THND - 3. kapitola

Překlad: Lucianna

Jak hospodská zařízení fungovala, Niall předpokládal, že Bottoms Up, by mohlo být považováno za typické, pro město v rozkvětu, situované uprostřed divočiny. Dva mocní čarodějové, mytický válečník, moderní horal a laird ze dvanáctého století, sedící v zadním rohu u stolu, každopádně, nebyli úplně typickými zákazníky – Duncan se tomu blížil nejvíc, jako narozený v Maine, ačkoliv ten zatvrzelý bastard, měl diskutabilní štěstí, že ovládal magii.

Ačkoliv stoly byly zaplněné většinou místními muži, užívajících si pití a vydatné jídlo, v tento všední večer, neobvykle mírného začátku června, Niall věděl, že se bar brzy doplní turisty. Dav místních, sbírajících novinky z města, obvykle zamířil domů poměrně brzy, jelikož většina musela být zpátky v práci za svítání. Ale než servírky stačí utřít stoly, nová vlna mužů a žen vpadne hladová a žíznivá, po celodenní pěší turistice, rybaření a křižování Bottomless na výletních člunech, stejně jako procházení kolem stále rostoucího počtu řemeslných obchodů, předhánějících se kvůli jejich turistickým dolarům.

Turtlebakc Station bylo sice větší, co se týkalo populace a sedělo na nejjižnějším konci Bottomless, ale aktivně – až agresivně – soupeřilo o ty samé dolary. Tedy, kromě toho, když tato dvě města vyhlásila příměří ve své malé turistické válce, dost dlouho na to, aby hlasovala pro sdílení policejní síly. Trochu rozruchu bylo, když se zastupitelstvo Turtleback dozvědělo, že Niall dostal zdarma ubytování ve Spellbound, a argumentovali tím, že když jsou větší a více náchylní ke zločinu, měl by policejní šéf sídlit v Turtleback.

Ne, že by některé město mělo už stanici. Zatraceně, Niall si musel vybavit svou vlastní dodávku sirénou, majákem a vysílačkou a dokonce si zásobovat i vlastní zbraň.

Zastupitelstvo Spellbound naproti tomu argumentovalo tím, že Turtleback je o třicet mil blíž okresní kanceláři šerifa (která byl stále šedesát mil daleko) a už mají zástupce šerifa, žijícího ve městě – jaksi zapomněli, že Jason Biggs, je odpovědný za skoro čtyři sta mil okresních silnic. A pak se radní, podpoření druhým hlasováním občanů, nabídli, že zaplatí šedesát procent rozpočtu na společné vymáhání práva – za předpokladu, že někdo může nazývat platy a palivo za skutečný rozpočet. A jelikož dobří lidé z Turtleback byli více opatrní na své dolary, než na to, že by mohli být okradeni, Niall žil v Krizovém Centru na dvoře a používal svou dodávku, jako pojízdnou kancelář, dokud nebude mít stálou… kancelář v každém městě, do kterých by mohl nakonec dosadit tři další důstojníky na plný úvazek.

Niall čekal, dokud Jasmine nepodá všem pití, pak jemně zatahal za její zástěru, než mohla odejít. „Počkej, lass. Nepracuje Macie obvykle čtvrtky večer?“

„Obvykle,“ řekla Jasmine. „Ale volala mi asi před hodinou a požádala mě, jestli bych nepřišla a nepokryla zbytek její směny.“

„Je nemocná?“

Diskutabilně plnoletá servírka praskla žvýkačkovou bublinu a pokrčila rameny. „Připadala mi v pohodě.“

Jediný důvodem, proč se Niall nezeptal na dívčin věk, bylo, že věděl, že Vanetta je příliš chytrá ve svém podnikání, na to aby riskovala ztrátu licence na prodej alkoholu tím, že by najala servírku, která by nebyla dost stará na to, aby mohla pít.

Jasmine přestala žvýkat a naklonila se blíž. „Mám pocit, že Macie se s někým má setkat,“ zašeptala tak nahlas, že byla slyšet i přes hluk všeho mluvení. „Hádám, že proklouzla, aby se viděla s otcem miminka, když Everest říkal, že ten chlap tu byl předtím.“

„Proč říkáš, že proklouzla?“ zeptal se Mac a jeho úsměv prozrazoval, že se nehodlá vůbec omlouvat za to, že je odposlouchává. „Macie je dospělá žena.“

Jasmine na něj překvapeně pohlédla. „Děláte si legraci, že jo? Setkal jste se s Dozorkyní Callahanovou? Ta žena by se rozzuřila, kdyby věděla, že Macie se setkala s chlapem, od kterého utekla a nejspíš by po něm šla s tím sprejem na medvědy, který nosí.“ Dívka střelila po Niallovi úsměvem. „Nebylo by to ironické, kdybyste musel zavřít šéfku krizového centra, za napadení muže? Vsadím se, že by vám nevadilo, hodit ji do cely, kdybyste nějakou měl.“

Ok tedy; zjevně se jejich malá sousedská válka, stala veřejnou, stejně jako ta Kentovic. „Prací slečny Callahanové, je ochraňovat své svěřenkyně,“ řekl Niall, ne laskavě. „Někdy i před nimi samotnými.“ Zvedl ruku, když Jasmine chtěla protestovat. „Já vím, že Johny nebyl násilník, ale Birch má možná obavu, že by mohl zkusit přemluvit Macie, aby šla zpátky do kolonie. A jsem si jistý, že by neměla problém s tím, kdyby se ti dva setkali v útulku, když její prací je také pomáhat párům se usmířit.“

„Jo, ok,“ řekla Jasmine a odkráčela pryč, s dalším prasknutím bubliny.

