THND - 8. kapitola

Překlad: Lucianna

Birch, seděla ve tmě na schodech verandy s Mimi na klíně, obě se dívajíc dolů přes dvůr na táborák na pláži. Ale jak sledovala náčelníka MacKeage, s Mimi nejspíš sledující Shepa, přemýšlela, Birch o tom, kolikrát za posledních osm let uvažovala o odchodu ze své práce, nejlíp předtím, než se stane další obětí ve válce, která jich už měla i tak dost.

Jenže pak nevyhnutelně přijde den, jako ten dnešní.

Ike Vaughn byl mrtvý a, soudě podle zranění na těle, které lesní strážci vytáhli z vody asi míli po proudu, ten zkurvysyn nezemřel hned. A ačkoliv jí to potěšilo víc, než by asi mělo, Birch byla rozpolcená mezi hrdostí a obavami o to, že Sally uspíšila jeho konec. Na jednu stranu nebylo nic víc posilňujícího pro ženu, než osvobození se po letech útlaku, ale paradoxně to mohlo být ještě více postihující, kdyby ji lidé viděli, jako vraha. Nebo hůře, kdyby to tak viděla ona.

Ale byla tady velká šance, že by se Sally mohla smířit se svou rolí v dnešní tragédii, a to s největší pravděpodobností ve chvíli, kdy se poprvé podívá do očí svého vnoučete. A díky jednomu neohroženému muži, podpořenému pár úžasnými svaly, se tento zázrak stane za pět měsíců.

Birch sledovala Nialla, nepřítomně přidávajícího další kus dřeva na oheň, a usoudila, že už mu opravdu nemůže říkat náčelníku MacKeage, když viděla, jak jí dnes ráno zachránil zadek – ačkoliv se sám odměnil polibkem. Také zachránil tu dívku, a byl na cestě zachránit její matku, když se Nicholas najednou objevil a nesl Sally. Jen nebyl jediný viditelný prostředek, jak se tam ten tichý, vysoký muž dostal, zjistila Birch, když následovala Niallovu dodávku zpátky do města – s Nicholasem řídícím jeho auto, Niallem jedoucím vedle něj a Shepem na zadních sedadlech, a Sally o ty dvě zamilované hrdličky jedoucí s Birch, v jejím autě.

Zvedla Mimi z klína a držela psa tváří k sobě. „Myslím, že čas, začít se chovat sousedsky, Mims, což znamená, že já přestanu vrčet na Nialla a ty bys měla přestat štěkat na Shepa. Ale je tady jedna věc: když jim přineseme naši nabídku míru, zkus si nevšímat, že je Niall zraněný, ok? Protože chlapi jsou vtipní v tom, že nechtějí, aby někdo věděl o jejich bolesti. Pamatuješ si ty dva týdny, co jsi strávila schovaná v tátově předsíni, po tom co byl postřelen a byl tak nevrlý, co, dokud jsem to nevzdala a nevzala tě domů k mámě?“

Niall vážně vrčel na ni, dnes odpoledne, když Birch, navrhla – ok, trvala na tom – aby se nechal zkontrolovat doktorem Bentleym, když vzali Misty, Sally a Reggieho na kliniku. Ale zbořit hradní zdi a zachránit mladou dívku od smrtelného pádu, byl zřejmě obyčejný den pro Skota, a ten, co žije v sousedství, by mohl být ukázkovým příkladem pro stoický klid.

Jo, no, vzhledem k tomu, že strávila čtyři zatracené roky tím, že byla srážena dědečkem z otcovy strany, Birch, hádala, že je potřeba víc, než jen jedna vrčící hora testosteronu, aby se vylekala. A tak postavila Mimi na schod, zvedla stále horkou nabídku míru, kterou šlohla v okamžiku, kdy šla Noreen spát, a zamířila dolů po schodech, s veškerou sebedůvěrou ženy, kterou opravdu krásný muž, má silnou touhu políbit.

Mon Dieu, nemohla uvěřit, že to přiznal, fakt si přála, aby nevykonal tohle přiznání ani ne o deset minut později, protože nyní, všechno na co mohla myslet, bylo kdy – ne, jestli vůbec – ji políbí znovu.

Protože pokud ano, pak proboha, ho políbí zpět!

No, ne pokud budou někde blízko parku.

