili. Kdyby nebylo Krinar, tak váš druh vůbec neexistoval. Váš lid si vymyslel nespočet různých bohů, aby si vysvětlil, jak jste se na Zemi dostali. Věci, které jste ve jménu těchto bohů udělali, jsou prostě směšné. Ale my jsme praví stvořitelé – vytvořili jsme vás ke svému obrazu. Jediný důvod pro práva, o kterých si myslíte, že nějaká máte, je ten, že jsme se rozhodli, že je můžete mít. A my jsme byli k vaší rase extrémně shovívaví. Od té doby, co jsme přistáli na vaší planetě, jsme vám do života zasahovali co nejméně.“ Předklonil se k ní blíž.

„Takže pokud si chci ponechat jednu malou lidskou dívku a komandovat ji, protože je příliš nezkušená, aby pochopila, že to, co spolu máme, je něco výjimečného – pak to prostě udělám.“

Mia skoro nemohla myslet, jak jí mysl ovládala zuřivost. Vzhlédla k jeho překrásné tváři a cítila tak silnou nenávist, že kdyby měla v ruce nůž, tak by ho v tomto okamžiku probodla.

„Polib mi prdel,“ řekla mu hořce a o krok odstoupila, aby se vyhnula jeho dotekům. „Ty a tví kamarádi byste se měli vrátit tam, odkud jste přišli a nechat nás zatraceně na pokoji.“

Jako odpověď následoval jeho posměšný smích. „To se nestane, Mio. Jsme tu a zůstaneme tu – prostě si na to budeš muset zvyknout.“

Ne, to si nezvykne. Mia už se o to postará.

Ale to ještě nesměl vědět, takže neřekla nic, jen si ho měřila pohrdavým pohledem.

„A Mio,“ dodal, „dokážu být milý… ale také ne – to závisí zcela na tobě.“

„Ty mi můžeš…“, řekla a uviděla, jak mu oči zesvětlaly ještě víc.

„Och, to udělám – a ty si to budeš užívat.“ Zasmál se celý natěšený.

Mia ho chtěla udeřit. Pokud si myslel, že se pod jeho dotekem úplně rozplyne, tak se mýlil. Kromě…

„Oukej,“ pronesla pomalu, „ale dnes v noci to bude po mém.“ Zatímco se snažila ignorovat prudké zrychlení bušení svého srdce, usmála se na něj.

V očích se mu zablýsklo probuzeným zájmem. „Ach opravdu? A proč?“

„Protože jedině tak budu mít s tebou dnes večer sex… tím myslím dobrovolně.“

Jeho úsměv se změnil ve výsměšný.

„Samozřejmě, že mě můžeš donutit – a možná si to i užiju. Ale budu tě za to navždy nenávidět… a nakonec toho budeš litovat.“

„Oukej,“ řekl jemně a Mia si všimla, jak jí přímo před očima roste boule v jeho kalhotách, „uděláme to tak, jak budeš chtít ty… Co bys ráda?“

Mia si olízla suché rty špičkou jazyka a uviděla, jak jeho oči ten pohyb sledují hladovým pohledem. „Pojďme do ložnice,“ pronesla chraptivým hlasem a prošla kolem něj s pocitem jistoty, že ji bude následovat.