„Dozorkyně Callahanová?“ řekl Mac protáhle.

„Ta žena má srdce na pravém místě.“

„Ty ji bráníš?“ řekl Duncan překvapeně. „Neříkal jsi mi před pár dny, že máš chuť vzít tu malou saň na jednosměrnou projížďku člunem do fjordu?“

Titus položil sklenici a jeho ostře zelené oči zasvítily zájmem. „Budeme snad svědkem další, nechvalně známé, krádeže ženy?“ Starý theurgist zvedl své královské obočí. „Nemyslíš, že tři týdny, jsou trochu málo na rychlé rozhodnutí, že žena je ta pravá, i na MacKeage?“

„Myšlenka byla, nechat ji tam,“ řekl Niall a vzal si pití, aby zakryl své zamračení.

„Takže, náčelníku,“ pokračoval Titus s úsměvem, „je nějaký důvod, proč jsi stále jediná policejní síla, i dva měsíce po vzniku?“

„Jo,“ řekl Niall s grimasou, ačkoliv byl šťastný za změnu tématu. „K dnešnímu dni byli na výběr tito uchazeči. Čtyři kluci, sotva odstavení od mámy, tři muži, kteří měli tak velká břicha, že své ptáky neviděli nejspíš několik let, dva pánové dost staří na to, aby byli mými dědečky – z nichž jeden mi říkal, že má v sobě zařízení, které připomíná jeho srdci, že má bít – a jeden člověk, u kterého jsem měl podezření, že chce tuhle práci jen kvůli blízkosti hranice.“

„Co je tak lákavé na práci blízko hranice?“ zeptal se Titus.

Niall pokrčil rameny. „Pokud plánujete převážet kontraband mezi zeměmi, mám pocit, že by se málokdo ptal, proč se muž toulá po lesích v noci, když nosí odznak a zbraň.“

Titovi znovu zazářily oči. „To byl bystrý postřeh.“ Podíval se na Duncana. „A ty jsi byl taky bystrý, když jsi viděl, jak skvělý policejní šéf, tvůj předek může být.“

Duncan přešel ten kompliment s napjatým úsměvem a podíval se na Nialla. „Nějaká žena nežádala o tu pozici?“

„Tři,“ odsekl Niall, jelikož se mu tohle téma nelíbilo o nic víc.

„A?“

„A žádná z nich se nezdála být způsobilá.“

Duncan zavrtěl hlavou. „Vysvětlili jsme ti, že musíš vážně zvážit i ženské žadatelky, aby nás nemohli žalovat za diskriminaci.“

„A já jsem ti řekl, že nepostavím ženu do nebezpečné situace.“ Niall se znovu napil, aby nezavrčel, pak sklonil svou sklenici se zlostným pohledem. „Strávil bych víc času hlídáním jejích zad, než svých.“

„Setkal ses s Tracem Huntsmanem, že jo?“ vložil se do toho Mac. „Ženatý se sestrou Matta Gregora, Fionou.“

„Jo,“ řekl Niall s přikývnutím. „Trace, Fiona a dvojčata je často navštěvovali, když jsem žil s Mattem a Winter. Byl jsem několikrát i v Midnight bay a strávil příjemný čas na Tracově rybářské lodi.“

„Pak by ses mohl zeptat jeho, na postavení ženy v nebezpečných situacích,“ pokračoval Mac. „Protože Trace mi říkal, že dával přednost tomu, když mu kryla záda žena vojačka, když bojoval ve válce.“ Macův úsměv se rozšířil, když Niall začal zle koukat na něj. „Trace cítí, že díky jejich fyzickému znevýhodnění, dokážou ženy lépe číst jemné náznaky, které lidé – muži konkrétně – vyzařují, a odzbrojit situaci dřív, než se stane smrtící.“

Niall se podíval na Nicholase, který, jak si všimnul, vypadal, že se více zajímá o své pivo, než o konverzaci. „Kolik žen máš ve své ochrance?“

„Tři v Nova Mare a čtyři v Inglenook,“ řekl Nicholas s pokrčením ramen. „Zjistil jsem, že ženy a mladší návštěvníci vypadají, že lépe zvládají ženské strážce.“

Niall usoudil, že je čas změnit znovu téma a otočil svou pozornost zpátky k Duncanovi. „Stále trvám na tom, že třicet mil je příliš daleko, aby dvě města sdílela policejní sílu. I při rychlosti šedesát mil za hodinu, což tlačí na hranici bezpečnosti na této silnici, stále mi to dá třicet minut, dostat se na scénu.“

„Pořád je to lepší, než čekat dvě, nebo tři hodiny, než se ukáže okresní šerif,“ odporoval Duncan. „Proto plánujeme dát pár důstojníků do každého města a zároveň sjednotit zdroje, abychom ušetřili za administrativní náklady.“

„Jaké zdroje?“ bránil se opět Niall. „Ještě nemám ani jednu stanici.“

„Pracujeme na tom.“

„A zatímco na tom budeš dělat,“ pokračoval Niall, „dohlédni, aby tví kolegové na radnici, vyplázli dost peněz, abych si mohl najmout sekretářku. Když jsem trénoval s Jackem Stonem, bylo zjevné, že Ethel, byla srdcem policie v Pine Creek, když držela všechno organizované, odpovídala na telefony a vypořádávala se s příchozími.“