Dokonce se ani nestarala o to, že ten chlap si připíná zbraň každé ráno, když odchází do práce, protože vážně, jaká byla šance, že by někdo v tomhle odlehlém městě, byl tak hloupý, aby zastřelil policajta? Byla si naprosto jistá, že Spellbound Falls nemá ani zapadlé uličky, natož pár drsných pouličních gangů, proti kterým by se mělo bojovat.

A vůbec, nebylo to tak, že by sháněla manžela, nebo něco takového; policajti nebrali tolik peněz, aby vůbec uvažovala o tom, že by si jednoho vzala. Ale to neznamenalo, že by si nemohla užít trochu mazlení, nebo dokonce vlézt do postele s těmi úžasnými svaly, když bylo jasné, že sex byl na jejím seznamu důvodů, proč není nutné nenávidět muže.

Ano, opravdu měla ten zatracený seznam.

A byla si dost jistá, že sex byl přímo nahoře, někde blízko vrcholu.

Takže mít diskrétní aféru s mužem, který přiznal, že se mu líbí, by mohlo být uskutečnitelné. Pche, mohlo by to být dokonce zábavné, dostat se blízko a osobně ke všem těm svalům, když chlapi, se kterými obvykle randila, by pravděpodobně ani nevěděli, za který konec držet krumpáč.  A jako přidaný bonus, její aféra s opravdovým, žijícím horalem, by mohlo zastavit její matku od její nespokojenosti s jejím neexistujícím milostným životem.

Ačkoliv to, že žije v sousedství, by mohlo být komplikované. Bylo už dost zlé, že by byli na dohled od útulku, ale i doslechu? Pozitivní věc, jelikož neměla matčinu slabost zamilovávat se do každého chlapa, který ji políbí, byla, že se Niall nemusel obávat, že by se stala příliš lpící – něco, co by měla zmínit hned potom, co ho políbí zpět.

Když zjistila, že jde sama, se Birch, zastavila a otočila, aby viděla svou nevěrnou psí společnici, stát u dvěří. Povzdechla si a loudala se zpátky přes dvůr. „Tak co to je; budeš dneska večer Silná Mimi, nebo Srabík?“

Birch, si nemohla pomoct a usmála se, když fenka ohrnula pysky jen při zmínce přezdívky, kterou dal Claude malé, bílé, chlupaté kuličce poprvé, když se ukázala v jeho domě se svým novým štěnětem. Jelikož si to vzal zjevně jako osobní urážku, že neposlechla jeho návrh, aby si pořídila opravdového psa, začal Mimi říkat Srabík, kdykoliv ho navštívila – což jak o tom nyní přemýšlela, byl nejspíš důvod, proč její mazlíček nebyl až tak zamilovaný do mužů.

Ale tak, lidi si své rodiče nevybírají, ne? Ačkoliv, aby byla fair, její otec musel žít se svými rodiči, osmnáct zatracených let. No, plus ty čtyři, když se nastěhoval zpátky domů, když jí získal do opatrovnictví, protože vážně, co věděl mladý, svobodný muž, o starání se o malou holčičku? Birch, stále mátlo, jak mohla tak veselá a svérázná mladá dívka, přijít o panenství s tak vážným, emocionálně bezbranným mladým mužem – Hazel křičela tento atribut na starší St. Germainovi ten den, kdy tam vtrhla a vyrvala svou dceru z jejich bezcitných spárů.

Hazel byla možná příliš důvěřivá, ale nikdo ji rozhodně nemohl nazvat zbabělcem.

„Pojď, Silná Mimi,“ naléhala, Birch a snažila se znít nadšeně. „Shep je vážně jen přerostlé štěně.“ S nějakými vlastními úžasnými svaly, dodala v duchu, a stejně nebojácným srdcem.

Mimi přešla přes verandu a dolů ze schodů s veškerým nadšením kanárka, který jde na schůzi koček.

„Prostě vyskoč na kládu,“ nabídla, Birch, když zamířily dolů po dvoře, „a tak budeš ve výšce očí, se Shepem.“ Zastavila se na konci pláže, když viděla Nialla, jak kliknul na obrazovku telefonu a řekl něco v gaelštině, jak předpokládala, Shepovi, který se chtěl posadit. „Můžeme sdílet váš táborák, když neseme dary?“ zeptala se, držíc před sebou, utěrkou zakrytý talíř, aby ho viděl.