„Zkusím to, ale nečekej nic závratného.“ Duncan si najednou povzdechl. „Pro lidi, kteří byli celý život zvyklí žít od výplaty k výplatě, je těžké přeorientovat svou mysl na rozpočet, který nyní zahrnuje miliony, místo pár stovek tisíc.“

„Ale nepobírají města miliony na daních?“ zeptal se Titus. „Se všemi těmi novými firmami, které se začaly objevovat a velkými celoročními domy, stavěnými místo starých sezónních kempů, musí městská pokladna přetékat dolary.“

„Jo,“ přiznal Duncan. „Ale starší lidé jsou tvrdohlavě lakomí a nelíbí se jim představa, stavět infrastrukturu, která změní jejich divočinu na malá města – zvlášť, když mohou vydržet s tím, co mají.“

Jako nekoupit nový sporák, když dva hořáky stále fungují, pomyslel si Niall, když se usmál do svého piva.

Zjevně nepotěšen tímto tématem, když byl sám přímo zodpovědný za přeměnu Spellbound a Turtleback na malá města, Mac zvedl svou sklenici a zasalutoval s ní. „Na pokrok,“ nabídl, „a na moudrost a odvahu, se s ním vyrovnat.“ Pohlédl na Tita. „Když o tom mluvíme, jak to jde s tvým masovým odchodem?“

Titus si resignovaně povzdechl. „Lidské lpění, obávám se, je nadčasové trápení.“

„Kolik jich odešlo?“ zeptal se Mac s úsměvem.

„Osm rodin, v celkovém počtu dvou tuctů tvrdohlavých duší. A největší ironií je, že jsou to mladší ostrované, kteří se zdráhají odejít. Konečně jsem jim dal na výběr, že buď budou během dvou týdnů pryč, nebo se stanou okamžitými celebritami, až armáda vědců jednadvacátého století, sestoupí na jejich dávno-ztracený, mytický domov.“

„Nebylo by prostě moudřejší, nechat Atlantidu zmizet?“ zeptal se Duncan. „Nebojíte se, že nespočet národů bude o něj válčit? Zatraceně, aspoň sedm zemí vzneslo nárok na Antarktidu.“

Zjevně rozhodnutý, že to byla řečnická otázka, Titus stočil pozornost přes stůl. „Je nějaký důvod, proč jsi ještě tišší, než obvykle, Nicholasi? Vypadáš, že jsi připravený usnout ve svém hrnku.“

„Julie hnízdí,“ řekl Nicholas, když pohlédl na Maca. „Třásla s tebou Olivie uprostřed noci, aby tě informovala, že dětský pokoj měl být hotový už včera?“

Mac zkřížil paže na hrudi, jeho výraz stejně napjatý. „V době, až bude Julie čekat tvého šestého syna, budeš šťastný, když nebude spát šuplíku, jelikož čím víc dětí máš, tím menší hnízdění je třeba, očividně. Olivie pověřila Sophii a Ellu výzdobou pokoje jejich nové sestry, a já k dnešnímu dni, objednal a zrušil už tři sady nábytku, vím o motivech víc, než by jakýkoliv muž měl vědět, a vymaloval jsem stěny pětkrát.“

Jo, pomyslel si Niall s tichým smíchem; od té doby, co mu bylo minulý týden řečeno, že Olivie čeká další holku, čarodějovi se zjevně nelíbilo, že Nicholas měl mít jen syny, když to vypadalo, že mladý Henry, bude Macův jediný mužský potomek.

„Proč to prostě neudělají zaměstnanci resortu?“ zeptal se Duncan, zjevně bojující se smíchem.

„Protože Sophie mě informovala, že moderní tátové, se na tom podílí,“ vysvětlil Mac – Sophie byla jeho dvanáctiletá, nevlastní dcera.

„Och, ale jdi,“ řekl Nial. „Copak se malé mimino zajímá, jaké barvy stěn, má jeho pokoj? Nejsem si dokonce jistý, jestli prvních několik měsíců, vidí dál než na svůj nos.“

Tři páry nevěřícných očí, se na něj otočilo a Titus si jednoduše znovu povzdechl.

„Mimina se nestarají,“ řekl Duncan. „Jejich matky ano.“

„Ženy hnízdí,“ zamumlal Nicholas, „a hnízdo musí být lemováno dokonalým peřím.“

„Alespoň pro první jedno, nebo dvě děti,“ dodal Mac. „Pak všechno hodí na starší sourozence a nás, manžele.“

„Jo,“ souhlasil Duncan, „zatímco neustále vyhrožují, že nás zabijí ve spánku, pokud znovu otěhotní.“

„Dokud neotěhotní jejich kamarádky,“ odporoval Mac a střelil ostrým pohledem na Duncana a potom na Nicholase, „a najednou oznámí, že chtějí ´jen ještě jedno.´“

Mac pak stočil svůj pohled na Nialla, stejně jako to udělali zbývající dva nastávající otcové. „Pokud chceš být součástí této konverzace, MacKeage, běž si ukrást manželku a přiveď ji do jiného stavu.“

S vědomím, že nemá zatracenou naději na změnu tohoto tématu, se Niall se smíchem postavil. „Díky za vaši radu, pánové, ale myslím, že počkám na odvážnou lass, aby přišla a ukradla mě.“

„Měl bys být opatrný v tom, co si přeješ,“ řekl Titus tiše, „aby ses nenašel na jednosměrném výletu na člunu, řízeném malou dračicí.“

Po této poznámce, Niall uháněl ke dveřím, jak si snažil upamatovat, jestli tímto způsobem vůbec před tím starým intrikánským čarodějem, o slečně Callahanové, mluvil.

*****

Niall opustil Bottoms Up, aby našel Shepa, jak líže zmrzlinu z kornoutu, drženého někým, kdo vypadal jako tří-nebo-čtyřletý turista; problém byl, že si nebyl jistý, jestli ta malá holčička chtěla sdílet svou dobrotu se psem, který se jí díval přímo do očí, nebo si jen nedovolila říct ne. Co se týkalo rodičů holčičky… No, matka se tvářila připravená bleskově dostat své dítě do bezpečí a otec vypadal, že je připravený použít své pouzdro na foťák jako zbraň, ačkoliv stále cvakal obrázky své dcery, krmící zaběhlého psa v Maine. Niall si odkašlal, takže Shep otočil překvapeně hlavu, jen aby si povzdechl, když se pes otočil zpátky a věnoval dívence olíznutí tváře, než odběhl pryč – očividně příliš šťastně si olizujíc vlastní čumák, než aby se cítil provinile.

Niall věnoval rodičům plaché pokývnutí a vstoupil na zářivě natřený přechod, svítící pod nově instalovanými pouličními lampami, které už byly zapnuté, ačkoliv se blížil nejdelší den v roce. Ale vlastní město sedělo v blížícím se stínu hory Bent, zodpovědné za vodopád, který se vrhal do hluboké tůně napěněné vody, než Spellboundským Potokem, pokračoval pod lávkou pro pěší a mostem se silnicí a mířil do Bottomless.

„Budu tě muset vzít zpátky ke Kenziemu Gregorovi, na další malý rozhovor?“zeptal se Niall, když došli ke staré trati, kterou dámy z asociace přeměnili na pěší stezku. Kromě toho, že to byl Mattův bratr, Kenzie byl také válečník a horal z jedenáctého století, který žil dole na pobřeží poblíž Trace Huntsmana, spolu s jejich dobrým přítelem, Williamem Killkennym, Irským šlechticem, který přišel do tohoto století hledat Kenzieho pomoc, když ho stará čarodějnice, před dvanácti sty lety, zaklela a proměnila v draka.

Maine, mohlo by se zdát, bylo stále bohatší na cestovatele časem.

Když se Niall poprvé setkal se Shepem, byl sotva schopný se přiblížit natolik, aby mu ošetřil rány, a přesvědčovat toho vrčícího, bránícího se psa, aby mu jedl z ruky, bylo cvičení v trpělivosti. Shepova nedůvěra k lidem – mužům konkrétně – nejdříve donutila Nialla kempovat v lesích, ze strachu, aby nepřivedl Winter a její děti do nebezpečí. Tedy, dokud Matt nenavrhnul, že by tomu psovi možná prospěla návštěva jeho bratra v Midnight Bay, když Kenzie byl schopný… mluvit se zvířaty.

Ne, že by Niallovi ten horalův dar připadal divný, vzhledem k tomu, že Kenzie strávil několik století jako různá zvířata – naposledy jako černý panter – než Winter pomohla Mattovi, přeměnit ho zpátky na člověka.

Niall zastavil u pilíře mostu a dřepnul si, aby chytil Shepa za čumák, čím ho donutil se na něj podívat. „Dohoda byla, že máš být neviditelný první důstojník,“ vysvětloval mu, a mluvil dost nahlas, aby byl slyšet přes řev vodopádů. „Celý smysl toho, že nenosíš tu K-9, policejní vestu, kterou ti dal jako dárek na rozloučenou, byl, abys vypadal nenápadně.“

Ale když si Shep jednoduše jen olíznul svůj ulepený nos, Niall se postavil a usmál se. „Jo, možná není nic neviditelnějšího, než pouliční žebrák.“ Skenoval délku města v prohlubujícím se soumraku. „Teď, kdybych byl Macie, kde bych naplánoval setkání s mužem, se kterým bych neměl mluvit?“

Ne ve veřejném parku, to si nemyslel.

Niall vzhlédl, aby viděl několik odvážných turistů, stojících na vyvýšené plošině na vrcholu vodopádů a uvažoval, že lesní stezka, vedoucí nahoru, má spoustu odpočívacích laviček, kde se dva mladí milenci mohou setkat. Ale stejně rychle usoudil, že žena, která je těžkopádnější díky těhotenství, by neriskovala takové prudké stoupání.

Niall zamířil směrem k parku volnou chůzí a pokývl na podobně se tulající lidi, když se rozhodl, že zítra zajede do Turtleback. Ve snaze rozdělit svůj čas rovnoměrně, rozhodl se navštívit všechny podniky v obou městech, jak navrhoval Jack – ne, že by potřeboval, aby mu bylo řečeno, jak důležité je vystavět dobrý vztah s lidmi, které přísahal, že bude chránit, když to byla v podstatě jeho práce, jako Lairda. Zatočil na cestu, vedoucí k parku, obklopujícího hlubokou tůň vodopádů, a ušklíbl se, když míjel bronzovou cedulku, vyprávějící o tajemném kouzlu, které padne na každý pár, odvážný – nebo hloupý – dost na to, aby se políbil, stojící v mlze.