„Vzhledem k tomu, jaký byl den, jsem si myslel, že už budeš v posteli.“

„Zkusila jsem to, ale pokaždé, když zavřu oči, stále vidím Ikea Vaughna, táhnout ho svou rodinu z útesu.“ Odhrnula utěrku a naklonila koláč. „Je borůvkový.“

„Dělala ho Noreen?“

„Je téměř nemožné se otrávit ovocným koláčem. Přinesla jsem vidličky.“

Zvedl obočí. „Přinesla jsi mi dárek a očekáváš, že se podělím?“

„Ještě je teplý z trouby.“

Začal natahovat svou pravou ruku, ale, s ničím jiným než grimasou, ji rychle vyměnil za svou levou ruku, aby poplácal zem vedle sebe. „Podělím se za podmínky, že si dáš první sousto.“

„Noreen byla obzvlášť opatrná, dneska,“ řekla Birch suše, přešla okolo klády, o kterou byl opřený, a podala mu koláč, pak se posadila na štěrk vedle něj. Vytáhla hrst ubrousků z kapsy a vybalila vidličky, zabalené v nich, podala jednu z nich Niallovi, pak zvedla vlastní vidličku nad koláč a podívala se na něj. „Opravdu chceš, aby si vzala první sousto?“

„Udělala ho Noreen pro tebe, abys mi ho dala, nebo pro obyvatelky útulku?“

„Udělala tenhle a dalších pět na pekařský prodej, co mají zítra.“

Znovu zvedl obočí. „Přinesla jsi policejnímu šéfovi kradený koláč?“

Jelikož vůně pečených borůvek ji přiváděla k šílenství poslední dvě hodiny, Birch, zapíchla vidličku doprostřed krusty a nabrala si plnou vidličku, aby ji strčila do pusy, se slastným zasténáním, pak žvýkala a polkla, a nabrala si znovu. „Podívej, není to otvávené,“ řekla s druhým soustem, a použila prst, aby vrátila do úst uniklou borůvku, když přistila Nialla, jak na ni zírá. „A je vážně dobvý.“ Znovu zapíchla vidličku do koláče na talíři, který pozorně držel nahoře, aby zkrátil její cestu k ústům. No, nebo měl obavu, že by mu mohla omylem zapíchnout vidličku do nohy. „Noreeniny koláče vždycky získají modrou stuhu na místním jarmarku a dámy z asociace za ně účtují dvojnásobek.“ Držela vidličku, plnou prosakující, borůvkami obložené krusty, ve výšce jeho tváře  a pak ji hodila do své pusy, když se stále nepohnul. „Fajn, buď si tvrdohlavý.“ Přestala žvýkat. „Počkat, jsi alevgický na bovůvky? Nebo diabetik, nebo tak něco?“

Když všechno, co si vysloužila, bylo zamračení, vrátila se ke žvýkání.

Položil koláč na svá stehna a konečně si nabral. „Můžu se zeptat, kde je paní Vaughnová a její dcera?“ zeptal se. „Když státní policie dokončila výslechy, předpokládal jsem, že je vezmeš sem.“ Pokrčil rameny – ale jen levým ramenem vlastně, což předstírala, že neviděla. „Sakra, nejsem si vůbec jistý, jestli je jejich dům obyvatelný.“

Birch si otřela ubrouskem ústa. „Sally má sestru, žijící ve městě za Turtleback, a ta žena nejspíš překonala rychlost zvuku, aby pro ně přijela.“ Povzdechla si a spustila ruce do klína. „Ačkoliv Reggie z toho nebyl zrovna šťastný. Vlastně, mám obavu, že by mohl zkusit i tak s Misty utéct.“

„Nicholas na toho kluka dohlédne,“ řekl, potom co zdvořile polknul.

„Když mluvíme o tom obrovi, jak se tam dostal tak rychle? Jestli přijel přímo na horu na čtyřkolce, jako Reggie, proč pak na ni nejel do Vaughnova domu, místo aby vedl koně?“ – který nesl Sally a Misty, zatímco Birch, jela s Reggiem na čtyřkolce. Niall také šel pěšky, se Shepem vedoucím celé procesí.

Nikdo se nezmínil o tom, jít hledat Ikea Vaughna.

„Nejspíš běžel,“ řekl Niall, těsně před tím, než si znovu naplnil ústa koláčem.

„Na horu, za méně než hodinu od toho, co jsi mu volal?“

Pokrčil rameny, zatímco znovu zdvořile polknul. „Nicholas má opravdu dlouhé nohy.“

„Ten chlap toho moc nenamluví, co? Večeře u Salohcinových musí být opravdu párty.“ Když jí i tento komentář přinesl jen další zamračení, položila, Birch vidličku na talíř a znovu si otřela ústa ubrouskem, když se rozhlížela okolo.