Niall uvažoval, zda by byl dost odvážný na to, aby políbil slečnu Callahanovou, v té mlze.

Ne, to by pravděpodobně byl hloupé, když by ho ta žena nejspíš postříkala sprejem na medvědy a pak ho hodila do tůně.

Zjevně s potřebou zapít tu zmrzlinu, Shep spěchal k vodě, a Niall se znovu ušklíbl, když uslyšel hlasité cáknutí, jen jeden úder srdce potom, co ten pes zmizel v mlze. Pokračoval po cestě, která se linula skrz mladou výsadbu jedlí a bílých bříz, obklopující pečlivě udržované květinové záhony, až se zastavil u ukazatele. Niall se rozhodl pro méně frekventovanou, hustě zalesněnou stezku po úpatí hory, nabízející spoustu míst pro soukromou schůzku, a zamířil do lesa, s ušima naladěnýma na zvuk konverzace.

Opravdu si nedělal starost, že by mohl překročit svou povinnost sloužit a chránit, když se měl v úmyslu jen ujistit, že Johnny je opravdu pacifista. Niall se usmál, že hádal správně, když o deset minut později, uslyšel mluvit dva lidi, na pozadí vzdálených vodopádů. Opustil stezku a tiše šel lesem, který byl téměř černočerný, teď když slunce úplně zapadlo, pak se skrčil několik stop od páru, sedícího na spadlé kládě – jeho úsměv se rozšířil při zjištění, že pokud nic jiného, Johnny by měl doufat, že Macie je také pacifistka, soudě podle jejího tónu. Ale ani ne o pět minut později, potom co se Niall pohodlně opřel o strom, Johnny se najednou postavil.

„No tak, Mace,“ řekl ten mladý muž, když stál tváří k ní. „Kolikrát mě ještě donutíš se omluvit za něco, nad čím jsem neměl kontrolu?“

„Dan nedovolil, aby ho trápil nedostatek kontroly.“

„Protože on byl nový. Nic do osady neinvestoval, takže co by se staral, kdyby ho Sebastian vykopl?“

Dan, jak Niall náhodou věděl, byl ve skutečnosti Dante – voják z Atlantidy, kterého Nicholas přivedl do Nova Mare, jako člena ochranky. Bylo to na Titovu žádost, aby Dante šel v utajení do kolonie, protože doufal, že by mohl zjistit, jaký druh magie tam praktikují.

„Přísahám Bohu,“ řekla Macie napjatě, „ne abys někomu řekl, že to byl Dan, kdo mi pomohl utéct. Říkám ti to důvěrně.“

Johnny se pobaveně zasmál. „Přesně jakému Bohu přísaháš, Macie? Určitě ne tomu, co jsme zkoušeli vyvolat, protože ten tady stále není.“

Jo, je, pomyslel si Niall se zamračením, jen nikdo neví, jak ten bastard vypadá, nebo kde se skrývá.

„To proto, že on, by měl být bohyně,“ odsekla Macie zpátky. „A proč by spěchala s tím, ukázat se, když to znamená vypořádat se, se Sebastianem?“

Následovalo dlouhé ticho a pak těžký povzdech. „Odpustíš mi někdy?“

„Opustíš někdy osadu?“

Další ticho a pak, „Být blízko magii, která může pohnout horami, byl i tvůj sen, Mace.“

„Byl, dokud se neobjevil Sebastian a nezačal všechny sekýrovat,“ zamumlala, postavila se a vyrazila zpátky k parku.

„Ale to dítě tu bude za pár měsíců,“ řekl Johnny, když se rozběhl, aby s ní srovnal krok. „A já opravdu chci být součástí jeho života. A tvého.“

Neschopen slyšet Macieinu odpověď, protože byli moc daleko, Niall se postavil a následoval je. Sledoval, jak Johnny chytil Macie za ruku, když došli do parku a dal jí objetí, které trvalo, dokud neprošla skupina lidí okolo. Mladý muž odstoupil, zaváhal a pak udělal bezmocné gesto, a pak se otočil a šel směrem k pilíři.

Macie dál zírala za ním, dokud nezmizel na silnici vedoucí do Turtleback, pak se posadila na jednu z laviček podél vnějšího okraje parku. Niall přišel a stoupnul si před ní a zasmál se, když zalapala po dechu a nervosně pohlédla na stezku, kterou právě opustila, než se na něj v hrůze podívala.

„Nechcete trochu společnosti, slečno Atwaterová?“ zeptal se Niall. Mávnul k lesu za ní. „A možná mě necháte se trochu plést do vašich věcí?“

Sklopila pohled, její tváře zřetelně zaplály ve světle lampy a pohnula se, aby mu udělala místo na lavičce.