„Je přímo za tebou, zaklíněná mezi kládou a krajem trávníku,“ řekl Niall, který očividně uhádl, že hledá Mimi. Položil svou vidličku na talíř, pak se naklonil přes Birch – která stoicky předstírala, že ho to málem nezabilo – a položil rozdloubaný koláč na kámen vedle ní. „Co kdybys mi ji podala.“

Birch, musela na kolena, aby na Mimi dosáhla a pak se musela natáhnout přes kládu, když se fenka odklínila sama a zkoušela vzít do zaječích k domu. „Srabíku,“ zašeptala, v naději že svému mazlíčkovi dodá odvahu.

„Ne, ona není srabík,“ řekl Niall s úsměvem, když vzal Mimi a zvedl ji tváří k sobě. „Ona je dost chytrá na to, aby byla opatrná.“

Birch, také předstírala, že si nevšimla, že mluvil, zatímco se díval na ni.

Spustil Mimi na svůj klín – fenka téměř zmizela v jeho velkých rukou – pak promluvil znovu k Shepovi v gaelštině, zjevně aby ho uklidnil. Shep jednoduše jen zvedl hlavu a dotkl se Mimi čumáku, ale okamžitě ucuknul zpátky, když jeho jemný pozdrav, se setkal s ohrnutými pysky a varovným zavrčením – těsně před tím, než se Mimi pokusila kousnout Nialla do prstů.

Což, samozřejmě, jen přimělo Pana Stoického, se znovu usmát.

„Jak to, že mluvíš se Shepem gaelsky?“ zeptala se Birch, místo aby mu vyškubla svého třesoucího se psa a utekla do domu dříve, než se ten ubožák počůrá.

„Aby pachatel, kterého se pokusíme chytit, nevěděl, jaký příkaz jsem mu dal. A když je daný v gaelštině, Shep ví, že to myslím vážně. „Mimi se moc nesetkávala s muži, co?“ zeptal se, jeho hlas byl tichý a klidný, jak používal palec, aby drbal Mimi na krku, naprosto ignorujíc její varovné vrčení.

„Většinou jen s mým otcem.“ Birch si povzdechla. „Počítá se, pokud stráví čas ve stejné místnosti?“

Niall se na ni podíval, očividně překvapený. „Vídáš svého otce pravidelně?“

„No, jasně, že ano. Je to můj otec. Než jsme se přestěhovali sem, vídala jsem ho každý druhý víkend.“

Sklopil pohled. „Omlouvám se,“ řekl a způsobil tak, že si Birch, uvědomila, že zněla defenzivně. „Já jen, že Hazel, zmínila, že se nikdy nevzali.“

„Ne, ale on byl – je – důležitou součástí mého života.“ Znova si povzdechla. „Myslíš, že někdy dokážu, aby Mimi přestala chňapat po každém muži, kterého potká?“

Niall vzhlédl, oheň odhalil jeho pobavení. „Ne, pokud si stále bude brát k srdci rady od tebe.“

Alespoň doufala, že to bylo pobavení. Možná by měla zapracovat na své silné touze a políbit jeho.

„Birch.“

Jo, to by mohla být sousedská věc. To by mu určitě dalo vědět, že je pro aférku, pokud i on.

„Birch.“

No, raději ne, když viděla, jak je zraněný. Protože samozřejmě by ji chtěl přitáhnout do náruče a políbit ji zpět, a zranil by se ještě více.

„Slečno Callahanová.“

No, znovu na ni vrčel. Jen ne úplně nepříjemným způsobem, ale spíš… no, tak nějak smyslně. „Cože?“ zeptala se a zvedla k němu pohled.

„Mám na bradě borůvky?“

Přimhouřila na něj oči. „Ach, ne. Proč?“

„Protože vypadáš připravená jít po mě stejným způsobem, jako po tom koláči.“

Střelila po něm znova pohledem, a jo, smích, který slyšela v jeho hlase, mu tančil v očích. Ale viděla také něco dalšího;  něco skrytého… uvědomění, které poslalo bodavé teplo do jejího těla. Ne, raději ho nepolíbí. „Takže co myslíš?“ zeptala se místo toho.

„Myslím co?“ zeptal se zpátky, zírajíc jí znovu na ústa.

Chceš mít se mnou aférku. „Myslíš, že je Mimi moc stará, aby se naučila věřit psům a mužům?“

Málem se rozesmála nahlas, když se ty jeho krásné oči zúžily. Což jí připomnělo, že snadné zmatení, byl důvod na velmi vysoké příčce jejího seznamu důvodů, proč by neměla nenávidět muže, pravděpodobně velmi blízko snadného rozrušení. Pche, většina mužů ztrácí sled myšlenek, pokud se na ně dívka jednoduše usměje. A Skotové nejsou evidentně výjimkou.

„Jak je stará?“

„Kdo?“ zeptala se, Birch, ve snaze vzpomenout si na konverzaci. „Ach, bylo jí právě pět,“ řekla, doufajíc, že mluvil o Mimi.

Shep se přikradl po břiše, jen tentokrát místo aby se přiblížil k jejímu čenichu, dotkl se Miminy packy – což přimělo toho malého spratka, zaútočit na Niallův palec, kterým ji drbal.

„Byla jsi už v Nova Mare?“ zeptal se Niall.

Birch, se zastavila v půlce pohybu, když ho chtěla zachránit a spustila ruce. „Ne, vlastně, nebyla. Můj pohovor s Olivií, byl tady v útulku. Ačkoliv jsem byla v Inglenook.“ Usmála se. „Olivie mě nechala vpadnout do skladu resortu a já naplnila auto domácími potřebami a všemožnými toaletními věcmi pro obyvatelky útulku.“ Začala se znova natahovat pro Mimi, ale zastavila se, když Niall zavrtěl hlavou.

„Je v pohodě, Birch. Pět let strachu, nezmizí za dvě minuty – nebo nikdy, pokud ji stále budeš zachraňovat.“

„Já zachraňuji tebe.“

„Už jsem zažil horší komáří kousnutí,“ řekl s úsměvem. „Takže co bys řekla, kdybych tě vzal na večeři do Nova Mare, tenhle pátek večer? Ačkoliv je Aeolus´s Whisper známý pro své prvotřídní stolování, výhled na Bottomless, je ještě velkolepější.“

Ten muž ji vážně pozval ven!

Wow; polibek a rande v jeden den. A ne jen nějaké obyčejné rande, ale večeře v Nova Mare, v super luxusní restauraci. Mon Dieu, slyšela, že jejich surf and turf bylo – Birch najedno ztuhla. Ale pak stejně náhle vydechla. „Och, Nialle, prosím neber mě do tak luxusní restaurace.“ Věnovala mu hřejivý úsměv, když on ztuhnul. „Já půjdu moc ráda do Drunken Moose, nebo Bottoms Up, nebo do restaurace v Turtleback.“

„Ale já tě chci vzít do Aeolus´s Whisper.“

„Ale to nemůžeš,“ odsekla a přestala se usmívat. „Slyšela jsem o Aeolus´s a je to příliš drahé.“

„Já, to platím.“

„To nemůžeš,“ zopakovala, „protože jsi policajt.“

Následovalo několik úderů srdce ticha. „Cože,“ zeptal se opravdu tiše, do hlasu se mu vrátilo zavrčení, „co to má zamenat?“

Birch, si klekla na kolena, aby se mu dívala přímo do očí. „To znamená, že si nemůžeš dovolit vyhodit celý týdenní plat na jedno rande,“ zavrčela přímo na něj. „Jestli mě chceš zaujmout, pronajmi člun a vezmi mě rybařit. Nebo ještě lépe, pozvi mě na výlet na jednu z těch stezek podél fjordu. Nebo na piknik. Nebo na kajak. Nebo cokoliv,“ řekla a mávla rukou, „co nebude vypadat, jako když si chceš koupit cestu do mých kalhotek.“

Birch, se posadila na paty, když byla Mimi najednou hozena do její náruče a vážně sebou cukla, když se Niall postavil na nohy a tiše odešel pryč. Shep se taky postavil, zaváhal, když se na ni podíval a pak přeběhl trávník, za svým pánem.

„Hej,“ zavolala za nimi. „Nemůžeš prostě odejít od hořícího táboráku.“

Birch ho pak nazvala ošklivým jménem – ne nahlas – když zmizel ve tmě bez odpovědi, jen aby sebou znova cukla, když oblak páry najednou vystřelil do vzduchu, se zasyčením. Ohlédla se a viděla, jak se vlna přelila přes žhavé uhlíky a zjistila, že si nedělal starosti o táborák, protože ho uhasí příliv.