Niall se posadil vedle ní a díval se na mlhu, stoupající z tůně. „Nemám vzdělání slečny Callahanové,“ začal a držel svůj hlas dost silný, aby byl slyšet před hluk vodopádů. „Ale myslím, že mám schopnost posoudit mužské měřítko.“ Střelil po ní pohledem. „Stejně jako příležitostně to ženské. A z toho mála, co jsem slyšel z vaší konverzace, mi to připadá, že otec tvého dítěte, je dobrý člověk. Možná má své priority zmatené, ale myslím, že má srdce na pravém místě.“

„Johnny neudělal nic, když Sebastian zjistil, že jsem těhotná a vytáhl mě z koupelny jen v ručníku a pak mě zamknul v té místnosti, na dva dny,“ ohradila se, se vztekem ve svém hlase. „A to nemluvím o tom, co by se mohlo stát, kdyby jeden z ostatní mužů, chlap jménem Dan, mi nepomohl utéct.“

„Měl jsem to potěšení, potkat Sebastiana,“ řekl Niall a přikývl, když se na něj překvapeně podívala. „Byl jsem se představit den po té, co jsem se stal šéfem policie, aby věděl, jak se hodlám vypořádat s lidmi, protestujícími proti kolonii.“

„Nikdy se tam nevrátím.“

„Co se snažím říct je, že dokážu pochopit, jak tvůj mladý muž, je uvězněn v Sebastianově vizi. Charisma je mocná síla, a když se někdo, jako Sebastian, objeví s podobným programem,… no, jen málo mužů je imunních vůči takovému druhu vášně.“

„Tak jak je možné, že žádná z žen, nepropadla jeho charismatu?“

„Protože historie naučila ženy nedůvěře k moci. Řekni mi, nepřipadalo ti zvláštní, že Sebastian udělal Johnnyho jedním z pěti kněží, když měl na výběr starší muže?“

Podívala se směrem k tůni a zamračila se. „Většina starších mužů odešla s manželkami a dětmi, pár týdnů potom, co se objevil Sebastian a začal mluvit o stvoření nového boha. Většina těch, co zůstali, jsou ve věku kolem dvaceti.“

Niall přikývl. „Což se mu nejspíš hodí, protože mladou mysl snadněji ohneš.“

„Jak je možné, že toho tolik víte o mužích, jako je Sebastian?“

„Možná sis toho nevšimla, ale já jsem náhodou muž.“ Niall si opřel ruce o kolena a vytáhl se do stoje, pak se otočil a natáhl ruku. „Na druhou stranu si myslím, že je čas, abych tě vzal domů, než tě budou hledat.“

Macie vklouzla svou rukou do jeho a nechala ho, aby jí pomohl vstát. „Vy nejste vůbec jako Sebastian,“ řekla s přesvědčením nevinného jehněte.

Niall protáhl její paži svou a vyrazili po cestě směrem k silnici. „Nenech můj pěkný vzhled a veselou povahu, aby tě ošálila, lass. Všichni muži mají plány.“

„Pokud je to pravda, jaký je ten váš?“

„Vidět tě šťastnou,“ řekl, poplácal jí ruku, svírající jeho paži. „Což si myslím, že by pro tebe byl vlastní domov a manžel, se kterým můžeš počítat, že ti pomůže vychovat vaše dítě v láskyplném a bezpečném prostředí.“

„Myslíte si, že bych se měla vdát za Johnnyho?“

„Myslím, že bys měla zvážit, že necháš toho muže, aby ti dokázal, že tě miluje víc, než miluje moc, kterou mu dal Sebastian. Co jsem slyšel dnes večer, bylo, že Johnny se ptal, jestli má nějakou šanci, získat tvou důvěru zpět.“

„Ale jak mu můžu znova věřit?“

„Můžeš začít tím, že ho necháš, aby se ti správně dvořil,“ navrhnul Niall. „Pokud by se Johnny přestěhoval do města a našel si práci, neukázalo by ti to, jak moc pro něj znamenáš?“

„A pokud začne mluvit o společném návratu do kolonie?“

„Není nic jednoduššího, než říct ne.“ Znovu ji poplácal po ruce. A máš mocného spojence, který ti pomůže, udržet ho na správné cestě.“

„Vás?“ řekla a světlo lampy odhalilo její úsměv.

„Ne,“ řekl s úsměvem. „Vaše dítě. Všimnul jsem si, že Johnnyho pohled se stále vracel k tvému břichu, když se právě nedíval na tebe.“

Macie zastavila, když dosáhli staré železnice a otočila se k němu. „Myslíte, že by mě Johnny mohl vzít na opravdové rande?“

„Hádám, že to je něco, na co se musíš zeptat jeho.“

Zírala na něj několik vteřin, pak najednou, se znovu rozešla. „Možná to udělám.“ Ale pak si povzdechla. „Birch nejspíš bude zuřit, když mě Johnny přijde vyzvednout do domu.“

„Nebo ti možná pomůže se připravit na tvé rande. Ona je na tvé straně, Macie. Všichni doufáme, že tě uvidíme usazenou v životě, jaký chceš.“

„Um… nemyslíte si, že mě Birch chce vidět usazenou, ale bez manžela?“ Macie mu věnovala další úsměv. „Nemůžu říct, že by přímo nenáviděla muže, ale myslím, že vás chlapy, považuje víc za přítěž, než k užitku.“

Niall se jednoduše usmál, při zjištění, že ta lass, má možná pravdu.