„Tolik k uzavření míru s našimi sousedy, Mims.“ Přitulila si Mimi k hrudi a sklopila bradu k psí hlavě, s těžkým povzdechem. „Takže možná si můžu přestat dělat starosti s tím, jestli budeme mít aférku, ale na mou obranu, na mou duši jsem cítila, že Niall by mohl být jiný.“

Jo, přesně; byl to chlap, ne? A nehledali chlapi vždycky cestu do dívčích kalhotek tak, aby to nezahrnovalo odhalení cokoliv o nich? Jako jak prázdné jsou jejich bankovní účty, že mají bláznivou ex-přítelkyni, která je stalkuje, čtyři děti, které nějak zapomněli zmínit, dokud se nedostali do jejích kalhotek, nebo skutečnost, že se stěhují potřetí zpátky ke svým rodičům, protože jejich dům získala jejich třetí žena při rozvodu.

Och jo, randila s opravdovými borci.

A stále by vsadila svůj svěřenecký fond, že nikdo z nich, by neuměl použít krumpáč.

To byl důvod, proč to, že je policajt, přimělo, Birch si myslet, že by mohla mít aférku s Niallem. Protože kdo definoval rčení „co vidíš, to dostaneš“ víc, než policajt?  Obvykle tupý až běda, bez předstírání a skrytých úmyslů – kromě těch, jak se dostat do jejích kalhotek – a žádné „překvapení, jsem na mizině,“ protože to už věděla.

Mimi se vykroutila a osvobodila a vyrazila k domu, když další oblak páry zasyčel směrem k nim, a Birch, se postavila s dalším povzdechem. Zvedla talíř s koláčem, ale naprosto ztuhla, když velký pták, tiše vyrazil ze tmy a přistál na opačném konci klády. Dívala se na něco, co byl na mou duši racek – jaký jiný pták byl tak rychlý, když ucítí jídlo? – a on se díval na ni.

Počkat; rackové mají rádi borůvky, ne? Birch si vzpomínala na návštěvu Mainského pobřeží s tátou, před pár lety a viděla fialový ptačí trus, roztroušený po celém skalnatém pobřeží v Národním Parku Acadia. A když se ptala parkového strážce – který se snažil udržet lidi od přelézání zábradlí a pádu do Hromové Díry – proč ten trus je fialový, smál se a říkal, že je borůvková sezóna.

„Hej, ptáku, máš hlad?“ zeptala se a vylovila ulepené vidličky z koláče. Málem upustila talíř, když úplná parní sauna vystřelila do vzduchu a malá vlna se solidně přelila přes její tenisky. Birch se podívala zpátky na kládu, jen aby zalapala překvapením po dechu, když zjistila, že ten pták nyní stojí ani ne čtyři stopy od ní.

Rozhodně dost blízko na to, aby viděla, že něco drží v zobáku.

Bylo tam taky ještě dost světla od ohně, aby viděla, že má ostře ohraničené, žluté oči, ale zobák vypadal trochu malý a špičatý, na racka. Měl opravdu působivé drápy, také – což ji přivedlo ke vzpomínce na dědečka z otcovy strany – ačkoliv si vždycky myslela, že racci mají nohy s plovacími blánami. A tenhle chlapák, nebo holka, byl opravdu velký. Ale některé druhy racků jsou opravdu vysoké, ne, a nemají někteří nesourodé hnědé a bílé peří?

Ale tak, možná to bylo mládě… takové, které si myslí, že člověk držící koláč, funguje stejně, jako opeřená maminka, držící rybu.

Přišel ještě blíž, nyní sledoval talíř v její ruce, místo ní. „Ok, ok,“ řekla Birch se smíchem, rozhlížejíc se okolo na místo, kam by seškrábla to, co zbylo z koláče. „Ale ne abych zítra našla své auto, ozdobené fialovým trusem,“ pokračovala, rozhodnutá to prostě shrnout ke konci klády, jelikož první déšť smyje všechnu zbývající šťávu. Byla to jejich táboráková kláda, stejně, a obyvatelky stejně raději seděli na ní, než na studené, štěrkové pláži. „Ale máš povolení, použít ten velký, černý pickup, jako cvičný cíl, jestli chceš.“

Pták přišel přímo k Birch, když naklonila těžký, skleněný talíř a seškrábla koláč ke kládě, ale místo aby se do něj pustil, přitiskl to, co držel v zobáku, k rukávu její bundy.