„Hazel mi řekla, že Birch prodala jejich dům v Montrealu,“ pokračovala Macie, „pak donutila Hazel, přestěhovat se s ní sem. Zjevně si Birch myslí, že její matka je příliš důvěřivá, zvlášť když přijde na muže. A zachází se všemi, jako by jim bylo dvanáct; s Hazel, i s obyvatelkami útulku.“

„Protože se stará. Kdyby to pro ni byla jen práce, pochybuji, že by útulek měl tolik obyvatel, během krátkých třech týdnů, co je otevřený.“

„Ona vlastně šla a hledala je. Myslím, že to byl Ezra, kdo jí řekl, že viděl modřinu na Cassandřině tváři, když ta dívka přišla do Trading Post se svou tetou, minulý týden. Birch, dostala adresu jejich domu, jela k Binghamům a vrátila se zpátky s Cassandrou, ještě to samé odpoledne. A přemluvila Noreen k tomu, aby opustila svého manžela a dokonce ji vzala domů, aby si zabalila své věci.“ Macie pokrčila rameny. „Prostě bych si přála, kdyby se mohla starat trochu méně… intenzivně.“

Viděl, že se lass objala kolem těla, když vítr přivál mlhu k nim, takže Niall sundal bundu a dal jí ji přes ramena. Pak si vytáhl cípy košile, takže visela přes jeho opasek a ostře pískl, aby přivolala Shepa, a vyrazil ke své dodávce, zaparkované před poštou. „Vezmu tě domů,“ řekl, když si Macie přitáhla konce jeho bundy k sobě, se zamumlaným poděkováním. „Co?“ zeptal se, když viděl, jak na něj pohlédla – zvlášť na jeho  hruď.

„Zastřelil jste někdy někoho ve službě?“

Niall se dotkl pažby pistole, vyčnívající z pouzdra, které měl přes rameno. „Ne, jen pohled na zbraň, obvykle lidi uklidní.“

„Jak to, že ji nenosíte na opasku, jako většina policistů?“

„Protože dávám přednost tomu, abych ji měl ukrytou pod bundou.“ Střelil po ní pohledem. „Vypadá to, že samotná moje velikost, znervosňuje ženy a děti.“

„Budete vypadat legračně, když budete nosit bundu, až se opravdu nakonec oteplí.“

„Jo,“ souhlasil, šel ke dveřím spolujezdce, své dodávky. „Shepe, ne,“ řekl rychle, když pes přiběhl, jakmile je Niall otevřel.

„Ou, je promočený,“ řekla Macie se smíchem, a ustoupila zpět, když se Shep pořádně oklepal a oba je pocákal studenou vodou.

„Stále pracujeme na našich manýrech,“ řekl Niall suše, když pomáhal Macie nahoru do sedadla. Podal jí bezpečnostní pás, pak zavřel dveře a zamířil okolo přední kapoty a nasedl za volant.

„Počkat, co Shep?“ zeptala se Macie, když strčil klíč do zapalování.

„Poběží domů.“

Chytla ho za paži, když nastartoval motor. „Ale je to dobrou míli. Proč nemůže jet vzadu?“

Niall pokývl přes své rameno. „Protože zadní sedadla jsou plná papírů a jízda na korbě je nebezpečná. Pokud bych musel prudce zabrzdit, mohl by vypadnout.“

„To ho opravdu necháte běžet celou cestu domů?“

„Ty chodíš do města a zpátky, skoro každý den, a pokud vím, Shep má o dvě nohy víc, než ty.“ Niall zkontroloval provoz a otočil se na hlavní silnici. „A běh ho vysuší,“ dodal, když přední světla osvítila Shepa, běžícího po kempové cestě před nimi.

Kabina se naplnila přátelským tichem, Macie znovu nepromluvila, dokud nebyli tři čtvrtě cesty tam. „Myslel jste vážně, že bych měla Johnnyho požádat, aby mě vzal na schůzku?“

„Nechodili jste vy dva na rande předtím, než jste přijeli do Maine?“ zeptal se, vzpomínajíc, že mu Macie říkala, že je z Kalifornie.

„Potkala jsem Johnnyho jen pár týdnů před tím, než jsme se dostali sem. My prostě… um, dali jsme se dohromady v Coloradu při manifestaci proti novému dolu. A když jsem mu řekla, že mířím do osady v Maine, kterou začali lidé, kteří si mysleli, že je v této oblasti magie, Johnny se rozhodl jet se mnou.“

„Neměli jste obavy, že zaplést se s něčím tak mocným, co opravdu pohne horami a přemění sladkovodní jezero na vnitrozemské moře, by mohlo být nebezpečné?“

„Ne,“ ušklíbla se s nedbalým mávnutím k Bottomless. „Pokud magie, která způsobila zemětřesení, je dávno pryč. Kromě občasných ostrých úderů hromu, aniž by na obloze byl mrak, se tu nic divného nestalo čtyři roky. A když nějací vědci přijdou do Bottoms Up a zeptám se jich na hromy, ujišťují mě, že jsou to jen následné záchvěvy hor.“

Ne, lass, pomyslel si Niall s tichým úšklebkem, je to energie, manipulovaná několika mocnými kouzelníky, způsobujícími ty hlučné rány.

„Takže co se týká Johnnyho,“ pokračovala, když zatočil k příjezdové cestě útulku, za Shepem. „Opravdu si myslíte, že ho můžu přesvědčit, aby opustil osadu?“

„Možná by ta otázka měla být, jestli jsi přemýšlela o tom, co se stane, když to udělá.“

„Co tím myslíte? Pak se můžeme vzít a být skutečnou rodinou.“

„Mít společně dítě, ještě nedělá rodinu, lass. Ne, když se v první řadě, vzájemně neuznávají rodiče.“

Otevřela dveře, když zhasnul motor, pak vyklouzla ven, než mohl obejít auto, aby jí pomohl a světla verandy odhalila její úsměv, když mu vracela zpátky jeho bundu.