„Wow, ty jsi ale krotký,“ řekla, narovnala se a položila vidličky na talíř a pak se opatrně natáhla. „Zkoušíš mi to dát, jako poděkování?“ Sotva ten pták pustil, překvapivě těžký předmět, do její natažené ruky, začal hltat kusy koláče, jakoby umíral hlady. „Není zač, pane Ptáku,“ řekla, uvědomujíc si, že to musí být samec, když se už naučil, jak přimět dívku, aby se s ním podělila… no, v tomhle případě o jídlo.

Birch, se sklonila k ohni, aby prohlédla to, co vypadalo jako podlouhlá, tvarovaná sponka, její váha a barva ji přiměla si myslet, že je ze zlata, když přejela palcem přes to, co měla podezření, že jsou pravé perly, zakrývající něco, co vypadalo jako ozdobně vyřezaná… mušle, možná?

„No, sbohem,“ řekla, strčila dárek do kapsy, jak sledovala koláč, mizející v ptačím voleti. Jelikož se cítila náhle propuštěna, přešla, Birch podél klády a nahoru po trávníku, ale otočila se zpátky, aby se ujistila, že příliv opravdu uhasí oheň, než se znovu podívala na ptáka. „Jen si prostě pamatuj, že je to ten černý pickup, ne ten malý, červený crossover. Och, a máš body navíc pokaždé, když poškrábeš jeho přední sklo, a klidně ukradnu další koláč, pokud se ti podaří zasáhnout kličku dveří u řidiče.“

Ten muž neměl žádný důvod, aby se choval uraženě a takhle odešel, usoudila, Birch, když se ploužila přes trávník. Protože vážně, jak to, že bylo v pořádku, že on řekl, že jí chce políbit – když je naštvaná, mimochodem – ale nebylo v pořádku, když dala najevo, co chce ona? Což jí připomnělo; snadno urážlivý, byl důvod na jejím seznamu důvodů, proč by muže nenávidět měla, pěkně nahoře, spolu se snadno zmateným.

Ano, vážně měla dva seznamy – první z nich udělala, když jí bylo sedm a byla naštvaná na dědečka St. Germaina, a druhý potom, co přečetla vášnivý, romantický román, který našla ukrytý pod polštářem křesla své matky, když jí bylo patnáct – a snadno zmatený, bylo na obou seznamech, protože někdy to byl roztomilý rys a někdy to bylo prostě jen otravné.

Ale byla snad její chyba, že muži v její rodině – na obou stranách – měli osobnosti měňavek? No, to nebylo hezké, říkat o měňavkách, protože by se vsadila, že ony byly šťastné, ve své jednobuněčné nevědomosti, zatímco oba její dědové, byli kritičtí, tvrdohlaví a nepříjemní muži. Její tři strýcové z matčiny strany, nebyli zrovna radostí, mít je kolem sebe a mohla jen děkovat Bohu, že její otec, byl jedináček.

Hazel byla černá ovce rodiny a zřejmě by nepřežila vlastní dětství, kdyby nebylo její babičky Hynes. Birch bylo šest, když prababička Hynes umřela při silném výbuchu, ale už dávno věděla, kde její máma zdědila svou osobitost. Obě zdědily Annettino bohatství – ačkoliv Birch považovala tohle značné požehnání, spíš za prokletí, během těch čtyřech let, kdy se Frederick St. Germain, snažil najít způsob, jak se ujistit, aby se ta malá dědička, která s ním žila, necítila nadřazená.

Bylo jí šest; co věděla o společenských třídách? Měla spoustu starostí s tím, že jí chyběla její matka a oplakávala prababičku, zatímco zkoušela celým srdcem, donutit svého, rodičovstvím postiženého otce, aby ji miloval. Bylo to během těch čtyř let, kdy se Birch, naučila, že některé bitvy je lepší bojovat v tichosti a jiné jednoduše tím, neukázat se ozbrojená – pokud vůbec.

Ale co ji opravdu udivovalo, bylo, jak to dopadlo tak normálně.

Birch, vyšla tmavé schody verandy, pomalu otevřela skřípající, síťové dveře a tiše vstoupila dovnitř tichého domu za Mimi. „Možná bys taky mohla jít nahoru a zavrtat se do postele s mámou,“ zašeptala, jak šla k umyvadlu a napustila na talíř od koláče vodu, než se rozhlédla po místě, kam by ho schovala. „Budu si ještě chvíli číst,“ řekla Mimi, otevřela spodní skříňku linky a dala talíř a ty dvě vidličky dovnitř, pak šla zpátky k umyvadlu a umyla si ulepené ruce. „Och, a Mims,“, pokračovala šeptem, takže se fenka zastavila napůl cesty a otočila se. „Dneska jsi rozhodně byla Silná Mimi. Ale doufám, že sis všimla, že Shep se tě opravdu jen snaží poznat a ne sníst. A myslím, že vzal tvoje odmítnutí, jako gentleman.“ Na rozdíl od svého pána, který rozzlobeně odkráčel, dodala v duchu, když Mimi ťapala po schodech nahoru.