„Všichni v osadě vždycky škádlili Johnnyho a mě, že se chováme jako starý manželský pár. Nebo tedy do té doby, než se objevil Sebastian.“ Její úsměv posmutněl. „Chtěla bych zpátky toho muže, do kterého jsem se před rokem zamilovala a chtěla bych nás jako manžele a žít tady, ve Spellbound Falls. Je mi jedno, co říkají vědci; tohle je magické místo a já chci vychovávat své dítě tady, s Johnnym.“

„Pak po něm jdi se vším, co máš, lass, a nezastav se, dokud nebude před tebou klečet a prosit, aby sis ho vzala.“

„Och, rozhodně ho přiměju, aby si kleknul na kolena,“ řekla se smíchem, popadla ho za popruh jeho pouzdra, zastavila ho a políbila ho na tvář. „Děkuji,“ řekla tiše, „za to, že se staráte tak moc, že jste mě sledoval a pak za to, že jste se mnou nejednal jako s dvanáctiletou.“

Niall ji přitáhl do opatrného objetí, ale musel ji najednou od sebe odstrčit, když se dveře hlavní budovy otevřely a pak prudce zabouchly, a on viděl, jak Birch běží ze schodů dolů.

Macie, pospíchala, aby se s ní setkala. „Hej, Birch, nač ten spěch?“

„Co děláš doma tak brzy?“ zeptala se Birch a pohlédla přes ni na Nialla. „Jsi nemocná a náčelník MacKeage že odvezl domů?“

„Já, ach, odešla jsem z práce dřív, protože jsem byla trochu malátná, ale myslela jsem si, že procházka v parku mi udělá lépe.“ Macie pokývla jeho směrem. „Tehdy mě našel Niall, takže jsme si chvíli sedli a povídali.“

„V parku?“ řekla Birch se zadrženým dechem. „Byli jste v parku společně? Chci říct… um, to bylo od něj hezké, že tě vzal domů. Počkat,“ dodala rychle, když Macie vyrazila směrem k domu. „Neviděla jsi náhodou ve městě Cassandru?“

„Ne,“ řekla Macie se zamračením. „Říkala mi dnes odpoledne, že se zamkne ve svém pokoji na celý večer a bude se učit na písemku z matiky. Ona tu není?“

„Nebyla, když jsem ji byla kontrolovat,“ řekla Birch, odmávla ji a pak rázovala k Niallovi – předpokládal, že kvůli tomu, aby se ujistila, že uvidí její zamračení. Ohlédla se zpátky, když Macie zmizela uvnitř, pak se k němu znova otočila. „Držte se dál od slečny Awaterové, rozumíte? Zvlášť nemáte s ní co sedět v tom hloupém parku. Právě teď je zmatená a citově zranitelná.“

„Prosím?“ řekl Niall, zjevně víc zmatený, než Macie.

„Té dívce je sotva dvacet jedna. A podle mých knih, ji to staví mimo limity.“

„Počkat. Vy si myslíte…“

„Vlastně, všechny mé obyvatelky jsou mimo limit, nezáleží na jejich věku. Jsou zde, protože jsou všechny zranitelné. Nyní, pojďme,“ dodala, než mohl odpovědět, popadla ho za paži a snažila se ho táhnout k přední kapotě jeho dodávky. „Musíme najít Cassandru, než opravdu otěhotní. Já projedu kempovou cestu a pak se porozhlédnu po městě a vy zkontrolujte přístav a cesty v parku. Jdeme,“ zopakovala, zatáhla ho za paži, když se zastavil před svou přední kapotou. „Přísahám, že je tady nějaká epidemie dětí. Neučí tady ve škole sexuální výchovu?“ Když tahání nepomáhalo, zkusila strkání. „Cassandřin těhotenský test mohl být dneska negativní, ale musíme ji najít, než ji ten malý zmetek, se kterým se vídá, přesvědčí, že určitě střílí slepýma. Náčelníku MacKeage!“ vykřikla, když ho stále nemohla postrčit. „Vaše práce je ochraňovat obyvatele Spellnound Falls, a to zahrnuje i bezradné dívky.“

„A možná tuhle dívku konkrétně?“ zeptal se, ukazujíc k velkému stromu, rostoucímu vedle domu – tomu, pod kterým stál Shep a mával ocasem, dívajíc se nahoru.

Birch, se otočila a její zalapání po dechu mu prozradilo, že to bylo právě včas, aby uviděla pár mávajících nohou, zmizet v okně. „Les maudit tannant!“ zasyčela, otočila se zpátky k němu – její výraz přiměl Nialla se rozhodnout, že cokoliv řekla, nebylo hezké. Ukázala směrem k domu. „Budu muset ten hloupý strom pokácet.“ Pak ukázala na něj, ačkoliv začala couvat. „A raději ať už neslyším, že jste seděl s jednou z mých svěřenkyň v tom hloupém parku, jasné?“

„Ano, madam,“ řekl s přikývnutím, otočil se pryč a kráčel směrem k domu, než mohla zachytit jeho úsměv – jen aby se najednou zastavil a podíval se zpátky na Birch, rázující do domu, když si konečně uvědomil, proč se tak ježí kvůli tomu parku.

Jo, pomyslel si s úšklebkem, když znovu zamířil k domu; vypadalo to, že slečna Callahanová věří legendám.