Birch, rozsvítila světlo nad kuchyňským stolem, vytáhla ptákův dárek z kapsy a posadila se, aby ho prostudovala. Ačkoliv nemohla najít žádné výrobní značky, nebo znaky které by říkaly, co je to za kov. Pche, dokonce to ani neříkalo, že to bylo vyrobené v Číne.

Vypadalo to staře; ne opotřebovaně, prostě… no, vypadalo to starožitně.

Byla dost dobře obeznámená o špercích, když ona a její máma zdědily královské výkupné ve špercích, od prababičky – z nichž většina je v bankovním trezoru v Montrealu, protože kdo by nosil luxusní šperky v divočině, že jo? A bylo tam nejmíň šest sponek do vlasů, o kterých ve sbírce věděla, ale nic tak starodávně-vypadajícího, jako tohle. Pche, kdyby si nebyla jistá, mohla by si myslet, že je to ještě starší, než starožitné.

Ale tak znova, stejně tak to může být jen napodobenina.

Každopádně, to vypadalo draze; rozhodně nic, s čím by měl pták poletovat okolo, tím méně to vyměňovat za zbytky koláče. Ale spousta ptáků jsou notoricky známí tím, že kradou lesklé předměty, ne? A Spellbound Falls přitahuje ultra-bohaté turisty z celého světa, takže možná její dnešní návštěvník, to sebral z plážové osušky nějakého idiota, který to tam nechal a šel plavat.

Birch popadla blok na nákupní seznam z prostředku stolu, vytrhla jednu stránku a zvedla pero, a začala psát svou zprávu Drahý náčelníku MacKeage. Vysvětlila, že opravdu velký pták – popsala ho, jak nejlépe uměla, protože byla příliš tma a řekla, že si zpočátku myslela, že to byl racek – jí dal dnes večer sponku, výměnou za trochu koláče. Birch, pak pokračovala a vysvětlila, že doufá, že má zásuvku na ztráty a nálezy, ve svém staničním sejfu, neschopná zadržet smích nad svým rýpnutím, že nemá stanici, tím méně sejf. Pak dodala, že si je jistá, že to je drahá – podtrhla slovo drahá – sponka, pro případ, že by ten urážlivý mizera přemýšlel o tom, že si ji nechá, aby ji dal příští ženě, kterou bude mít silnou touhu políbit.

A nakonec, protože tomu nemohla odolat, Birch, dodala, že doufá, že ráno nenajde žádný fialový trus, jako ozdobu jeho monstrózního, mužného pickupu.

Složila zprávu okolo sponky, když přešla k lince a vytáhla plastový svačinový sáček ze zásuvky, pak Birch strčila sponku i se zprávou do sáčku a zamířila k zadním dveřím. Nechala oči přivyknout tmě, pak došla k Nialově dodávce a, s motlitbou, aby ho neměl s poplašným zařízením, zkusila dveře řidiče. Zjistila, že jsou zamčené, takže vylezla na kapotu, zvedla stěrač a nacpala sponku pod něj, pak pohlédla na hvězdné nebe.

„Tahle dodávka, pane Ptáku,“ řekla tiše, držíc boční zrcátko jednou rukou a ukazujíc na přední sklo dodávky, druhou rukou. „Pokryj to zářivým, fialovým trusem a budu tvou přítelkyní na věky.“

Morální povinnost splněnou, se Birch, vrátila do domu, skopla boty a pověsila bundu na věšák u zadních dveří, pak zamířila do obýváku a vytáhla známou knihu, ze spodní části knihovny. Kecla si na gauč a protáhla se, opřela si tlustou bichli o břicho a s povzdechem ji otevřela na přední stránce.

Usmála se, když přejela prstem po rukopisu Šťastné narozeniny, malá kadetko. S láskou, táta, pak otočila na záložku a začala znova číst, jak rozebrat a vyčistit jednu z několika automatických pistolí Smith and Wesson.

Och jo; nevynalezli pilulku, která by jí uspala dřív, než její dárek k sedmým narozeninám – což byl důvod, proč stránky byly opotřebením otrhané a téměř všechny vypadané z vazby.